28 C 152/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění 300 000 Kč s přísl. pro každého z žalobců

I. Řízení se co do částky 94 000 Kč ve vztahu k žalobkyni a) zastavuje.

II. Řízení se co do částky 94 000 Kč ve vztahu k žalobci b) zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) 15% úrok z prodlení ročně za dobu od [datum] do [datum] z částky 94 000 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) 15% úrok z prodlení ročně za dobu od [datum] do [datum] z částky 94 000 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 206 000 Kč s příslušenstvím a žalobci b) částku 206 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) a žalobci b) náklady řízení ve výši 23 093,80 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky pro každého z nich z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 196/2013. Žalobci uvedli, že předmětné řízení bylo ukončeno až na základě usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] a trvalo celkem 8 let a 10 měsíců. Předmětem řízení bylo přiznání náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s postupem lékaře non lege artis a s tím spojeného postižení dcery žalobců Downovým syndromem. Předmětné řízení tak podle názoru žalobců trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, přičemž význam předmětu řízení pro osoby žalobců byl velký. Žalobci v souvislosti s výší zadostiučinění, která by jim měla být z tohoto důvodu poskytnuta odcitovali stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a připomněli rozmezí zadostiučinění od 15 000 Kč do 20 000 Kč za rok trvání řízení a za první dva roky trvání řízení částku v poloviční výši. Žalobci také uvedli, že v zájmu zachování reálné hodnoty náhrad je třeba zohlednit i ekonomický vývoj společnosti, kdy sám Nejvyšší soud váže na vývoj hrubé měsíční nominální mzdy například výši přiznaných náhrad za vytrpěné bolesti či ztížení společenského uplatnění. I v případě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem by výše těchto náhrad měla zohledňovat aktuální ekonomickou situaci v zemi. Žalobci předběžně svůj nárok na přiměřené zadostiučinění uplatnili u žalované dne [datum].

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobnímu žádání nesporovala skutečnost, že u ní žalobci předběžně svůj nárok ve výši 300 000 Kč pro každého z žalobců představující nemajetkovou újmu v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 196/2013 uplatnili dne 21.12.2022. Žalovaná po projednání jejich žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka podkladového řízení byla nepřiměřená a každému z žalobců poskytla částku ve výši 94 000 Kč, o čemž je informovala stanoviskem ze dne [datum]. Dále žalovaná stručně zkonstatovala průběh podkladového řízení, přičemž dospěla k závěru, že řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové i právní složitosti, neboť bylo potřeba širšího dokazování včetně znaleckého zkoumání a výslechu svědků za účelem zjištění postupu žalovaného (lékaře) v souvislosti s postižením dcery žalobců Downovým syndromem. Ve věci bylo rozhodováno na všech třech stupních soudní soustavy a navíc ještě soudem Ústavním. Soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, soud II. stupně třikrát, Nejvyšší soud jednou a Ústavní soud také jednou, což zákonitě vedlo k prodloužení délky namítaného řízení. Žalovaná také dovodila, že žalobci svou nemajetkovou újmu založenou vedeným sporem sdíleli a že význam předmětu řízení pro žalobce byl vyšší. Při stanovení výše zadostiučinění vycházela žalovaná z celkové délky řízení v rozmezí osmi let a deseti měsíců a základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení za první dva roky z částky v poloviční výši. Tuto základní částku pak ponížila o 35 %, a to konkrétně o 15 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 10 % z důvodu sdílené nemajetkové újmy žalobci. Naopak základní částku navýšila o 15 % z důvodu vyššího předmětu řízení pro žalobce, neboť se jednalo o věc, týkající se života a zdraví.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28.8.2023, čj. 28 C 152/2023 byla věc žalobce b) původně vedená pod sp. zn. 20 C 98/2023 spojena s věcí žalobkyně a) vedenou pod sp. zn. 28 C 152/2023 ke společnému řízení a nadále tyto věci byly vedeny pod sp. zn. 28 C 152/2023.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně a) předběžně u žalované uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 300 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 196/2013 dne 21.12.2022 a žalobce b) pak ze stejného titulu a ve stejné výši dne [datum]. K projednání obou žádostí žalovanou došlo dne [datum], přičemž žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková délka řízení byla nepřiměřená a každému z žalobců poskytla částku ve výši 94 000 Kč dne [datum].

5. Podáním ze dne [datum] vzali žalobci svou žalobu co do částky 94 000 Kč ve vztahu ke každému z nich zpět, neboť tato částka byla dne [datum] žalovanou uhrazena, soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran částky 94 000 Kč ve vztahu k žalobkyni a) a stejně tak ve vztahu k žalobci b) výrokem I a II tohoto rozsudku zastavil. [Obsah přílohového spisu]

7. Závěr o skutkovém stavu věci koresponduje se shora uvedenými zjištěními plynoucími z obsahu podkladového spisu, na které soud na tomto místě ve stručnosti plně odkazuje.

8. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne [datum], Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

10. Soud v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která stanoví, že se odškodňuje celková délka řízení vyšel z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby žalobci, kteří v podkladovém řízení vystupovali rovněž v procesním postavení žalobců, tj. od [datum] do doby vydání usnesení Ústavním soudem dne [datum], tedy celkem 8 let a 10 měsíců. Předmětem řízení pak byl nárok na nemajetkovou újmu v souvislosti s postupem lékaře non lege artis, který měl zapříčinit, že nebylo včas zjištěno, že se dcera žalobců narodí s Downovým syndromem. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud podle § 31a odst. 3 o.s.ř. přihlíží, uvádí následující: Kritérium postupu orgánu státu v rámci řízení Provedeným dokazováním soud zjistil, že v rámci podkladového řízení docházelo k opakovaným průtahům jak u soudu I. stupně, tak u soudu II. stupně, a to v období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a naposledy pak u Nejvyššího soudu od [datum] do [datum]; nicméně zde je třeba podotknout, že Nejvyšší soud zapůjčoval spis v této době také zdejšímu soudu z důvodu vedeného jiného odškodňovacího řízení. Tyto období nečinnosti orgánů státu je samozřejmě třeba přičítat k tíži žalované. Také je nutné zmínit, že soud I. stupně odročil ústní jednání, které se konalo dne [datum] až na den [datum], tedy s poměrně velkým časovým rozestupem, což značí ne příliš koncentrovaný procesní postup soudu. Kritérium chování poškozeného v rámci řízení Jak soud ověřil z podkladového spisu, žalobci se na délce řízení žádným způsobem nepodíleli. Kritérium složitosti řízení Podkladové řízení soud hodnotil jako složité zejména po stránce skutkové, neboť bylo třeba zjistit, zda žalovaný svým postupem zapříčinil, že Downův syndrom nebyl u dcery žalobců včas rozpoznán a diagnostikován. Za tímto účelem byl proveden výslech účastníků, byli vyslechnuti svědci, provedeno větší množství listinných důkazů, vypracován znalecký posudek a naposledy pak vyslechnut znalec. Náročnost skutkového objasnění věci se samozřejmě promítla do celkové doby řízení. Kritérium počtu stupňů soudní soustavy Ve věci samé byl nejprve vydán rozsudek pro uznání, který byl odvolacím soudem zrušen. Následně ve věci samé rozhodoval soud I. stupně dvakrát, odvolací soud rovněž dvakrát, Nejvyšší soud jedenkrát a Ústavní soud také jedenkrát. Věc se tedy nacházela před čtyřmi stupni soudní soustavy, z čehož nalézací a odvolací soud rozhodoval opakovaně. Je třeba podotknout, že účastníkům řízení nelze upřít jejich procesní práva v podobě využití řádných či mimořádných opravných prostředků, popřípadě dalších procesních návrhů, avšak za situace, že jsou účastníky řízení podány, orgány státu se s nimi musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což se zákonitě promítne i do celkové délky řízení, která se tím prodlouží, což platí i v posuzovaném případě. Využití popsaných procesních práv žalobci však nelze přisuzovat ani k tíži žalované. Kritérium významu řízení pro poškozené Obecně Evropským soudem pro lidská práva je s tímto typem sporu spojován vyšší význam řízení pro jejich účastníky, neboť jeho předmětem byla žaloba na nemajetkovou újmu v souvislosti s poškozením zdraví jejich dcery, tedy předmětem řízení byla otázka života a zdraví.

