28 C 188/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce adresa stát. instituce , anonymizována dvě slova zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupené údaje o zástupci anonymizováno 6 slov sídlem adresa o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 20 000 000 Kč

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

1. Žalobce se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhal po žalovaném v záhlaví uvedené částky jakožto nemajetkové újmy, a to ve výši 10 000 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu Vězeňské služby a ve výši 10 000 000 Kč z důvodu nezákonného odsouzení Okresním soudem v Olomouci, v řízení vedeném pod sp. zn. 2 T 158/2016. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že mu byl v rámci výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Horní Slavkov uložen kázeňský trest spočívající v umístění na cele uzavřeného oddělení v délce trvání 20 dnů. Žalobce však pro své psychické problémy nebyl zdravotně způsobilý pro výkon tohoto kázeňského trestu, přesto bylo rozhodnuto o jeho uložení a tento byl vykonán. Kázeňský trest však byl uložen bez předchozí lékařské prohlídky, což je v rozporu s ustanovením § 49 zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce byl dne 5.6.2018 dozorci předveden pouze před ordinaci lékaře, avšak do ordinace k vyšetření vůbec nebyl vzat. Lékařská prohlídka k posouzení, zda je žalobce zdravotně způsobilý podrobit se kázeňskému trestu celodenního umístění do uzavřeného oddílu, nebyla u žalobce vůbec fyzicky vykonána a žalobce následně nastoupil k výkonu tohoto kázeňského trestu. Pokud byl vůbec sepsán protokol o této prohlídce, bylo tak učiněno bez přítomnosti a vědomí žalobce. V důsledku výkonu tohoto trestu došlo u žalobce k těžkému psychickému strádání a závažnému prohloubení a poškození duševního zdraví. Žalobce byl vyřazen ze všech programů ve věznici a byl po dobu 20 dnů kázeňského trestu uzavřen bez možnosti jakéhokoliv kontaktu s okolím, což u něj vyvolalo strádání a hluboké deprese, strach o život a životní beznaděj spojenou s obavou o další osud. Tyto psychické následky mají na žalobce trvale nepříznivý vliv omezující jej v životě. Žalobce není schopen adekvátně navazovat kontakt a sociální vazby a účastnit se plnohodnotně běžného života. Dále žalobce nárokuje 10 000 000 Kč jakožto nemajetkovou újmu z důvodu nezákonného odsouzení, když byl rozsudkem Okresního soudu Olomouci ze dne 27.3.2017, sp. zn. 2 T 158/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30.8.2017 uznán vinným pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Žalobce byl v této věci odsouzen na základě padělaných podkladů (záznamu o dechové zkoušce, úředních záznamů a protokolů). Žalobce byl zastaven hlídkou Policie ČR k provedení silniční kontroly v místě [obec] [anonymizováno] [obec] u koupaliště, byla mu zakázána jízda, aniž by byl žalobci předán jakýkoliv výsledek dechové zkoušky či protokol. Policie ČR na místě nesepisovala žádný protokol, tento byl vytvořen zřejmě až dodatečně a účelově bez přítomnosti žalobce, ale v protokolu, jež byl užit jako důkaz, je uvedeno, že byl sepsán na místě a žalobce jej odmítl podepsat. O skutečnosti, že na místě žádné protokoly sepsány nebyly a nemohly být tedy žalobci předloženy k podpisu, může vypovídat svědek [jméno] [příjmení], který byl v automobilu, a kterého soud v řízení v prvním stupni nepředvolal. Žalobce také v dané věci podal prostřednictvím svého zástupce dovolání, avšak toto bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2018, čj. 3 Tdo 1041/2018-23 odmítnuto pro opožděnost. Žalobce se proto domáhá náhrady újmy za výkon trestu odnětí svobody v délce trvání 9 měsíců, který mu byl uložen nezákonným rozhodnutím, resp. rozhodnutím vydaným na základě nezákonných důkazů.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil dne 10.12.2019 nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 000 Kč, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Vězeňské služby ČR, Věznice Horní Slavkov a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 000 Kč, která mu měla být způsobena nezákonným odsouzením v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 158/2016, resp. vykonaným trestem odnětí svobody. Žádosti žalobce nebylo vyhověno ani částečně. K nároku na nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu Vězeňské služby ve Věznici Horní Slavkov žalovaný uvedl, že u žalobce před výkonem kázeňského trestu, k jehož výkonu nastoupil dne 5.6.2018 byla vykonána lékařská prohlídka za účelem posouzení jeho zdravotní způsobilosti k vykonání uloženého kázeňského trestu. Jejím závěrem pak nebylo konstatování o zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu uloženého kázeňského trestu, naopak dle vyjádření lékaře ke zdravotní způsobilosti žalobce byl žalobce výkonu kázeňského trestu schopen. Již z tohoto důvodu je zřejmé, že absentuje první předpoklad odpovědnosti státu, a to existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu na straně orgánů státu – Vězeňské služby. Pokud se jedná o druhý nárok žalobce, žalovaný uvedl, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27.3.2017, čj. 2 T 158/2016-193 uznán vinným spácháním přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Odvolání žalobce pak bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 30.8.2017, čj. 68 To 173/2017-250. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 30.8.2017. Dovolání žalobce pak bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2018, čj. 3 Tdo 1041/2018-23. Z daného proto vyplývá, že odsuzující rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 27.3.2017 a na něj navazující usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30.8.2017 nebyla jako pravomocná pro nezákonnost zrušena ani změněna. Ani v tomto případě tedy není dán odpovědnostní v podobě vydání nezákonného rozhodnutí.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce u žalovaného předběžně uplatnil nárok ve výši 20 000 000 Kč jakožto nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Vězeňské služby ČR, Věznice Horní Slavkov tím, že měl žalobce od 5.6.2018 vykonat kázeňský trest bez předchozí lékařské prohlídky, přičemž z tohoto titulu uplatnil částku ve výši 10 000 000 Kč a dále nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 000 Kč, která mu měla být způsobena nezákonným odsouzením v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 158/2016, resp. vykonaným trestem odnětí svobody.

