28 C 139/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 745 273,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne 31. 7. 2025 na zaplacení částky 745 273,50 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u soudu dne 31. 7. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 745 273,50 Kč s příslušenstvím z titulu škody a nemajetkové újmy vzniklé mu nezákonným rozhodnutím. Žalobu odůvodnil tím, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání, a to pro zločin porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“). Obvodním státním zastupitelstvím pro , adresa, byla následně podána dne 15. 11. 2021 obžaloba a trestní řízení bylo vedeno u obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 3 T 95/2021. V rámci nadepsaného trestního řízení byl žalobce nejprve rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 9. 2022, č. j. 3 T 95/2021, zproštěn obžaloby. Obvodní státní zastupitelství pro , adresa, však podalo proti nadepsanému rozsudku odvolání v neprospěch žalobce a stejně tak podala odvolání i poškozená společnost , právnická osoba, K odvolání Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, a společnosti , právnická osoba, rozhodl Městský soud v Praze dne 9. 1. 2023 usnesením pod č. j. 44 To 383/2022-2425, tak, že nadepsaný zprošťující rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Po zrušení původního zprošťujícího rozsudku byl žalobce v rámci tohoto trestního řízení následně nepravomocně odsouzen Obvodním soudem pro , adresa, ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a to rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 18. 4. 2024, č. j. 3 T 95/2021. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kdy Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 2024, č. j. 44 To 206/2024-3110, nadepsaný odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Ve věci pak konečně vydal Obvodní soud pro , adresa, dne 5. 12. 2024 usnesení pod č. j. 3 T 95/2021, kterým trestní stíhání proti žalobci zastavil z důvodu jeho promlčení. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 10. 12. 2024. Žalobce měl v rámci trestního stíhání dva obhájce, kterými bylo vyúčtováno celkem 95 273,50 Kč. Tuto částku tak žalobce požadoval zaplatit od žalované na náhradě škody. Dále žalobce požadoval poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 650 000 Kč, neboť nezákonné trestní stíhání zásadním způsobem zasáhlo do veškerých sfér osobního, rodinného i profesního života žalobce. Žalobce uvedené nároky uplatnil u žalované dne 30. 5. 2025, žalovaná však nároky žalobce v celém rozsahu odmítla.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Učinila nesporným skutečnost, že u ní žalobce dne 30. 5. 2025 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na odškodnění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“) ve výši 112 096,50 Kč, 363 000 Kč a 650 000 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, znaleckého posudku a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. K projednání žádosti žalobce došlo dne 22. 7. 2025 s tím, že žalovaná žádost předběžně zamítla s ohledem na absenci odpovědnostního titulu v předmětné věci. Zrekapitulovala průběh trestního řízení a uvedla, že v předmětné věci absentuje odpovědnostní titul ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., kdy jsou dány důvody pro uplatnění § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk. Z odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 5. 12. 2024 je zjevné, že k promlčení trestní odpovědnosti došlo v důsledku toho, že soud prvního stupně činil v návaznosti na závazný právní názor odvolacího soudu řadu doplňujících znaleckých posudků, přičemž na základě těchto znaleckých posudků došlo ke stanovení jiné výše škody, než pro kterou byl žalobce původně trestně stíhán, čímž došlo ke snížení potencionální trestní sazby, kterou byl žalobce ohrožen. Následně bylo tedy zjištěno, že pro daný typ trestní sazby již promlčení doba uplynula. K tomu odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, dle které běh času a promlčení trestní odpovědnosti pachatele nemůže ovlivnit to, že se určité osoba dopustila jednání zákonem zakázaného. Uplynutí delší doby od spáchání společensky nebezpečného jednání nemá/nesmí být důvodem pro to, aby bylo ze strany žalované poskytováno odškodnění, obzvláště za situace, pokud soud prvního stupně pravomocně uzavřel, že se žalobce předmětné trestné činnosti dopustil. Pokud žalobce byl přesvědčen o své nevinně, bylo jeho zákonným právem v souladu s § 11 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. ř.“) trvat na pokračování v trestním stíhání a dosáhnout tak pro sebe vydání výhodnějšího, tj. zprošťujícího rozhodnutí, které by učinilo trestní stíhání nezákonným. Nevyužití tohoto právního prostředku jde zcela k tíži žalobce.

