28 C 171/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce , Ukrajina oba zastoupeni advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o náhradu škody

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům částku ve výši 12 500 USD s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům částku ve výši 3 750 EUR s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované náklady tohoto řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalované zaplacení částky 12 500 USD a zaplacení částky 3 750 EUR z důvodu nesprávného úředního postupu policejního orgánu, potažmo Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 41 T 4/2019. Žalobci uvedli, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy ze dne [datum], čj. KRPA [číslo] 2018 [číslo] bylo rozhodnuto o zajištění náhradní hodnoty mimo jiné i finanční hotovosti v rozsahu a specifikace uvedené v tomto usnesení pod bodem 1 až 3, tedy finanční hotovosti v celkové výši 10 000 USD, finanční hotovosti v celkové výši 715 EUR a finanční hotovosti v celkové výši 3 315 EUR a 3 000 Kč (kdy v usnesení bylo nesprávně uvedeno na místo Kč EUR, tedy v usnesení došlo i k nesprávnému součtu 6 315 EUR namísto 3 315 EUR). Tato hotovost tvořící zajištěnou náhradní hodnotu byla předmětem plnění ze zápůjčky. Žalobci opakovaně v rámci trestního řízení namítali, že tato zajištěná hotovost je určena k vrácení věřiteli, neboť představuje předmět poskytnuté půjčky, což orgány činné v trestním řízení nijak nereflektovaly a po dobu několika let tuto hotovost žalobcům zadržovaly. Ani ve fázi řízení před soudem nebylo o zajištěné náhradní hodnotě nijak rozhodnuto a žalobce a) proto žádostí ze dne [datum] požádal o vrácení zajištěné náhradní hodnoty Městský soud v Praze. Tento usnesením ze dne 1.4.2022, sp. zn. 41 T 4/2019 rozhodl o vrácení zajištění peněžních prostředků, a to tak, že žalobci a) vrátil peněžní prostředky ve výši 10 000 USD, 715 EUR a 6 215 EUR, které byly zajištěny na základě uvedeného usnesení policejního orgánu. Žalobci dále uvedli, že uzavřeli dne [datum] s věřitelem panem [příjmení] [příjmení] [příjmení] smlouvu o půjčce, podle které si žalobci zapůjčili peněžní prostředky v celkové výši 10 000 USD a 3 000 EUR, přičemž podle uvedené smlouvy byli tyto peněžní prostředky povinni vrátit do [datum] spolu se sjednaným úrokem ve výši 30 %. S ohledem na výše popsaný postup orgánů státu (tedy Policie ČR a Městského soudu v Praze) žalobci nebyli schopni ve lhůtě splatnosti sjednané smlouvou o půjčce zapůjčenou částku věřiteli splatit, což vedlo k okamžiku splatnosti této půjčky k jejímu vymáhání ze strany věřitele. Žalobci věřiteli v souvislosti s vymáháním dluhu svůj dluh potvrdili, a to uznáním ze dne [datum] a současně se zavázali také k úhradě úroků z poskytnuté půjčky ve výši 30 % ročně. V souladu s tímto závazkem žalobci věřiteli uhradili úroky z poskytnuté zápůjčky v celkové výši 12 500 USD a 3 750 EUR. Jistinu zápůjčky tj. 10 000 USD a 3 000 EUR byli žalobci schopni uhradit až poté, co jim tyto peněžní prostředky byly vráceny na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], přičemž k úhradě došlo dne [datum]. Žalobci závěrem uvedli, že spatřují v postupu orgánů činných v trestním řízení nesprávný úřední postup, neboť uvedená hotovost byla předmětem půjčky, nikoliv výnosem z trestné činnosti a orgány činné v trestním řízení po dobu několika let tuto hotovost žalobcům zadržovaly. Žalobci v souvislosti s uvedeným nemohli dostát svému závazku ze smlouvy a uhradit půjčku podle smlouvy o půjčce ve sjednané době splatnosti a proto jim v této souvislosti vznikla škoda v podobě neuhrazených úroků z dané půjčky, a to ve výši 12 500 USD a 3 750 EUR.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobci předběžně dne [datum] uplatnili nárok na náhradu škody ve výši 12 500 USD a 3 750 EUR s příslušenstvím z titulu tvrzeného nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení vedené Policií ČR, KŘP policie hl. m. [obec] pod sp. zn. KRPA [číslo] 2018 [číslo] a Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 T 4/2019. Žalovaná po projednání této žádosti žalobcům nevyhověla, což jim sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Dále žalovaná nesporovala, že usnesením Policie ČR ze dne [datum], čj. KRPA [číslo] 2018 [číslo] bylo rozhodnuto o zajištění náhradní hodnoty mimo jiné i finanční hotovosti v celkové výši 10 000 USD a 6 930 EUR Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.4.2022, čj. 41 T 4/2019-158 rozhodl o vrácení peněžních prostředků zajištěných jako náhradní hodnota tak, že žalobci a) vrátil peněžní prostředky ve výši 10 000 USD, 715 EUR a 6 215 EUR. Žalovaná ve svém vyjádření pak připomněla předpoklady odpovědnosti státu za škodu a uvedla, že ve věci není dán odpovědnostní titul, tedy odpovědnost státu za tvrzenou škodu, neboť veškerá rozhodnutí ve vztahu k zajištěným finančním prostředkům byla vydána vždy až po udělení souhlasu dozorového státního zástupce, tedy žádné z rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení v předmětné věci nevykazuje základní znak nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. představovaný tím, že takové rozhodnutí dojde právní moci a následně je zrušeno či změněno k tomu příslušným orgánem. Rovněž v postupu orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat nesprávný úřední postup podle § 13 zákona, neboť uvedené úkony orgánů činných v trestním řízení vedly k vydání rozhodnutí, konkrétně o zajištění peněžních prostředků, které však nikdy nebylo změněno nebo zrušeno pro nezákonnost, ale bylo zrušeno podle § 80 odst. 1 tr. ř., neboť věci, která byla vydána (odňata), v tomto případě konkrétně peněžních prostředků již nebylo k dalšímu řízení třeba a nepřicházelo v úvahu její propadnutí nebo zabrání. Peněžní prostředky tedy byly vráceny tomu, kdo jej vydal, tj. žalobci a). Žalovaná také uvedla, že trestní stíhání žalobce a) bylo pravomocně skončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29.5.2019, čj. 41 T 4/2019-3771 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29.8.2019, čj. 3 To 45/2019-3879 tak, že žalobce a) byl uznán vinným spácháním zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1,3 písm. a) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství. V této souvislosti žalovaná ještě poukázala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle které, je-li důvodem pro zrušení usnesení o zajištění peněžních prostředků skutečnost, že došlo k pominutí důvodu zajištění, není dána odpovědnost státu za škodu.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobci předběžně u žalované dne [datum] uplatnili nárok na náhradu škody ve výši 12 500 USD a 3 750 EUR z důvodu nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení, resp. nezákonného rozhodnutí, v řízení vedeném policejním orgánem pod sp. zn. KRPA [číslo] 2018 [číslo] a Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 T 4/2019. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že nárok žalobců není opodstatněn, tudíž žádosti nevyhověla, což jim sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Dále mezi účastníky řízení nebylo sporné, že usnesením Policie ČR, KŘP hl. m. [obec] ze dne [datum], čj. KRPA [číslo] 2018 [číslo] [příjmení] bylo rozhodnuto o zajištění náhradní hodnoty, mimo jiné finanční hotovosti v celkové výši 10 000 USD a 6 930 EUR. Poté Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 1.4.2022, čj. 41 T 4/2019-158 o vrácení peněžních prostředků zajištěných jako náhradní hodnota a to tak, že žalobci a) vrátil peněžní prostředky ve výši 10 000 USD, dále 715 EUR a 6 215 EUR.

