28 C 16/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno o zaplacení 205 135,20 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se co do částky 201 314,8‬0 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 386,40 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 434 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 074,08 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 205 135,20 Kč představující náhradu škody, která žalobkyni měla být způsobena v souvislosti s jejím trestním stíháním vedeným u Okresního soudu , adresa, – město pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaná částka představovala náhradu škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení. Žalobkyně ve svých tvrzeních uvedla, že rozsudkem Okresního soudu , adresa, – město ze dne 25. 2. 2022, č. j. , Anonymizováno, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 12. 12. 2022, č. j. , Anonymizováno, , byla zproštěna obžaloby Okresního státního zastupitelství v , adresa, – město ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobkyni bylo kladeno za vinu, že se dopustila zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 238 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody na 2 až 10 let. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody předběžně uplatnila u žalované podáním ze dne 5. 5. 2023.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila nárok na náhradu škody v celkové výši 205 135,20 Kč, která žalobkyni měla vzniknout v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním, a to dne 30. 5. 2023 podáním ze dne 5. 5. 2023. Žalovaná vyhověla nároku žalobkyně na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů řízení co do částky 183 630 Kč, v ostatním požadavek žalobkyně zamítla jako nedůvodný. Žalovaná shrnula průběh trestního řízení a uzavřela, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým je usnesení Policie ČR, Národní protidrogová centrála SKPV, Expozitura , adresa, , o zahájení trestního stíhání ze dne 8. 11. 2018, č. j. , Anonymizováno, . Žalovaná nepřiznala náhradu škody za následující úkony právní služby:- 11. 6. 2019 – účast na vazebním zasedání – nelze přiznat odměnu, neboť tento úkon se nevztahuje přímo k osobě žalobkyně, ale k jinému obžalovanému, v jehož věci bylo vazební zasedání konáno. Z tohoto důvodu se nejedná o účelně vynaložený náklad a nelze tak za něj přiznat náhradu.- 28. 8. 2019 – hlavní líčení – nelze přiznat odměnu, tento úkon je ve vyčíslení uveden duplicitně.- 11. 12. 2019 – hlavní líčení – nelze přiznat odměnu, tento úkon je ve vyčíslení uveden duplicitně.- 14. 6. 2022 – vyjádření k odvolání – lze přiznat odměnu za ½ právní služby, neboť se nejedná o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu- odměnu za celkem 18 úkonů, ve výši 2 226,40 Kč za úkon z důvodu, že obhájce zastupoval vícero obžalovaných v této trestní věci, proto za každý úkon náleží ponížená odměna o 20 %. Jeden úkon právní služby dle advokátního tarifu byl v částce 2 300 Kč, ve snížené výši o 20 % se tak jedná o částku 1 840 Kč. Všechny tyto úkony byly přiznány ve výši 1 840 Kč, ve zbylé částce 386,40 Kč nepřiznány.Dále žalovaná nepřiznala náhradu promeškaného času v následujícím rozsahu:- 11. 12. 2019 - požadováno 3 x100 Kč – hlavní líčení mělo začít v 8:30, avšak začalo až v 9:11, žalovaná přiznala náhradu ve výši 200 Kč.- 26. 3. 2019 - požadováno 2 x100 Kč – v tento den probíhaly výslechy svědků v čase od 8:24 do 13:44, přičemž celý tento časový úsek pokrývají celkem 3 úkony právní služby, které byly přiznány.- 21.01.2020 - požadováno 2 x100 Kč – hlavní líčení bylo započato v 8:30 a skončilo v 10:

15. Tento časový úsek pokrývá 1 úkon právní služby, který byl přiznán.

3. Žalovaná tak přiznala žalobkyni náhradu nákladů obhajoby za 83 úkonů právní služby po 1 840 Kč, 3 úkony právní služby po 920 Kč, 1 úkon právní služby po 1 150 Kč, 87 režijních paušálů po 300 Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 900 Kč. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

4. Podáním ze dne 31. 8. 2024 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do nároku na náhradu ve výši 201 314,8‬0 Kč, a to v částce 183 630 Kč z důvodu, že jí byla tato částka žalovanou přiznána a vyplacena, a dále v částce 7 579,20 Kč za úkony označené ve vyúčtování předložené žalobkyní jako č. 5, 6 a 7, dále v částce 7 579,20 Kč za úkony č. 9, 10 a 11 a v částce 2 526,40 za úkon č.

15. Domáhá se tak nadále po žalované zaplacení 3 820,40 Kč za úkon č. 4, tj. ze dne 23. 11. 2018 za účast u výslechu obviněného , jméno FO, .

5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) žalobkyně může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

6. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní ze dne 31. 8. 2024 soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I).

7. Soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., když žalovaná s tímto postupem souhlasila ve vyjádření ze dne 25. 3. 2024 a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

8. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že v posuzované věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým bylo usnesení Policie ČR, Národní protidrogová centrála SKPV, Expozitura , adresa, , o zahájení trestního stíhání ze dne 8. 11. 2018, č. j. , Anonymizováno, . Žalobkyně se svým nárokem obrátila předběžně na žalovanou podáním ze dne 5. 5. 2023. Po částečném zpětvzetí zůstal předmětem řízení nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 3 820,40 Kč za úkon právní služby ze dne 23. 11. 2018, a to účast u výslechu obviněného , jméno FO, .

