28 C 193/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 180 000 Kč

I. Řízení o žádosti žalobce učiněné při ústním jednání konaném dne 11.1.2021 na ustanovení zástupce z řad advokátů se zastavuje.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 180 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacen částky ve výši 180 000 Kč z titulu nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Okresního soudu Kutná Hora pod sp. zn. 5 C 160/2006, kdy v tomto řízení docházelo ze strany soudu k průtahům. Dále nárokoval částku ve výši 1 500 000 Kč za neprojednání žaloby na ochranu osobnosti a za zásah do jeho osobnostních práv, částku ve výši 1 000 000 Kč jakožto nemajetkovou újmu a částku ve výši 300 000 Kč jakožto náhradu škody za postup Krajského soudu v Praze a částku ve výši 405 678 Kč.

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.1.2019, čj. 28 C 193/2017-29 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2019 byla žaloba vyjma nároku žalobce na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 180 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 5 C 160/2006 odmítnuta. Předmětem řízení tak zůstal nárok na zaplacení částky ve výši 180 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Kutné hoře pod sp. zn. 5 C 160/2006 po datu 7.9.2016.

3. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 180 000 Kč v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Kutné hoře pod sp. zn. 5 C 160/2006 po datu 7.9.2016 Žalovaný zkonstatoval průběh namítaného řízení a dospěl k závěru, že předmětné řízení do jeho pravomocného skončení trvalo cca 10 let a 9 měsíců. V současné době s ohledem na další procesní aktivitu žalobce trvá cca 13 let bezmála 7 měsíců. Řízení probíhalo po procesní stránce opakovaně na dvou stupních soudní soustavy a jednou rozhodoval též Vrchní soud v Praze (ohledně námitky podjatosti) a Nejvyšší soud ČR (ohledně rozhodnutí o neosvobození žalobce od soudních poplatků a o přiznání právního zástupce pro řízení o mimořádných opravných prostředcích). Ve věci rozhodoval též Ústavní soud (rozhodování o znalečném). Po věcné stránce bylo řízení vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Řízení vykazovalo vyšší míru složitosti a to jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní i procesní, a to zejména s ohledem na chování žalobce. Žalobce v řízení podával řadu procesních návrhů a opravných prostředků, v některých případech nepříslušných, o čemž byl žalobce řádně poučen. S těmito se však musely soudy vypořádat. Žalobce také opakovaně podával nedůvodné námitky podjatosti soudců okresního i krajského soudu, opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Podával nedůvodné opravné prostředky, které ani neměly základní náležitosti. Opakovaně žádal o odročení nařízených jednání. Postup soudu v uvedeném řízení pak žalovaný hodnotil s ohledem na chování žalobce jako plynulé. Význam předmětu řízení pro žalobce žalovaný hodnotil jako malý, resp. zanedbatelný, kdy žalobce nebyl po dlouhou dobu sto vymezit, co má být předmětem řízení a také z důvodu, že žalobce vedl a vede řadu soudních řízení vesměs kverulantního a šikanózního charakteru, kdy tímto jednáním zneužívá právo na přístup k soudům a na soudní ochranu. Nelze tudíž objektivně vůbec uvažovat o tom, že by žalobce v daném soudním řízení mohl pociťovat jakýkoliv stres či nejistotu ohledně výsledku sporu a že by délka uvedeného řízení byla schopna negativně zasáhnout do jeho psychické sféry. Žalovaný také uvedl, že žalobci již v souvislosti s předmětným soudním řízením, konkrétně s jeho délkou, se dostalo zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva žalobce na projednání věci a to na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18.6.2015, čj. 26 C 463/2013-41 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2016, čj. 69 Co 219/2016-60. Toto zadostiučinění pak žalovaný s ohledem na popsaný průběh řízení a zejména chování žalobce považuje za dostatečné.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na nemajetkovou újmu ve výši 180 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 160/2006 obrátil na žalovaného.

5. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 5 C 160/2006. Z tohoto spisu se podává, že řízení bylo zahájeno dne 4.8.2006. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Kutné Hoře se žalobce po žalovaných 1) jméno příjmení a 2), jméno příjmení domáhal zaplacení 5 kg medu a ovoce v částce 600 Kč a náhrady škody (nejen) na zdraví v částce 45 000 Kč. Dne 16.8.2006 žalobce vznesl námitku podjatosti, Okresního soudu v Kutné hoře, Krajského soudu v Praze, jakož i všech okresních soudů patřících do působnosti Krajského soudu v Praze. Dne 25.9.2006 byl spis s vyjádřeními soudců předložen Krajskému soudu v Praze. Dne 4.10.2006 byl žalobce vyzván k odstranění vad námitky podjatosti. Dne 23.10.2006 bylo soudu doručeno podání žalobce. Dne 27.10.2006 byl spis vrácen soudu za účelem zjištění stanovisek účastníků, kterému soudu má být věc přidělena. Dne 23.11.2006 byl spis opět předložen Krajskému soudu v Praze, který dne 15.2.2007 rozhodl, kteří soudci Okresního soudu v Kutné Hoře ne/jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci. Dne 26.4.2007 žalobce vznesl novou námitku podjatosti. Dne 25.6.2007 byl žalobce vyslechnut. Následně se soudci opět k námitce podjatosti vyjadřovali. Dne 7.12.2007 bylo žalovaným přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl mu ustanoven advokát JUDr. jméno příjmení. Dne 19.12.2007 JUDr. příjmení požádal o zproštění povinnosti, neboť v jiné věci zastupuje žalobce. Dne 8.1.2008 byla žalovaným ustanovena JUDr. příjmení. Dne 25.1.2008 JUDr. příjmení požádala o zproštění povinnosti, neboť zastupovala žalobce v trestní věci. Dne 28.1.2008 byla žalovaným ustanovena Mgr. jméno příjmení. Dne 18.2.2008 podali žalovaní vyjádření k žalobě. Dne 3.3.2008 byly žádány spisy k zapůjčení. Dne 28.3.2008 bylo jednání nařízeno na den 6.5.2008, k žádosti žalobce bylo jednání odročeno na den 10.6.2008 Ani v tento den se jednání nekonalo, k žádosti žalobce bylo odročeno na den 16.7.2008. Dne 2.7.2008 žalobce požádal o ustanovení advokáta a o odročení jednání. Dne 7.7.2008 byl žalobci ustanoven advokát JUDr. jméno jméno. V mezidobí žalobce vznášel další„ důkazní“ návrhy. Žádosti právního zástupce. žalobce o odročení jednání nařízeného na den 22.10.2008 nebylo vyhověno. Dne 1.10.2008 JUDr. jméno požádal o zproštění povinnosti zastupovat žalobce z důvodu narušení důvěry, když se advokát snažil nedůvodné požadavky žalobce právní radou korigovat. Dne 2.10.2008 byl žalobci ustanoven JUDr. příjmení. Dne 8.10.2008 právní zástupkyně žalovaných požádala o zproštění povinnosti je zastupovat, neboť bude mít z důvodu jmenování do funkce soudce pozastaven výkon advokacie. Dne 10.10.2008 byl žalovaným ustanoven JUDr. jméno příjmení. Dne 10.10.2008 JUDr. příjmení požádal o zproštění povinnosti zastupovat žalobce, neboť jej zastupoval již několikrát a došlo mezi nimi k narušení důvěry. Dne 17.10.2008 byla žalobci ustanovena JUDr. příjmení. Dne 22.10.2008 se mělo konat ústní jednání, avšak vzhledem k novým zastoupením, se nejednalo a jednání bylo odročeno na den 9.12.2008. Dne 27.10.2008 JUDr. příjmení požádal o zproštění povinnosti zastupovat žalované, neboť v minulosti zastupoval žalobce. Dne 30.10.2008 byla žalobci ustanovena JUDr. příjmení. Dne 31.10.2008 tato zástupkyně požádala o zproštění povinnosti, neboť žalobce se odmítl dostavit na schůzku. Dne 7.11.2008 byl žalobci ustanoven JUDr. příjmení příjmení. Dne 20.11.2008 zástupce požádal o zproštění povinnosti, neboť jeho manželka pracuje na státním zastupitelství. Dne 1.12.2008 byl žalobci ustanoven JUDr. jméno příjmení. Dne 5.12.2008 zástupce požádal o zproštění, neboť žalobce zastupoval již v minulosti a došlo mezi nimi k narušení důvěry. Dne 15.12.2008 byl žalobci ustanoven JUDr. příjmení příjmení. Dne 19.1.2009 podal zástupce JUDr. příjmení odvolání s tím, že žalobce na něj v minulosti podal stížnosti k ČAK a že zastupuje město Čáslav. Dne 23.1.2009 byla žalobci ustanovena Mgr. jméno příjmení. Dne 17.2.2009 bylo jednání nařízeno na den 7.4.2009. Dne 16.3.2009 žalobce požádal o jeho odročení a zároveň o zproštění zastupování Mgr. příjmení. Dne 2.4.2009 byl žalobci ustanoven Mgr. příjmení a jednání bylo odročeno na den 2.6.2009. Dne 6.4.2009 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaných. Dne 17.4.2009 byl právní zástupce. žalobce vyzván k doplnění žaloby. Dne 13.5.2009 žalobce vznesl námitku podjatosti a požádal o odročení jednání. Dne 25.5.2009 bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 30.7.2009 byl s žalobcem sepsán protokol. Dne 3.12.2009 byl spis s vyjádřeními soudců předložen Krajskému soudu v Praze. Dne 2.2.2010 byl spis vrácen za účelem doplnění vyjádření soudců. Jednání nařízené na den 30.3.2010 bylo k žádosti právního zástupce. žalovaných odročeno na den 5.5.2010. Dne 30.3.2010 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu kolize jednání u Obvodního soudu pro Prahu 2. Jednání bylo odročeno na den 25.5.2010. Dne 24.5.2010 byla žaloba doplněna. Dne 25.5.2010 se konalo jednání, při kterém právní zástupce. žalobce požádal o lhůtu k řádnému doplnění žaloby. Jednání tak bylo odročeno na den 7.7.2010. Dne 15.6.2010 bylo soudu doručeno doplnění žaloby. Dne 27.6.2010 žalobce požádal o odročení jednání a jednání bylo odročeno na den 4.8.2010. Dne 4.8.2010 se konalo jednání, při kterém žalobce sdělil, že bez svého právního zástupce, který se nedostavil, nechce, aby se jednání konalo. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na den 1.9.2010. Dne 5.8.2010 právní zástupce. žalobce požádal o zproštění zastupování pro narušení důvěry. Dne 9.8.2010 byla žalobci ustanovena Mgr. jméno příjmení. Dne 26.8.2010 žalobce požádal o odročení jednání. Jednání bylo odročeno na den 29.9.2010. Dne 25.8.2010 žalobce požádal, aby Mgr. ulice byla zproštěna povinnosti jej zastupovat a požádal o odročení jednání. Dne 3.9.2010 byl žalobci ustanoven JUDr. příjmení. Dne 21.9.2010 právní zástupce žalobce požádal o odročení jednání nařízeného na den 29.9.2010. Jednání bylo odročeno na den 19.10.2010. Dne 27.9.2010 žalovaní doplnili vyjádření k žalobě. Dne 18.10.2010 bylo soudu doručeno upřesnění žaloby. Dne 19.10.2010 se konalo jednání, které bylo odročeno na den 16.11.2010. Na jednání dne 16.11.2010 žalobce požádal o odročení jednání. Další jednání bylo nařízeno na den 12.1.2011. Při tomto jednání požádal právního zástupce žalobce o jeho odročení za účelem označení důkazů. Dne 14.1.2011 žalobce navrhl změnu (rozšíření) žaloby na celkových 400 000 Kč. Dne 10.2.2011 bylo jednání nařízené na den 22.2.2011 odročeno na den 23.3.2011. Dne 17.2.2011 žalobce požádal o odročení jednání. Toto bylo odročeno na den 30.3.2011. Dne 15.3.2011 byl právní zástupce žalobce, vzhledem k doručení podání žalobce, soudem vyzván ke sdělení, čeho se žalobce vlastně domáhá a z tohoto důvodu bylo jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 28.3.2011 byl právní zástupce žalobce vyzván k doplnění tvrzení. Dne 24.5.2011 bylo nařízeno jednání na den 27.7.2011. Dne 27.7.2011 se konalo jednání, na kterém bylo konstatováno, že právní zástupce žalobce nedodal soudu formulovaný dotaz na ČSSZ. Formulaci dotazu přednesl právní zástupce žalobce na jednání, které bylo následně odročeno na den 27.9.2011. Dne 27.9.2011 se konalo jednání, byly čteny listiny a jednání bylo odročeno na den 9.11.2011. Za účelem provedení dotazů na třetí osoby bylo jednání dále odročeno na den 7.12.2011. Žalobce nejprve ve svém písemném podání navrhl přerušení řízení, následně dne 27.10.2011 požádal o odročení jednání. Jednání bylo odročeno na den 28.12.2011. Dne 28.12.2011 se konalo jednání, při kterém byli vyslechnuti svědci. Dne 30.12.2011 žalobce označil další důkazy. Dne 24.1.2012 se konalo jednání, v jehož rámci byli vyslechnuti svědci. Dne 26.1.2012 žalobce navrhl vypracovat znalecký posudek. Jednání nařízené na den 13.3.2012 bylo k žádosti právního zástupce žalobce odročeno na den 21.3.2012. K žádosti právního zástupce žalovaných bylo jednání odročeno na den 3.4.2012. Dne 3.4.2012 se konalo jednání, kde žalobce vznesl námitku podjatosti. Dne 23.5.2012 bylo nadřízeným soudem rozhodnuto o vyloučení Mgr. příjmení z projednání a rozhodnutí věci. Dne 17.7.2012 právní zástupce. žalovaných sdělila, že jí byl k její žádosti pozastaven výkon advokacie. Jednání nařízené na den 18.12.2012 bylo k žádosti právního zástupce žalobce odročeno na den 3.1.2013. Dne 3.1.2013 se konalo jednání, které bylo za účelem výslechu žalovaných odročeno na den 29.1.2013. Dne 26.2.2013 měl být proveden výslech žalovaných v jejich bydlišti, k němuž nedošlo, neboť žalovaní odmítli vpustit žalobce do svého obydlí. Dne 11.3.2013 byla soudu doručena žádost žalovaných o ustanovení právního zástupce. Žalovaným byl k vyplnění zaslán formulář ohledně majetkových a výdělkových poměrů, který byl okresnímu soudu vyplněný doručen dne 27.3.2013. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29.3.2013 bylo žalovaným přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl jim ustanoven právní zástupce. Dne 6.8.2013 byl po několika urgencích soudu doručen znalecký posudek znalce příjmení jméno příjmení z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie týkající se zdravotního stavu jméno příjmení. Dne 13.9.2013 žalobce podal proti usnesení o odměně znalce ze dne 21.8.2013 odvolání. Na jednání dne 1.10.2013 žalobce vznesl námitku podjatosti. Dne 22.10.2013 byl žalobce vyzván k odstranění vad námitky podjatosti. Podáním ze dne 30.10.2013 žádal žalobce o prodloužení lhůty k odstranění vad námitky podjatosti. Dne 2.1.2014 doplnil žalobce stanovisko ke znaleckému posudku. Dne 5.11.2013 žalobce doplnil vznesenou námitku podjatosti. Soudce se ke vznesené námitce podjatosti vyjádřil dne 6.1.2014, resp. soudci Okresního soudu v Kutné Hoře. Věc byla předložena s námitkou podjatosti Krajskému soudu v Praze dne 4.2.2014. Tento usnesením ze dne 12.2.2014 rozhodl, že