28 C 140/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně okres Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno o náhradu nemajetkové újmy

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 154 658 Kč s příslušenstvím v zákonné výši, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu , adresa, – západ pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobkyně k věci samé uvedla, že předmětného řízení trvalo šest let a 7 měsíců, což je doba zjevně nepřiměřená. V řízení se vyskytly opakované průtahy, jednání byla opakovaně odročována např. za účelem vyžádání si podkladů nebo zpracování znaleckého posudku a k vyhlášení rozsudku došlo až po 5 letech a 4 měsících od podání žaloby. Věc nebyla nikterak složitá a žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Také předmět řízení byl pro žalobkyni významný, neboť se týkal majetkových práv žalobkyně, kdy tato provedla investici, jíž bylo dosaženo zvýšení hodnoty cizí věci, a požadovala její náhradu. Žalobkyně vycházela při stanovení výše zadostiučinění ze stanoviska Nejvyššího soudu, přičemž částku vhodnou k odškodnění navýšila z důvodu inflace, neboť má za to, že stávající základní částka je již aktuálně nedostatečná (s ohledem na uplynulou dobu dvanácti let). Žalobkyně předběžně svůj nárok uplatnila u žalované žádostí ze dne 23. 12. 2022.

2. Žalovaná ve vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně dne 5.1.2023 předběžně uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 154 658 Kč v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu , adresa, - , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Po projednání dané žádosti žalovaná dospěla k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky podkladového řízení, což žalobkyni sdělila stanoviskem ze dne 29.5.2023. K věci samé žalovaná uvedla, že předmětem posuzovaného řízení byla náhrada částky 326 189 Kč s příslušenstvím za vysázené trvalé porosty. Ve věci bylo rozhodováno dvakrát, a to jednou soudem I. stupně a jednou soudem odvolacím. Délka řízení byla dána zejména složitostí a neobvyklostí žaloby, přičemž ve věci byly vypracovány 3 znalecké posudky. V řízení bylo postupováno soudy rychle a koncentrovaně, bez prodlev a průtahů. Do délky řízení se částečně promítla i pandemie Covid 19. Celková délka řízení byla podle žalované přiměřená.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 9. 8. 2023, č. j. 28 C 140/2023 – 51 tak, že žalobu na zaplacení částky 154 658 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a žalované přiznal náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II.). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 11. 2023, č. j. 30 Co 320/2023 - 69 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že soud I. stupně se dopustil procesního pochybení, když ve věci jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti právního zástupce žalobkyně, ačkoli pro to nebyly splněny podmínky stanovené v § 115 odst. 1, 2 o. s. ř. Soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu znovu nařídil ve věci ústní jednání na den 11. 12. 2023; právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil, žalovaná z jednání omluvila, proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně předběžně dne 5.1.2023 uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 154 658 Kč z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že ve věci není dán nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky soudního řízení, což žalobkyni sdělila stanoviskem ze dne 29.5.2023.

5. Soud provedl dokazování spisem Okresního , adresa, Z tohoto spisu se podává, že návrh na zahájení řízení byl k Okresnímu soudu , adresa, podán dne 20.4.2016, kdy žalobkyně v řízení vystupovala v procesním postavení žalobce a předmětem řízení bylo zaplacení částky 326 180 Kč s příslušenstvím z důvodu náhrady škody za výsadbu keřů tvořící vinici. Usnesením ze dne 22.4.2016 byl žaloce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne 28.4.2016 byl ve věci vydán platební rozkaz. Proti tomuto podala žalovaná dne 5.5.2016 odpor, který odůvodnila podáním došlým soudu dne 9.6.2016. Pokynem soudce ze dne 20.7.2016 bylo nařízeno ústní jednání na den 15.9.2016. Při tomto ústním jednání bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem doplnění skutkových tvrzení a provedení dokazování odročeno na den 20.10.2016. Dne 20.10.2016 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno za účelem výslechu svědků na den 29.11.2016. Dne 29.11.2016 byla vyslechnuta svědkyně a jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování listinami – mapovými podklady pozemků na den 2.2.2017. Dne 21.12.2016 byl spis předložen Okresnímu soudu v , adresa, za účelem provedení dožádání výslechu svědka. Svědek byl vyslechnut dne 18.1.2017 a věc byla