28 C 178/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce t.č. ve stát. instituce , ulice a číslo , obec zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 72 930 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 67 310 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 620 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení ročně od 28.10.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 28.10.2020 do 30.4.2021 z částky 67 310 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 17 681,60 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobce se podanou žalobou ke zdejšímu soudu dne 28.10.2020 domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním proti jeho osobě. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne 10. 11.20, čj. KRPJ -89457/TČ-2012-160071 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Následně byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11.20 čj. 11 T 23/2015 podle § 226 písm. c) trestního řádu ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2.5.2017, čj. 4 To 14/2017-3096 zproštěn obžaloby. Žalobce si v souvislosti s trestním stíháním v rámci nutné obhajoby zvolil obhájkyni [titul] [jméno] [příjmení], která vykonala úkony právní služby, které žalobce specifikoval v příloze své žaloby (čl. 7 spisu), za což jí uhradil částku 72 930 Kč. Žalobce uvedl, že jeden úkon právní služby je podle § 10 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu pro daný trestný čin ohodnocen částkou 3 100 Kč, v případě společných úkonů – s ohledem na souběžný výkon obhajoby u spoluobviněné [příjmení], činí odměna částku 2 480 Kč. Po zahájení trestního stíhání žalobce pro další trestnou činnost podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, k němuž došlo dne 2.3.2015, je nárokován pouze rozdíl mezi odměnou obhájce v souvislosti s trestním stíháním pro skutek podle § 283 odst. 2 trestního zákoníku, která činí 2 300 Kč a pro skutek podle § 173 odst. 2 trestního zákoníku, u něhož odměna činí 3 100 Kč, tj. částka 800 Kč (případně 400 Kč) bez režijních nákladů, protože ve výši tohoto rozdílu se náklady obhajoby navýšily z důvodu nezákonného trestního stíhání při použití přísnější právní kvalifikace, což se odrazilo ve vyšším tarifu advokátní odměny. Žalobce pak předběžně svůj nárok na náhradu škody uplatnil u žalovaného.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu škody dne 26.4.2020. Žalovaný po projednání uvedeného nároku dospěl k závěru, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání pro žalobcem popsaný trestný čin a žalobci v souvislosti s vynaloženými náklady na obhajobu přiznal částku ve výši 67 310 Kč, což mu sdělil svým stanoviskem ze dne 27.4.2021. Dále žalovaný nesporoval průběh trestního řízení tak, jak je ve své žalobě popsal žalobce. Žalovaný uvedl, že za každý z úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu žalobci přísluší, s ohledem na to, že žalobcova současná právní zástupkyně obhajovala žalobce samotného i jeho partnerku, odměna snížená o 20 %, tedy 2 480 Kč, s výjimkou těch úkonů, které byly činěny pouze v rámci obhajoby žalobce, kde přísluší 3 100 Kč. Také nelze přehlédnout, že žalobce byl obviněn a shledán vinným z trestného činu podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, tj. se sazbou 2 až 10 let. V případě úkonů, které byly činěny (také) v souvislosti s tímto trestným činem, je tedy třeba odměnu, která za ně náleží odečíst od odměny, která by náležela za trestný čin loupeže, (pro který byl žalobce obžaloby zproštěn) a nepřiznávat za tyto úkony režijní paušály, když ten byl ve stejné výši hrazen i v souvislosti s úkony konanými v rámci obhajoby pro trestný čin podle § 283 trestního zákoníku. V úvahu tak přichází úkony se sazbou 3 100 Kč (samotná obhajoba bez souvislosti s § 283 trestního zákoníku), 2 480 Kč (společná obhajoba bez souvislosti s § 283 trestního zákoníku), 800 Kč (samostatná obhajoba se souvislostí s § 283 trestního zákoníku) a 180 Kč (společná obhajoba se souvislostí s § 283 trestního zákoníku, tj. 2 480 Kč – 2 300 Kč, když sazbu 2 300 Kč není důvod pro účely odečítání snižovat o 20 %). V případech podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu pochopitelně