rozhodující soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci a soudci zde vyjmenovaní jsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci. Věc pak byla znovu s odvoláním předložena odvolacímu soudu dne 4.4.2014, Tento usnesením ze dne 30.4.2014 potvrdil usnesení o přiznání znalečného za znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Pokynem soudce ze dne 25.7.2014 bylo nařízeno ústní jednání na den 25.8.2014. Podáním ze dne 6.8.2014 požádal žalobce o odročeno jednání, a to z důvodu kolize jeho právního zástupce. Jednání bylo odročeno na den 23.9.2014. Podáním ze dne 20.8.2014 požádal žalobce o odročení jednání na neurčito. Důvod žádosti o odročení byla vznesená námitka podjatosti soudců Okresního soudu v Kutné Hoře. Jednání z tohoto důvodu bylo odročeno na neurčito. Následně byl dne 2.9.2014 zapůjčen spis Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který o něj žádal. Usnesením ze dne 15.9.2014 byl žalobce vyzván k odstranění vad námitky podjatosti vznesené vůči soudkyni JUDr. jméno příjmení. Podáním ze dne 17.9.2014 žádal žalobce o prodloužení lhůty k doplnění námitky podjatosti. Pokynem soudce ze dne 1.10.2014 bylo jednání nařízeno na den 30.10.2014. Podáním ze dne 21.10.2014 požádal žalobce o odročení jednání z důvodu kolize jednání jeho právního zástupce. Jednání nařízené na den 30.10.2014 bylo z tohoto důvodu odročeno na den 2.12.2014. Při tomto jednání byla soudem konstatována omluva znalce, který z důvodu dopravní vytíženosti se nestihl k jednání dostavit. Jednání bylo za účelem opětovného předvolání znalce odročeno na den 12.1.2014. Při jednání konaném dne 27.1.2015 byl vyslechnut znalec, svědci a jednání bylo odročeno na den 26.2.2015 za účelem vypracování dodatku ke znaleckému posudku. Následně přípisem ze dne 27.1.2015 žádal soud Městskou nemocnici Čáslav o zapůjčení zdravotnické dokumentace matky žalobce. Usnesením ze dne 20.2.2015 byl ve věci ustanoven znalec k vypracování dodatku znaleckého posudku, a to z oboru zdravotnictví – psychiatrie. Přípisem ze dne 11.3.2015 sděloval žalobce soudu, že netrvá na zpracování dodatku znaleckého posudku z odvětví psychiatrie. Městkou nemocnicí Čáslav byly zaslány soudu požadované listiny dne 6.2.2015. Přípisem ze dne 18.2.2015 žalobce soudu zaslal seznam otázek, které měly být znalci položeny. Přípisem ze dne 27.3.2015 byl znalec urgován o vrácení spisu, následně ještě dne 21.4.2015. Dne 29.4.2015 byl spis zaslán Obvodního soudu pro Prahu 2 k jeho žádosti. Pokynem soudce ze dne 9.6.2015 bylo nařízeno ústní jednání na den 7.7.2015. Přípisem ze dne 2.7.2015 žádal žalobce o odročení jednání. Dne 7.7.2015 se konalo ústní jednání s tím, že žalobce navrhl přibrání znalce z oboru psychologie. Dále byly zopakovány dosavadní přednesy a provedeny důkazy a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den 16.7.2015. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byla žaloba zamítnuta. Současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 24.8.2015, č.j. 5C 160/2006-864, byla právnímu zástupci žalovaných přiznána odměna. Dne 7.9.2015 bylo soudu doručeno odvolání žalobce do usnesení ze dne 24.8.2015, č.j. 5C 160/2006-864 a taktéž odvolání do rozsudku ze dne 16.7.2015, č.j. 5C 160/2006-867. Dne 8.9.2015 bylo soudu doručeno odvolání právního zástupce žalobce do rozsudku. Následně byla soudu doručena odůvodnění, resp. doplnění odvolání žalobce a jeho právního zástupce. Dne 1.10.2015 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaných k odvoláním a sdělení, že žalovaný jméno příjmení zemřel. Dne 22.10.2015 byl spisový materiál doručen Krajskému soudu v Praze, který jej dne 5.1.2016 okresnímu soudu vrátil s pokynem k odstranění vad námitky podjatosti vznesené žalobcem. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6.1.2016, č.j. 5C 160/2006-910, byl žalobce vyzván k odstranění vad námitky podjatosti soudců okresního soudu a usnesením ze dne 6.1.2016, č.j. 5C 160/2006-912, byl žalobce vyzván k odstranění vad námitky podjatosti soudců krajského soudu. Dne 4.2.2016 byl spisový materiál předložen Krajskému soudu v Praze, který činil dotaz na stav dědického řízení po žalovaném jméno příjmení, na který mu dne 29.2.2016 notář sdělil, že toto bylo pravomocně skončeno. Dne 3.3.2016 krajský soud spisový materiál vrátil okresnímu soudu s tím, že výzva k odstranění vad námitky podjatosti nebyla zaslána právnímu zástupci žalobce, ale pouze žalobci a ve spise nejsou obsažena vyjádření soudců okresního soudu ke vznesené námitce. Dne 8.3.2016 byly výzvy k odstranění vad námitky podjatosti zaslány právnímu zástupci žalobce. V dubnu a květnu 2016 se soudci okresního soudu vyjadřovali k námitce podjatosti a dne 26.5.2016 byl spisový materiál doručen Krajskému soudu v Praze. V červenci 2016 se k námitce podjatosti vyjadřovali soudci krajského soudu a dne 19.7.2016 byl spisový materiál předložen Vrchnímu soudu v Praze, který usnesením ze dne 27.9.2016 rozhodl, že soudci krajského soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí v dané věci. Dne 18.10.2016 byl spisový materiál vrácen krajskému soudu v Praze. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15.12.2016 bylo rozhodnuto, že do řízení vstupují namísto původního žalovaného jméno příjmení jeho dědicové. Dne 10.1.2017 bylo odvolací jednání nařízeno na den 1.2.2017. Dne 25.1.2017 byla krajskému soudu doručena žádost právního zástupce žalobce o odročení odvolacího jednání, které bylo odročeno na den 15.3.2017. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31.1.2017 bylo odmítnuto odvolání žalobce do usnesení okresního soudu ze dne 24.8.2015. Dne 15.3.2017 se konalo odvolací jednání, na němž byla žalobci dána výzva dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., kterou žalobce nesplnil. Odvolací jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na den 22.3.2017. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22.3.2017, byl rozsudek okresního soudu ve výroku II. změněn tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 101 393 Kč na účet okresního soudu, jinak byl rozsudek okresního soudu potvrzen; žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 22 357 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 9.5.2017. Dne 26.4.2017 byl spisový materiál vrácen okresnímu soudu. Dne 15.5.2017 bylo soudu doručeno dovolání žalobce do rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22.3.2017, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 16.7.2015. Současně žalobce žádal o odklad vykonatelnosti a o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Dne 12.5.2017 podal právní zástupce žalobce vyúčtování nákladů právního zastoupení. Žalobce zaslal soudu vyplnění majetkové prohlášení dne 30.5.2017. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 14.7.2017 byla žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 24.7.2017 odvolání. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze dne 20.9.2017. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31.10.2017 bylo napadené usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 14.7.2017 potvrzeno. Dne 25.10.2017 urgoval právní zástupce žalobce úhradu odměny. Následně žalobce podáním ze dne 19.12.2017 podal žalobu pro zmatečnost a na obnovu řízení do rozhodnutí rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22.3.2017 a Okresního sodu v Kutné Hoře ze dne 16.7.2015. Současně vznesl námitku podjatosti. Odůvodnění uvedeného návrhu pak žalobce ještě doplnil podáním došlým soudu dne 29.1.2018. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu s dovoláním dne 26.2.2018. Tento dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31.10.2017 odmítl. Následně žalobce žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce podáním došlým soudu dne 18.6.2018 a současně podal žalobu na obnovu řízení a zmatečnost. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 13.8.2018 bylo řízení o dovolání zastaveno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 27.8.2018 odvolání. Podáním ze dne 18.9.2018 vznesl žalobce námitku podjatosti a následně svá podání doplňoval podáními ze dne 19.10.2018 a ze dne 11.10.2018. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze dne 2.11.2018. Tento usnesením ze dne 1.2.2019 usnesení soudu I.stupně ze dne 13.8.2018 potvrdil. Z obsahu tohoto spisu se dále podává, že podáním ze dne 24.2.2019 žalobce vznesl návrh na ustanovení advokáta pro řízení a návrh na osvobození od soudních poplatků. Podáním ze dne 14.3.2019 vznesl žalobce námitku podjatosti. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21.3.2019 byl žalobce vyzván k odstranění vad podání ze dne 24.2.2019. Podáním ze dne 9.4.2019 žalobce vznesl opakovaně námitku podjatosti, návrh na osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce pro řízení. Současně požádal soud o prodloužení lhůty na 60 dnů. Podáním ze dne 25.4.2019 žalobce soudu sdělil, že zdůvodní námitku podjatosti do 20.5.2019. Dále soudu zaslal podání dne 21.5.2019 a podání dne 14.6.2019. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 17.6.2019 byla podání žalobce zde specifikovaná a to v období roku 2017 až 2019 odmítnuta. Podáním došlým soudu dne 21.5.2019 vznesl žalobce opětovně námitku podjatosti proti soudcům Okresního soudu v Kutné Hoře. Podáním ze dne 4.7.2019 podal žalobce odvolání do usnesení ze dne 17.6.2019, které doplnil podáním ze dne 18.7.2019. Usnesením ze dne 23.7.2019 byl žalobce vyzván k odstranění vad podání označené jako odvolání. Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním došlým soudu dne 6.8.2018 a dále žádal o prodloužení lhůty do 6.8.2019. Dne 5.9.2019 žalobce podal soudu další podání, v němž opakoval námitku podjatosti vůči soudcům Okresního soudu v Kutné Hoře a dále Krajského soudu v Praze. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23.9.2019 byla ustanovenému zástupci pro řízení žalovanému 2, přiznána odměna za zastupování. Věc byla předložena Krajskému soudu v Praze dne 8.10.2019. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15.10.2019 bylo usnesení soudu I.stupně ze dne 17.6.2019 potvrzeno. Podáním došlým soudu dne 3.10.2019 podal žalobce odvolání do usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23.9.2019. Podáním ze dne 11.10.2019 a 18.10.2019 vznesl žalobce námitku podjatosti soudců Okresního soudu v Kutné Hoře, asistentů soudců a dále návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení. Toto podání doplnil podáním ze dne 18.10.2010. Podáním ze dne 12.12.2019 podal žalobce dovolání do usnesení Okresního soudu Kutná Hora ze dne 17.6.2019, resp. Krajského soudu Praha ze dne 15.10.2019. Usnesením ze dne 19.12.2019 byl žalobce vyzván k odstranění vad podání ze dne 3.10.2019, usnesením ze dne 19.12.2019 pak k odstranění vad podání ze dne 9.12.2019. Žalobce podáním ze dne 3.1.2020 žádal o prodloužení lhůty ke splnění povinnosti. Další podání pak soudu zaslal dne 13.1.2020 a 10.2.2020 v němž opětovně urgoval požadavek na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19.2.2020 byla podání žalobce ze dne 9.12.2019, ze dne 30.12.2019, ze dne 10.1.2020, ze dne 11.1.2020 a ze dne 8.2.2020 odmítnuta. Posléze od 19.2.2020 do 27.2.2020 byl spis zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti z důvodu žalobcem podané žaloby na nemajetkovou újmu. Podáním ze dne 20.2.2020 podal žalobce žalobu pro zmatečnost a obnovu řízení do všech rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře a Krajského soudu v Praze. Podáním ze dne 9.3.2020 žalobce napadl usnesení ze dne 19.2.2020. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23.4.2020 byl žalobce vyzván k odstranění vad podání ze dne 16.2.2020, doplněné podáním ze dne 26.2.2020 a ze dne 29.2.2020. Usnesením ze dne 23.4.2020 byl žalobce vyzván k odstranění vad podání ze dne 29.2.2020 označené jako odvolání. Podáním ze dne 11.5.2020 žalobce žádal o prodloužení lhůty, znovu vznesl námitku podjatosti a požadavek na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení. Podáním ze dne 21.5.2020 znovu žádal soud o prodloužení lhůty k odstranění vad podání. Usnesením ze dne 27.5.2020 soud podání žalobce ze dne 16.2.2020 odmítl. Věc byla předložena s odvoláním Krajskému soudu v Praze dne 2.6.2020. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30.6.2020 bylo usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 23.9.2020 potvrzeno. Usnesením Krajského soudu ze dne 30.6.2020 bylo usnesení Okresního soudu ze dne 19.2.2020 potvrzeno. Podáním ze dne 4.6.2020 žádal žalobce o prodloužení lhůty do 12.6.2020. Podáním ze dne 11.6.2020 podal žalobce odvolání do usnesení Okresního soudu Kutná Hora ze dne 27.5.2020 a opětovně vznesl námitku podjatosti a požadavek na ustanovení zástupce pro řízení a osvobození od soudních poplatků. Odvolání do usnesení ze dne 27.5.2020 doplnil žalobce podáním došlým soudu dne 23.6.2020. Usnesením ze dne 10.8.2019 byl žalobce vyzván k odstranění vad odvolání ze dne 9.6.2020. Na to žalobce reagoval podáním došlým soudu dne 20.8.2020 s žádostí o prodloužení lhůty. Podáním ze dne 20.8.2020 podal žalobce dovolání do usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.6.2020. Dále podal žalobce žalobu pro zmatečnost a obnovu řízení do usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19.2.2020 a Krajského soudu v Praze ze dne 12.8.2020. Podáním došlým soudu dne 15.9.2020 žalobce opětovně žádal o prodloužení lhůty k doplnění podání. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 24.9.2020 byl žalobce vyzván, aby odstranil vady podání ze dne 17.8.2020.

6. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18.6.2015, čj. 26 C 463/2013-41 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2016, čj. 69 Co 219/2016-60 vzal soud za prokázané, že žalobci v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 160/2006, bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky uvedeného řízení v podobě konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Z odůvodnění uvedených rozhodnutí se podává, že sice délka popsaného řízení je nepřiměřená, avšak důvody nepřiměřené délky řízení lze shledat z velké části na straně žalobce s ohledem na jeho nadměrnou a bezdůvodnou procesní aktivitu. Dále se z tohoto odůvodnění podává, že žalobce vede desítky let stovky vesměs kverulantních žalob, které jsou zneužitím práva na soudní ochranu, což značí, že význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce je třeba hodnotit jako zanedbatelný, když o nejistotě a stresu týkající se konkrétní posuzované věci (jedné ze stovek), nelze na jeho straně vůbec uvažovat. Odškodnění žalobce na nemajetkové újmě formou morálního zadostiučinění, je v daném případě dostačující. Soudy pak posuzovaly délku namítaného řízení od doby podání žaloby, tj. od 4.8.2006 do doby vydání rozhodnutí odvolacího soudu tj. do 7.9.2016 (deset let trvání řízení).

7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

9. Soud po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel z toho, že posuzované řízení pro žalobce trvalo od 6.8.2006, kdy ve věci podal žalobu do doby rozhodnutí soudu v této věci, tj. 11.1.2021, neboť řízení je sice pravomocně skončeno, ale dosud jsou ve věci projednávány ještě některé procesní návrhy žalobce, tj. 14 let a 5 měsíců. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 45 600 Kč. Ve věci samé bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 16.7.2015 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22.3.2017. Ve věci samé bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy – u nalézacího a odvolacího soudu Stran procesních rozhodnutí byla věc vedena na třech stupních soudní soustavy, opakovaně, když ve věci rozhodoval nalézací, odvolací a dovolací soud. Taktéž ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze (ohledně námitky podjatosti odvolacího soudu) a soud Ústavní stran rozhodnutí o znalečném. Stran kritéria postupu orgánů státu, soud uvádí, že v řízení nedošlo k průtahům, soudy ve věci postupovaly plynule, v přiměřených lhůtách, s procesními úkony na sebe navazujícími a jejich postup směřoval k rozhodnutí ve věci samé.

10. Soud zdůrazňuje, že na celkové délce řízení se podílela zejména procesní aktivita žalobce, když tento opakovaně (v podstatě pořád) vznášel námitky podjatosti, jak soudců nalézacího soudu, tak soudců odvolacího soudu, ač o těchto námitkách bylo již několikrát rozhodnuto, opakovaně žádal soud osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení, i když rovněž o těchto návrzích soudy již rozhodly. Využití řádných a mimořádných opravných prostředků, popř. dalších procesních návrhů samozřejmě nelze klást k tíži účastníků řízení, avšak v daném případě je zřejmé, že u žalobce se jedná o návrhy obstrukčního a šikanózního charakteru, když o těchto návrzích bylo soudy již rozhodnuto, a žalobce znovu a opakovaně žádal, aby je soud posoudil, aniž by stran těchto námitek konkretizoval důvody či nové skutečnosti. V podstatě v každém podání žalobce se zcela mechanicky objevuje námitka podjatosti, či žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení. Orgány státu se samozřejmě s takovýmito procesními návrhy musí vypořádat., tzv. musí o nich rozhodnout, což logicky zvyšuje časový fond posuzovaného řízení, někdy až extrémně, jako v tomto případě. V posuzované věci je třeba uzavřít, že samotné procesní chování žalobce se podstatnou a v podstatě jedinou měrou podílí na celkové době řízení. Dále je třeba zmínit, že ve věci byl vypracován znalecký posudek, bylo rozhodnuto i o procesním nástupnictví, když účastníci řízení na straně žalovaného zemřeli, což se také odrazilo na délce řízení.

11. Stran chování žalobce soud také přihlédl k tomu, že žalobce nebyl sto v rámci řízení podat řádný žalobní návrh, popřípadě další procesní návrhy (námitka podjatosti, žádost o osvobození od soudních poplatků apod.), opakovaně byl proto soudem vyzýván k odstranění vad svých podání, na to konto žalobce stále soud žádal o prodloužení lhůty ke splnění uložené povinnosti. Žalobce se rovněž podstatným způsobem podílel na celkové době řízení tím, že opakovaně žádal soud o odročení nařízených ústních jednání. Soud proto musí konstatovat, že posuzované řízení je po stránce procesní, extrémně náročné, neboť soudy se v rámci řízení musely vypořádat s řadou procesních návrhů žalobce, v rozsahu, který rozhodně nelze považovat za standardní. Jak již soud naznačil, žalobce je v řízení velmi procesně aktivní, avšak jeho procesní návrhy postrádají základní procesní náležitosti, rovněž o nich bylo soudy již opakovaně rozhodnuto, což je třeba hodnotit jako podíl žalobce na celkové délce řízení. V rámci posuzovaného řízení žalobce také podal návrh na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost. Soud tedy musí uzavřít, že pro žalobcovu nadměrnou až šikanózní procesní aktivitu, je spor v podstatě„ neskončitelný“.

