28 C 13/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 204 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 204 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 1. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 204 000 Kč, způsobené jí v řízení nepřiměřenu délkou řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 212/2014. Řízení bylo zahájeno dne 7. 7. 2014 žalobou, kterou se společnost , právnická osoba, . domáhala určení, že kupní smlouva uzavřená mezi touto společností a žalobkyní dne 30. 9. 2013 byla zrušena odstoupením od smlouvy a že uvedená společnost je vlastníkem nebytové jednotky č. , Anonymizováno, nacházející se v domě čp. , Anonymizováno, , část obce , adresa, , včetně spoluvlastnických podílů na pozemku a domu, vše zapsané na LV č. , hodnota, . Řízení skončilo rozsudkem Městského soud v Praze ze dne 28. 2. 2024, žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Řízení trvalo 9 let a 10 měsíců, přičemž tato doba je zcela nepřiměřená. Jednalo se o standardní soudní spor o určení vlastnictví. K příčinám délky řízení uvedla, že hlavním důvodem je přerušení řízení z důvodu trestního řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , právnická osoba, . V řízení bylo pokračováno od 5. 11. 2021 poté, co trestní řízení skončilo. Jde o prodlení zcela přičitatelné státu, neboť uvedené trestní stíhání bylo shledáno jako nezákonné, kdy obžalovaný byl obžaloby zproštěn a stát mu za něj vyplatil přiměřené zadostiučinění. Další průtah žalobkyně spatřuje ve skutečnosti, že soud ve věci vydal dne 27. 1. 2022, který byl pro vážné procesní vady zrušen odvolacím soudem, ačkoliv následně bylo rozhodnuto za splnění procesních podmínek stejně. Ohledně intenzity újmy žalobkyně uvedla, že se nejednalo o řízení bagatelní, ale o řízení, kde mohla pozbýt majetek v reálné tržní ceně přes 10 miliónů korun. Žalobkyně je osoba staršího věku, která špatně snáší stresové situace. Vážným zásahem do práv byl dále zákaz dispozice s předmětnou bytovou jednotkou, uložený předběžným opatřením ze dne 26. 6. 2017, č. j. 15 C 212/2014-154, které zůstalo účinné po celou zbývající dobu řízení. Namítla, že s ohledem na ekonomickou realitu je nutné vycházet ze základní částky pro stanovení přiměřeného zadostiučiněné ve výši 25 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu lze pro první dva roky akceptovat polovinu této částky po dobu nad 6 let ovšem požaduje z důvodů dramatických průtahů dvojnásobek částky, celkem tedy 316 000 Kč. Žalovaná jí však po předběžném projednání poskytla pouze částku 112 000 Kč s tím, že vyšla ze základní částky 15 000 Kč a celkovou částku pak navíc snížila o 20 % a složitost věci. Z výše uvedených důvodů žalobkyně trvá na doplacení částky 204 000 Kč, včetně zákonných úroků z prodlení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 13. 8. 2024 podala žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 316 000 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 15 C 215/2014. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 10. 1. 2025. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 112 000 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že v rámci posuzovaného řízení byla shledána nekoncentrovanost v postupu soudu, ve věci bylo rozhodováno před třemi stupni soudů, řízení bylo po právní i skutkové stránce složité, význam pro žalobkyni byl shledán jako běžný. Celkovou délku tak lze hodnotit jako nepřiměřenou, přičemž dle stanoviska Nejvyššího soudu Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě dosud trvá 10 let a 4 měsíce. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 20 % z důvodu složitosti řízení. Na svém stanovisku žalovaná setrvává, je přesvědčena, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Mezi účastníky bylo nesporným, že žádostí ze dne 13. 8. 2024 o zadostiučinění nepřiměřené délky řízení, vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. 15 C 212/2014, uplatnila žalobkyně svůj nárok u žalované ve výši 316 000 Kč a že stanoviskem žalované z 10. 1. 2025 byl nárok žalobkyně vypořádán a žalobkyni byla přiznána částka 112 000 Kč, přičemž žalovaná vycházela z částky 15 000 Kč za rok daného řízení. V době rozhodování žalované, řízení trvalo 10 let a 4 měsíce.

4. Ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. 15 C 212/2014 soud zjistil, že žaloba na určení, že kupní smlouva uzavřená dne 30. 9. 2013 byla zrušena odstoupením od smlouvy a určení vlastnictví k předmětným nemovitostem byla podána dne 7. 7. 2014. Žalobkyni, která měla postavení žalované, byla žaloba doručena dne 19. 8. 2014 s výzvou k vyjádření ve lhůtě 30 dní. Žalobkyně podala vyjádření ve věci dne 9. 9. 2014. Replika spol. , Anonymizováno, , tedy žalobkyni v uvedené věci, byla soudu doručena 14. 10. 2014.Výzvou ze dne 19. 11. 2014 byla žalobkyně vyzvána k doložení důkazů ke svým tvrzením ohledně úhrady kupní ceny. Dne 8. 12. 2014 žalobkyně k výzvě soudu doložila důkazní návrhy, což bylo dne 6. 1. 2015 zasláno spol. , Anonymizováno, k vyjádření. Dne 23. 3. 2015 bylo soudu doručeno vyjádření spol. , Anonymizováno, . Dne 7. 5. 2015 se uskutečnilo soudní jednání, při kterém účastníci shodně navrhli přerušení řízení. Tentýž den soud vydal usnesení o přerušení řízení dle § 110 o. s. ř., které nabylo právní moci dne 28. 5. 2015. Dne 16. 10. 2015 podala žalobkyně návrh na pokračování v řízení, který byl zaslán k vyjádření spol. , Anonymizováno, dne 27. 10. 2015. Dne 24. 11. 2015 spol. , Anonymizováno, sdělila soudu, že s pokračováním řízení souhlasí. Dne 16. 12. 2015 podala žalobkyně repliku k vyjádření spol. , Anonymizováno, . Dne 15. 4. 2016 žalobkyně sdělila soudu, že s ohledem na předložené důkazy nemá žádný další návrh procesního postupu. Dne 21. 4. 2016 spol. , Anonymizováno, navrhla soudu, aby prozatím nebylo jednáno ve věci s ohledem na šetření PČR. Dne 19. 5. 2016 soud usnesením zamítl návrh na pokračování v řízení. Dne 23. 6. 2017 spol. , Anonymizováno, podala návrh na vydání předběžného opatření, kterému bylo usnesením ze dne 26. 6. 2017 vyhověno. Žalobkyni byla uložena povinnost zdržet se nakládání a jakýchkoliv dispozic směřujících k převodu nebo zatížení práv třetích osob k předmětné nebytové jednotce. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 14. 7. 2017 odvolání. Usnesením ze dne 27. 9. 2017 Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení o nařízení předběžného opatření potvrdil. Žalobkyně poté podala ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017 odmítnuta. Soud I. stupně následně činil opakovaně dotazy k trestnímu řízení u Krajského soudu v , adresa, . Dne 26. 10. 2021 soud vyzval účastníky k procesním návrhům s ohledem na pravomocné skončení trestní věci. Dne 2. 11. 2021 žalovaná navrhla pokračování řízení. Usnesením ze dne 5. 11. 2021 soud rozhodl o pokračování řízení. Dne 9. 11. 2021 podala žalobkyně návrh na zrušení předběžného opatření. K výzvě soudu ze dne 11. 11. 2021 se spol. , Anonymizováno, dne 29. 11. 2021 vyjádřila tak, že navrhla zamítnutí návrhu žalobkyně. Dne 27. 1. 2022 se konalo další soudní jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl návrh žalobkyně na zrušení předběžného opatření zamítnut a byla zamítnuta žaloba v plném rozsahu. Dne 14. 2. 2022 podala žalobkyně návrh na opravu chyb v psaní v rozsudku. Dne 23. 2. 2022 podala žalobkyně odvolání proti rozsudku do výroku o předběžném opatření a do nákladů řízení. Tentýž den podala odvolání spol. , Anonymizováno, do zbylých výroků o zamítnutí žaloby. Dne 14. 3. 2022 spol. , Anonymizováno, své odvolání odůvodnila. Usnesením ze dne 23. 3. 2022 soud opravil chyby v psaní rozsudku dle návrhu žalobkyně. Dne 2. 6. 2022 byl spis předložen Městskému soudu v Praze. Dne 12. 10. 2022 se u odvolacího soudu konalo jednání, při kterém soud vyhlásil rozsudek, kterým potvrdil výrok o předběžném opatření a ve zbylých výrocích prvostupňový rozsudek zrušil a vrátil k dalšímu řízení z důvodu neprovedení navržených důkazů. Dne 7. 2. 2023 spol. , Anonymizováno, vzala částečně žalobu zpět, se kterým žalobkyně dne 2. 3. 2023 vyslovila souhlas. Usnesením ze dne 13. 3. 2023 soud řízení o žalobě v rozsahu zpětvzetí zastavil. Na den 21. 4. 2023 soud nařídil jednání ve věci, které bylo k žádosti společnosti , Anonymizováno, odročeno na den 5. 5. 2023. Další jednání soudu se po doplnění tvrzení a důkazních návrhů ze strany spol. , Anonymizováno, konalo dne 11. 8. 2023, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba ve zbylém rozsahu zamítnuta. Dne 6. 9. 2023 podala spol. , Anonymizováno, proti rozsudku blanketní odvolání. Výzvou ze dne 8. 9. 2023 soud spol. , Anonymizováno, vyzval k odstranění vad odvolání, což spol. , Anonymizováno, učinila dne 21. 9. 2023. Dne 9. 11. 2023 byl spis předložen Městskému soudu v Praze. Dne 28. 2. 2024 se konalo jednání odvolacího soudu, na kterém byl prvostupňový rozsudek potvrzen. Rozsudek soudu I. stupně tak nabyl právní moci 2. 5. 2024. Dne 3. 7. 2024 podala spol. , Anonymizováno, dovolání. Dne 3. 9. 2024 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Usnesením ze dne 24. 4. 2015, které nabylo právní moci dne 20. 5. 2025, bylo dovolání odmítnuto.

