28 C 155/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 242 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 242 000 Kč s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 103 939 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované v záhlaví uvedené částky z titulu vrácení zálohy, na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že daného data uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které zaplatila žalované částku ve výši 242 000 Kč dne [datum], jakožto zálohu na kupní cenu vozidla Audi Q8 SPZ [anonymizováno] AM [číslo]. Dne [datum] došlo po oboustranné dohodě ke zrušení uvedené smlouvy a ke zpětnému předání vozidla žalované. V návaznosti na to byla žalovaná žalobkyní vyzvána k vrácení poskytnuté zálohy, naposledy pak předžalobní upomínkou ze dne [datum], avšak záloha žalobkyni do dne podání žaloby vrácena nebyla. Současně s daným žalobkyně nárokovala ještě částku ve výši 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žádnou takovouto smlouvu nepodepsala. Smlouvu zřejmě vytvářela žalobkyně a její finální znění žalovaná neodsouhlasila. Žalovaná měla smlouvu vlastní, ani ta se však nepodepsala ve znění připraveném žalovanou, neboť žalobkyně v daný den tvrdila, že na vozidlo spěchá, neboť je již potřebuje. Ačkoli došlo k užívání a následným platbám za vozidlo, jak bylo mezi stranami dohodnuto, konkrétní písemné vyhotovení smlouvy podepsáno nebylo. Není pravdou, že by předmětná částka byla záloha na kupní cenu. Žalovaná poukázala na to, že skutečnou vůlí smluvních stran bylo, že žalobkyně si za částku 242 000 Kč převezme de facto akontaci, kterou za vozidlo již uhradila žalovaná při samotném nákupu vozidla v rámci vlastního úvěru, který žalovaná za vozidlo splácela. Akontace je pak považována za částečnou platbu předem, jedná se zpravidla o první zvýšenou splátku kupní ceny označovanou jako nevratná záloha. Pokud se text smlouvy, který předložila žalobkyně, odchyluje od skutečné dohody smluvních stran, lze považovat takové ustanovení ve smlouvě o vrácení zálohy, jak jej interpretuje žalobkyně za jednání zastřené, odporující skutečné vůli stran a tudíž jde o ujednání neplatné. Akontace se pak nejčastěji využívá u leasingu nebo splátkového prodeje, kdy klient nemá na nákup zboží dostatečnou hotovost. Původně totiž takovouto částku uhradila právě žalovaná úvěrujícímu ústavu [právnická osoba] Bez přenesení této částky na žalobkyni by se žalovaná ocitla v mínusu právě o takovouto částku. Tuto částku akontace proto uhradila – převzala žalobkyně a zaplacením na účet žalované ji tímto i konečně vypořádala, a to i s vědomím, že se jedná o nevratnou částku. Žalovaná měla vozidlo užívat dlouhodobě a ve výsledku ho i nabýt do svého vlastnictví. Obdobné hodnocení k zastření skutečně dohodnuté vůle smluvních