28 C 179/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa žalované pro zaplacení 21 247,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 14.8.2018 do 24.9.2018 z částky 50 954 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 21 247,68 Kč a příslušenství nad rámec přiznaného příslušenství výrokem I. rozsudku, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 2 100 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném (původně ještě po žalovaném 2), kdy řízení ve vztahu k němu bylo zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 8.1.2020, č.j. 28 C 179/2019 – 101, pozn. soudu) zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto dlužného nájemného a dlužných úhrad za služby spojené s užíváním bytu. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že dům [adresa] v ulici [ulice], [obec a číslo], zapsaný na [list vlastnictví] je ve vlastnictví Hlavního města Prahy, přičemž žalobce podle zákona č. 131/2000 Sb. o Hlavním městě Praze nakládá s takto svěřeným majetkem a vykonává práva vlastníka ve vztahu ke svěřenému majetku. Žalobce je tedy pronajímatelem předmětného bytu. Na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 19.1.2009 se pan [jméno] [příjmení] stal výlučným nájemcem bytu [číslo] ve druhém podlaží předmětného domu. Dne 25.3.2014 pan [jméno] [příjmení] zemřel a pozůstalost připadla jako odúmrť státu, tedy žalovanému. Dne 2.8.2016 žalovaný byt vrátil žalobci. Žalobce podanou žalobou nárokuje úhradu dluhů na nájemném a službách vzniklých od prosince 2015 do vyklizení bytu, tj. do 2.8.2016 a dále úhrady příslušenství – úroků z prodlení za opožděně uhrazené nájemné a zálohy na služby související s bydlením rovněž za období do úmrtí pana [příjmení] (viz. níže). Pokud jde o předmětný byt, jedná se o byt zvláštního určení ve smyslu § 10 zákona č. 102/1992 Sb. Žalovaný jako dědic odpovídá za dluhy na nájemném po úmrtí nájemce bytu do jeho vrácení žalobci a to z důvodu, že v rozhodné době se v bytě nacházely věci zůstavitele. Byt nebyl vyklizen a předán žalobci a ten ho nemohl pronajmout, čímž mu unikal výnos nájemného. Žalovaný je povinen podle nájemní smlouvy hradit ekvivalent nájemného do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, za které se nájemné platí. Vyúčtování služeb je pak splatné ke dni 31.7 následujícího roku. Za dluhy vzniklé před úmrtím nájemce bytu (úrok z prodlení za opožděně uhrazené nájemné) žalovaný odpovídá z titulu nabytí dědictví. Žalovaný dluží žalobci na nájemném za měsíc prosinec 2015 částku 53,68 Kč, kdy z předepsaného nájemného ve výši 3 056 Kč byla uhrazena částka ve výši 3 002,32 Kč, za leden až červen 2016 částka ve výši 18 336 tj. 6 x 3 056 Kč a za červenec 2016 částka 2 858 Kč, celkem 21 247,68 Kč. Žalovaný je také povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ze stávajícího nedoplatku a z opožděných plateb za předcházející období, a to za duben 2014 až červenec 2016 (nájemné) a za služby spojené s užíváním bytu za rok 2013.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že část pozůstalosti po zemřelém [jméno] [příjmení], zemřelém dne 25.3.2014 připadla jako odúmrť žalovanému na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25.5.2018, čj. 34 D 1048/2014-178, které nabylo právní moci dne 16.6.2018 Obvodní soud pro Prahu 4 pak usnesením ze dne 12.5.2016 povolil žalovanému, aby volně nakládal s předmětnými movitými věcmi zůstavitele, zejména, aby byt vyklidil a věci prodal. Žalovaný předmětný byt vyklidil dne 29.7.2016, nikoliv dne 2.8.2016, jak tvrdí žalobce a vyklizený byt předal správcovské firmě. Žalovaný předně vznesl námitku promlčení požadovaného úroku z prodlení za opožděné uhrazené nájemné a zálohy na služby za období do úmrtí zůstavitele, neboť lhůta šesti měsíců od skončení dědického řízení uplynula již 16.12.2018 a žaloba byla podána až 28.8.2019, a to podle ustanovení § 643 o. z. Žalovaný také vznesl námitku promlčení ohledně požadovaného dlužného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu vzniklých od prosince 2015 do vyklizení bytu, tedy týkající se všech