4. Soud provedl dokazování usnesením Policie ČR ze dne [datum], usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1.4.2022, sp. zn. 41 T 4/2019 a úředním záznamem ze dne [datum]. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že při domovní prohlídce v nemovitosti žalobce a) policejní orgán zajistil jako náhradní hodnotu podle § 79g odst. 1 trestního řádu finanční hotovost v celkové výši 10 000 USD, finanční hotovost v celkové výši 715 EUR a finanční hotovost v celkové výši 3 215 EUR a 3 000 Kč. Proti tomuto usnesení byla přípustná stížnost. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] rozhodl o vrácení peněžních prostředků ve výši 10 000 USD, 715 EUR a 6 215 EUR, které byly zajištěny jako náhradní hodnota na základě usnesení Krajského ředitelství policie hl. města Prahy ze dne [datum]. Z odůvodnění tohoto usnesení se dále podává, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29.5.2019, čj. 41 T 4/2019-377 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 3 To 45/2019 - 3879 byl žalobce a) uznán vinným spácháním zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), 4 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a byl mu uložen jednak trest odnětí svobody ve výměře 5 let nepodmíněně a jednak trest propadnutí náhradní hodnoty, a to v rozsudku uvedených nemovitostí. Posledně jmenovaný trest pak byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. 7 Tdo 48/2020 - 3976. Vzhledem k tomu, že o peněžních prostředcích nebylo rozhodnuto v konečném rozsudku a již jich nebylo k dalšímu řízení třeba, a rozhodnutí o jejich zabrání či propadnutí nepřipadalo v úvahu, rozhodl soud podle § 80 odst. 1 tr. ř. o jejich vrácení žalobci a).

5. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

6. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: předpokladem odpovědnosti státu za škodu je naplnění tří předpokladů, a to: 1) nesprávný úřední postup/nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Zákon [číslo] Sb. pak rozeznává dva odpovědnostní tituly – nezákonné rozhodnutí, konkrétně v § 7 odst. 1 zákona a nesprávný úřední postup v § 13 odst. 1 zákona. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Naopak nesprávnost úředního postupu či vady úkony při úředním postupu, které směřují k vydání rozhodnutí, jež nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. [jméno] o sobě však odpovědnostní titul představovat nemohou. Z provedeného dokazování a i ze samotných skutkových tvrzení žalobců vyplývá závěr o neexistenci odpovědnostního titulu. Žalobci je napadána nesprávnost postupu policejního orgánu, potažmo Městského soudu v Praze popisovaná žalobci tak, že policejní orgán rozhodl o zajištění uvedených finančních hodnot jako náhradní hodnoty, ačkoliv žalobci namítali, že se jedná o hotovost určenou k vrácení půjčky, přičemž policejní orgány několik let tyto finanční částky žalobcům zadržovali a o vrácení těchto hodnot rozhodl až Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] k žádosti žalobce ze dne [datum]. Tedy žalobci popsaný postup orgánů činných v trestním řízení se zobrazil právě ve vydaném rozhodnutí Policie ČR ze dne [datum], kterým policejní orgán rozhodl o zajištění finanční hotovosti v žalobci specifikovaném rozsahu jako náhradní hodnoty, tudíž případnou odpovědnost státu za škodu je nutné posuzovat z hlediska existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 zákona, nikoliv z hlediska nesprávného úředního postupu. Jelikož však rozhodnutí policejního orgánu ze dne [datum], kterým došlo k zabrání finančních prostředků žalobce a), nebylo pro nezákonnost změněno či zrušeno (když žalobcem a) podaná stížnost do tohoto usnesení byla dozorujícím státním zástupcem zamítnuta, jak uvedli žalobci při ústním jednání konaném dne [datum]), což je podmínkou pro odpovědnost státu za škodu stanovenou v § 8 odst. 1 zákona, nemůže se jednat o rozhodnutí nezákonné, tj. podmínka odpovědnostního titulu podle tohoto citovaného zákonného ustanovení nebyla splněna. V posuzovaném případě tedy nedošlo ke zrušení rozhodnutí policejního orgánu o zabrání žalobci specifikované finanční hotovosti, naopak o vrácení předmětných finančních prostředků bylo rozhodnutu poté, co již zajištění těchto peněžních prostředků jako náhradní hodnoty podle § 79g odst. 1 tr. ř. nebylo třeba, po pravomocném odsouzení žalobce a). Z důvodu neexistence odpovědnostního titulu soud nečinil ve věci již další dokazování (nad rámec shora specifikovaných důkazů) a žalobu zamítnul výrokem I. rozsudku jako nedůvodnou.

7. Na rámec rozhodného soud navíc dodává, že podle jeho názoru nebyla splněna ani podmínka příčinné souvislosti mezi případným nesprávným úředním postupem orgánů státu v podobě včasného (dřívějšího) nevrácení peněžních prostředků a vznikem škody.

8. O odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná, jestliže nesprávný úřední postup měl dopad do sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt jeho, nedošlo by k újmě. Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak příčinná souvislost (vztah příčiny a následku mezi právní skutečností, za níž se odpovídá a vznikem škody), tedy je-li nesprávný úřední postup se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Samotná existence nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. Příčinná souvislost je přitom obecně dána tehdy, jestliže škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2596/2012). Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně anebo nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolá jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1635/2012). V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla škoda a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladu odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah k příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánů státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4906/2009). Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodní následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již způsobení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 840/2014).

9. Pokud snad žalobci tvrdí (i když z žaloby se toto nepodává), že nebylo o vrácení zajištěné hodnoty rozhodnuto dříve, ale až na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], tak soud uvádí, že to byli především žalobci, kteří zavinili jimi tvrzený vznik škody. Z žalobních tvrzení se podává, se žalobci podle uvedené smlouvy měli vrátit vypůjčiteli peněžní prostředky ve lhůtě do [datum] (včetně sjednaného úroku z půjčky ve výši 30%). V době, kdy již věděli, že předmětné finanční prostředky vrátit do data splatnosti nemůžou, když na základě usnesení ze dne [datum] došlo k jejich zajištění, přesto dne [datum] uznali svůj dluh co do důvodu a výše, resp. sjednali s vypůjčitelem úrok z prodlení ve výši 30 % ročně. Byli to tedy sami žalobci, kteří si svým smluvním jednáním zavinili úhradu jím tvrzených částek, představující smluvený úrok z prodlení z dlužných částek. Soud je proto závěru, že tímto jednáním žalobců je přetržena příčinná souvislost mezi případným nesprávným úředním postupem v podobě dřívějšího nerozhodnutí o vrácení zajištěných finančních prostředků Městským soudem v Praze a vznikem škody.

10. V neposlední řadě je soud také přesvědčení, že pokud by žalobci měli zájem na tom, aby poskytnuté finanční prostředky mohli vrátit vypůjčiteli co nejdříve, zcela jistě by o vrácení peněžních prostředků požádali nepochybně dříve /tj. po pravomocném odsouzení žalobce a) / než k datu jejich žádosti ze dne [datum], jak je patrno z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum], a tím mohli předejít (umenšit) vzniku jimi tvrzené škody.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná v řízení plně úspěšná, přiznal jí soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a), b), c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. [číslo] o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (3 úkony právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání).