28 C 13/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu škody ve výši 79 817,65 Kč s přísl. a příslušenství z částky 20 630,50 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8,5% zákonný úrok z prodlení ročně od [datum] do [datum] z částky 20 630,50 Kč.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 79 817,65 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 174 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 120 655,15 Kč představující nárok na náhradu škody v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. Žalobce uvedl, že dne [datum] vydal Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudek ve věci sp. zn. 2 T 53/2018, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a žalobci byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let. Současně mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené [jméno] [příjmení] částku ve výši 49 725 Kč a částku ve výši 736,46 EUR. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, kdy Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17.1.2019 sp. zn. 8 To 501/2018 při nezměněném výroku o vině a trestu zrušil výroky o náhradě újmy a znovu rozhodl, že žalobci uložil povinnost zaplatit poškozené náhradu majetkové škody ve výši 47 225,50 Kč a ve výši 736,76 EUR a náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] podala poškozená návrh na zahájení exekučního řízení k uspokojení její pohledávky podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Exekuční řízení bylo vedeno u JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 7, pod sp. zn. 151 Ex 54/2019. Dne 2.4.2019 vydal Obvodní soud pro Prahu 6 usnesení sp. zn. 2 T 53/2018, kterým uložil žalobci povinnost zaplatit poškozené náklady související s účastí poškozené v trestním řízení ve výši 128 535 Kč. Usnesením ze dne [datum] Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 5 To 163/2018 zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum] a rozhodl tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit poškozené náklady související s účastí poškozené v trestním řízení ve výši 155 210 Kč a současně zamítl stížnost žalobce. Dne [datum] na návrh poškozené bylo zahájeno exekuční řízení na majetek žalobce k uspokojení pohledávky podle vykonatelného usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Exekuční řízení bylo vedeno u JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 7, pod sp. zn. 151 Ex 250/2019. Na základě žalobcem podaného dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 27.8.2019, čj. 8 Tdo 2935/2019-487 zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.10.2018, sp. zn. 2 T 53/2018 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17.1.2019, sp. zn. 8 To 501/2018 a na ně obsahově navazující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2.4.2019, sp. zn. 2 T 53/2018 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.6.2019, sp. zn. 5 To 163/2018. Jelikož došlo k zrušení exekučních titulů z důvodu nezákonnosti, vydal soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] usnesení ze dne 19.12.2019, čj. 151 Ex 250/2019-100 ve znění opravného usnesení ze dne [datum], kterým zastavil exekuční řízení a uložil žalobci povinnost nahradit poškozené náklady exekučního řízení ve výši 19 214,80 Kč a povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 16 214 Kč. Ze stejného důvodu pak Okresní soud Praha – východ usnesením ze dne 22.5.2020, čj. 33 Exe 596/2019-67 zastavil exekuční řízení a uložil žalobci povinnost nahradit poškozené náklady exekučního řízení ve výši 18 113,70 Kč a povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 26 275,15 Kč. Vzhledem k tomu, že výše uvedená exekuční řízení byla zastavena, protože exekuční tituly byly po zahájení exekučního řízení zrušeny jako nezákonné, nelze náhradu těchto nákladů požadovat po poškozené, avšak rovněž nelze postihovat žalobce jako povinného za nerespektování nezákonných rozhodnutí. Je tedy dána příčinná souvislost mezi vznikem škody (náklady exekučního řízení) a nezákonným rozhodnutím a žalobce tak má nárok na náhradu těchto jím uhrazených nákladů exekučního řízení. Žalobce proto nárokuje náklady exekučního řízení, které vznikly