28 C 120/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 72 667 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 72 667 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 72 667 Kč s příslušenstvím, a to v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeném o jeho návrhu na zaplacení částky 59 925 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 120 C 87/2012. Celková doba předmětného řízení činila 10 let a jeden měsíc, tj. 121 měsíců. Žalobce byl nucen celkem třikrát urgovat činění procesních úkonů v posuzovaném řízení, nejednalo se přitom o složitý spor. Meritorně se začala věc řešit po třech letech a čtyřech měsících od zahájení řízení. Žalobce k průtahům žádným způsobem nepřispěl. Naopak na straně soudu se vyskytovala období nečinnosti, která nebyla opakovaně řádně odůvodněna. Žalobce považuje za odpovídající základní částku zadostiučinění ve výši 181 667 Kč (20 000 Kč za první dva roky řízení, 8 x 20 000 Kč za následujících 8 let řízení a 1 x 1 667 Kč za jeden měsíc řízení). Po skončení posuzovaného řízení žalobce předběžně uplatnil u žalované nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve finanční podobě. Žalovaná žalobci uhradila částku ve výši 109 000 Kč, když shledala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Žalobce však poskytnuté zadostiučinění považuje za nedostatečné; požaduje zaplacení zbývající částky zadostiučinění ve výši 72 667 Kč (181 667 Kč – 109 000 Kč) s příslušenstvím.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeném Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. 120 C 87/2012. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že nárok žalobce je důvodný a poskytla mu proto zadostiučinění ve výši 109 000 Kč. Řízení se podle názoru žalované vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti – byl vypracován znalecký posudek. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Význam předmětu řízení pro žalobce hodnotila žalovaná jako standardní. Zadostiučinění v poskytnuté výši proto žalovaná považuje za zcela přiměřené všem okolnostem případu a neshledává důvod pro jeho navýšení. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce u žalované předběžně uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 120 C 87/2012. Žalovaná po projednání žádosti žalobce dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení a žalobci přiznala částku 109 000 Kč, která mu byla vyplacena. [Obsah přílohového spisu]

5. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

6. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010, posoudil soud věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

7. Soud vyšel z toho, že předmětné řízení ve vztahu k žalobci, který v řízení vystupoval v procesním postavení žalobce, trvalo od data podání žaloby, tj. od [datum] do [datum], kdy bylo pravomocně usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum] zastaveno dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, tedy celkem 10 let a 1 měsíc. Ve věci samé rozhodoval toliko soud I. stupně a následně i soud odvolací. Celkem třikrát se pak věc nacházela u odvolacího soudu s odvoláním do procesního rozhodnutí soudu I. stupně o znalečném, kdy dvakrát usnesení soudu I. stupně o znalečném zrušil, mj. jedenkrát z důvodu nedostatečného odůvodnění rozhodnutí a věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí. Skutečnost, že bylo usnesení procesní povahy zrušeno pro nepřezkoumatelnost, je také nesprávným úředním postupem, který se podílel na celkové délce řízení. Dále se věc nacházela u odvolacího soudu s dalším procesním rozhodnutím – usnesením o přerušení jednání a jedenkrát u Vrchního soudu v Praze k posouzení námitky podjatosti odvolacího senátu. V této souvislosti soud podotýká, že nelze účastníkům řízení vytýkat uplatnění jejich procesních práv v podobě procesních návrhů, řádných a mimořádných opravných prostředků, avšak je zřejmé, že se tyto mohou podílet na celkové délce řízení, neboť se jimi orgány státu musí zabývat, tedy o nich rozhodnout, což však nelze dávat ani k tíži žalované.

8. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení, dospěl soud k závěru, že v jeho průběhu došlo postupem soudů k průtahům, a to k průtahu po nápadu žaloby, kdy žaloba napadla k Okresnímu soudu v Teplicích dne [datum], následně byl ve věci vydán platební rozkaz, proti kterému si žalovaná podala dne [datum] odpor, avšak k nařízení prvního jednání na den [datum] došlo až pokynem soudce ze dne [datum], tedy první ústní jednání se konalo až po uplynutí téměř tří let od podání žaloby. Takový postup podkladového soudu považuje soud za průtažný, a je nerozhodná skutečnost, že předmětný spis byl připojen k důkazu v obdobné věci vedené tamním soudem pod sp. zn. 10 C 41/2009, resp. tato skutečnost průtah podkladového soudu neomlouvá. Další průtahy soud zaznamenal v období od [datum] do [datum] před soudem I. stupně a v období od [datum] do [datum], kdy se věc nacházela s odvoláním u Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť v uvedených obdobích soudy neučinily ve věci žádný úkon. Dále je třeba zmínit, jak již bylo naznačeno shora, že o znalečném za znalecký posudek bylo v podstatě rozhodováno od [datum], kdy soud I. stupně vydal usnesení o přiznání znalečného až do [datum], kdy odvolací soud napadené usnesení změnil (když v mezidobí napadené usnesení 2x zrušil, mj. jednou pro nepřezkoumatelnost). Tento postup soudu I. stupně se rovněž podílel na celkové době řízení.

9. Na délce řízení se dále podílela objektivní skutečnost, která netkvěla v (ne) jednání orgánů státu, neboť v roce 2020 byla činnost soudů (zejména ohledně nařizovaných jednání) ovlivněna a zdržována v důsledku pandemie koronaviru a s tím spojeného vyhlášeného nouzového stavu a vládních omezení. Ústní jednání bylo v posuzovaném případě v průběhu roku 2020 dvakrát z tohoto důvodu odročeno. Tuto nenadálou situaci však nelze přičítat k tíži žalované.

10. Soud dále zhodnotil, že na délce řízení (konkrétně na úseku dovolacího řízení) se podílel svým chováním i žalobce, a to tím, že dne [datum] podal dovolání, nezaplatil však soudní poplatek za dovolání a nereagoval ani na jednu výzvu soudu k předložení vyplněného prohlášení o majetkových poměrech. Řízení tak bylo tímto postupem žalobce prodlouženo, když žalobce zjevně neměl v úmyslu soudní poplatek zaplatit a nereagoval na výzvu soudu tak, aby mohlo být rozhodnuto o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Dovolací řízení tak bylo následně usnesením podkladového soudu ze dne [datum] pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání zastaveno.

11. Soud posuzované řízení shledal jako obtížnější jak po stránce právní, tak zejména po stránce skutkové, neboť předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení představující obvyklé nájemné za nájem stavební parcely ve vlastnictví žalobce. Věc si vynutila rozsáhlejší dokazování listinami a byl vypracován znalecký posudek. V průběhu řízení pak od [datum] došlo ke spojení s další věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 120 C 87/2012 a sp. zn. 110 C 4/2012, tedy do té doby byla předmětem řízení částka 59 925 Kč, následně částka 79 575,50 Kč.

12. Soud v posuzované věci neshledal vyšší význam řízení pro žalobce, neboť Evropským soudem pro lidská práva není obecně s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky, oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných věcí. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky, hodnotil soud význam předmětu řízení pro žalobce jako standardní, tedy bez procentuálního zhodnocení.

13. Na základě popsaného tak dospěl soud k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka podkladového řízení s odkazem na výše sdělené okolnosti sporu, zejména zjištěné průtahy, byla již nepřiměřená. V důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá), když porušení tohoto práva je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozs. ESLP ve věci Apicella pro Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení. V souladu s konstantní judikaturou tak má žalobce nárok na odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě.

14. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení činí 15 000 Kč, když soud ve věci neshledal důvod pro její navýšení, neboť celková délka řízení přesáhla 10 let o pouhý měsíc, přičemž délka 10 let, je určitým prvním milníkem pro navýšení odškodnění za rok trvání řízení nad částku 15 000 Kč. Za první dva roky trvání řízení pak soud vycházel z částky v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu, neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat. Celkem tedy základní částka za 10 let a 1 měsíc trvání řízení činí 136 250 Kč. Tuto základní částku soud ponížil o 15 % z důvodu skutkové a právní složitosti věci, zejména s ohledem na provedené dokazování a potřebu vyhotovit znalecký posudek, o 10 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela a o dalších 5 % z důvodu podílu stěžovatele na délce řízení v souvislosti s dovolacím řízením. Pokud jde o postup orgánů státu, soud pak naopak základní částku o 5 % navýšil, neboť shledal opakované a delší dobu trvající průtahy v postupu soudů. V této souvislosti nepřistoupil soud k vyššímu navýšení, neboť obecně se odškodňuje celková délka řízení, tedy i úsek řízení, ve kterém k průtahům nedochází. Soud tak celkově ponížil základní částku o 25 % tj. 34 063 Kč a žalobci proto náleží přiměřené zadostiučinění ve výši 102 187 Kč.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně žalobci uhradila částku ve výši 109 000 Kč, plnila tak dostatečně (vyšší částkou než k jaké dospěl po provedeném dokazování soud, zamítl soud žalobu výrokem I. rozsudku jako nedůvodnou.

16. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu za jeden úkon právní služby - vyjádření ve věci samé.