28 C 142/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta za účasti vedlejšího účastníka 1) Jméno účastníka A , IČO IČO účastníka A sídlem Adresa účastníka A za účasti vedlejšího účastníka 2) Jméno účastníka B Jméno účastníka C s.r.o., IČO IČO účastníka C sídlem Adresa účastníka C o zaplacení 3 463 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o návrhu žalované ze dne 25.8.2024 na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, , se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 463 000 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení ročně od 2.7.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná a vedlejší účastník 1) na straně žalované a vedlejší účastník 2) na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 97 247,30 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobkyně.

1. Dále také jen „budova“. Žalobkyně uvedla, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19.11.2018, čj. KSP , insolvenční spisová značka, byl zjištěn úpadek dlužníka , jméno FO, , IČ , IČO, (dále jen dlužník) a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Zároveň byl tímto usnesením ustanoven insolvenční správce společnost , Anonymizováno, Následně došlo k odvolání tohoto insolvenčního správce a byl ustanoven insolvenční správce nový - žalobkyně, a to usnesením téhož soudu ze dne 14.2.2019, čj. , insolvenční spisová značka, . Společné jmění dlužníka a jeho manželky zaniklo prohlášení konkurzu. Rovněž manželka dlužníka je v úpadku a na její majetek byl prohlášen konkurz usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15.11.2018, čj. , insolvenční spisová značka, a došlo usnesením ze dne 9.4.2019 k ustanovení insolvenčního správce. Výše popsané nemovitosti včetně budovy jsou pak zapsány v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod položkou č. , hodnota, a jsou rovněž zapsány v majetkové podstatě manželky dlužníka pod položkou 3. Insolvenční správce manželky dlužníka udělil souhlas s podáním této žaloby. Předmětná budova je pak užívána žalovanou, která v ní provozuje ubytovací zařízení. Na výzvu žalobkyně dlužník uvedl, že byla v září 2015 uzavřena ústní nájemní smlouva mezi dlužníkem a jeho manželkou jako pronajímateli a žalovanou jako nájemcem a tato budova byla přenechána žalované do nájmu. Jediným jednatelem žalované je pak dlužník. Jediným zapsaným společníkem žalované je společnost , právnická osoba, , Jméno účastníka C, , jejímž jediným jednatelem je opět dlužník. Uvedená nájemní smlouva je tak absolutně neplatná, neboť došlo k porušení tzv. generálního inhibitoria podle § 44 odst. 7 zákona č. 120/2001, když nájemní smlouva byla uzavřena v době, kdy na majetek dlužníka a jeho manželky byla vedena exekuce nařízená usnesením Okresního soudu , adresa, ze dne 20.4.2007, čj. , Anonymizováno, s účinky generálního inhibitoria. Žalovaná tak užívá budovu bez právního důvodu a užíváním této budovy vzniká na její straně bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni, jakožto insolvenčnímu správci dlužníka vydat. Žalobkyně stanovila výši bezdůvodného obohacení podle znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne 12.6.2019 vypracované znaleckým ústavem , právnická osoba, ., podle kterého byla mj. stanovena k datu 11.6.2019 výše tržního nájemného u jednotlivých druhů ploch budovy následujícím způsobem: bytové plochy (byty) 430 Kč/m2/měs., garážové plochy 250 Kč/m2/měs., plochy samostatného pokoje 420 Kč/m2/měs. (výměra bytových ploch 236 m2, garážových ploch 66 m2 a ploch samostatného pokoje 17 m2). V roce 2019 tak činila roční výše nájemného částku 1 502 000 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla odhad ztrát na výnosech v roční výši 30 000 Kč, odhad nákladů na marketing, správu a ostrahu budovy ve výši 30 000 Kč a odhad samostatných (nespecifikovaných) provozních nákladů hrazených žalovanou ve výši 20 000 Kč/rok, tedy čistý výnos na nájemném v roce 2019 činil částku 1 422 000 Kč. Dále žalobkyně počítala s růstem nájemného ve výši průměrné míry inflace spotřebitelských cen vyhlašované , právnická osoba, v letech 2017 až 2018, tj. v roce 2017 – 2,5 % ročně, v roce 2018 – 2,1 % ročně, tedy