vrácena zpět Okresnímu soudu , adresa, dne 24.1.2017. Dne 2.2.2017 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem nařízení znaleckého posudku k ocenění trvalých porostů odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 9.2.2017 byl ve věci ustanoven znalec. Vzhledem k tomu, že znalec soudu dne 20.2.2017 sdělil, že ze zdravotních důvodů nemůže znalecký posudek vypracovat, byl tento usnesením ze dne 21.2.2017 zproštěn povinnosti provést znalecký posudek a byl ustanoven znalec nový. Dne 29.3.2017 byl spis zaslán znalci. Přípisem ze dne 23.5.2017 žádal znalec o prodloužení termínu k vypracování znaleckého posudku o jeden měsíc. Znalecký posudek byl soudu dodán dne 10.8.2017. Dotazem ze dne 10.8.2017 soud žádal účastníky řízení o sdělení, zda žádají výslech znalce u jednání. Na to reagoval žalobce podáním ze dne 30.8.2017 a žalovaná dne 31.8.2017. Usnesením ze dne 5.9.2017 byla znalci přiznána odměna. Proti tomuto usnesení podala žalovaná dne 12.9.2017 odvolání. Usnesením ze dne 18.9.2017 byla žalovaná vyzvána k odstranění vad odvolání, což učinila podáním ze dne 25.10.2017. Znalec se k odvolání vyjádřil podáním došlým soudu dne 13.10.2017. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu dne 9.11.2017. Tento usnesením ze dne 20.11.2017 napadené usnesení potvrdil. Pokynem soudce ze dne 28.11.2017 bylo nařízeno ústní jednání na den 9.1.2018. Dne 9.1.2018 se konalo ústní jednání, při kterém byl vyslechnut znalec a jednání bylo za účelem nařízení revizního znaleckého posudku odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 25.1.2018 byl ve věci ustanoven znalecký ústav ke zpracování revizního znaleckého posudku. Přípisem ze dne 20.2.2018 sděloval znalecký ústav, že ve stanovené lhůtě není schopen znalecký vypracovat. Z tohoto důvodu byla znaleckému ústavu prodloužena lhůta k zpracování znaleckého posudku o jeden měsíc, což bylo znaleckému ústavu sděleno přípisem ze dne 28.2.2018. Na to reagoval znalecký ústav přípisem ze dne 2.3.2018, že ani v této době s ohledem na zaneprázdněnost ústavu znaleckými posudky, není schopen znalecký posudek vypracovat ve lhůtě kratší než šest měsíců. Z tohoto důvodu znalecký ústav požádal o zproštění vypracování znaleckého posudku. Přípisem ze dne 15.3.2018 byl znalecký ústav , adresa, vyzván, zda do jeho kompetence spadá oceňování viničních porostů. Na to bylo reagováno tímto znaleckým ústavem přípisem ze dne 16.4.2018, že tento obor nespadá do jejich oboru. O tomto informoval soud účastníky řízení dne 7.5.2018 s žádostí o jejich stanoviska. Na to reagoval žalobce podáním ze dne 28.5.2018 s návrhem na ustanovení konkrétní osoby znalce. Žalovaná pak dne 30.5.2018 se sdělením, že by ocenění porostu – vinice mělo spadat do znalecké činnosti znaleckého ústavu z důvodu, že trvalé porosty jsou součástí pozemku. Toto vyjádření pak bylo dáno na vědomí znaleckému ústavu, na což znalecký ústav opětovně reagoval přípisem ze dne 20.6.2018 s tím, že oceňování viničních porostů není jeho specializací. Usnesením ze dne 10.7.2018 byl znalecký ústav , adresa, zproštěn povinnosti provést znalecký posudek a současně byl ustanoven nový znalecký ústav – , Anonymizováno, . Dne 1.8.2018 byl znaleckému ústavu zaslán spis. Tento znalecký ústav po svém ustanovení žádal soud o prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku a to do pěti měsíců od doručení spisu z důvodu zaneprázdněnosti znaleckého ústavu. Lhůta byla soudcem prodloužena do 31.12.2018. Přípisem ze dne 17.12.2018 žádal znalecký ústav o prodloužení termínu ke zpracování znaleckého posudku alespoň o dva měsíce z důvodu obtížnosti (složitého získávání podkladů pro zpracování posudku a rovněž z důvodu obtížného samotného zpracování získaných údajů). Usnesením ze dne 4.1.2019 byla lhůta prodloužena do 28.2.2019. Revizní znalecký posudek byl soudu předložen dne 5.3.2019. Usnesením ze dne 13.3.2019 byla znaleckému ústavu přiznána odměna za zpracování revizního znaleckého posudku. Přípisem ze dne 13.3.2019 byli účastníci řízení vyzváni, zda trvají na výslechu znalce. Na to žalobce reagoval podáním ze dne 16.4.2019 a žalovaná dne 9.4.2019. Přípisem ze dne 27.5.2019 byl znalecký ústav vyzván ke sdělení termínů, ve kterých by se jejich zástupce mohl účastnit jednání. Znalecký ústav se pak k vyjádření účastníků, zejména žalovaného vyjádřil podáním ze dne 21.6.2019 (a to zejména k posouzení, zda skutečně znalecký posudek odpovídá požadavkům z pohledu oboru znalecké činnosti znaleckého ústavu). Dne 9.4.2019 se žalovaná znovu vyjádřila k reviznímu znaleckému posudku. Na toto vyjádření reagoval znalecký ústav přípisem ze dne 1.8.2019. Dne 10.10.2019 znalecký ústav zaslal soudu doplnění a upřesnění znaleckého posudku na základě vyjádření a připomínek jak ze strany žalované, tak ze strany žalobce.