v exekučním řízení vedeném exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 7 pod sp. zn. 151 Ex 54/2019 v celkové výši 44 388,85 Kč spočívající v nákladech exekučního řízení ve výši 18 113,70 Kč, které žalobce zaplatil poškozené a ve výši 26 275,15 Kč, které žalobce uhradil soudnímu exekutorovi a dále v exekučním řízení vedeném u téhož exekutora pod sp. zn. 151 Ex 250/2019, v celkové výši 35 428,80 Kč, které ve výši 19 214,80 Kč zaplatil poškozené a ve výši 16 214 Kč uhradil soudnímu exekutorovi. Žalobci tak vzniklo právo na náhradu majetkové újmy představující zaplacené náklady exekučního řízení v celkové výši 79 817,65 Kč. Dále žalobci vzniklo právo na náhradu majetkové újmy spočívající v náhradě nákladů řízení, které byly žalobcem účelně vynaloženy na zrušení nezákonných rozhodnutí ve výši 40 837,50 Kč, neboť tento byl v trestním řízení zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení] a následně Mgr. [jméno] [příjmení], a to při sazbě za jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč, celkem za 9 úkonů právní služby s přináležejícím režijním paušálem á 300 Kč, náhrady za promeškaný čas 1 150 Kč a DPH 7 087,50 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody v celkové výši 120 655,15 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 40 837,50 Kč a v náhradě zaplacených nákladů exekučního řízení ve výši 79 817,65 Kč vzniklých v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 53/2018. K projednání této žádosti došlo žalovanou dne [datum]; tato konstatovala, že v uvedeném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobci na náhradě nákladů řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 53/2018 poskytla částku ve výši 20 630,50 Kč. Na náhradě škody představující zaplacené náklady exekučního řízení žalovaná neplnila ničeho, neboť má za to, že tento nárok není opodstatněný. Žalovaná dále ve svém vyjádření zkonstatovala průběh trestního a exekučního řízení ve shodě, jak jej popsal ve své žalobě žalobce. Dospěla k závěru, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za které lze považovat rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.10.2018, čj. 2 T 53/2018-281 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17.1.2019, čj. 8 To 501/2018-352, neboť uvedená rozhodnutí byla zrušena na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2019, čj. 8 Tdo 935/2019-487. Na nákladech trestního řízení pak žalovaná shledala opodstatněnou částku ve výši 20 630,50 Kč, neboť žalobcem účtované úkony byly co do druhu, délky a použité sazby v souladu s obsahem trestního spisu, s výjimkami, které žalovaná konkrétně specifikovala ve svém vyjádření. Pokud jde o vynaložené náklady žalobce v exekučním řízení, žalovaná uvedla, že v exekučních řízeních oprávněná (poškozená v trestním řízení) v okamžiku podání návrhu na nařízení exekuce disponovala vykonatelným soudním rozhodnutím, přičemž ze strany žalobce nedošlo k dobrovolnému plnění soudem uložené povinnosti. Až po té, co byla proti žalobci zahájena výše žalobcem specifikovaná exekuční řízení, bylo vydáno rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], kterým byla podkladová rozhodnutí zrušena, včetně rozhodnutí na ně obsahově navazující. Věc pak byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení a je třeba podotknout, že trestní řízení skončilo pravomocným odsouzením žalobce a byly mu uloženy shodné tresty jako ve zrušených rozhodnutích. Žalobce tak měl dbát své preventivní povinnosti a v okamžiku, kdy proti němu bylo zahájeno exekuční řízení, měl podat návrh na zastavení exekuce podle § 55 exekučního řádu spolu s návrhem na odklad exekuce podle § 54 exekučního řádu a složit jistotu ve výši vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekuce. Žalobce však uvedeného institutu nevyužil a po doručení výzev ke splnění vymáhané povinnosti ve výše uvedených exekučních řízeních pohledávky bez dalšího uhradil. Podle názoru žalované tak nebyly splněny podmínky pro vznik nároku na náhradu škody z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, neboť žalobce nedbal své preventivní povinnosti a nevyužil všech zákonných prostředků k zamezení vzniku jím tvrzené škody.

3. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a o.s.ř.

4. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce svou žalobu co do částky 40 837,50 Kč, představující vynaložené náklady v trestním řízení, zpět, neboť po podání žaloby žalovaná žalobci dne [datum] uhradila na vynaložených nákladech trestního řízení částku ve výši 20 630,50 Kč a ve zbytku žalobcem požadované částky ve výši 20 207 Kč, shledal žalobce argumentaci žalované ohledně účelnosti sporných úkonů právní služby jako opodstatněnou. Soud proto usnesením ze dne [datum], č. j. řízení stran částky 40 837,50 Kč spolu s příslušenstvím z částky 20 207 Kč od [datum] do zaplacení, zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka ve výši 79 817,65 Kč s příslušenstvím představující vynaložené náklady v exekučních řízeních a příslušenství z částky 20 630,50 Kč od [datum] do [datum].

5. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.10.2018, čj. 2 T 53/2018-281 byl žalobce shledán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, za což byl žalobci uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let. Dále byl žalobce povinen zaplatit poškozené [jméno] [příjmení] částku ve výši 49 725 Kč a ve výši 736,76 EUR. Na základě odvolání podané žalobcem Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17.1.2019, čj. 8 To 501/2018-352 napadený rozsudek ve výrocích o náhradě škody zrušil a znovu rozhodl při nezměněném výroku o vině a trestu o povinnosti žalobce nahradit poškozené majetkovou škodu ve výši 47 225,50 Kč a ve výši 736,76 EUR a nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč. Se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2.4.2019, čj. 5 T 53/2018-400 bylo rozhodnuto, že žalobce byl povinen zaplatit poškozené náklady související s účasti poškozené v trestním řízení ve výši 128 535 Kč. Na základě žalobcem podané stížnosti pak Městský soud v Praze usnesením ze dne 7.6.2019, čj. 5 To 163/2018-424 napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit poškozené [jméno] [příjmení] náklady související s účastí poškozené v trestním řízení ve výši 155 210 Kč. Na základě žalobcem podaného dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 27.8.2019, čj. 8 Tdo 935/2019-487 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum] a rovněž byla zrušena další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby ji znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.10.2018, čj. 2 T 53/2018-281 byl žalobce shledán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let. Dále byla žalobci uložena povinnost zaplatit poškozené [jméno] [příjmení] částku 41 707,70 Kč a 736,76 EUR a nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11.11.2020, čj. 8 To 260/2020-798 odmítnuto a stejně tak bylo odmítnuto dovolání žalobce. Dne [datum] na návrh poškozené bylo zahájeno exekuční řízení na majetek žalobce k uspokojení pohledávky poškozené podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], kdy exekuční řízení bylo vedeno JUDr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 7 pod sp. zn. 151 Ex 54/2019. Dále dne 15.8.2019 bylo na návrh poškozené zahájeno exekuční řízení na majetek žalobce k uspokojení pohledávky poškozené podle vykonatelného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.6.2019, sp. zn. 5 To 163/2018, přičemž exekuční řízení bylo vedeno týmž exekutorem pod sp. zn. 151 Ex 250/2019. Po zrušení exekučních titulů na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu, usnesením ze dne 19.12.2019, čj. 151 Ex 250/2019-100 ve znění opravného usnesení ze dne [datum] soudní exekutor zastavil exekuční řízení, kterým uložil žalobci povinnost nahradit poškozené náklady exekučního řízení ve výši 19 214,80 Kč a kterým uložil žalobci povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 16 214 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, kdy usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14.2.2020, sp. zn. 20 Co 47/2020 bylo podle výroku I. napadeného usnesení ve znění opravného usnesení v napadených výrocích II. a III. usnesení potvrzeno a ve výroku II. bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dále usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 22.5.2020, čj. 33 Exe 596/2019-67 bylo zastaveno exekuční řízení vedené u Exekutorského úřadu Praha 7 pod sp. zn. 151 Ex a žalobci byla uložena povinnost nahradit oprávněné náklady exekučního řízení ve výši 18 113,70 Kč a dále nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 26 275,15 Kč.

6. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 8 odst. 3 zákona nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

7. Vzhledem k tomu, že skutkové okolnosti sporu byly mezi účastníky řízení nesporné, zabýval se soud toliko otázkou právního posouzení. V rámci posuzování nároku, jež zůstal předmětem řízení dospěl soud k závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí a tento odpovědnostní předpoklad je proto naplněn, neboť rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.10.2018, čj. 2 T 53/2018-287, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17.1.2019, čj. 8 To 501/2018-352, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2.4.2019, čj. 2 T 53/2018-400 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.6.2019, čj. 5 To 163/2018-424 byla usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2019, čj. 8 Tdo 935/2019-487 zrušena a ve smyslu § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona se tak jedná o rozhodnutí nezákonná. Za stávající situace proto soud dále zkoumal, zda jsou naplněny i další odpovědnostní předpoklady pro odůvodněný nárok žalobce na náhradu škody. Již ze samotných skutkových tvrzení žalobce a ze zjištěného skutkového stavu věci na základě nesporných tvrzení účastníků, která soud vzal ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá skutková zjištění, dospěl soud k závěru, že tomu tak není.

8. Ve smyslu § 8 odst. 3 zákona je pak podstatné, aby poškozený využil všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovýmto prostředkem je pak míněn řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek (kromě návrhu na obnovu řízení) a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Za popsaného stavu věci v situaci, kdy žalobce podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] a současně na základě uvedeného rozhodnutí, jakožto vykonatelného exekučního titulu, bylo zahájeno exekuční řízení exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], pod sp. zn. 151 Ex 250/2019 a sp. zn. 151 Ex 54/2019 k uspokojení pohledávky poškozené, měl žalobce využít všech procesních prostředků k ochraně svého práva, tedy podat návrh na zastavení exekuce, právě s ohledem na skutečnost, že bylo zahájeno dovolací řízení proti podkladovému rozhodnutí. Toto však žalobce neučinil a tedy o své vůli nevyužil všech zákonných prostředků, které mu procesní předpisy k ochraně jeho práva poskytovaly, tudíž mu nárok na náhradu škody v podobě zaplacených nákladů v obou exekučních řízeních v celkové výši 79 817,65 Kč nepřísluší.

9. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 5631/2015 nebo sp. zn. 25 Cdo 2150/2012, ze kterých se podává, že„ náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím je možné přiznat pouze tehdy, využil-li poškozený možnost podat návrh na zastavení exekuce, jakožto prostředku mu zákonem poskytnutého k ochraně práva, ledaže by se jednalo o případ zvláštního zřetele hodný. Podmínka stanovená v § 8 odst. 3 zákona vychází z obecné právní zásady prevence, neboť vylučuje odpovědnost státu za okolnosti, kdy poškozený využitím dostupných právních prostředků mohl odvrátit jemu hrozící škodu, ale neučinil tak.“ V posuzovaném případě je proto třeba souhlasit s argumentací žalované, že žalobcem tvrzený vznik škody v podobě nákladů exekučního řízení lze přičítat k tíži žalobce z důvodu jeho nedostatečného procesního jednání, přičemž okolnosti zvláštního zřetele hodné žalobce ani netvrdil. Z těchto popsaných důvodů proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

10. Žalobce pak má v souladu s § 15 odst. 1 zákona, podle kterého přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba ji nahradit do šesti měsíců od uplatnění nároku, nárok na zákonné příslušenství z částky 20 630,50 Kč, kterou žalovaná žalobci hradila mimosoudně, neboť svůj nárok žalobce předběžně u žalované uplatnil dne [datum], přičemž žalovaná mimosoudně uvedenou částku hradila až dne [datum]. Za dobu od [datum] do [datum] se proto žalovaná dostala do prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř., podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný a ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobce měl úspěch v 21% a žalovaná v 79%, má tato právo na náhradu 58% účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří hotové výdaje ve výši 174 Kč (58%) podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. [číslo] o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon po 300 Kč – vyjádření ve věci samé).