žalobcem požadovaných částek, a to v souladu s ustanovením § 629 ve spojení s ustanovením § 623 o. z. Promlčecí lhůta posledního dílčího plnění uplynula dne 31.7.2019, neboť žalovaní jsou povinni podle ustanovení článku IV. odst. 3.1 smlouvy o nájmu bytu ze dne 19.1.2009 hradit ekvivalent nájemného do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Pro úplnost žalovaný uvedl, že co se týká úhrady dluhu na nájemném, uhradil tzv. obvyklé nájemné za uskladnění movitých věcí po zůstaviteli v bytě žalobce, tedy bez úhrady za služby spojené s užíváním bytu, neboť tyto nebyly fakticky čerpány, a to za období od úmrtí zůstavitele, tj. od dubna 2014 do července 2016, kdy byl žalobci vyklizený byt předán. Nájemné tzv. skladné, vycházející z výše nájemného zůstavitele bylo uhrazeno ve výši 1 824 Kč měsíčně v celkové výši 50 954,32 Kč, kdy platí zásada, že dlužník je oprávněn si určit na jaký dluh plnění poskytuje. Také v době mezi úmrtím zůstavitele a předáním bytu žalobci nelze považovat stát, tedy žalovaného za nájemce bytu, neboť neužíval prostory k bydlení, ale pouze z důvodu, že se zde nacházel majetek zůstavitele, který mu následně připadl. Až do pravomocného skončení dědického řízení nebylo postaveno na jisto, že žalovanému věci zůstavitele připadnou a proto nemohl dlužné skladné uhradit dříve než po 16.6.2018, kdy nabylo právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25.5.2018. Žalovaný také poukázal na ustanovení § 2284 o. z., kdy žalobce po šesti měsících mohl předmětný byt vyklidit, tedy již v říjnu 2014 s ním mohl disponovat a svou ztrátu na nájemném tak minimalizovat. Žalobce však v tomto směru byl bezmála dva roky nečinný.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 13.1.2020, čj. 28 C 179/2019-102, kterým žalobu zamítl z důvodu promlčení nároku. K žalobcem podanému odvolání Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu I. stupně usnesením ze dne 10.11.2020, čj. 18 Co 183/2020-127 zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobce promlčen není, neboť právní moc dědického rozhodnutí nastala dne 16.6.2018, přičemž žaloba byla podána k soudu dne 28.8.2019, tedy ve smyslu § 629 odst. 1 o. z. v zachovalé promlčecí lhůtě. Odvolací soud soudu I. stupně uložil, aby se v dalším řízení zabýval vlastním nárokem žalobce. Soud I. stupně se měl také zabývat tvrzením žalovaného o částečné úhradě tvrzeného dluhu, avšak výlučně na tzv. skladné v částce 1 824/ za období dubna 2014 do června 2016 a za období od 1.1.2016 do 29.7.2016 v částce 1 706,32 Kč oprávněností způsobu zápočtu této částky žalobcem. Z tohoto důvodu by měl žalobce skutkově tvrdit, jaké částky spojené s užíváním bytu do doby uskutečnění svého zápočtu evidoval jako dlužné, na jaké dlužné částky platbu žalovaného a případně přeplatky ze služeb započetl. Soud I. stupně také měl posoudit obranu žalovaného o tzv. skladném, když závěry soudu I. stupně o nutnosti hradit nájemné včetně služeb vycházely z nesprávného předpokladu o přechodu nájmu bytu na žalovaného. Rovněž měl soud I. stupně vyjasnit datum, kdy došlo k předání bytu žalobci. U všech žalobou uplatněných nároků měl dále soud I. stupně posoudit, zda a případně v jakém rozsahu se žalovaný mohl dostat se svým plněním do prodlení.

4. Soud I. stupně veden závazným právním názorem odvolacího soudu, při jednání konaném dne 14.12.2020 vyzval žalobce podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení, jaké částky spojené s užíváním bytu do doby uskutečnění zápočtu evidoval žalobce jako dlužné a na jaké dlužné částky byla platba žalovaného, tzv. skladné a případné přeplatky za služby započítána. Dále aby tvrdil, jaká je cena za uskladnění věcí a k tomuto tvrzení označil důkazy a dále, aby označil důkazy k prokázání tvrzení, že předmětný byt byl žalovaným předán dne 2.8.2016. Na toto poučení žalobce reagoval podáním ze dne 4.1.2021, ve kterém uvedl, na jaké dlužné částky byla platba žalovaného, tzv. skladné a případné přeplatky za služby započítána. Dále uvedl, že skutečnost, že k předání bytu žalovaným došlo dne 29.7.2016 nesporuje.

5. Na základě shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění v souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. a na základě provedeného dokazování smlouvou o nájmu bytu ze dne 19.1.2009, evidenčním listem, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25.5.2018, hlášením ze dne 2.8.2016, evidencí předpisů a plateb k 6.8.2019, vyúčtováním služeb za období od 1.1.2014 do 31.12.2014, vyúčtováním služeb za období od 1.1.2015 do 31.12.2015, vyúčtováním služeb za období od 1.1.2016 do 29.7.2016, dopisem ze dne 26.7.2018 (žalovaný 1), dopisem ze dne 26.7.2018 (žalovaný 2 včetně doručenky), informací o pozemku, má za prokázané, že žalobce uzavřel se zemřelým [jméno] [příjmení] smlouvu o nájmu bytu dne 19.1.2009, kdy tento se stal výlučným nájemcem bytu [číslo] ve druhém podlaží domu [adresa] v ulici [ulice], [obec a číslo], [katastrální uzemí]. K tomuto domu vykonává žalobce práva vlastníka. Dne 25.3.2014 pan [jméno] [příjmení] zemřel a žalovaný zdědil movité věci a peníze na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25.5.2018, čj. 34 D 1048/2014-178, které nabylo právní moci dne 16.6.2018, jakožto odúmrť. Mezi účastníky řízení dále nebylo sporné, že žalovaný předal byt žalobci dne 29.7.2016. Žalobce za žalovaným za období od dubna 2014 do prosince 2014 evidoval dlužnou částku na nájemném 1 824 Kč/měsíc a zálohy na služby ve výši 1 215 Kč/měsíc (celkem 3 039 Kč/měsíc), tedy na nájemném celkem částku ve výši 16 416 Kč a na zálohách za služby částku ve výši 10 935 Kč, za období od ledna 2015 do září 2015 na nájemném částku ve výši 1 824 Kč/měsíc a na zálohách na služby částku 1 239 Kč/měsíc (tj. celkem 3 063 Kč) tedy na dlužném nájemném celkem 16 416 Kč a na zálohách na služby celkem 11 151 Kč, za období od října 2015 do června 2016 na nájemném částku 1 824 Kč/měsíc a na zálohách na služby částku 1 232 Kč/měsíc (tj. celkem 3 056 Kč) tedy na dlužném nájemném celkem částku 16 416 Kč a na zálohách na služby celkem částku 11 088 Kč a od 1.7.2016 do 29.7.2016 na nájemném částku ve výši 1 706 Kč a na zálohách na služby částku 1 152 Kč (tj. celkem 2 858 Kč). Žalobce proto na dlužném nájemném za rozhodné období evidoval celkem částku 50 954 Kč a na zálohách na služby částku ve výši 34 326 Kč. Žalovaný dne 24.9.2018 uhradil žalobci částku ve výši 50 954,32 Kč, kterou žalobce započítal na dluh tak, jak specifikoval ve svém podání ze dne 4.1.2021. Žalobce dopisem ze dne 26.7.2018, který byl žalovanému doručen téhož data, vyzval žalovaného k úhradě dluhu a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení dané výzvy.

6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: jak bylo v řízení prokázáno, v rámci dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] připadl na žalovaného podle ustanovení § 1634 o. z. majetek v hodnotě téměř 1 000 000 Kč, zahrnující i movité věci v bytě zůstavitele v [obec a číslo], [ulice a číslo], jehož správu vykonává žalobce. Jak naznal odvolací soud ve svém rozhodnutí, na žalovaného nájem bytu nepřešel, neboť nebyly naplněny podmínky pro přechod práva nájmu tohoto bytu podle § 2301 odst. 2 o.z., tudíž nájemní vztah mezi zemřelým [jméno] [příjmení] a žalobcem byl ukončen smrtí [jméno] [příjmení] ke dni 25.3.2014. Nárok žalobce proto nelze posuzovat z titulu nájemního vztahu, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. Jelikož se nejednalo o nájemní vztah, nelze po žalovaném požadovat za dobu od úmrtí zůstavitele do doby vyklizení bytu žalovaným dne 29.7.2016 nájemné ani náklady spojené s užíváním bytu, nýbrž„ toliko“ vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný tím, že v bytě žalobce měl uloženy věci, získal na jeho úkor majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (v podobě užívání prostoru – bytu). Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení za dobu od 25.3.2014, resp. dubna 2014 do 29.7.2016 (jak požadoval žalobce), lze vycházet z výše obvyklého nájemného v daném místě a čase, tedy částky ve výši 1 824 Kč/měsíc. Za vymezenou dobu tato částka, která žalobci náleží, činí 50 954 Kč, přičemž žalobce, jak již soud uvedl shora, nemá nárok na úhradu nákladů spojených s užíváním bytu. Jelikož částku ve výši 50 954 Kč žalovaný žalobci uhradil dne 24.9.2018, zamítl soud žalobu jako nedůvodnou.

9. Soud dále žalobci přiznal příslušenství z uvedené částky, a to za období, kdy se žalovaný s úhradou této částky dostal do prodlení, tj. od 14.8.2018 do zaplacení (tj. do 24.9.2018) ve smyslu ustanovení § 513 o. z. ve spojení s ustanovením § 1968 a § 1970. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 26.7.2018, která byla žalovanému doručena téhož dne. Žalovaný pak měl dlužnou částku žalobci uhradit do 15 dnů ode dne doručení výzvy, což mělo být do 11.8.2018, resp. do 13.8.2018, neboť poslední den dané lhůty připadl na sobotu. Protože žalovaný dlužnou částku do uvedeného data neuhradil, dostal se od 14.8.2018 do prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 2 100 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 písm. a), b), c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/ 2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (7 úkonů právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, 3x příprava na jednání a 3x účast na jednání).