6. Pokynem soudce ze dne 4.2.2020 bylo nařízeno ústní jednání na den 8.4.2020. Následně další podklady k připomínkám k reviznímu znaleckému posudku ze strany účastníků řízení byly soudem zaslány znaleckému ústavu dne 23.10.2019, dne 14.11.2019 a dne 2.12.2019. Pokynem soudce ze dne 18.3.2020 bylo odročeno jednání z důvodu epidemie Covid - 19 a souvisejících doporučení Ministerstva , Anonymizováno, na den 3.6.2020. Podáním ze dne 27.4.2019 žádal žalobce o odročení jednání z důvodu kolize jednání jeho právního zástupce. Jednání tak bylo odročeno na den 24.6.2020. Dne 24.6.2020 z důvodu změny v obsazení senátu byl shrnut dosavadní průběh řízení a byl vyslechnut zástupce znaleckého ústavu. Jednání bylo odročeno za účelem možnosti vyřešení věci smírnou cestou, popřípadě pokračování v dokazování na den 14.10.2020. Jednání nařízené na den 14.10.2020 bylo odročeno z důvodu nemoci soudkyně na neurčito. Pokynem soudce ze dne 24.2.2021 bylo nařízeno na den 10.3.2021. Dne 10.3.2021 se konalo ústní jednání, při kterém zástupci účastníků sdělovali soudu výsledky mimosoudních jednání, dále si sdělovali procesní stanoviska a jednání bylo odročeno na den 19.5.2021. Při jednání konaném dne 19.5.2021 byla připuštěna změna žaloby a žalobci bylo dáno poučení k doplnění tvrzení a označení důkazů s ohledem na jeho tvrzení, že nebyl naplněn článek V. nájemní smlouvy, a to na den 11.8.2021. Dne 11.8.2021 bylo provedeno dokazování listinami, účastníci řízení pronesli své závěrečné návrhy a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 18.8.2021. Dne 18.8.2021 byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým bylo částečně co do částky 213 441 Kč s příslušenstvím žalobě vyhověno a co do částky 112 748 Kč s příslušenstvím a příslušenství z částky 326 089 Kč za dobu od 1.10.2014 do 12.2.2016 a za dobu od 13.2.2016 do zaplacení z částky 112 748 Kč byla žaloba zamítnuta. Současně byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení a rovněž povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve vztahu k státu. Proti zamítavému výroku II. podal žalobce dne 26.11.2021 odvolání a dne 29.11.2021 podala odvolání žalovaná do výroku I., III. a IV. Usnesením ze dne 13.12.2021 byl žalobce vyzván k odstranění vad odvolání a rovněž tak žalovaná. Žalobce požádal podáním ze dne 22.12.2021 o prodloužení lhůty k doplnění odvolání. Této žádosti bylo soudkyní vyhověno a lhůta byla prodloužena o 30 dnů. Žalobce odůvodnil odvolání podáním ze dne 4.1.2022. Usnesením ze dne 11.2.2022 byli žalobce a žalovaná vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze s odvoláním dne 3.3.2022. Pokynem předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 5.4.2022 bylo jednání nařízeno na den 2.6.2022. Z důvodu nepřítomnosti člena senátu bylo jednání odročeno na den 23.6.2022. Při tomto odvolacím jednání byl vyslechnut znalec a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce k vypracování doplňku znaleckého posudku. Usnesením ze dne 28.6.2022 byla znalci přiznána odměna za znaleckou výpověď. Usnesením ze dne 30.6.2022 byl ustanoven znalec za účelem zpracování doplňku znaleckého posudku. Spis byl znalci zaslán na základě pokynu předsedy odvolacího senátu dne 10.7.2022. Znalecký posudek byl Krajskému soudu v Praze zaslán dne 29.9.2022. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 3.10.2022 bylo nařízeno odvolací jednání na den 10.11.2022. Dne 10.11.2022 se konalo odvolací jednání, při kterém byl vyslechnut znalec k doplňku svého znaleckého posudku a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. týkající se částky 186 441 Kč s příslušenstvím změněn tak, že byla žaloba zamítnuta. Současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a ve vztahu ke státu. Usnesením ze dne 11.12.2022 bylo znalci přiznáno znalečné. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 19.12.2022.