12. U posouzení významu řízení pro žalobce je nutné vyjít ze subjektivního i objektivního hlediska. Z objektivního hlediska s tímto typem sporu obecně není Evropským soudem pro lidská práva shledáván vyšší význam řízení oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). I ze subjektivního hlediska musí soud konstatovat, že řízení nemohlo mít pro žalobce žádný význam, s odkazem na jeho litigiózní a obstrukční jednání. Pokud by spor žalobci skutečně působil obtíže (myšleno stran nejistoty, jakým způsobem spor dopadne), zcela jistě by měl žalobce zájem na tom, aby jeho řízení bylo co nejrychleji ukončeno a zcela jistě, by nepodával a nečinil procesní návrhy typu, které soud specifikoval výše, a které je již nutné, s ohledem na skutečnost, že o nich soudy opakovaně rozhodly, považovat za obstrukční a šikanózní. Také by žalobce tak často nežádal o odročení nařízených jednání. Ani částka, jež byla předmětem uvedeného řízení, nebyla nikterak vysoká. Dále je třeba souhlasit s argumentací žalovaného, že žalobce vykonává svá práva v rozporu s dobrými mravy, a jeho chování vykazuje litigiózní a obstrukční prvky, jak ostatně uvedl ve svém rozsudku ze dne 7.9.2016 i Městský soud v Praze. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce vede veliké množství kverulantních žalob, které ve vztahu k právu na přístup k soudům je nutné hodnotit jako zneužití práva, jelikož žalobce nezahajuje soudní řízení pro ochranu svého subjektivního práva, ale zahajuje řízení pro soudní řízení samo, aby uspokojil svou sudičskou potřebu. Ve všech těchto řízení pak žalobce podává obdobné procesní návrhy, jako v popsaném řízení, které nemají podstatné náležitosti a jsou jen odkazem na paragraf v občanského soudním řádu, bez odůvodnění a sdělení rozhodných skutečností, proč žalobce takovýto návrh žádá. Tyto návrhy proto mají směřovat toliko k prodloužení délky toho kterého řízení a uspokojit potřeby žalobce neustále podávat podání k soudům. Takovéto chování je však hodnotit jako sudičské a obstrukční, jak ostatně dovodil Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 2791/2008 a je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy a nemůže proto požívat soudní ochrany, neboť žalobce tímto svým jednáním právo na soudní ochranu zneužívá. Soud je tedy závěru, že poskytnutí finančního zadostiučinění by bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a zásady slušnosti. V této souvislosti také soud upozorňuje na judikaturu Nejvyššího soudu, ve které uvádí, že obvykle postačuje v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální či zanedbatelná, nebo pokud byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena chováním či jednáním poškozeného, a celkově tak lze uzavřít, že nesprávný úřední postup nemohl negativně zasáhnout sféru poškozeného (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1112/2011 či sp. zn. 30 Cdo 40/2009).

13. Nad to soud zdůrazňuje, že situace se oproti rozhodnutí soudu ve věci 26 C 463/2013 tj. k času rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2016, nijak nezměnila. I nadále řízení probíhá z důvodu nedůvodné procesní aktivity žalobce, když ve věci bylo již pravomocně rozhodnuto na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22.3.2017. Tímto okamžikem žalobce již ví, jakým způsobem byla jeho věc ukončena, přičemž proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze není již dovolání přípustné. Jelikož zdejší soud ve věci vedené pod sp. zn. 26 C 463/2013 hodnotil délku posuzovaného řízení k datu rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2016 (resp. délku řízení k danému datu hodnotil odvolací soud), soud uvádí, že od tohoto data, do data vyhlášení rozsudku v této věci, nelze zbývající část řízení hodnotit jako nepřiměřenou, neboť na délce řízení v podobě čtyř let a čtyř měsíců (od data 7.9.2016 do 11.1.2021) se podílel především žalobce. Tento úsek řízení proto není neadekvátní svojí délkou, neboť odpovídá procesní složitosti věci a vzhledem k tomu, že za délku řízení do 7.9.2016, která byla soudy shledána jako nepřiměřená, se dostalo žalobci morální zadostiučinění v podobě konstatování porušen práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, je toto odpovídající a žalobci žádné další odškodnění již nenáleží.

14. Nad rámec rozhodného k procesnímu chování žalobce při jednání konaném dne 11.1.2021 soud uvádí, že se opětovně projevilo jeho obstrukční jednání, když v rámci tohoto jednání nebyl sto sdělit, zda na žalobě trvá, popřípadě ji bere zpět. Také podle svého sdělení nevěděl vlastně co je předmětem uvedené žaloby, ač tuto žalobu sám podal, což zřejmě vyplývá z množství žalob, které žalobce vedl a vede, kdy sám již nemá povědomí a přehled o tom, co vlastně žádá. Vzhledem k tomu, že byl žalobce k jednání řádně předvolán, tento měl dostatek času na přípravu k jednání, když předvolání mu bylo doručeno dne 10.12.2020, přičemž rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2019, kterém bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o částečném odmítnutí jeho žalobního návrhu, bylo žalobci doručeno dne 14.11.2019. Žalobce proto měl dostatek času se na jednání připravit a ověřit, co vlastně svou žalobou nárokuje a v jaké části byl jeho žalobní návrh odmítnut, pokud toto nevěděl. Soud nepřistoupil na návrh žalobce k odročení jednání a ve věci jednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti, když žalobce při jednání konaném dne 11.1.2021 odešel z jednací síně.

15. Vzhledem k tomu, že žalobce, před jednáním konaném dne 11.1.2021, v podání ze dne 6.1.2021 vznesl námitku podjatosti Obvodního soudu pro Prahu 2, kterou opětovně nijak nekonkretizoval, a jelikož soud nepovažoval námitku za důvodnou, postupoval podle ust. § 15b odst. 2 o. s. ř. Výrokem I. pak soud podle ustanovení § 104 odst. 1 ve spojení s ust. § 159a odst. 4 o. s. ř. zastavil řízení o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů, kterou vznesl při ústním jednání konaném dne 11.1.2021 z důvodu věci rozhodnuté, když o této žádosti naposledy rozhodl usnesením ze dne 13.5.2019, čj. 28 C 193/2017-35 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2019, čj. 51 Co 351/2019-50, přičemž žalobce neuvedl žádné nové a rozhodné skutečnosti k této žádosti.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 písm. a) ,b) ,c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný povinnost uloženou tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.