5. Soud k důkazu zamítl provést následující důkazy: výslech žalobkyně, vývoj průměrné mzdy za roky 2015–2025, znalecké posudky z oboru ekonomie k hodnotě předmětné nebytové jednotky a ekonomické situace žalobkyně. Tyto důkazy byly navrženy žalobkyní k prokázání významu řízení pro žalobkyni. Soud tyto důkazy zamítl pro nadbytečnost, když vyšel z tvrzení žalované, která byla sama o době k otázce subjektivního významu pro žalobkyni dostačující a účastnickým výslechem by tato tvrzení pouze zopakovala. Ostatní navržené důkazy pak byly s ohledem na předmět projednávané věci shledány jako nadbytečné, když soud měl dostatek skutkových podkladů pro rozhodnutí o věci.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Dle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Dle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

15. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby, kdy se žalobkyně o řízení dozvěděla, tj. od 19. 8. 2014 do 28. 5. 2025, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu, řízení tedy trvalo 10 let a 9 měsíc, což je s ohledem na předmět sporu nepřiměřeně dlouhá délka. Předmětem řízení bylo určení platnosti odstoupení od kupní smlouvy a určení vlastnictví k nebytové jednotce. Soud neshledal, že by se v řízení vyskytly průtahy, nicméně soud nepostupoval zcela koncentrovaně. Řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Řízení bylo dále přerušeno z důvodu trestního stíhání třetí osoby.

17. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech stupních soudní soustavy, nalézací soud rozhodoval meritorně dvakrát, rovněž soud odvolací rozhodoval dvakrát a jednou rozhodoval Nejvyšší soud. Byť využití zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobkyně, tato se na délce řízení nepodílela.

18. Co se týče objektivního významu předmětu řízení, jedná se o spor, který je typově spojen s běžným významem než spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Žalobkyni však bylo po delší dobu znemožněno nakládat se svým majetkem.

19. Soud vzal v potaz i věk žalobce, kterému v době zahájení řízení bylo 62 let a v závěru řízení se již blížila hranici 75 let, tedy hranici vyššího věku (viz rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 30 Cdo 4465/2017, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012). Význam řízení pro žalobkyni po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako lehce zvýšený.

20. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk, když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku trvání řízení v délce 10 let a 9 měsíců v rozsahu 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 146 250 Kč.

21. K námitce žalobkyně, že by částka přiměřeného zadostiučinění s ohledem na ekonomickou realitu měla být vyšší, soud nepovažuje za důvodnou. Požadavky na „valorizaci“ přiznávaných částek s ohledem na inflaci byly předmětem posouzení opakovaně, aniž by došlo k odklonu od dlouhodobě zastávaných závěrů, totiž, že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního odškodnění ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice, resp., že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021, dostupný na www.nsoud.cz a tam odkazovanou judikaturu).

22. Od základní částky pak soud odečetl 15 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 15 % soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly. S ohledem na věk žalobkyně (byť tato nedosáhla tzv. pokročilejšího věku dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3296/2014) a s ohledem na omezení dispozičního oprávnění žalobkyně pak celou částku naopak navýšil o 5 %. Celkem tak došlo ke snížení základní částky o 25 %, což představuje částku 109 687,5‬0 Kč. Jelikož žalovaná mimosoudně žalobkyni hradila částku ve výši 112 000 Kč, hradila tak částku vyšší, než by žalobkyni z tohoto titulu poskytl sám soud. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, je žalobkyně povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (3x 300 Kč) podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ve věci samé, přípravu na jednání a účast u jednání dle ustanovení § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

24. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.