9. Soud ve věci provedl dokazování spisem Okresního soudu , adresa, -město, sp. zn. , Anonymizováno, v rozsahu potřebném k rozhodnutí ve věci (protokol o výslechu obviněného , jméno FO, ze dne 23. 11. 2018). Z tohoto listinného důkazu má soud za prokázané, že obhájce žalobkyně se dne 23. 11. 2018 zúčastnil výslechu obviněného , jméno FO, , který trval od 8:20 do 8:35, přičemž obhájce žalobkyně zastupoval při tomto výslechu více obviněných.

10. Z vyúčtování nákladů obhajoby ze dne 2. 5. 2023 a z potvrzení ze dne 5. 5. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila svému obhájci celkem částku 205 135 Kč jako obhajné v trestním řízení vedené Okresním soudem , adresa, – město pod sp. zn. , Anonymizováno, přičemž za úkon ze dne 23. 11. 2018 bylo účtováno 2 226,40 Kč a náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč.

11. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

16. Na základě provedeného dokazování a odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil soud věc po právní stránce následovně: judikatura rozvinula ve vztahu k zahájení (vedení) trestního stíhání svůj názor tak, že nárok na náhradu škody se posuzuje podle § 5 písm. a), ustanovení § 7 a ustanovení § 8 zákona jako nárok na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím s tím, že rozhodujícím měřítkem je pozdější výsledek trestního řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1388/2004). Z ustanovení § 7 a ustanovení § 8 zákona vyplývá, že proto, aby poškozený mohl být se svým nárokem na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním úspěšný, je nutné naplnění tří podmínek: 1. existence nezákonného rozhodnutí, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto podmínky pak musí být naplněny současně. Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím má pak ten, v jehož případě bylo pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost změněno či zrušeno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je pak soud rozhodující o náhradě škody vázán. S ohledem na předběžnou vykonatelnost usnesení o zahájení trestního stíhání, je třeba za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona považovat i usnesení o zahájení trestního stíhání. V případě vydání usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně ze dne 8. 11. 2018, je tak nárok žalobkyně na náhradu škody nepochybně dán, k čemuž ostatně dospěla i žalovaná, když žalobkyni částečně na tento nárok hradila.

17. Po částečném zpětvzetí zůstala mezi stranami sporná pouze náhrada za úkon ze dne 23. 11. 2018 - výslech obviněného , jméno FO, . Mezi stranami pak nebylo sporu o tom, že úkon byl proveden, žalovaná pouze sporovala výši sazby za jeden úkon právní služby. Soud k tomuto úkonu právní služby uvádí, že v souladu s ustálenou judikaturou považuje nárok žalobkyně za důvodný, neboť jak uvedl např. Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 25. 9. 2006, sp. zn. 1 Tmo 19/2006, publikovaném jako R 5/2008 Sb.s.r.: "Nechá-li se ustanovený obhájce zastupovat v trestním řízení zástupcem - advokátem, který je plátcem daně z přidané hodnoty, a zaplatí-li tomuto svému zástupci odměnu za zastoupení včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tento zástupce povinen odvést podle zvláštního předpisu, jde o náklady účelně vynaložené v souvislosti s poskytnutím právní služby (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu), na jejichž úhradu má ustanovený obhájce nárok." V tomto smyslu má tedy i neustanovený obhájce nárok na proplacení takových nákladů ze strany klienta a pro účely náhrady ze strany státu je pak nutné takové náklady přiznat. Žalovaná nicméně již uvedený úkon právní služby žalobkyni přiznala v částce 1 840 Kč a jeden režijní paušál v částce 300 Kč. Žalobkyně pak nijak nevysvětlila, proč požaduje za tento úkon právě částku 3 820,40 Kč. Soud tedy považuje za oprávněně účtovanou výši odměny v částce 2 226,40 Kč a jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, z toho důvodu žalobkyni oproti žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 386,40 Kč (rozdíl mezi účtovaných 2 226,40 Kč a již přiznaných 1 840 Kč).

18. Celkem tak soud přiznal žalobkyni oproti žalované náhradu nákladů řízení v částce 386,40 Kč (výrok II), přičemž ve zbylé části, tj. co do 3 434 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III), a to ze shora uvedených důvodů. Soud rozhodl o lhůtě k plnění v délce 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Při určení tarifní hodnoty soud vycházel z § 12 odst. 3 ve spojení s § 7, § 8 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Žalobkyně byla ve sporu neúspěšná co do tarifní hodnoty 21 118,8‬0 Kč, tedy z 10,30 %, a úspěšná co do tarifní hodnoty 184 016,40 Kč (zastavení pro zpětvzetí částky 183 630 Kč soud posoudil jako úspěch žalobkyně, resp. zavinění žalované, neboť ta uhradila tuto částku až po podání žaloby), tedy z 89,70 %. Proto soud rozhodl, že je žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady řízení, a to ve výši 79,40 % (odečtení neúspěchu žalované od úspěchu žalobkyně).

20. Náhrada nákladů řízení žalobkyně je tvořena náklady právního zastoupení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny za 3x účelně vynaložené úkony právní služby po 9 140 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení; žaloba a zpětvzetí), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, §11 AT, a 3 x paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 30 320 Kč. 79,40 % z této částky činí 24 074,08‬ Kč a soud rozhodl o lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu, a to na zákonné platební místo.