náleží odměna ve výši jedné poloviny z uvedených sazeb. Žalovaný pak přiznal úkony právní služby, jak je uvedl ve svém vyjádření vyjma úkonů: první porada, neboť tato je hrazena v rámci převzetí obhajoby, návrh na doplnění dokazování ze dne 1.12.2014, návrh na přezkum postupu policejního orgánu ze dne 2.2.2015 a účast u rekognice včetně cestovného dne 10.2.2015 (neboť příslušné protokoly nebyly nalezeny v trestním spisu). Dále nebyl uznán úkon v podobě účasti u výslechu svědka [jméno] ze dne 10.4.2015, neboť z protokolu o výslechu se podává, že svědek byl pronajímatelem jedné z pražských nemovitostí, ve kterých ze strany žalobce docházelo k pěstování konopí a k této otázce byl také slyšen. K loupeži, pro kterou byl žalobce stíhán, a která se měla stát v jiné části republiky, slyšen nebyl a z povahy věci ani být nemohl. Jelikož byl žalobce odsouzen pro trestný čin § 283 trestního zákoníku a vzhledem k tomu, že obsahově byla právě toto jediná otázka, ke které byl svědek slyšen, nesměřovala účast obhájkyně u tohoto výslechu ke zrušení nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení žalobcova trestního stíhání pro trestný čin loupeže. Za účast u tohoto výslechu tedy nebyla odměna přiznána. Dále žalovaný u úkonu ze dne 18. 11.20 nehradil navýšení odměny o 50 %, jak nárokoval žalobce z důvodu časové náročnosti studia spisu dne 19. 11.20, neboť nahlížení není úkonem právní služby. Účast při domovní prohlídce, byla uznána jen jako dva úkony právní služby, neboť z protokolu o domovní prohlídce vyplývá, že obhájkyně žalobce se účastnila domovní prohlídky od 12.15 do 14.50 hod., přičemž následně byla prohlídka přerušena výslechem paní [příjmení] v postavení obviněné a to v čase od 14.50 do 15.30 hod. Z protokolu o domovní prohlídce se dále podává, že v čase 15.30 až 16.25 hod. studovala obhájkyně žalobce trestní spis (což není úkonem právní služby) a domovní prohlídka se souhlasem obhájkyně se konala bez její účasti. Z místa se obhájkyně žalobce vzdálila v 16.25 hod. Účast u úkonu přípravného řízení, kterou by bylo možné uznat jako úkon právní služby tedy probíhala v čase 12.15 až 15.30 hod. (je nerozhodné, zda šlo formálně o jeden nebo více úkonů) a za toto časové období pak přísluší náhrada za dva úkony právní služby á 2 480 Kč.

3. Vzhledem k tomu, že vzal žalobce svou žalobu podáním ze dne 7.5.2021 co do částky ve výši 67 310 Kč, kterou mu žalovaný mimosoudně uhradil, zpět, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. zastavil.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně svůj nárok na náhradu škody ve výši 72 930 Kč uplatnil u žalovaného dne 26.4.2020. Žalovaný po projednání tohoto nároku žalobci na nákladech obhajoby přiznal částku ve výši 67 310 Kč, což mu sdělil svým stanoviskem ze dne 15.12.2020. Dále nebylo mezi účastníky řízení sporné, že usnesením Policie ČR ze dne 10. 11.20, čj. KRPJ -89457/TČ-2012-160071 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11.20, čj. 11 T 23/2015 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2.5.2017, čj. 4 To 14/2017-3096 obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěn. Dále nebylo sporné, že žalobce po zahájení uvedeného trestního stíhání byl stíhán pro další trestnou činnost, pro spáchání trestného činu podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, pro který byl odsouzen. V souvislosti s trestním stíháním žalobce vykonávala jeho právní zástupkyně společnou obhajobu ještě pro spoluobviněnou paní [příjmení]. Dále mezi účastníky řízení nebyla sporné sazba odměny za úkon právní služby, a to ve výši 3 100 Kč (samostatná obhajoba bez souvislosti s trestním stíháním pro § 283 trestního zákoníku), ve výši 2 480 Kč (společná obhajoba bez souvislosti s § 283 trestního zákoníku), ve výši 800 Kč (samostatná obhajoba v souvislosti s § 283 trestního zákoníku). Žalobce si v souvislosti se svým trestním stíháním zvolil na plnou moc obhájkyni [titul] [jméno] [příjmení]. Také nebyla sporná výše cestovného ve výši 745 na trase Praha – Jihlava a zpět a náhrada za promeškaný čas za tuto cestu ve výši 400 Kč. Jelikož tato skutková tvrzení byla mezi účastníky řízení shodná, vzal je soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř.