3. Mezi účastníky byly vymezeny sporné a nesporné skutečnosti, v řízení nebylo sporu ohledně průběhu a výsledku trestního řízení vedeného proti žalobci, ani nebylo sporu o tom, že žalobce dne 30. 5. 2025 u žalované uplatnil svůj nárok na odškodnění. Zásadně spornou skutečností bylo to, zda žalobce má nárok na odškodnění či nikoliv, kdy žalovaná v mimosoudním řízení nároku žalobce nevyhověla.

4. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž předložené důkazy považoval za zcela hodnověrné, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu:

5. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 18. 7. 2021 doručením usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (usnesení o zahájení tr. stíhání žalobce – čl. 35 spisu). Proti tomuto usnesení si žalobce podal stížnost, která byla Obvodním státním zastupitelstvím pro , adresa, zamítnuta jako nedůvodná (usnesení OSZ pro , adresa, ze dne 23. 9. 2021 – čl. 56 spisu). Dne 15. 11. 2021 byla k Obvodnímu soudu pro , adresa, podána obžaloba (obžaloba OSZ pro , adresa, – čl. 45 spisu). Po proběhnuvších hlavních líčeních byl žalobce rozsudkem ze dne 29. 9. 2022 zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem (rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 9. 2022 – čl. 23 spisu), avšak k odvolání státního zástupce byl tento rozsudek usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 1. 2023 zrušen a věc vrácena zpět k novému projednání a rozhodnutí (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2023 – čl. 59 spisu). Po dalších proběhnuvších hlavních líčeních byl žadatel rozsudkem ze dne 18. 4. 2023 uznán vinným ze spáchání trestného činu dle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 let, peněžitý trest ve výši 100 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích v trvání 4 let (rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 18. 4. 2024 – čl. 63 spisu), avšak k žalobcem podanému odvolání byl rozsudek usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 9. 2024 zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí z důvodu, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť postrádá důsledné vypořádání se se všemi význačnými skutečnostmi a myšlenkový postup soudu není přesvědčivý a přijatý odsuzujíc výrok tak není přezkoumatelný (bod 6 odůvodnění). Odvolací soud pak prvostupňový soud zavázal, aby buď provedl nové dokazování, nebo své úvahy doplnil a výsledné nové rozhodnutí bylo pečlivě odůvodněno (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2024 – čl. 73 spisu). Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 5. 12. 2024 bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu, že došlo k zániku trestní odpovědnosti žalobce uplynutím promlčecí doby, s ohledem na změnu právní kvalifikace, neboť žalobce naplnil svým jednáním veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, u kterého promlčecí doba činí 5 let (usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 5. 12. 2024 – čl. 77 spisu). Usnesení bylo doručeno žalobci dne 12. 12. 2024 a téhož dne nabylo právní moci, čímž trestní řízení skončilo. (nesporná tvrzení účastníků, doručenka datové zprávy – čl. 79 p. v. spisu).

6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud z toho důvodu zamítl další návrhy žalobce na provedení důkazů listinami týkajícími se úkonů obhajoby v trestním řízení (faktury, potvrzení o poradách apod.) a dalšími listinami z trestního spisu, neboť byli ve věci z důvodu absence odpovědnostního titulu již zcela nadbytečné.

7. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

8. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle ustanovení § 8 odst. 1 věta první nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

11. Podle ustanovení § 12 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Podle odst. 2 stejného ustanovení právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, b) bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, c) výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání, d) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu.

12. Trestní stíhání žalobce skončilo usnesením o zastavení trestního stíhání podle ustanovení § 223 odst. 1 tr. ř., a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., kdy Obvodní soud pro , adresa, dospěl k závěru, že předmětný skutek měl být posouzen jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (tedy odlišně od právní kvalifikace v usnesení o zahájení trestního stíhání) a došlo tak k zániku trestní odpovědnosti z důvodu promlčení (§ 34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku).