reálně dosažitelný čistý výnos z nájemného v roce 2018 činil částku 1 393 000 Kč a v roce 2017 částku 1 359 000 Kč. Žalobkyně proto nárokuje za období od 1.1.2017 do 31.12.2017 na bezdůvodném obohacení částku 1 359 000 Kč, od 1.1.2018 do 31.12.2018 částku 1 393 000 Kč a od 1.1.2019 do 30.6.2019 částku 711 000 Kč. Příslušenství žalobkyně nárokuje ode dne následujícího po podání žaloby, tj. od 2.7.2019 do zaplacení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 8.8.2019 rozporovala zejména aktivní legitimaci žalobkyně, která podle ní není insolvenčním správcem zvoleným v souladu se zákonem, když nově jmenovaný insolvenční správce - žalobkyně nebyla ustanovena soudem (vybrána), ale byla navržena společností , právnická osoba, a schválena hlasováním věřitelů. Rovněž tak insolvenční správce manželky dlužníka, není insolvenčním správcem zvoleným v souladu se zákonem a nemohl tak dát souhlas s podáním předmětné žaloby. Dále žalovaná namítala, že výpověď z nájmu bytu sepsaná žalobkyní, která byla žalované doručena dne 16.5.2019 je neoprávněná a k Obvodnímu soudu pro , adresa, podala žalovaná dne 2.8.2019 žalobu o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z předmětného nájmu. Žalovaná také namítala, že souhlas s výpovědí podnájemní smlouvy byl dán zástupcem věřitelů , jméno FO, , který neprokázal oprávněný jednat za společnost , právnická osoba, jakožto zástupce věřitelů a rovněž tato společnost není v postavení věřitele vůči dlužníku, jak vyplývá z pravomocného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.3.2017, sp. zn. 5 Tdo 1249/2016. Souhlas s výpovědí nájemní smlouvy, který byl dán zástupcem věřitelů , jméno FO, jakožto jednatelem společnosti , právnická osoba, nelze akceptovat, neboť k pohledávce této společnosti se ze zákona nepřihlíží, kdy při přezkumném jednání, které se konalo dne 14.2.2019 byla popřena pravost a pořadí pohledávky společnosti , právnická osoba, Tato společnost byla poučena o možnosti podat žalobu na určení pravosti pořadí a výše pohledávky a o následcích nepodání žaloby v třicetidenní lhůtě. Tato společnost podala incidenční žalobu ke Krajskému soudu v Praze dne 18.3.2019, tedy dva dny po skončení lhůty k jejímu podání. Žalobkyně také není oprávněna nakládat s nemovitým majetkem dotčeným výpovědí, neboť tento byl jako první sepsán do majetkové podstaty manželky dlužníka , Jméno účastníka A, v rámci insolvenčního řízení vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, . Také výpověď nájemní smlouvy ze dne 26.3.2017 učiněná žalobkyní s odkazem na absolutní neplatnost nájemní smlouvy, kdy mělo dojít k porušení tzv. generálního inhibitoria je v rozporu s rozhodnutím Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4.7.2011, č. j. , Anonymizováno, , kdy tento soud se v řízení zabýval právě otázkou platnosti smlouvy o nájmu jiné nemovitosti ze dne 26.3.2007 s ohledem na uplatnění námitky porušení generálního inhibitoria a shledal, že k jeho porušení nedošlo a nájemní smlouva ze dne 26.3.2007 je platná. Naposledy pak žalovaná poukázala na to, že nemůže obstát ani druhý důvod výpovědi s odkazem na § 256 odst. 1 insolvenčního zákona, když nájemní smlouva ze dne 26.3.2007 ukončila svůj běh v roce 2015, o čemž byl insolvenční správce informován a nová smlouva byla uzavřena v témže roce, avšak účastníkem již není dlužník. Žalobkyně nemohla podat výpověď podnájemní smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela společnost , právnická osoba, , Jméno účastníka C, , neboť předmětná podnájemní smlouva nebyla uzavřená dlužníkem. Vypořádání mezi smluvními stranami náleží pouze jim. Také žalobkyní požadované vydání bezdůvodného obohacení není v souladu se zákonem, především z důvodu, že žalovaná užívá pronajaté nebytové prostory na základě platné podnájemní smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, , Jméno účastníka C, , kterou nebyla žalobkyně oprávněna vypovědět s ohledem na pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4.7.2017, sp. zn. , Anonymizováno, .

3. Vedlejší účastník 1) a vedlejší účastník 2) na straně žalované se k věci samé nevyjádřili (pouze navrhli přerušení podkladového řízení).