5. Soud provedl dokazování spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. 11 T 23/2014, konkrétně záznamem o nahlédnutí do spisu ze dne 19.11.2014, protokolem o domovní prohlídce ze dne 18.11.2014. Podáním ze dne 1.12.2014, návrhem na přezkum postupu Policie ČR ze dne 2.2.2015, protokolem o rekognici ze dne 10.2.2015, protokolem o výslechu ze dne 10.4.2015 (svědek [jméno]), protokolem o výslechu ze dne 6.5.2015 (svědkyně [příjmení], svědek [příjmení]). Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 19.11.2014 nahlížela do trestního spisu. Dne 18.11.2014 byla právní zástupkyně žalobce účastna na domovní prohlídce, kdy této se účastnila v čase od 12.15 hod. do 14.50 hod., následně byla přítomna při výslechu obviněné [příjmení] od 14.50 hod. do 15.30 hod. a od 15.30 hod. do 16.25 hod. nahlížela do spisu. Podáním ze dne 1.12.2014 navrhovala právní zástupkyně žalobce doplnit dokazování a podáním ze dne 2.2.2015 pak navrhovala přezkoumání postupu orgánů Policie ČR v rámci přípravného řízení. Dne 10.2.2015 se právní zástupkyně žalobce účastnila rekognice, která se konala v Jihlavě a to od 9.08 hod. do 9.45 hod. Dne 10.4.2015 se právní zástupkyně žalobce účastnila výslechu svědka [jméno], který byl vyslýchán k trestnému činu podle § 283 odst. 2 trestního zákona, pro který byl žalobce rovněž stíhán. Dne 6.5.2015 se právní zástupkyně žalobce účastnila výslechu svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení], kdy tyto výslechy probíhaly v čase od 9.36 hod. do 11.05 hod. a od 11.20 hod. do 12.25 hod., kdy svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení] byli vyslýcháni k trestnému činu loupeže podle § 173 odst. 1,2 písm. c) trestního zákoníku a rovněž i k trestnému činu podle § 283 trestního zákoníku, přičemž v tomto případě se jednalo o společnou obhajobu ještě s obviněnou paní [příjmení].

6. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“). Podle ust. § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

7. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že rozsudek zprošťující obžaloby podle ust. § 226 písm. c) tr.ř. je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely„ nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jakž již bylo zmíněno i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul, nebyla dána, a žalovaný ji ani ve své obraně nepoužil. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán.

8. Nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu vyplývá z ustanovení § 7 odst. 1 a ustanovení § 8 odst. 1 zákona, podle něhož má poškozený nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, představující vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31a odst. 1 zákona. Podle ustanovení § 31 odst. 3 zákona náklady právního zastoupení jako součást nákladů řízení zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu upravujícímu mimosmluvní odměnu. Ostatně tento skutkový stav a právní posouzení věci nebylo mezi účastníky sporné, když žalovaný v rámci mimosoudního projednání uhradil žalobci na nákladech řízení v souvislosti s jeho trestním stíháním částku ve výši 67 310 Kč. K jednotlivým sporným úkonům právní služby soud uvádí: -) porada s klientem dne 18. 11.20, zde soud uvádí, že tento úkon právní služby byl žalovaným vypořádán v rámci úhrady úkonů právní služby převzetí věci a příprava, neboť převzetí věci a příprava obhajoby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zahrnuje v rámci přípravy obhajoby i poradu s klientem, tedy seznámení se s věcí jako takovou -) účast na domovní prohlídce dne 18. 11.20, zde soud uvádí, že obsahem spisu bylo prokázáno, že právní zástupkyně žalobce se dne 18. 11.20 účastnila domovní prohlídky od 12.15 hod. do 14.50 hod., přičemž následně byla domovní prohlídka přerušena z důvodu výslechu paní [příjmení], kde byla právní zástupkyně žalobce rovněž přítomna a posléze v čase od 15.30 do 16.25, kdy studoval trestní spis, přičemž domovní prohlídka se již konala bez její účasti. Z daného proto vyplývá, že podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. se jedná jen o dva úkony právní služby (tj. od 12.15 hod do 14.50 hod) při sazbě á 2 480 Kč (jednalo se o úkon právní služby při společné obhajobě s paní [příjmení], pro trestný čin loupeže bez vazby na trestní stíhání pro trestný čin podle § 283 trestního zákoníku), přičemž tento úkon právní služby byl žalovaným mimosoudně zcela vypořádán -) nahlížení do spisu dne 19. 11.20, včetně zvýšení odměny o 50 % z důvodu časové náročnosti, k danému soud uvádí, že tohoto dne právní zástupkyně žalobce nahlížela do spisu od 15.30 do 16.25 hod., proto z hlediska časového nelze hovořit o časové náročnosti tohoto úkonu, když tento trval necelou hodinu. Nad to nahlížení do spisu lze kvitovat jako samostatný úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu pouze v případě, že se jedná o seznámení právního zástupce s obsahem spisu v případě skončení vyšetřování před podáním obžaloby. O tento případ se však v dané věci nejednalo, žalovaný tento žalobcem nárokovaný úkon právní služby hradil v rámci přípravy a převzetí věci v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. -) podání ze dne 1.12.2014, provedeným dokazováním bylo zjištěno, že se jednalo o písemné podání toliko zahrnující návrh na doplnění dokazování. Tento úkon nelze hodnotit jako úkon právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu a není proto opodstatněný. K uvedenému soud uvádí, že i v advokátní praxi se vyskytuje řada činností, které účtovatelnými úkony nejsou. Takové činnosti vykonává advokát zdarma (resp. v rámci svých„ režijních nákladů), a účtuje-li odměnu mimosmluvní, nemůže za ně účtovat ani požadovat žádné částky (srov. Kovářová, D. a kol. Advokátní tarif. Odměna advokáta. Komentář Wolters Kluwer, Praha 2016, § 11) -) návrh na přezkoumání postupu Policie ČR ze dne 2.2.2015, k danému soud uvádí, že tento úkon hodnotil podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) za použití odst. 3 citované vyhlášky, při sazbě á 1 150 Kč, neboť se jednalo o úkon právní služby vykonaný jen pro žalobce (nikoliv pro stíhanou paní [příjmení]), a to pro trestný čin loupeže. -) účast na rekognici dne 10.2.2015, z obsahu spisu soud zjistil, že rekognice, při které byla přítomna právní zástupkyně žalobce se konala V Jihlavě od 9.08 hod. do 9.45 hod., přičemž se jednalo o úkon právní služby v rámci společné obhajoby s trestně stíhanou paní [příjmení] pro trestný čin loupeže, bez vazby na § 283 trestního zákoníku, tj. jedná se o sazbu 2 480 Kč podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhlášky -) účast u výslechu svědka [jméno] dne 10.4.2015. V této souvislosti soud uvádí, že svědek [jméno] by vyslýchán k trestnému činu dle § 283 trestního zákoníku, když jeho obsah výpovědi se týkal pěstování konopí v domě žalobce, tedy pro trestný čin, za který byl žalobce odsouzen. Tento úkon právní služby proto není opodstatněný, neboť nebyl učiněn v souvislosti s trestným činem, pro který byl žalobce zproštěn obžaloby -) účast na výslechu svědka [příjmení] dne 6.5.2015, v této souvislosti soud z obsahu spisu zjistil, že se jednalo o samostatnou obhajobu, tedy jen pro žalobce, avšak v souvislosti jak s trestným činem loupeže, tak s trestným činem podle § 283 trestního zákoníku, neboť tento svědek byl dotazován na oba trestné činy. Za tento úkon právní služby proto žalobci náleží podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhl. částka 800 Kč -) výslech svědkyně [příjmení] dne 6.5.2015, zde je situace stejná jako u úkonu právní služby v podobě účasti u výslechu svědka [příjmení] dne 6.5.2015. I za tento úkon právní služby žalobci náleží podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhl. částka 800 Kč 9. Stran sazby mimosmluvní odměny, soud uvádí, že vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalobce vykonávala v daném řízení ještě obhajobu pro spoluobviněnou paní [příjmení], přičemž žalobce byl ještě stíhán pro trestný čin podle § 283 trestního