7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

9. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která stanoví, že se odškodňuje celková délka řízení, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od 20.4.2016, tj. od data podání žalobního návrhu do 19.12.2023, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Praze. Celkem tedy doba podkladového řízení činila šest let a sedm měsíců. Předmětem podkladového řízení byl nárok za zaplacení za výsadbu porostu (vinice) na pozemcích žalované.

10. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud podle § 31a odst. 3 o.s.ř. přihlíží, uvádí následující:Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízeníProvedeným dokazováním soud zjistil, že v rámci podkladového řízení nedocházelo k průtahům či bezdůvodné nečinnosti soudu. Naopak postup soudu byl plynulý, koncentrovaný, s navazujícími ústními jednáními a směřující k rozhodnutí ve věci samé. Pro úplnost je třeba zmínit, že jedenkrát bylo jednání odročeno z důvodu onemocnění soudkyně a jedenkrát z důvodu pandemie Covid 19 v souvislosti s vládními omezeními. Tuto skutečnost však nelze hodnotit k tíži státu, neboť jde o skutečnost objektivní na činnosti orgánů státu nezávislou. K jednotlivým obdobním nečinnosti, které žalobkyně vymezila v doplnění žaloby ze dne 6. 12. 2023, soud uvádí, že v období od 10.8. 2017 do 9.1.2018 žalobkyně opomněla zmínit, že věc se s odvoláním do usnesení o přiznání znalečného nacházela u odvolacího soudu, tedy k žádné nečinnosti v tomto úseku nedošlo. V období od 9. 1. 2018 do 10. 7. 2018 soud řešil vypracování znaleckého posudku, když stávající znalecký ústav nejprve žádal delší lhůtu pro jeho zpracování z důvodu své zaneprázdněnosti a teprve poté sdělil soudu, že zadání znaleckého posudku nepatří do jeho znaleckého oboru. Nelze proto dávat k tíži soudu, že se snažil jemu sdělenou informaci znaleckým ústavem ověřit, neboť vždy zproštění znalce vypracování znaleckého posudku a ustanovení nového znalce zabere více času, než poskytnout znalci delší (další) lhůtu ke zpracování posudku. Žalobkyní specifikované období od 10. 7. 2018 do 9. 3. 2019, kdy soud znaleckému ústavu prodloužil opakovaně (2x) lhůtu pro zpracování znaleckého posudku, rovněž nelze pokládat za průtah, neboť nalézací soud lhůtu prodloužil pro objektivní skutečnosti, konkr. znalecký ústav nebyl sto zpracovat znalecký posudek mj. i z důvodu nedodání včas a řádně podkladů pro jeho zpracování od účastníků řízení a také z důvodu složitosti věci. Uvedené proto nelze přičítat k tíži soudu, neboť soud pouze vykonává dohledovou činnost nad činností znalce, tj. hlídá, jestli je znalecký posudek předložen včas a pokud ne, zda znalec poskytl opodstatněné zdůvodnění, proč tak nemohl učinit. V popsaném případě soud zadání a předložení znaleckého posudku dohlížel a skutečnost, že prodloužil lhůtu k jeho vypracování, když k tomu byl důvod, nelze považovat za průtah nebo nesprávný postup soudu, neboť takováto možnost spadá do vedení řízení, které zcela podléhá uvážení zákonnému soudci, jež má věc na starost. Stejně tak období od 13.3.2019 do 24.6.2020, v němž soud zjišťoval, zda účastníci řízení žádají výslech zástupce znaleckého ústavu u jednání. Znalecký ústav dále v tomto období doplňoval svůj znalecký posudek mj. i na základě otázek položených žalobkyní (kdy připomínky ke znaleckému posudku účastníci zaslali ještě dne 2.12.2019). V případě odročení ústního jednání na den 3. 6. 2020 z důvodu epidemie Covid – 19, které bylo původně nařízeno na den 8. 4. 2020, soud uvádí, že se jednalo pouze o jedno odročení z důvodu této epidemie, navíc v období počátku epidemie, kdy se u žádného ze soudů na území České republiky zcela jistě ústní jednání nekonala. Jednání také bylo odročeno na 2 měsíční lhůtu, přičemž toto období nelze považovat za dobu nikterak dlouhou či nepřiměřenou, naopak standardní. Stejně tak soud smýšlí o období od 24. 6. 2020 do 14.10.2020 a od 26.11.2020 do 10.3.2021, kdy jednání byla nařizována s 4 měsíčními lhůtami, nejde podle názoru soudu o průtah v řízení a takovouto lhůtu, která není ještě nikterak dlouhá, lze tolerovat (nad to za situace, kdy soudce musí řešit všechny napadlé věci do jeho senátu a může se vyskytnout vzhledem k počtu vyřizujících věcí situace, že již není místo pro nařízení věci v dřívějším termínu, tj. jednací dny soudce jsou již obsazeny). Ani v posledním žalobkyní vymezeném období od 29. 12. 2021 do 2. 6. 2022 soud nezjistil průtah v činnosti soudu, neboť v tomto období bylo řešeno odvolání účastníků do rozsudku ve věci samé, tj. byl vybírán soudní poplatek za odvolání a mj. žalobkyně byla vyzvána k odstranění vad svého odvolání, na což reagovala žádostí o poskytnutí delší lhůty, které soud vyhověl, tedy spíše lze říci, že v tomto období se na jeho délce podílela samotná žalobkyně než soud. Následně byla věc předložena a řešena soudem odvolacím. Tedy ani v jednom z žalobkyní vyjmenovaných období soud nezjistil nečinnost ani soudu I. stupně, ani soudu odvolacího, jak žalobkyně namítala.Kritérium složitosti řízeníSoud uvedenou věc ohodnotil jako obtížnou zejména po stránce procesní, skutkové, ale i právní, neboť v rámci řízení bylo třeba zjistit, zda nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky podkladového řízení byla platná, zda bylo platné a určité ujednání o náhradě za výsadbu porostů, zda byl vysázen porost nájemcem se souhlasem pronajímatele, jaké porosty byly na pozemku ke dni ukončení nájmu a zda provedenou výsadou došlo k zhodnocení pozemku žalované. Za tím účelem bylo provedeno dokazování listinami, byli vyslechnuti svědci (i dožádaným soudem), byl zadán znalecký posudek a následně i revizní znalecký posudek, včetně jeho doplňku a s tím související výslech znalce a výslech zástupce znaleckého ústavu, a to i před soudem odvolacím. V souvislosti se zadáním znaleckého zkoumání se vyskytly obtíže (jak již soud nastínil výše), neboť buď předmět zkoumání nespadal do znalecké činnosti znalce a následně při ustanovení znalce (i znaleckého ústavu) tito žádali o prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku (i revizního znaleckého posudku), a to jednak z důvodu jejich vytíženosti a jednak pro obtížnost věci. Soud je proto přesvědčen, že především toto popsané kritérium se výrazně podílelo na celkové době řízení.Kritérium počtu stupňů soudní soustavyVe věci samé rozhodoval soud I. stupně jednou a odvolací soud rovněž jednou. Jedenkrát se pak s odvoláním do rozhodnutí procesní povahy nacházela věc u odvolacího soudu. Toto kritérium podle názoru soudu výrazným způsobem nezasáhlo do celkové délky řízení, nicméně se samozřejmě jedná o skutečnost, která se podílí na délce řízení. Ve vztahu k počtu stupňů soudní soustavy Nejvyšší soud již ve stanovisku uvedl, že je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Řízení ve více stupních objektivně vyžaduje dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému orgánu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí.Kritérium chování poškozené v rámci řízeníV rámci zhodnocení uvedeného kritéria soud zaznamenal, že jedenkrát žalobkyně žádala o odročení jednání a také byla soudem vyzývána k odstranění vad odvolání. Tento procesní postup žalobkyně se však nijak výrazně nepromítnul do délky řízení.Kritérium významu řízení pro poškozenouObecně evropským soudem pro lidská práva není s tímto typem řízení – žaloba na plnění spojován vyšší význam pro jeho účastníky oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci , jméno FO, proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). S ohledem na popsané proto soud význam předmětu řízení pro žalobkyni hodnotil jako standardní.

11. Celkově shrnuto s odkazem na popsanou délku podkladového řízení, která čítala šest let a sedm měsíců a jeho podrobně rozebraný průběh, zejména jeho složitost, dospěl soud k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona a celkovou délku řízení hodnotil pro tento konkrétní spor ještě jako přiměřenou. Nárok žalobkyně na nemajetkovou újmu tudíž není opodstatněný, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná byla v řízení plně úspěšná a náleží jí náhrada nákladů řízení. Náklady řízení (nalézacího i odvolacího) se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon po 300 Kč – vyjádření ve věci samé).