13. Okolnost, že obžalovaný za spáchaný trestný čin neodpovídá pro zánik trestní odpovědnosti v důsledku promlčení, může představovat důvod, pro který mu nevzniká nárok na náhradu škody způsobené trestním stíháním (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 605/2012).

14. Ač se žalobce snažil tvrdit opak, v předmětném řízení nevzniklo pochybnosti o tom, že žalobce se dopustil jednání podřaditelného skutkové podstatě přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Z výše citovaného usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 9. 2024 pak nijak nevyplynulo, že by dospěl k závěru, že žalobce se trestního jednání nedopustil, pouze prvostupňovému soudu vytkl nedostatečnost odůvodnění. V daném řízení tedy došlo k zániku trestnosti činu z důvodu promlčení a žalobci tak nebyl uložen trest za toto protiprávní jednání. Je tak zjevné, že jde o situaci odpovídající smyslu ustanovení obsažených v § 12 OdpŠk – tedy vyloučit právo na náhradu škody v případech, v nichž jde o újmu vzniklou trestním stíháním, jehož výsledek nedokládá, že se trestně stíhaná osoba jednání zákonem klasifikovaného jako trestný čin nedopustila. Přiznání práva na náhradu škody způsobené trestním stíháním v případě, kdy se trestně stíhaná osoba podle závěrů učiněných v trestním řízení vskutku dopustila protiprávního jednání odpovídajícího skutkové podstatě trestného činu, by přitom bylo v příkrém rozporu se zásadou ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo vzejít nemůže) opakovaně připomínanou i Ústavním soudem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 1285/09, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. II. ÚS 265/99).

15. Je rovněž na místě připomenout, že promlčením podle trestního zákona, či trestního zákoníku, zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu, neboť uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin. Běh času však nikterak nemůže ovlivnit to, že se určitá osoba dopustila jednání protiprávního, tedy zakázaného.

16. Okolnost, že pozdní reakce státu na čin určité osoby má za následek, že státu zaniklo oprávnění pachateli trestného činu uložit přiměřený trest a pachateli zanikla povinnost přiměřený trest strpět (Pavel Šámal, František Púry, Stanislav Rizman, Trestní zákon, 6. vydání. Praha: 2004, s. 576), by sama o sobě neměla zakládat právo pachatele na náhradu nákladů trestního řízení, neboť to bylo právě jeho protiprávní jednání, jež si vynutilo tuto, byť z hlediska uložení trestněprávní sankce opožděnou, reakci státu. Za těchto okolností se jeví být zcela adekvátní aplikace (při posouzení žalovaného nároku) ustanovení § 12 OdpŠk, zejména pak odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení, stanovícího (mimo jiné), že nárok na náhradu škody nemá ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný. Uplynutí delší doby od spáchání trestného, tedy pro společnost nebezpečného, činu by nemělo být důvodem pro to, aby stát poskytoval odškodnění jeho pachateli, třebaže shledává, že již není nutno, aby v zájmu společnosti na eliminaci škodlivých jednání vůči pachateli působil trestněprávními prostředky.

17. K tomu soud dále uvádí, že při posuzování nároku na náhradu škody je přitom podstatné, že poškozený se nedopustil protiprávního jednání. Nárok na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí je možno účastníku, který jej uplatňuje, přiznat pouze za situace, kdy bylo proti němu vedeno trestní stíhání pro jednání, které se ukázalo být jednáním dovoleným (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1988/2004).

18. Plynutí času nelze v zásadě pokládat za skutečnost, která by z osoby, jež se dle výsledků trestního řízení dopustila trestného činu, učinila osobu, která by měla právo na odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. V případě, že by tomu tak bylo, byla by porušena jedna ze základních zásad občanského práva, kdy nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán odpovědností titul a že žalobci nárok na náhradu škody ani nemajetkové újmy nepřísluší a žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za úkon (vyjádření k žalobě) podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

21. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.