stran platí i ve vztahu k textaci a interpretaci dohody o skončení smlouvy ze dne [datum]. Podpisem pod dohodou o skončení smlouvy ze dne [datum] stvrzovala žalovaná zejména to, že vozidlo žalobkyně vrací zpět žalované. K ukončení smlouvy pak došlo z důvodu na straně žalobkyně, kdy tato sama požádala žalovanou, aby se mohla ze vztahu vyvázat. I podle potvrzení na místě předání vozidla si strany nic nedluží a žádné finanční částky se pak vracet nebudou. Sama žalobkyně pak obstarala žalované i nového zájemce o vozidlo. Tomu žádná povinnost k úhradě akontace za vozidlo určena nebyla, tj. nebyla na něj přenesena. Pokud by byla dohoda žalobkyně a žalované taková, jak nyní tvrdí žalobkyně a žalovaná by tak musela částku 242 000 Kč žalobkyni vracet, odpovídala by tomu logicky i nová smlouva s novým zájemcem o vozidlo.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 7. 6. 2021, č. j. 28 C 155/2020 – 83, kterým uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 242 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 79 902 Kč (výrok II.), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 1. 2022, č. j. 53 Co 340/2021 – 11 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že se nijak nevypořádal s argumentací žalované, že po uzavření původní smlouvy z [datum] měla žalobkyně požádat o ukončení předmětné smlouvy s tím, že si zajistila nového nájemce o vozidlo (společnost [právnická osoba]) a následně mělo dojít k jednání jednatelů účastníků dne [datum], které mělo skončit dohodou, že jakákoliv částka dříve placená mezi účastníky se neměla vracet a strany jsou tak vypořádány a nic si nedluží. Pokud pak v původní smlouvě byla částka 242 000 Kč interpretována jako záloha kupní ceny, toto ujednání bylo v rozporu s projevenou vůlí účastníků. Odvolací soud podotknul, že k těmto skutečnostem žalovaná navrhla výslech svědků [celé jméno svědka] a [příjmení], které soud I. stupně sice provedl, avšak nevypořádal se s možným faktickým vyrovnáním stran, přestože výpovědi svědků tuto možnost připustily. Soud I. stupně se také nevypořádal s návrhem na výslech svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a nahrávkou telefonního rozhovoru jednatelů, ačkoli tyto měly prokázat vypořádání jejich smluvního vztahu. Odvolací soud proto soudu I. stupně uložil, aby se v dalším řízení zabýval i verzí žalované, tedy, že uzavřený vztah mezi podnikatelskými subjekty byl vypořádán dohodou obou stran s tím, že namísto žalobkyně ve vztahu k úhradě ceny vozidla nastoupí jiná obchodní společnost, která převezme závazky za žalobkyni, a žádné plnění předem uhrazené si nebudou strany vracet. Zavázal tak soud I. stupně, aby provedl dokazování výslechem svědků [příjmení] a [příjmení] a zvážil i provedení dalších důkazů, jestliže jejich potřeba vyjde v řízení najevo.

4. Soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu doplnil dokazování výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z výpovědi svědkyně vzal za prokázané, že tato byla přítomna jednání na benzínové pumpě, které se odehrálo mezi jednatelem žalobkyně panem [celé jméno svědka] [anonymizováno] (kterého poznala v jednací síni) a jednatelem žalované panem [jméno] [příjmení] s tím, že předmětem jednání byl automobil AUDI Q8, které měla v pronájmu žalobkyně. Ohledně vozidla byla podepsána nová smlouva, kterou podepisovala jednatelka společnosti [právnická osoba] na kterou se mělo vozidlo převést. Jednatel žalobkyně a jednatel žalované se bavili v souvislosti s automobilem Audi Q8 ještě o částce 50 000 Kč. Svědkyně nevěděla, co měla tato částka pokrývat. Svědek [příjmení] potvrdil, že částku 50 000 Kč dal svědkovi [celé jméno svědka], který tyto peníze poté předal panu [celé jméno svědka] [anonymizováno] (jednatel žalované) a tato měla pokrývat odstupné za předmětný vůz. Dohodě o akontaci mezi stranami přítomen nebyl.

5. Soud ještě provedl dokazování telefonickou nahrávkou mezi jednateli, ze které je zřejmé, že na ní hovořil pan [příjmení] a pan [celé jméno svědka] [anonymizováno], přičemž pan [příjmení] žádal pana [celé jméno svědka] o vysvětlení situace a napravení stavu věci, neboť mu byl doručen platební rozkaz zdejšího soudu, na základě kterého žalobkyně požaduje po žalované částku 242 000 Kč jako vrácení zálohy. Pan [anonymizováno] sděloval panu [celé jméno svědka] [anonymizováno], že na této částce se již dohodli tak, že do předmětného smluvního vztahu vstoupil svědek [celé jméno svědka], který panu [celé jméno svědka] mladšímu zaplatil částku 50 000 Kč, tudíž nechápe, proč je po něm žádána částka 242 000 Kč představující akontaci za vozidlo AUDI Q10. Pan [celé jméno svědka] [anonymizováno] byl popsanou situací překvapen, nechápal, že žaloba na danou částku byla žalobkyní podána. Hovořil o tom, že je to zřejmě požadavek druhého jednatele žalobkyně pana [celé jméno svědka] [anonymizována dvě slova] [role v řízení]) se kterým nyní příliš nevychází a s některými jeho kroky nesouhlasí. Poukazoval na to, že přišel domů, sdělil [role v řízení], že auto vrátil a dal mu 50 000, jak [role v řízení] chtěl. Na to konto [role v řízení] zřejmě začal věc promýšlet a chtěl peníze představující uhrazenou zálohu vrátit zpět. Na toto sdělení pana [celé jméno svědka] [anonymizováno] reagoval pan [celé jméno svědka] [anonymizováno] tak, že mu řekl, že se dohodli, tak proč ze sebe dělá blázna. Závěrem pan [celé jméno svědka] [anonymizováno] přislíbil panu [příjmení] v této věci pomoc s tím, že se svým [anonymizováno] promluví.

6. Soud provedl dokazování smlouvou o budoucím nabytí osobního vozidla ze dne [datum], osvědčením o registraci vozidla, fakturou [číslo] fakturou [číslo]. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela žalobkyně a žalovaná smlouvu, která byla označena jako smlouva o budoucím nabytí osobního vozidla. Z obsahu této smlouvy se však podává, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, žalobkyně vystupovala v postavení nájemce a žalovaná jako pronajímatel vozidla. Předmětem smlouvy byl nájem motorového vozidla Audi Q8 RZ [anonymizována dvě slova] [číslo]. Nájemné bylo sjednáno na dobu určitou od [datum] do [datum] na částku 43 000 Kč včetně DPH. Jednorázová záloha na kupní cenu vozidla byla stanovena částkou 200 000 Kč + DPH a byla splatná dne [datum]. Pořizovací cena vozidla činila 2 620 000 Kč a celkem na nájemném za pronájem vozidla měla být zaplacena částka 3 338 000 Kč formou 72 splátek po 43 000 Kč a jednorázovou zálohou na kupní cenu ve výši 242 000 Kč. Po uhrazení celkové částky mělo dojít k převedené vozidla na žalobkyni jakožto kupujícího. Vlastníkem předmětného vozidla Audi Q8 RZ [anonymizována dvě slova] [číslo] byla k datu uzavření smlouvy společnost [právnická osoba] Žalovaná pak byla provozovatelem vozidla. Fakturou ze dne [datum] žalovaná fakturovala žalobkyni jednorázovou zálohu na vozidlo Audi Q8 ve výši 242 000 Kč (i s DPH). Tato částka byla žalobkyní uhrazena. Fakturou ze dne [datum] fakturovala žalovaná žalobkyni za pronájem vozidla Audi Q8 částku ve výši 43 000 Kč, a to za nájemné za období od [datum] do [datum]. Z dohody ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že předmětná smlouva ze dne [datum] byla ukončena na základě dohody žalobkyně a žalované.

7. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že smlouvu ze dne [datum] uzavíral za žalovanou jakožto pronajímatelku on. Předmětem této smlouvy bylo vozidlo Audi Q8, které v té době patřilo [právnická osoba] [příjmení] s tím, že žalovaná jej splácela na leasing. Pořizovací cena vozidla byla asi 2 500 000 Kč, přičemž žalovaná skládala žalobci částku ve výši 10 % z této ceny, tj. 250 000 Kč Tyto skutečnosti mu byly známy, protože předmětný úvěr pomáhal žalované vyřizovat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně chtěla následně smlouvu ukončit, sehnal nového zájemce o automobil. Posléze došlo k předání automobilu nikoliv zpátky žalované, nýbrž novému nájemci. Jednatel žalované pan [celé jméno svědka] chtěl mít smlouvu upravenou tak, aby částka 250 000 Kč představovala zálohu, aby si mohl tuto částku dát do nákladů. Z tohoto důvodu tam nebylo uvedeno, že se jedná o akontaci, nýbrž o zálohu. Žalobkyně vždy měla automobily v pronájmu, jedině automobil AUDI Q8 chtěla následně odkoupit. Z jeho svědecké výpovědi soud dále zjistil, že žalobkyně kupovala na automobil zimní pneumatiky a vyhledávací systém [příjmení] a chtěla alespoň uhradit náklady na tuto výbavu, což byla částka cca 80 000 Kč. Svědek se s žalobkyní následně dohodl na úhradě částky ve výši 50 000 Kč. Tuto částku však žalobci uhradila nová společnost, resp. nový zájemce o automobil, který splácení vozidla převzal. Svědek potvrdil, že žalobkyně nechtěla akontaci (zálohu) po žalované vrátit a nechtěla, aby jí částku představující akontaci uhradil nový zájemce, neboť automobil byl již rok používaný.

8. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, podle které měla žalobkyně žalované uhradit 72 měsíčních splátek a zaplatit částku ve výši 240 000 Kč nebo 250 000 Kč, což mělo představovat akontaci. Po uhrazení 72 měsíčních splátek měla žalobkyně předmětný automobil nabýt do vlastnictví. Podobný systém měl svědek nastaven u automobilu BMW X6 tj. poté, co splatil všechny splátky, na něj žalovaná automobil BMW X6 převedla. Toto bylo zavedeno z důvodu, že žalobkyně nemohla získat předmětný automobil na úvěr, tudíž byla oslovena žalovaná, která automobil na úvěr dostala a žalobkyně tak měla tento úvěr splácet žalované a tato úvěrové splátky hradit úvěrové společnosti. Žalobkyně jej následně oslovila jako náhradního zájemce s tím, že požadovala uhradit částku 150 000 Kč na zaplacené akontaci. S tímto svědek nesouhlasil a dohodli se na částce 50 000 Kč, kterou žalobkyni následně uhradil. Tato částka byla zaplacena na akontaci jako odstupné. V této souvislosti měli schůzku na benzínové pumpě, kde byl přítomen on, jeho manželka, jakožto jednatelka [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]., která měla splácení automobilu převzít, dále pan [příjmení], jeho dcera a pan [celé jméno svědka] [anonymizováno] Pan Černý řekl panu [příjmení] [anonymizováno], že pokud již nechce splácet automobil, finanční prostředky zanikají a na vrácení částky 250 000 Kč nemá nárok. Pokud by s tím nebyl spokojen, měl si automobil nechat a splácet jej dále. Pan [celé jméno svědka] [anonymizováno] souhlasil, že si převezme částku 50 000 Kč, a že automobil bude nadále splácet [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. Došlo tedy k ukončení smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, na čemž trval pan [celé jméno svědka] starší a k podepsání smlouvy nové mezi žalovanou a společností [právnická osoba], kde již nebyla akontace zahrnuta, neboť část akontace 50 000 Kč byla svědkem resp. společností [právnická osoba] uhrazena. Předmětný automobil od žalobkyně převzal nový nájemce den po podepsání smlouvy, kdy částka 50 000 Kč byla uhrazena. Tuto částku mu poskytl svědek [jméno] [příjmení].

9. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva, podle které se žalobkyně zavázala hradit žalované měsíčně částku ve výši 43 000 Kč za nájem vozidla Audi Q8 RZ [anonymizována dvě slova] [číslo], po dobu 72 měsíců. Smlouva tak byla uzavřena na dobu určitou. Po této době se žalobkyně měla stát vlastníkem vozidla, kdy touto formou měla být uhrazena kupní cena ve výši 3 338 000 Kč. Žalobkyně také žalované zaplatila jednorázovou částku na kupní cenu ve výši 242 000 Kč. V době sjednání této smlouvy byla vlastníkem vozidla společnost [právnická osoba] a žalovaná byla provozovatelem vozidla, resp. leasingovým nájemcem, kdy s touto společností uzavřela leasingovou smlouvu. Následně žalobkyně hradila žalované měsíční částky ve výši 43 000 Kč po dobu, kdy měla automobil v užívání. K ukončení předmětné smlouvy došlo dne [datum] na základě dohody smluvních stran. Strany se také dohodly, že společnost [právnická osoba] vstoupí v podstatě na místo žalobkyně a místo žalobkyně bude splácet měsíční splátky, až do úplného zaplacení a poté se stane vlastníkem automobilu. Strany si také dojednaly, že zaplacenou částku 242 000 Kč si žalovaná ponechá a žalobkyně dostane na vypořádání této částky 50 000 Kč od nového nájemce. Tuto částku žalobkyni zaplatil svědek [celé jméno svědka], jehož manželka byla jednatelkou společnosti [právnická osoba] Částku 50 000 Kč obdržel svědek [celé jméno svědka] od svědka [příjmení]. Žalovaná následně se společností [právnická osoba] uzavřela novou nájemní smlouvu, která již neobsahovala ujednání o záloze (akontaci) na vozidlo. Po ukončení smlouvy žalobkyně předala žalované resp. společnosti [právnická osoba] automobil. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně.

10. Podle § 555 odst. 1 o.z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

11. Podle § 1981 o.z. stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

12. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil soud věc po právní stránce následovně: mezi účastníky řízení byly nesporné skutkové okolnosti sporu týkající se předmětné smlouvy – tj. strany mezi sebou uzavřely smlouvu s uvedeným písemným obsahem, následně ze strany žalované po uhrazení částky 242 000 Kč žalobkyní, byl žalobkyni předán předmětný automobil, za který žalobkyně měsíčně žalované hradila částku ve výši 43 000 Kč. Poté, kdy podle dohody stran došlo k ukončení předmětné smlouvy, vrátila žalobkyně žalované vozidlo, resp. předala jej novému nájemci - společnosti [právnická osoba], která uzavřela s žalovanou novou nájemní smlouvu a v podstatě pokračovala ve stejných podmínkách nájmu automobilu. Spornou otázkou mezi účastníky řízení tak v podstatě zůstala otázka právního posouzení, tzn. jaká smlouva byla mezi účastníky řízení uzavřena a zda v této souvislosti uvedená částka náleží žalované nebo, zda je povinna ji žalobkyni vydat, resp. v návaznosti na závazný právní názor odvolacího soudu, zda došlo mezi stranami již před podání žaloby k vypořádání závazku.

13. Pokud snad žalovaná tvrdila, že žádnou takovouto smlouvu neuzavřela (nepodepsala), bylo toto tvrzení vyvráceno výpověďmi svědka [celé jméno svědka] a zejména svědka [jméno] [příjmení], kteří potvrdili existenci uvedené smlouvy s tím, že předmětnou smlouvu ze dne [datum] uzavíral za žalovanou svědek [příjmení], přičemž k uzavření této smlouvy jej žalovaná zmocnila. Nad to podle uvedené smlouvy bylo mezi stranami i postupováno, když žalobkyně pravidelně žalované hradila měsíční plnění vyplývající z uvedené smlouvy a rovněž žalovaná v souladu se smlouvou převzala od žalobkyně částku ve výši 242 000 Kč.