4. Soud provedl dokazování výpisem z katastru nemovitostí ze dne 26.4.2019, soupisem majetkové podstaty dlužníka - , jméno FO, , soupisem majetkové podstaty dlužníka – , Jméno účastníka A, , usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9.4.2019, čj. KSPH , insolvenční spisová značka, , usnesením Krajského soudu v Praze, čj. KSPH , insolvenční spisová značka, , rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2012, sp. zn. , Anonymizováno, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22.3.2017,sp. zn. , Anonymizováno, , rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.5.2016, sp. zn. , Anonymizováno, , souhlasem správce s žalobou ze dne 27.6.2019 – , jméno FO, . , jméno FO, , usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19.11.2016, čj. , insolvenční spisová značka, , usnesením ze dne 14.2.2019, čj. KSPH , insolvenční spisová značka, , výpisem z obchodního rejstříku žalované, odpovědí na výzvu správce ze dne 17.5.2019 – nemovitost stavba čp. , adresa, , rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4.7.2011, čj. , Anonymizováno, , smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 30.6.2000, výpisem z katastru nemovitostí – nemovitost čp. , Anonymizováno, , smlouvou o prodeji podniku ze dne 10.6.1998, souhlasem správce konkurzní podstaty , jméno FO, . , jméno FO, společnost , právnická osoba, . ze dne 16.7.2021, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26.10.2023, čj. , incidenční spisová značka, , rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 15.12.2023, čj. 45 C 58/2023-57, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19.8.2024, čj. , Anonymizováno, , znaleckým posudkem ze dne 12.6.2019, výpisem ze statistického zjišťování – míra inflace rok 2017 a 2018. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že vůči dlužníku , jméno FO, (dále také jen „dlužník“) bylo dne 23.3.2016 zahájeno insolvenční řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, . Usnesením Krajského soudu v Praze čj. KSPH , insolvenční spisová značka, byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Insolvenčním správcem byla ustanovena společnost , právnická osoba, . Insolvenční správce sepsal dne 30.11.2017 do majetkové podstaty dlužníka pod pořadovým číslem , hodnota, předmětnou nemovitost v k. ú. , adresa, (dále také jen „předmětná nemovitost“ nebo „nemovitost“). Následně byl insolvenční správce , právnická osoba, . odvolán z funkce a novým insolvenčním správcem byla jmenována žalobkyně – rozhodnutím schůze věřitelů ze dne 14.2.2019, kdy toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením insolvenčního soudu tj. Krajského soudu v Praze ze dne 14.2.2019, čj. , insolvenční spisová značka, . Dne 12.11.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení proti manželce dlužníka , jméno FO, . Věře , jméno FO, (dále také jen „manželka dlužníka“ nebo „dlužnice“). Usnesením Krajského soudu v Praze čj. , insolvenční spisová značka, byl zjištěn úpadek manželky dlužníka a na její majetek byl prohlášen konkurz. Insolvenčním správcem byl ustanoven , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, Insolvenční správce sepsal dne 5.10.2015 do majetkové podstaty dlužnice pod pořadovým číslem , hodnota, předmětnou nemovitost. Rozhodnutím schůze věřitelů ze dne 28.3.2019 byl insolvenční správce , tituly před jménem, , jméno FO, odvolán z funkce a novým insolvenčním správcem byl jmenován , jméno FO, . , jméno FO, . Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením insolvenčního soudu ze dne 9.4.2019, čj. KSPH , insolvenční spisová značka, . Usnesením insolvenčního soudu ze dne 25.6.2020, čj. , insolvenční spisová značka, byl , jméno FO, . , jméno FO, odvolán z funkce insolvenčního správce dlužnice a novým insolvenčním správcem byla ustanovena společnost , právnická osoba, . Insolvenční správce , jméno FO, . , jméno FO, dopisem ze dne 10.9.2019 vyslovil žalobkyni souhlas s podáním předmětné žaloby. Společnost , právnická osoba, . vyslovila souhlas s podáním žaloby dne 16.7.2021. Žalobkyně a původní insolvenční správce , Jméno účastníka A, , jméno FO, . , jméno FO, uzavřeli dne 22.10.2019 dohodu o vypořádání společného jmění manželů (dlužníků). Tato dohoda byla schválena insolvenčním soudem usnesením ze dne 27.2.2020, čj. KSPH , insolvenční spisová značka, (KSPH , insolvenční spisová značka, ), které nabylo právní moci dne 27.2.2020.

5. Dne 10.6.1998 mělo mezi dlužníkem , jméno FO, , dlužnicí , Jméno účastníka A, a Nakladatelstvím , Jméno účastníka C, Vyšehradská dojít k převodu podniku „, jméno FO, , knižní distribuce , Jméno účastníka C, , IČO , IČO, “ a podniku „, Jméno účastníka A, , IČO , IČO účastníka A, “ za sjednanou kupní cenu. Podle smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené dne 30.6.2000 mezi , jméno FO, a , Jméno účastníka A, jako zřizovatelem a společností Nakladatelství , Jméno účastníka C, Vyšehradská s.r.o., IČO , IČO, mělo dojít ke zřízení věcného břemene k předmětné nemovitosti (zapsané na LV , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ) v souvislosti s uzavřenými smlouvami o prodeji podniku. Touto smlouvou mělo být zřízeno věcné břemeno užívání předmětné nemovitosti pro společnost , Jméno účastníka C, na dobu neurčitou. Podle výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, byla předmětná nemovitost k datu zřízení věcného břemene ve prospěch společnosti , Jméno účastníka C, ve společném jmění manželů , jméno FO, , přičemž předmětná nemovitost byla zatížena věcným břemenem užívání na základě smlouvy o věcném břemeni č. , č. účtu, s právními účinky dne 31.7.2000. Vlastnické právo dlužníků bylo mimo jiné omezeno exekučními příkazy k prodeji nemovitosti ze dne 4.5.2007, čj. , Anonymizováno, a tato skutečnost byla do katastru nemovitostí zapsána dne 15.8.2007. Podle dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 22.10.2019 s účinností od 17.9.2020 byla nemovitost v podílovém spoluvlastnictví manželů, přičemž každému náleží podíl o velikosti id. ½.

6. Podle výpisu z obchodního rejstříku žalované je jediným jednatelem žalované dlužník , jméno FO, a jediným společníkem žalované společnost , právnická osoba, , Jméno účastníka C, s.r.o., tedy vedlejší účastník 2) na straně žalované. Na podkladě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.5.2016, sp. zn. , Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22.3.2017, sp. zn. , Anonymizováno, byl dlužník a , Jméno účastníka A, uznáni vinnými ze spáchání trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákona, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona, ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona a byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let. Poškozená společnost , právnická osoba, byla odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Již v minulosti byl dlužník a , Jméno účastníka A, odsouzeni rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22.5.2012, sp. zn. , Anonymizováno, za pokus trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 trestního zákoníku. Dne 20.4.2007 byla zahájena exekuce na majetek povinných dlužníků , jméno FO, a , Jméno účastníka A, k vymožením částky představující 12 milionů Kč. V rámci této exekuce byly dne 4.5.2007 vydány exekuční příkazy prodejem nemovitých věcí, ve kterých byli dlužníci poučení podle § 47 exekučního řádu o nemožnosti převést majetek, který je postižen exekucí, na jinou osobu, zatížit ho, nebo s ním jinak nakládat (tzv. generální inhibitorium). Tyto exekuční příkazy byly dlužníkům doručeny do vlastních rukou dne 21.5.2007. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4.7.2011, čj. , Anonymizováno, bylo určeno, že nájemní smlouva ze dne 26.3.2007 uzavřená mezi společností , právnická osoba, , Jméno účastníka C, žalovanými, tj. , jméno FO, a , Jméno účastníka A, , jejímž předmětem byl nájem nemovitosti budovy čp. , Anonymizováno, ulici v , adresa, , je platná, když ještě před vydáním exekučního příkazu ze dne 17.4.2009 byla exekuce vedena Exekutorským úřadem , adresa, – město pod sp. zn. 2 , Anonymizováno, fakticky ukončena, neboť došlo k úhradě vymáhané pohledávky včetně příslušenství. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26.4.2022, čj. , incidenční spisová značka, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28.11.2022, čj. 106 , Anonymizováno, byla žaloba dlužnice , Jméno účastníka A, , kterou se domáhala určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů pravomocně zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26.2.2022, čj. , incidenční spisová značka, a rozsudkem stejného soudu ze dne 11.11.2022, čj. , incidenční spisová značka, byly žaloby dlužníka , jméno FO, a dlužnice , Jméno účastníka A, , kterými se mimo jiné domáhali určení, že dispoziční oprávnění k nemovitosti v k. ú. , adresa, nenáleží insolvenčnímu správci , právnická osoba, . a že na tohoto insolvenčního správce nepřešlo dispoziční právo k majetkovým podstatám dlužníka, zamítnuty. V řízení vedeném pod sp. zn. , incidenční spisová značka, byla mj. jiné určena pravost pohledávky vedlejšího účastníka na straně žalující , právnická osoba, Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3.4.2007, čj. , Anonymizováno, vyplývá, že odvolací soud v dané věci uzavřel, že smlouva o prodeji podniku ze dne 10.6.1998 nemůže být platná. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 29.8.2012, sp. zn. , Anonymizováno, dovodil absolutní neplatnost nájemní smlouvy ze dne 26.3.2007 (týkala se nemovitosti – budova č. p. , Anonymizováno, na stavební parcele , Anonymizováno, /2 v obci , adresa, , k. ú. , adresa, ) uzavřené mezi dlužníkem , jméno FO, a dlužnicí , Jméno účastníka A, jakožto pronajímateli a společností , právnická osoba, , Jméno účastníka C, s.r.o. jakožto nájemcem, a to z důvodů, že na majetek povinné dlužnice , Jméno účastníka A, byla usnesením Okresního soudu , adresa, – západ ze dne 14.12.2006, čj. , Anonymizováno, nařízena exekuce a tato v době uzavření nájemní smlouvy nesměla podle § 44 odst. 7 exekučního řádu ve znění účinném do 31.10.2009 pod sankcí neplatnosti se svým majetkem, včetně majetku patřícího do společného jmění manželů, nakládat. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26.10.2023, čj. , incidenční spisová značka, , který nabyl právní moci dne 28.12.2023 bylo určeno, že nemovité věci – pozemek parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, m. , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , nejsou zatíženy věcným břemenem užívání ve prospěch společnosti , Jméno účastníka C7. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 15.12.2023, čj. , Anonymizováno, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19.8.2024, čj. , Anonymizováno, byla uložena povinnost žalované společnosti , právnická osoba, . a společnosti , Jméno účastníka C, ., aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni , Anonymizováno, částku 4 437 000 Kč s příslušenstvím od 15.3.2023 do zaplacení. Předmětem tohoto řízení byl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení při užívání předmětné budovy (tj. stejné budovy) za období od 15.3.2020 do 31.12.2022 (jednalo se o žalobu se stejným skutkovým základem, akorát za pozdější žalované období).

8. Na výzvu žalobkyně k uhrazení dlužné částky reagovala žalovaná přípisem ze dne 17.5.2019, ve kterém sdělovala, že je řádným podnájemcem předmětné budovy na základě uzavřené podnájemní smlouvy se společností , právnická osoba, , Jméno účastníka C, . (tj. společnost , právnická osoba, , Jméno účastníka C, s.r.o. má uzavřenou nájemní smlouvu s manžely , jméno FO, ).

9. Soud předesílá, že veškerá skutková zjištění učinil ze shora uvedených listinných podkladů a zejména pak z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26.10.2023 a rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 15.12.2023, kdy soudy v těchto věcech se veškerými skutkovými okolnostmi, týkající se jednak insolvenčních řízeních jak dlužníka , jméno FO, , tak dlužnice , Jméno účastníka A, a jednak nájemních vztahů, včetně věcného břemene (u sporné nemovitosti) již zabývaly a jejich zjištění tak může být podkladem i pro skutkové zjištění tohoto soudu.

10. Dále soud provedl dokazování znaleckým posudkem ze dne 12.6.2019 a výpisem ze statistického zjišťování – míra inflace pro rok 2017 a 2018. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že znalecký ústav při zjišťování průměrné tržní hodnoty předmětné nemovitosti (LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ) vycházel z porovnávací hodnoty nemovitosti, kdy ke srovnání použil obdobné nemovitosti (tj. hodnota nemovitostí při jejich prodeji v roce 2019 a cena za pronájem v roce 2019). Hodnota předmětné nemovitosti byla zjištěna částkou 40 700 000 Kč, přičemž se jedná o nemovitost – zastavený pozemek o výměře 234 m2 v historické části , adresa, ; pozemek je v památkové rezervaci. Jde se o nemovitou kulturní památku na adrese , adresa, . Stavba má tři nadzemní podlaží, včetně sklepních prostorů (s omezením vlastnického práva: věcné břemeno, chůze užívání, zástavní právo exekutorské, zástavní právo smluvní, zástavní právo soudcovské, zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu). Hodnotu nemovitosti pak znalecký ústav stanovil k datu 11.6.2019, přičemž průměrné tržní hodnoty jednotlivých ploch dané nemovitosti ke stejnému datu činily: bytové plochy (celé byty) 430 Kč/m2, garážové plochy 250 Kč/m2 a prostory samostatného pokoje 420 Kč/m2, vždy za měsíc.

11. V roce 2017 činila inflace 2,5 % ročně a v roce 2018 pak 2,1 % ročně podle průměrné míry inflace spotřebitelských cen vyhlašované , právnická osoba, v uvedených letech.

12. Z dalších provedených důkazů soud již žádná relevantní skutková zjištění nečerpal a neprováděl ani žádné další navržené důkazy, a to z důvodu nadbytečnosti.

13. Podle § 2994 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) dá-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

14. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citované zákonné ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: ustanovení § 2994 o. z. upravuje jednu z možných variant zvláštní skutkové podstaty bezdůvodného obohacení, a to protiprávního užití cizí hodnoty. Předpokládá přitom situaci, kdy určitá osoba dá neoprávněně věc k užívání nebo požívání jiné osobě, přičemž uživatel není v dobré víře, že prvně uvedená osoba je oprávněná mu věc svěřit k užívání. V takovém případě se vlastník věci může domáhat přímo na uživateli náhrady za užívání věci, přičemž uživatel věci se nemůže bránit námitkou, že má uzavřenu smlouvu s tím, kdo mu věc dal do užívání. Platí přitom zásada, že bezdůvodné obohacení se vypořádává jen mezi stranami závazku (zde existující mezi osobou, která dala věc do užívání a jejím uživatelem), nicméně v zákonem stanovených případech (jako výjimka z pravidla, kterou je třeba aplikovat restriktivně) se náhrady může domáhat i osoba stojící mimo závazek, v dané situaci vlastník nebo spoluvlastník věci.

15. Dále soud předesílá, že není povinností soudu vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2016, sp. zn. 29 NSČR 7/2014). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěru je sama o osobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12.2.2009, sp. zn. III: ÚS 989/2008 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14.6.2012, sp. zn. III. ÚS 3122/2009). V kontextu s tímto uvedeným proto soud nepovažuje za podstatné, se podrobně zabývat každou jednotlivou námitkou žalované v jejím písemném vyjádření, nehledě na to, že uvedenými námitkami (kdy jednotlivé právnické osoby, mj. i žalovaná, které jsou účastníky obdobných řízení, jsou osobnostně propojeny), jež jsou stále stejné, se jednotlivé soudy, zejména v rámci výše specifikovaných insolvenčních řízení a rovněž i dalších řízení již zabývaly. K hlavním námitkám žalované, stran nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, z důvodu, že nemovitost byla jako prvním sepsána insolvenčním správcem dlužnice , Jméno účastníka A, , soud plně odkazuje na odůvodnění usnesení insolvenčního soudu ze dne 27.2.2020, čj. KSPH , insolvenční spisová značka, kterým byla schválena dohoda insolvenčních správců dlužníků o vypořádání společného jmění dlužníků a ve kterém insolvenční soud obsáhle vysvětlil, z jakého důvodu v dané věci nepoužije § 274 odst. 1 insolvenčního zákona o předlužení společného jmění manželů a v tomto směru odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 23.11.2016, čj, Anonymizováno, . Dále soud zde připomíná, že insolvenční správce dlužnice , Jméno účastníka A, , dal žalobkyni souhlas s uplatněním daného nároku, tedy s podáním předmětné žaloby. Stran námitky žalované, že pohledávka věřitele , právnická osoba, byla insolvenčním správcem popřena, odkazuje soud na shora uvedené dokazování, z jehož závěru vyplynulo, že pohledávka této společnosti byla v rámci incidenčního řízení uznána za pravou. Soud především pak poukazuje na skutečnost, že dne 20.4.2007 byla zahájena exekuce na majetek povinných dlužníků , jméno FO, a , Jméno účastníka A, pod sp. zn. , Anonymizováno, (soudní exekutor , tituly před jménem, , právnická osoba, ). V rámci této exekuce byly vydány dne 4.5.2007 exekuční příkazy prodejem nemovitých věcí, které byly dlužníkům doručeny do vlastních rukou dne 21.5.2007. Pro dlužníky tato situace znamenala, že podle § 47 exekučního řádu nemohli převést majetek, který je postižen exekucí, na jinou osobu, zatížit ji, nebo s ní jinak nakládat. Vzhledem k tomu, že dlužníci uzavřeli v září 2015 jakožto pronajímatelé nájemní smlouvu s žalovanou jakožto nájemcem (stran předmětné nemovitosti), porušili tím tzv. generální inhibitorium, což značí, že daná nájemní smlouva je absolutně neplatná (k tomu srov. rozs. Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3505/2010 ze dne 29.8.2012, vydaný v obdobné situaci). Nedůvodná je v tomto směru i argumentace žalované, že pakliže by k užívání nebyla oprávněna ona, je k užívání budovy oprávněna společnost , Jméno účastníka C, . na základě věcného břemene, tj. smlouvy o věcném břemeni ze dne 30.6.2000, když rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26.10.2023, čj. , incidenční spisová značka, bylo určeno, že předmětná nemovitost není zatížena věcným břemenem užívání ve prospěch společnosti , Jméno účastníka C, . Nalézací soud v tomto rozhodnutí dovolil, že pakliže jsou neplatné smlouvy o převodu podniku ze dne 10.6.1998, a tedy pro tento důvod nemohly podniky platně přejít na společnost , Jméno účastníka C, , je i smlouva o zřízení věcného břemene, která je na uvedené smlouvy o prodeji podniku bezprostředně navázána, absolutně neplatným právním úkonem. Rovněž v této souvislosti daný soud dovodil, že společnost , Jméno účastníka C, ., nemohla nabýt předmětné právo odpovídající věcnému břemeni vydržením ve smyslu § 151 odst. 1 obč. zák., neboť zde absentuje dobrá víra, protože , jméno FO, a , Jméno účastníka A, byli jednateli této společnosti až do roku 2019 a museli si být vědomi pochybnosti ohledně platnosti smluv o převodu obchodního podílu, když již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2001, čj. , Anonymizováno, bylo uvedeno, že smlouva o prodeji podniku ze dne 10.6.1998 uzavřená mezi , Jméno účastníka A, a společností , Jméno účastníka C, . postrádá podstatné náležitosti, kterým je stanovení kupní ceny nebo způsob jejího určení, tudíž, k prodeji podniku nedošlo.

16. Výše uvedené značí, že žalovaná nemůže předmětnou nemovitost užívat na základě platného právního úkonu.

17. Soud proto s ohledem na shora sdělené dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady pro postup podle § 2994 o. z. Předpoklady plnění třetí osoby (tedy žalované) vůči insolvenčnímu správci, tedy žalobci, byly splněny, když žalovaná nebyla a není v dobré víře, pokud předmětnou nemovitost v žalované době užívala. Obranu žalované proto soud neshledal opodstatněnou a v této souvislosti znovu opakuje, že řadou argumentů, které žalovaná vznášela, se soudy zabývaly již opakovaně v jiných soudních řízeních ve vztahu k jiným třetím osobám (srov. např. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 14.6.2022, čj. 30 Co 162/2022-208). V této souvislosti ještě soud pro úplnost uvádí, že za žalovanou v této věci nejprve jednala obecná zmocněnkyně , Jméno účastníka A, (následně vstoupila do řízení jako vedlejší účastník 1) na straně žalované), která ve výše zmíněné věci jednala rovněž za žalovanou. Soud proto nepochybuje o tom, že žalované jsou velmi dobře argumenty v uvedeném rozhodnutí známy.

18. V souzené věci je podstatné také to, že žalovaná je prostřednictvím své prokuristky , Jméno účastníka A, propojena s řadou dalších osob, tj. , právnická osoba, , Jméno účastníka C, , , Jméno účastníka C, ., , právnická osoba, apod. které vystupují ve skutkově obdobných případech v rolích žalovaných nebo vedlejších účastníků. O koordinovaném postupu těchto společností ovládaných rodinou , jméno FO, svědčí i to (a toto je soudu známo z jeho úřední činnosti), že v řadě řízení vedených u zdejšího soudu jsou podávána totožná podání (např. v řízení vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, ). Také nelze přehlédnout, že proti manželům , jméno FO, byla vedena trestní stíhání. Žalovaná tedy jednoznačně věděla, že uzavíraná nájemní smlouva je neplatná pro porušení tzv. generálního inhibitoria (ostatně tato byla žalobkyní z opatrnosti ve smyslu § 256 odst. 1 insolvenčního zákona také vypovězena). Žalovaná v rozhodném období nemovitost užívala, aniž by jí pro jeho užívání svědčil jakýkoliv právní titul a současně nemohla být a nebyla v dobré víře. Absence dobré víry tak má za následek, že nastupuje režim § 2994 o. z. a oprávněným k plnění bezdůvodného obohacení se na místo nájemce stává vlastník, potažmo žalobce jako správce konkurzní podstaty. Není totiž pochybnosti o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované tím, že nebytové prostory užívala bez právního důvodu a náhrada za jejich užívání proto přináleží žalobci, a to ve výši obvyklého nájemného. Žalovaná také byla žalobcem řádně informována o tom, že předmětnou nemovitost je povinna vyklidit, popřípadě uzavřít řádnou nájemní smlouvu a zaplatit částku odpovídající obvyklému nájemnému v daném místě a čase, což neučiniola.

19. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení soud vyšel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu , právnická osoba, ., kterým byla stanovena výše obvyklého nájemného v daném místě a čase pro rok 2019. Daná částka podle předmětného znaleckého posudku činila celkem částku 125 120 Kč za měsíc (/236 m2 x 430 Kč, 66 m2 x 250 Kč a 17 m2 x 420 Kč/ x 12, tj. celkem 1 501 440 Kč). Soud rovněž přejímá, že od této částky žalobce, jak popsal ve své žalobě, odečetl částku 30 000 Kč představující ztrátu na výnosech, částku 20 000 Kč odhadující náklady na marketing, správu a ostrahu nemovitosti a částku 30 000 Kč představující další provozní náklady (nespecifikované, hrazené žalovanou). Celkem proto za rok 2019 činí částka na bezdůvodném obohacení 1 421 440 Kč, tj. za období šesti měsíců od 1.1.2019 do 30.6.2019 částku 710 720 Kč. Za rok 2018 pak soud od částky 1 421 440 Kč odečetl inflaci ve výši 2,1 % ročně vyhlášenou , právnická osoba, pro tento rok (tj. částku 29 850 Kč) a za tento rok proto činí výše bezdůvodného obohacení 1 391 590 Kč. Obdobně soud postupoval i při stanovení výše bezdůvodného obohacení za rok 2017, kdy odečetl stanovenou inflaci ve výši 2,5 % ročně (tj. 35 536 Kč) a za rok 2017 činí částka na bezdůvodném obohacení 1 385 904 Kč. Celkem proto výše bezdůvodného obohacení za rok 2017, 2018 a za období od 1.1.2019 do 30.6.2019 činí částku 3 488 214 Kč (710 720 Kč + 1 391 590 Kč + 1 385 904 Kč). Jelikož však žalobce podanou žalobou požadoval částku nižší, tj. ve výši 3 463 000 Kč, přiznal mu ji soud v plném rozsahu výrokem I. rozsudku.

20. Pro úplnost soud uvádí, že i když vycházel z předloženého znaleckého posudku, je si vědom skutečnosti, že tento znalecký posudek stanovil výši obvyklého nájemného v daném místě a čase pro rok 2019, nicméně stanovení obvyklého nájemného pro rok 2018 a 2017s použitím inflační doložky pro tyto roky, jak činil žalobce, lze souhlasit a tento výpočet proto soud i aplikoval. Pro úplnost pak dodává, že ostatně žalovaná v rámci svého vyjádření výši stanoveného obvyklého nájemného žalobcem, nikterak nerozporovala nesporovala. Žalobci také náleží příslušenství z přiznané částky, kdy soud podotýká, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu věřitele. Danou výzvou je v tomto případě výzva žalobce ze dne 30.4.2019, na kterou žalovaná reagovala podáním ze dne 17.5.2019. Od tohoto okamžiku se proto žalovaná s plněním dostala do prodlení, nicméně žalobce příslušenství z dlužné částky nárokoval až ode dne následujícího po podání žaloby. Žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 1.7.2019, tudíž příslušenství žalobci náleží od 2.7.2019. Jeho výše pak odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Výrok I. rozsudku je odůvodněn § 159a odst. 4 o. s. ř. za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. , neboť totožný návrh na přerušení předmětného řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH , insolvenční spisová značka, žalovaná podala již dne 28.6.2024. O tomto návrhu bylo pravomocně rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 7.8.2024, čj. , Anonymizováno, , soud proto zastavil řízení o tomto návrhu podle § 104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 103 o. s. ř., neboť se jedná již o věc pravomocně rozhodnutou.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud náklady tohoto řízení. Za dobu, kdy měla žalobkyně právní zastoupení (tj. do 18. 1. 2021) se náklady řízení skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 77 630 Kč podle § 11 odst. 1, 2 za použití § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby po 22 180 Kč – převzetí věci a sepsání žaloby a 3 úkony právní služby po 11 090 Kč - vyjádření ke vstupu vedlejšího účastníka ze dne 18. 10. 2019, vyjádření k přerušení řízení ze dne 18. 10. 2019 a vyjádření k odvolání ze dne 26. 2. 2020), z náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (5 úkonů právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a 3x vyjádření) a daně z přidané hodnoty ve výši 16 617,30 Kč (21%), jíž byl právní zástupce žalobkyně plátcem. Následně pak žalobkyni náleží ještě náklady nezastoupeného účastníka, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (5 úkonů právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé ze dne 27. 6. 2024, vyjádření k odvolání ze dne 31. 5. 2021, příprava na jednání dne 1. 7. 2024, které se nekonalo a příprava a účast na jednání dne 14. 10. 2024).