11. Celkově shrnuto s odkazem na popsanou délku podkladového řízení, která čítala osm let a deset měsíců a jeho podrobně rozebraný průběh a zjištěnou shora specifikovanou nečinnost soudů, dospěl soud k závěru ve shodě s účastníky řízení, že v podkladovém řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, neboť jeho délka již neodpovídala požadavkům kladeným na přiměřenost doby řízení. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobcům nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (viz rozsudek ve věci Appicella proti Itálii, § 93).

12. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je třeba přistoupit k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě, přičemž ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. věta pod bodem 9 stanoviska). V posuzované věci proto výpočet soudu vypadá následovně: Základní částka za osm let a deset měsíců trvání řízení činí 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši podle citovaného stanoviska Nejvyššího soudu. Soud neshledal důvod tuto základní částku za rok trvání řízení navyšovat nad 15 000 Kč, neboť řízení nepřesáhlo dobu deseti let, což je určitý mezník pro navýšení základní částky za rok trvání řízení nad uvedenou částku. Základní částka proto činí 117 500 Kč. Od této částky soud odečetl 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, 20 % z důvodu skutkové složitosti věci a 10 % z důvodu sdílené újmy na straně žalobců jakožto poškozených. K institutu sdílené újmy soud uvádí, že tento nabízí jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu oproti například standardnímu kontradiktornímu řízení dvou stran s četnějším účastnictvím na jedné straně či obou stranách, kdy každý ze společníků může pociťovat vedení sporu, jako by jej vedl sám. Větší počet účastníků, jenž vystupuje v řízení ve společném zájmu, je pak okolností, která zmírňuje utrpěnou újmu a tím pádem i snižuje výši zadostiučinění pro každého jednotlivce (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a stanovisko Nejvyššího soudu ČR). V tomto konkrétním případě bylo společenství účastníků dáno zejména příbuzenským vztahem obou žalobců a společným zájmem domoci se svého práva (odškodnění) z důvodu lékařského postupu týkajícího se jejich dcery. Naopak soud základní částku navýšil o 10 % z důvodu zjištěné nečinnosti soudů, neboť četnost popsaných průtahů již nelze zahrnout pod celkovou dobu řízení, kdy se odškodňuje celková délka řízení, tedy i období, ve kterém k průtahům nedochází, protože se jednalo o vícero po sobě jdoucích průtahů. Naposledy soud základní částku navýšil o 20 % z důvodu vyššího významu předmětu řízení pro žalobce. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 20 %, což je částka 23 500 Kč a každému z žalobců by se tak na nemajetkové újmě měla dostat částka ve výši 94 000 Kč. Jelikož tuto sumu žalovaná každému z žalobců mimosoudně uhradila, zamítl soud žalobu již jako neopodstatněnou.

13. Úrok z prodlení žalobcům náleží v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 zákona, které stanoví, že částku, kterou žalovaná mimosoudně uzná je povinna poškozenému vyplatit do šesti měsíců od uplatnění nároku. Jelikož žalobci předběžně svůj nárok u žalované uplatnili dne [datum], měla být žalovanou přiznaná částka žalobcům uhrazena do šesti měsíců od tohoto uplatnění. Protože žalovaná uvedenou částku 94 000 Kč každému z nich uhradila dne [datum], dostala se za dobu od [datum] do [datum] s její úhradou do prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování, nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Protože částečné zastavení řízení zavinila žalovaná, když částku, kterou mimosoudně shledala jako opodstatněnou, uhradila žalobcům až po podání žaloby, je třeba vycházet z toho, že žalobci měli plný úspěch ve věci a mají proto ve vztahu k žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 14 880 Kč (sníženo o 20%) podle ustanovení § 11 odst. 1, ustanovení § 7 a ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) za použití ust. § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby po 3 100 Kč (pro každého z žalobců) – převzetí věci, sepsání žaloby a účast u jednání), z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a účast u jednání), zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 3 313,80 Kč (21%), jíž je právní zástupce žalobců plátcem.