zákoníku, za který byl odsouzen, vycházel soud z následujících odměn: u samostatné obhajoby tj. pouze pro žalobce, jež se týkala trestného činu loupeže, (pro který byl žalobce obžaloby zproštěn) ze sazby 3 100 Kč/úkon podle ust. § 7, ust. § 8 a ust. § 10 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu, u společné obhajoby ještě pro paní [příjmení] pro podezření ze spáchání trestného činu loupeže bez vazby na trestný čin podle § 283 trestního zákoníku, ze sazby 2 480 Kč/úkon ve spojení s ustanovením § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy základní částka 3 100 Kč byla snížena o 20 % z důvodu společné obhajoby. V případě samotné obhajoby týkající se toliko osoby žalobce, avšak v souvislosti i s trestním stíháním pro trestný čin podle § 283 trestního zákoníku vycházel soud ze sazby 800 Kč/úkon (tj. 3 100 Kč – 2 300 Kč), neboť za trestný čin podle § 283 trestního zákoníku je sazba za jeden úkon právní služby 2 300 Kč podle ust. § 7, ust. § 8 a ust. 10 odst. 3 písm. c) a naposledy pak u společné obhajoby se souvztažností k trestnímu stíhání pro trestný čin podle § 283 trestního zákoníku vycházel soud ze sazby 180 Kč/úkon (tj. 2 480 Kč – snížená sazba o 20 % při společné obhajobě) – 2 300 Kč).

10. Soud tedy uzavírá, že jako opodstatněný úkon právní služby shledal návrh na přezkoumání postupu Policie ČR ze dne 2.2.2015 ve výši jedné poloviny tj. á 1 550 Kč, úkon právní služby ze dne 10.2.2015 – účast na rekognici při sazbě á 2 480 Kč, přičemž zde na náhradě nákladů obhajoby náleží i vynaložená částka na cestovné právní zástupkyně žalobce ve výši 745 Kč a náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč, přičemž výši cestovného na trase Praha - Jihlava a zpět a výši náhrady za promeškaný čas, žalovaný nesporoval, když i on z této výše při výpočtu nákladů řízení, vycházel. Dále žalobci náleží za úkon právní služby ze dne 6.5.2015 (výslech svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení]) částka 1 600 Kč, tj. 2 úkony á 800 Kč. K těmto úkonům právní služby ještě přináleží náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky ve výši á 300 Kč Celkem tedy žalobci náleží na vynaložených nákladech na obhajobu ještě částka ve výši 7 975 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem žaloby po učiněném zpětvzetí zůstala k vypořádání již toliko částka 5 620 Kč, tedy částka nižší, než k jaké dospěl soud, přiznal tuto částku žalobci výrokem I. rozsudku.

11. Jelikož žalovaný mimosoudně uznal jako důvodnou částku ve výši 67 310 Kč, představující škodu, která žalobci vznikla v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním, byl povinen tuto částku žalobci uhradit do 6 měsíců od uplatnění nároku v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto částku žalobci uhradil až dne 30.4.2020, byl za období od 28.10.2020 do 30.4.2020 v prodlení a žalobci tak náleží příslušenství z této částky. Obdobná situace je i u částky 5 620 Kč, kterou soud žalobci přiznal výrokem II. rozsudku, když žalobce uplatnil svůj nárok u žalovaného dne 27.4.2020, mohl se žalovaný dostat do prodlení až uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty počítané od doby uplatnění nároku podle § 15 odst. 2 zákona, tedy dnem 28.10.2020. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013, kterým se určuje výše úroku z prodlení.

12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 12 060 Kč dle ustanovení §11 odst. 1, ustanovení § 7 a ustanovení § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby po 4 020 Kč - převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby), z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč dle ustanovení §13 odst. 1, 4 ve spojením s ustanovením §11 odst. 1 písm. a) d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby po 300 Kč - převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby), ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z daně z přidané hodnoty ve výši 2 721,60 Kč (21%), jíž je právní zástupkyně žalobce plátcem.