14. Soud dále dospěl k závěru zejména s odkazem na výpověď svědka [příjmení] a svědka [celé jméno svědka], kdy svědek [celé jméno svědka] smluvní vztah zprostředkoval a svědek [příjmení] smlouvu uzavřel, že se jednalo o smlouvu o leasingu, která v podstatě kopírovala leasingovou smlouvu, kterou na automobil uzavřela žalovaná s leasingovou společností [právnická osoba] Předmětem leasingové smlouvy byl pronájem zmíněného vozidla žalobkyni, která se de facto zavázala hradit pravidelné měsíční leasingové splátky (podle smlouvy označené jako nájemné) a po jejich plném uhrazení se žalobkyně měla stát vlastníkem vozidla. Na počátku smluvního vztahu také žalobkyně uhradila žalované akontaci na vozidlo (podle smlouvy označené jako záloha) ve výši 242 000 Kč. Byť tedy sjednaná smlouva je nazvaná jako smlouva o budoucím nabytí osobního vozidla, soud tento závazkový vztah, resp. právní jednání účastníků posuzoval podle obsahu ve smyslu § 555 o. z. a dospěl k závěru, že ve skutečnosti se jednalo o uzavření leasingové smlouvy. Navíc v tomto směru vypovídal svědek [příjmení] jasně, když popsal, že žalobkyně ostatním zájemcům poskytovala automobily na leasing, tedy i žalobkyni, která byla srozuměna s úhradou akontace na vozidlo. Soud dále uvěřil jeho výpovědi, když uvedl, že pakliže ve smlouvě bylo o částce 242 000 Kč hovořeno jako o záloze, bylo to na žádost žalobkyně, neboť takto si vyplacenou„ zálohu“ mohla dát do účetních nákladů. Tento také osvědčil, že žalobkyně měla vždy od žalované automobily v pronájmu, jen v posuzovaném případě měla posléze automobil odkoupit. Stran pronajímání vozidel se proto jednalo o zavedenou praxi mezi účastníky řízení. S touto výpovědí korelovala výpověď ostatních svědků, kteří potvrdili, že se jednalo o akontaci, resp. o splácení automobilu formou splátek s následným odkupem.

15. Soud se dále zabýval v souladu se závěry odvolacího soudu jakým způsobem a zda došlo mezi účastníky řízení k vypořádání částky 242 000 Kč. Soud znovu zhodnotil výpovědi svědků [příjmení] a [celé jméno svědka], a to v souvislosti s důkazy, které doplnil výslechem svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení] a hlavně důkazem telefonického hovoru obou jednatelů a dospěl k závěru, že byla prokázána obranná tvrzení žalované, že mezi stranami došlo k vypořádání této částky. Z výpovědi svědka [příjmení] a [celé jméno svědka] lze mít za prokázané, že mezi jednatelem žalované panem [příjmení] a jednatelem žalobkyně panem [celé jméno svědka] mladším došlo k dohodě ohledně zaplacení částky 242 000 Kč představující akontaci, a to tak, že ze strany žalované tato částka žalobkyni vrácena nebude, protože žalobkyně si zajistila nového nájemce, který leasing vozidla převezme (společnost [právnická osoba]) a od této společnosti obdrží na vypořádání dané částky částku 50 000 Kč, s čímž byly obě strany srozuměny. Žalobkyně následně obdržela na vypořádání akontace částku 50 000 Kč od společnosti [právnická osoba] od svědka [celé jméno svědka], jakožto manžela jednatelky společnosti a tato společnost posléze převzala automobil a uzavřela s žalobkyní novou smlouvu. O popsaném vypořádání svědčí i to, že akontace na vozidlo, jak svědek [příjmení] a svědek [celé jméno svědka] vypověděli, nebyla do nové smlouvy již zahrnuta, neboť pokud by žalovaná předmětnou částku měla vrátit žalobkyni, bylo by logické, jak tvrdí, že by si novou akontaci sjednala s novým nájemcem. V opačném případě by na takovémto kontraktu prodělala (tj. uhradila by leasingové společnosti akontaci a posléze by ještě měla vyplatit žalované stejnou částku, aniž by jí tato byla nahrazena).

16. Svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení] sice nevěděli konkrétní okolnosti stran vypořádání částky 242 000 Kč, avšak oba hovořili o částce 50 000 Kč, o které se bavili na benzínové pumpě jednatel žalovaného pan [příjmení] a jednatel žalobce pan [celé jméno svědka] [anonymizováno], přičemž navíc podle výpovědi svědka [příjmení], tuto částku poskytl svědkovi [celé jméno svědka] na odstupné na předmětný automobil. Tyto svědecké výpovědi společně s výpovědí svědka [celé jméno svědka] a svědka [příjmení] tvoří ucelený obraz o tom, že částka 50 000 Kč byla společností [právnická osoba] zaplacena žalobci na vypořádání jím zaplacené částky 242 000 Kč žalovanému resp. tato společnost měla převzít leasing automobilu a částku 242 000 Kč již žalovaný zpět žalobci vracet neměl. O tomto všichni svědci vypovídali shodně, i když svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení] ne s tak velkou znalostí o předmětném kontraktu, jako svědek [příjmení] a svědek [celé jméno svědka], kteří jej zprostředkovali, uzavřeli a následně zajistili společnost [právnická osoba] aby leasing vozidla po žalobkyni převzala.

17. Žalovanou tvrzené dohodě o vypořádání částky 242 000 Kč způsobem, jakým žalovaná uváděla, odpovídá i telefonický rozhovor mezi jednatelem žalované panem [příjmení] a jednatelem žalobkyně panem [celé jméno svědka] mladším, ve kterém je jednatelem žalobkyně zmíněná dohoda o vypořádání žalované částky, přičemž pan [celé jméno svědka] mladší, jak vyplynulo z tohoto důkazu je sám překvapen postupem svého otce, neboť i on měl za to, že úhradou částky 50 000 Kč od společnosti [právnická osoba] je částka 242 000 Kč, kterou žalobkyně prvotně uhradila, již vypořádána. V této souvislosti také jednateli [příjmení] přislíbil nápravu situace. O vypořádání žalované částky přesvědčila soud i neochota obou jednatelů o věci vypovídat, byť je to jejich právem v souladu s § 131 odst. 1 o. s. ř. Pokud by tomu tak, jak nastínil soud, nebylo, z logiky věci by žalobkyně požadovala o 50 000 Kč více, než skutečně podle svého tvrzení zaplatila žalované jako zálohu na automobil.

18. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že částka, kterou žalobkyně uhradila žalované v souvislosti s leasingem automobilu a která byla předmětem této žaloby, byla dohodou stran již vypořádána podle § 1981 o. z., zamítl žalobu výrokem I. rozsudku jako nedůvodnou.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud náklady tohoto řízení, které se skládají: - z nákladů řízení před soudem I. stupně tvořící mimosmluvní odměnu advokáta ve výši 65 100 Kč podle ustanovení § 11 odst. 1, ustanovení § 7 a ustanovení § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (7 úkonů právní služby po 9 300 Kč - převzetí věci, vyjádření ve věci samé a účast u jednání dne [datum], dne [datum], [datum], [datum] a [datum]) s přináležející náhradou hotových výdajů výši 2 100 Kč podle ustanovení § 11 odst. 1, 4 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Za úkon právní služby v podobě účasti u jednání dne [datum] soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť konání tohoto jednání bylo žalobcem zmařeno. Tento měl zajistit účast svědků při ústním jednání, což neučinil a ani soudu nedal v předstihu vědět, že se tak nestalo, aby soud mohl jednání odročit; - z nákladů řízení před odvolacím soudem tvořící mimosmluvní odměnu advokáta ve výši 9 300 Kč podle ustanovení § 7 a ustanovení § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 úkon právní služby po 9 300 Kč – sepis odvolání) s přináležející náhradou hotových výdajů výši 300 Kč podle ustanovení § 11 odst. 1, 4 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 12 100 Kč. - daně z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalované plátcem ve výši 15 939 Kč (21%) z mimosmluvní odměny advokáta a náhrady hotových výdajů