4. K nároku na nemajetkovou újmu, která měla být žalobci dle jeho tvrzení způsobena jednáním vězeňské služby České republiky, soud provedl dokazování spisem Vězeňské služby České republiky sp. zn. VS -50213/ -2018-80832-, konkrétně záznamem o kázeňském přestupku ze dne 20.4.2018, rozhodnutím o stížnosti ze dne 24.5.2018 a vyjádřením lékaře o zdravotní způsobilosti. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že rozhodnutím Vězeňské služby České republiky, Věznice Horní Slavkov, oddělení výkonu trestu ze dne 23.5.2018 byl žalobci uložen kázeňský trest 20 dnů celodenního umístění do uzavřeného oddílu nepodmíněně z důvodu porušení ustanovení § 28, odst. 2, písm. n) zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce jakožto odsouzený se dne 20.4.2018 na zdravotnickém středisku Věznice Horní Slavkov odmítl podrobit vyšetření vedoucím lékařem [titul]. [příjmení] za účelem orientačního testu na přítomnost omamných a psychotropních látek v organismu, odběrem moči. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce stížnost, o které bylo rozhodnuto ředitelem věznice dne 24.5.2018 tak, že stížnost žalobce byla zamítnuta. Z vyjádření lékaře o zdravotní způsobilosti, jež je součástí rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 23.5.2018 vyplývá, že žalobce byl zhlédnut lékařem, a tento se vyjádřil k jeho zdravotní způsobilosti tak, že tento je schopen výkonu kázeňského trestu. Dále byl žalobce kontrolován lékařem před nástupem kázeňského trestu dne 5.6.2018 a v průběhu výkonu kázeňského trestu dne 12.6.2018 a dne 19.6.2018, kdy ve všech případech lékař shledal, že žalobce je schopen výkon trestu. Kázeňský trest byl vykonán od 5.6.2018 do 25.6.2018.

5. K nároku žalobce na nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí resp. nezákonného výkonu tresu odnětí svobody provedl soud dokazování spisem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 2 T 158/2016, konkrétně rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11.10.2017 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.1.2018, čj. 68 To 399/2017-127, ze kterého vzal za prokázané, že žalobce byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) trestního zákoníku a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců nepodmíněně. Žalobce byl zařazen pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Dále byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let a šesti měsíců.

6. Z listinného důkazu rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 8.11.2018, čj. 6 T 66/2018-240 nevzal soud pro tento spor za podstatnou žádnou skutečnost, neboť tento výhradně směřuje k tvrzenému nároku žalobce na náhradu další nemajetkové újmy v podobě nesprávného úředního postupu Vězeňské služby ve Věznici Oráčov dne 21.3.2018 (o kterém se žalobce rovněž zmínil ve své žalobě), avšak tento je dle sdělení žalobce uplatněn žalobou u Okresního soudu v Rakovníku.

7. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

8. Podle ustanovení § 49 zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody je k uložení kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddílu nezbytné předchozí posouzení lékaře, že odsouzený je zdravotně způsobilý podrobit se tomuto kázeňskému trestu. Před nástupem takového kázeňského trestu a nejméně jednou týdně v průběhu jeho výkonu musí být odsouzený prohlédnut lékařem, který posoudí, zda je odsouzený zdravotně způsobilý k výkonu tohoto kázeňského trestu.

9. Již ze samotných skutkových tvrzení žalobce, na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, vyplývá, že žaloba nemůže být důvodná pro neexistenci odpovědnostního titulu. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je naplnění těchto tří podmínek: 1. nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto podmínky musí být naplněny současně. Ustanovení § 8 odst. 1 a ustanovení § 13 odst. 1 zákona pak rozeznává dva odpovědnostní tituly – nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Naopak nesprávnost úředního postupu, či vady úkonu při úředním postupu, které směřují k vydání rozhodnutí, jež nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Samy o sobě však odpovědnostní titul představovat nemohou. Ve světle uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na nemajetkovou újmu za tvrzené pochybení vězeňské služby, je třeba posuzovat z hlediska odpovědnostního titulu v podobě vydání nezákonného rozhodnutí, neboť žalobcem vytýkaný postup vězeňské služby našel odraz v rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, do kterého je nutné zahrnout i provedení lékařské prohlídky odsouzenému, resp. vyjádření lékaře o jeho zdravotní způsobilosti, před rozhodnutím o takovémto trestu, neboť ve smyslu ustanovení § 49 zákona o výkonu trestu odnětí svobody je třeba k uložení kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddílu nezbytné předchozí posouzení lékaře, že odsouzený je zdravotně způsobilý se tomuto trestu podrobit. Tedy jinak řečeno před tím, než je o tomto kázeňském trestu rozhodnuto, musí být u odsouzeného provedena lékařská prohlídka za účelem posouzení jeho zdravotního stavu. Vzhledem k tomu, že bylo dne 23.5.2018 kladně rozhodnuto o uložení kázeňského trestu žalobci, je zřejmé, že lékařská prohlídka před tímto rozhodnutím byla provedena s výsledkem, že žalobce je po zdravotní stránce schopen kázeňský trest postoupit. Bez této lékařské prohlídky by kladné rozhodnutí o kázeňském trestu nemohlo být vydáno. Proti tomuto rozhodnutí byla přípustná stížnost, kterou si žalobce podal. O této stížnosti rozhodoval nadřízený orgán, který stížnost žalobce zamítl jako nedůvodnou. Mimo jiné v této stížnosti se žalobce žádným způsobem nezmiňuje o tom, že by snad rozhodnutí bylo vydáno, aniž by byl lékařem prohlédnut, tj. tato skutečnost vůbec nebyla důvodem, proč žalobce uvedenou stížnost podal. Protože rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, jak stanoví ustanovení § 8 odst. 1 zákona, není dána podmínka odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, neboť se nejedná o rozhodnutí nezákonné. Z důvodu nadbytečnosti soud zamítl návrhy žalobce na jeho účastnický výslech, výslech dozorců a shlédnutí kamerového záznamu ze dne 5.6.2018 (před ordinací lékaře) a lékařských zpráv, neboť pro spor podstatné skutečnosti plně vyplývají z listinných důkazů, které soud provedl. Jelikož nebyla naplněna jedna z podmínek odpovědnosti státu za škodu, nezkoumal soud již naplnění dalších dvou předpokladů v podobě příčinné souvislosti a vzniku újmy. Nad rámec rozhodného soud doplňuje, že z vyjádření lékaře o zdravotní způsobilosti jednoznačně vyplývá, že žalobce byl lékařem shlédnut jednak před vydáním rozhodnutí o uložení kázeňského trestu dne 23.5.2018, dále před samotným výkonem kázeňského trestu dne 5.6.2018 a v průběhu výkonu kázeňského trestu dne 12.6.2018 a dne 19.6.2018, jak ukládá ustanovení § 49 odst. 1 zákona o výkonu trestu.

10. I v druhém případě žalobcova nároku z titulu nezákonně vykonaného trestu odnětí svobody, soud odkazuje na již uvedené v odstavci 9. Protože rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ze dne 27.3.2017 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30.8.2017, jímž byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, jedná se o rozhodnutí zákonné, a není proto dána podmínka odpovědnostního titulu v podobě vydání nezákonného rozhodnutí. I zde soud z důvodu nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem svědka [příjmení] a psychiatrickým posudkem. Soud pro úplnost doplňuje, že uvedenými rozhodnutími je vázán, neboť se jedná o rozhodnutí pravomocná a jako taková je nelze v kompenzačním řízení přezkoumávat.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1,3 písm. a) ,b) ,c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (3 úkony právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání).