28 C 195/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu škody ve výši 824 800 Kč s přísl.

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 824 800 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 824 800 Kč jakožto náhrady škody, která mu měla být způsobená v souvislosti s nezákonným rozhodnutím v řízení vedeném u krajského soudu v Hradci Králové, pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že v tomto řízení vystupoval v procesním postavení dlužníka. Předmětem insolvenčního řízení pak byly jeho závazky pocházející především ze smluv o úvěrech uzavřených před zahájením jeho advokátní praxe. V průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím smluvně zavázané třetí osoby ve smyslu § 534 o. zák. eliminoval podmínku insolvenčního řízení a zákonnou podmínku úpadku, když touto cestou měl k dispozici finanční prostředky ve výši postačující k okamžité úhradě pohledávek všech přihlášených věřitelů. Insolvenčnímu soudu toto oznámil jednak při přezkumném jednání a jednak v řadě písemných podání s tím, že v důsledku převzetí závazků prostřednictvím plnění třetí osoby je schopen své závazky uhradit. Dále pak oznámil množství disponibilních finančních prostředků a doložil též úhradu převážné většiny přihlášených pohledávek. K těmto tvrzením v rámci řízení předložil důkazy a navrhl, aby soud na základě předložených důkazů podle §158 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, rozhodl, že žalobce není v úpadku. Přes výše uvedenou skutečnost však insolvenční soud tomto návrhu nevyhověl a prohlásil na jeho majetek konkurz. Podle názoru žalobce, řádně nezkoumal, zda jsou nadále splněny zákonné podmínky úpadku, tedy zejména zda je žalobce v platební neschopnosti či nikoliv. Proti výše uvedenému rozhodnutí žalobce podal odvolání, přičemž Vrchní soud v Praze následně napadené rozhodnutí zrušil. Poté insolvenční soud rozhodl, že žalobce není v úpadku, tedy v souladu s jeho původním návrhem. Usnesení o prohlášení konkurzu tedy bylo pro nezákonnost zrušeno. V důsledku nezákonného rozhodnutí došlo u žalobce k pozastavení výkonu advokacie dnem 19. 10. 2012 až do právní moci rozhodnutí odvolacího soudu tj. do 27. 2. 2013. V příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutí pak žalobci vznikla škoda, kterou tvoří náklady právního zastoupení [titul] [jméno] [příjmení] v celkové výši 163 560 Kč, náklady na odměnu [titul] [jméno] [příjmení] v souvislosti s dohodou o substituci podle ustanovení zákona o advokacii, vztahující se k době pozastavení výkonu advokacie, ve výší 36 300 Kč, ušlý zisk v podobě pozastavení výkonu advokacie v celkové výši 271 820 Kč, ušlý zisk po skončení pozastavení výkonu advokacie v celkové výši 305 140 Kč, kdy v důsledku této skutečnosti byl nucen stávající i nové klienty informovat o nemožnosti poskytovat právní služby, což mělo vliv na povědomí obyvatelstva ve městě, kde žije, o funkčnosti a perspektivě jeho advokátní kanceláře a ušlý zisk za obhajobu ex offo vzhledem k předpokládanému množství ustanovení obhájcem podle doby do pozastavení výkonu advokacie, včetně ukončených obhajob ex offo v důsledku pozastavení výkonu advokacie, ve výši 37 180 Kč Celkem tedy žalobci v příčině s nezákonným rozhodnutím vznikla škoda ve výši 824 800 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nesporuje skutečnost, že u něj žalobce dne 27.8.2013 uplatnil nárok na náhradu škody v celkové výši 824 800 Kč, jež mu měla být způsobená v souvislosti s nezákonným rozhodnutím v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Žalovaný po projednání této žádosti dospěl k závěru, že ve věci nelze shledat existenci odpovědnostního titulu, což žalobci sdělil stanoviskem ze dne 14.11.2014. Žalovaný ve vyjádření stručně zkonstatoval průběh namítaného řízení s tím že dne 22.12.2011 podal věřitel návrh na zahájení insolvenčního řízení na majetek žalobce ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Dne 28.2.2013 bylo nalézacím soudem vydáno usnesení, jimž byl zjištěn úpadek žalobce a ve výroku II. byla insolvenčním správcem ustanovena společnost [právnická osoba] Dne 19.9.2012 se žalobce dostavil k přezkumnému jednání a dne 21.9.2012 podal návrh, aby soud rozhodl, že není v úpadku. Dne 19.10.2012 Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že návrh na vydání rozhodnutí o tom, že žalobce není v úpadku, se zamítá. Do tohoto rozhodnutí žalobce podal odvolání. Následně věřitelé žalobce začali postupně brát přihlášené pohledávky zpět, neboť jejich pohledávky byly postupně placeny. Vrchní soud v Praze pak usnesením ze dne 18.12.2013 zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27.2.2013. Dne 19.3.2013 Krajský soud v Hradci Králové vydal usnesení, jimž vyslovil že žalobce není v úpadku. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 10.4.2013. K věci samé pak žalovaný uvedl, že v době kdy bylo vydáno usnesení o zjištěném úpadku na žalobce, se přihlásilo celkem 22 věřitelů, kteří přihlásili své pohledávky převyšujících 6 miliónů Kč. Úpadek žalobce byl tedy podle názoru žalovaného vysloven zcela důvodně, neboť zde závazky žalobce reálně existovaly. Vzhledem k tomu, že dne 19.9.2012 napsala [titul] [jméno] [příjmení] čestné prohlášení, v němž prohlásila, že uhradí závazky věřitelů na základě smlouvy o převzetí závazku podle §534 obč. zák., kterou sepsala s žalobcem, začala plnit závazky žalobce a věřitele postupně počali brát své přihlášky na zpět. Dne 19.3.2013 již nebyly splněny podmínky po zjištění úpadku dlužníka, neboť zůstaly neuhrazeny pouze dva závazky žalobce. Z tohoto důvodu bylo Krajským soudem v Hradci Králové vysloveno, že se již úpadek na žalobce nevyslovuje. Žalovaný proto dospěl k závěru, že ve věci není dána existence nezákonného rozhodnutí, neboť úpadek byl vysloven důvodně, když následně po zaplacení většiny závazku došlo k odpadnutí důvodu pro vyslovení úpadku.

3. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 3.5.2017, čj. 28 C 195/2016-92, kterým žalobu zamítl z důvodu nenaplnění odpovědnostního titulu v podobě vydání nezákonného rozhodnutí. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 18.1.2017, čj. 69 Co 423/2017-126 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.10.2012, čj. [insolvenční spisová značka] -34/, na základě kterého byl vůči žalobci prohlášen konkurz, bylo pro nezákonnost zrušeno a to usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18.2.2013, čj. [spisová značka]. Ve věci proto byla splněna jedna z podmínek vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu, podle zákona č. 82/1998 Sb., tj. existence nezákonného rozhodnutí. Jelikož se soud I. stupně dalšími předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 8 zákona 82/1998 Sb. (s ohledem na svůj odlišný právní názor) nezabýval, tedy neposuzoval existenci škody (včetně její výše) na straně žalobce ani příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, přistoupil odvolací soud ke zrušení napadeného rozhodnutí s tím, aby soud I. stupně znovu o nároku žalobce na náhradu škody, včetně její výše, jednal a rozhodl.

4. Soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu, vycházel ze skutečnosti, že odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí je dán a zaměřil se proto na zjištění, zda i druhé dva předpoklady odpovědnosti státu za škodu – vznik škody a příčinná souvislost mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutím byly naplněny. Jelikož v tomto směru tvrzení žalobce stran jednotlivých nároků na náhradu škody a příčinné souvislosti, považoval soud za příliš obecná a nekonkrétní, poučil žalobce při jednání konaném dne 15.7.2020 podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Zejména, aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy pokud jde o nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení [titul] [jméno] [příjmení], tj. aby specifikoval a zkonkretizoval, o které konkrétní úkony právní služby se jedná, tedy jinak řečeno, jaké úkony právní služby zahrnují částku 163 560 Kč. U nároku na úhradu nákladů na odměnu [titul] [jméno] [příjmení] ve výši 36 300 Kč, aby konkrétně specifikoval, co tyto náklady, resp. tato škoda představuje a jak souvisí s vydáním nezákonného rozhodnutí, tzn., popsat příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vynaložením těchto nákladů a rovněž specifikovat, z čeho se tyto náklady skládají, aby tvořily částku 36 300 Kč. U nároku na ušlý zisk za dobu pozastavení výkonu advokacie v celkové výši 271 820 Kč, aby žalobce tvrdil a prokazoval, že nebýt vydání nezákonného rozhodnutí v podobě prohlášení konkurzu, žalobce by dosáhl nárokovaného zisku. Obdobně tak u nároku na ušlý zisk za obhajoby ex offo, aby tvrdil tvrdit, že nebýt vydání nezákonného rozhodnutí, žalobce by byl s ohledem na obvyklý běh věcí jako zástupce ex offo v rozhodném období ustanovován, a tedy, že mu ušel zisk v žalované výši. K nároku na ušlý zisk po skončení pozastavení výkonu advokacie ve výši 305 140 Kč, bylo nutné, aby žalobce doplnil tvrzení, jak tento ušlý zisk souvisí s vydáním nezákonného rozhodnutí, tzn., kde spatřuje příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody a rovněž, jakým způsobem dospěl k výši této částky, tedy podrobně popsat a zkonkretizovat. K nárokům bylo také třeba označit důkazy. Zároveň soud žalobci stanovil 30 denní lhůtu ode dne doručení protokolu o jednání k doplnění uvedených tvrzení a označení důkazů. Protokol o jednání byl žalobci doručen dne 29.7.2020. Ve stanovené lhůtě žalobce soudu požadovaná skutková tvrzení nedoplnil. Při jednání konaném dne 19.10.2020 soudu sdělil, že se na adrese, na kterou mu protokol z ústního jednání ze dne 15.7.2020 byl doručován, nezdržuje, ačkoliv soudu nesdělil novou doručovací adresu. Soud, byť tuto povinnost neměl, ústní jednání konané dne 19.10.2020 odročil a žalobce znovu vyzval k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, jak byl vyzván při jednání konaném dne 15.7.2020, když navíc žalobci krátkou cestou předal protokol z tohoto ústního jednání. Lhůta 30 dnů pak žalobci počala běžet od data ústního jednání konaného dne 19.10.2020. Na toto poučení reagoval žalobce podáním došlým soudu dne 23.11.2020 s tím, že nezákonné rozhodnutí insolvenčního soudu mělo za následek pozastavení výkonu advokacie, jenž byl jeho jediným zdrojem finančních prostředků. V tomto spatřuje příčinnou souvislost se vznikem škody. Škoda v podobě ušlého zisku vznikla nejen v době pozastavení výkonu advokacie, ale i po skončení tohoto pozastavení v důsledku vlivu situace, ke které jinak nemělo dojít na„ rehabilitaci“ povědomí potenciální klientely o opětovném a stabilním fungování advokátní kanceláře žalobce. Do pozastavení výkonu advokacie byl žalobce pravidelně ustanovován jako obhájce pro případy tzv. nutných obhajob. K uvedenému tvrzení pak žalobce navrhl provést důkaz účetními doklady a rovněž vyžádáním zprávy od Okresního soudu v Semilech, kolikrát byl za předmětné období před pozastavením advokacie ustanoven obhájcem a v jaké výši mu byly vyplaceny odměny. Ohledně nákladů na právní zastoupení [titul] [jméno] [příjmení] se jednalo smluvní odměnu za kompletní zastupování v řízení o odvolání proti rozhodnutí o prohlášení konkurzu, včetně konzultací a vypracování podrobného písemného odvolání. Část škody tvořena vyplacenou odměnou [titul] [jméno] [příjmení] souvisí s nutností v nezbytném rozsahu zajistit substituční zastoupení tak, aby žalobce v souladu s advokátními předpisy eliminoval ohrožení zájmu klienta, které nemohl osobně zastupovat v souvislosti s pozastavením výkonu advokacie, zejména nařízená jednání v akutních termínech a s možnými nepříznivými následky. Tyto náklady pak dokládá fakturou [titul] [jméno] [příjmení] Náklady na úhradu právní analýzy jsou rovněž v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, kdy využil maximum prostředků pro efektivní přípravu eliminace tohoto nezákonného rozhodnutí v podobě zpracování právní analýzy.

5. Soud provedl dokazování usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.10.2012, č. j. [insolvenční spisová značka], usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2012, č. j. [insolvenční spisová značka] Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. [insolvenční spisová značka] ([spisová značka]), usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2013, č. j. [insolvenční spisová značka], detailem insolvenčního řízení, seznamem přihlášených pohledávek ze dne 10. 4. 2012, čestným prohlášením [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 19. 9. 2012, písemným doplněním návrhu dlužníka ze dne 19. 9. 2012, zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 7. 9. 2012 ([jméno] [příjmení]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 30. 10. 2012 ([právnická osoba]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 3. 10. 2012 ([anonymizována tři slova] [obec]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 3. 4. 2012 ([právnická osoba], [právnická osoba]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 21. 9. 2012 ([titul] [příjmení] [příjmení]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 3. 12. 2012 ([právnická osoba]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 30. 10. 2012 ([právnická osoba]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 3. 10. 2012 ([jméno] [příjmení]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 5. 10. 2012 ([právnická osoba]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 24. 1. 2013 ([název] [anonymizována tři slova]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 3. 10. 2012 ([název] [anonymizována tři slova]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 18. 9. 2012 ([právnická osoba]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 17. 12. 2012 ([právnická osoba]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 8.1. 2013 ([jméno] [anonymizována dvě slova]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 3. 10. 2012 ([anonymizováno] [příjmení] [příjmení]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 3. 10. 2012 ([právnická osoba]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 3. 10. 2012 ([právnická osoba]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 3. 12. 2012 ([právnická osoba]), zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 12. 12. 2012 ([právnická osoba]) a zpětvzetím přihlášené pohledávky ze dne 3. 10. 2012 ([jméno] [příjmení]). Z těchto listinných důkazu vzal soud za prokázané, že usnesením ze dne 28.2.2012 soud zjistil úpadek na žalobce, přičemž insolvenčním správcem ustanovil společnost [právnická osoba] Poté vyzval věřitele k přihlášení svých pohledávek za žalobcem. Celkem do insolvenčního řízení přihlásilo své pohledávky 22 věřitelů. Při jednání konaném dne 21.9.2012 žalobce navrhl, aby soud rozhodl, že není v úpadku s tím, že uzavřel se třetí osobou – [titul] [jméno] [příjmení] smlouvu o převzetí závazků a tato osoba za něj závazky uhradí, což [jméno] [příjmení] uvedla ve svém čestném prohlášení ze dne 19.9.2012. Usnesením ze dne 19.10.2012 nalézací soud návrh dlužníka na vydání rozhodnutí o tom, že není v úpadku, zamítl (výrok I.) a současně prohlásil na žalobce konkurz (výrok III.). Usnesením Vrchního soudu v Praze ze 18.2.2013 odvolací soud žalobcem napadené usnesení ze dne 19.10.2012 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení mj. s odůvodněním, že z obsahu spisu zjistil, že z 22 přihlášených věřitelů, vzalo zpět své přihlášky pohledávek celkem 20 věřitelů, neboť tyto již byly uhrazeny, resp. je ve vztahu k žalobci již neevidují. Současně v odůvodnění rozhodnutí vyslovil názor, že není vyloučeno, aby soud vydal rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku, když insolvenční zákon vychází z toho, že v situaci, kdy ještě před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, ale již po rozhodnutí o zjištění úpadku, vyjde najevo, že dlužník v úpadku není a již není účelné rozhodovat o některém ze způsobů řešení úpadků. Posléze usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.3.2013 bylo rozhodnuto, že žalobce není v úpadku, neboť nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, když v insolvenčním řízení dlužníka byli přihlášeni již pouze dva věřitelé a pouze jeden věřitel měl ve vztahu k žalobci splatnou pohledávku déle než 30 dnů. Podle názoru soudu tedy sice byla naplněna podmínka mnohosti věřitelů, ovšem peněžité závazky věřitelů nebyly více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, když uvedenou podmínku splňoval pouze závazek vůči jednomu věřiteli. Z provedeného dokazování se dále podává, že před prohlášením konkurzu na žalobce, usnesením ze dne 19.10.2012, vzalo zpět své pohledávky celkem 14 věřitelů a po prohlášení konkurzu vzalo zpět své pohledávky celkem 8 věřitelů.

6. Soud vyšel ze závazného právního názoru odvolacího soudu, že odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí je dán. Zaměřil se proto na zjištění i dalších odpovědnostních předpokladů – vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Obecně soud uvádí, že povinnost tvrzení a povinnost důkazní je základní povinností účastníků řízení, zejména pak žalobce jakožto pána sporu. Pokud účastník řízení netvrdí všechny rozhodné skutečnosti pro věc samu (neprokazuje je), je nutné, aby se mu dostalo poučení podle ustanovení § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Toto poučení se poskytuje zásadně při jednání a musí být náležitě konkrétní, aby bylo účastníku zřejmé, o jaké rozhodné skutečnosti má uvést svá tvrzení a k prokázání jakého sporného tvrzení má označit důkazy. Toto poučení se poskytuje v situaci, kdy je třeba tvrdit pro spor podstatné skutečnosti tak, aby účastník řízení měl šanci dostát své povinnosti tvrzení, tedy jinak řečeno, aby jeho žaloba nebyla zamítnuta bez možnosti toto tvrzení uvádět (popřípadě navrhovat důkazy). Smyslem § 118a o.s.ř. je postup, aby účastníku řízení nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž by byl poučen, že takové břemeno má, to samé o povinnosti o břemenu důkazním. Tato poučovací povinnost slouží k tomu, aby účastník nebyl v řízení neúspěšný jen proto, že neuvedl potřebná tvrzení v plném rozsahu, tzn., netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a z tohoto důvodu by pak muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Soud svoji poučovací povinnost splnil při jednání konaném dne 15.7.2020, když nad rámec poskytl žalobci ještě lhůtu o dalších 30 dnů, ač k tomu nebyl povinen, avšak žalobce i přes uvedené poučení soudu se současným poučením o následcích nesplnění dané výzvy v podobě možné prohry ve sporu z důvodu neunesení břemene tvrzení a břemene důkazní, svoji povinnost nesplnil. Pokud žalobce reagoval na výzvu soudu, jeho tvrzení byla opětovně v rovině obecné, když u vynaložených nákladů na právní zastoupení nespecifikoval, o jaké konkrétní úkony právní služby se mělo jednat, tedy, jaké úkony představují částku ve výši 163 560 Kč. K danému žalobce uvedl toliko, že se jedná o smluvní odměnu. Opětovně u nároku na nákladů na odměnu [titul] [příjmení], nespecifikoval, co přesně tato škoda má představovat a jak dospěl k její výši, když toliko uvedl, že se jedná o zastupování jeho osoby [titul] [jméno] [příjmení] jako substituenta, avšak konkrétně nespecifikoval, v jakých konkrétních případech a kdy měl [titul] [příjmení] žalobce zastupovat a jak dospěl k této žalované částce. Rovněž tak u nároku na ušlý zisk za dobu pozastavení výkonu advokacie žalobce netvrdil, že nebýt vydaného nezákonného rozhodnutí, žalobce by dosáhl tohoto nárokovaného zisku, tj. nespecifikoval, o jaké zakázky měl v důsledku nezákonně vydaného rozhodnutí přijít, popřípadě jaký byl jeho příjem před vydáním nezákonného rozhodnutí, v jakém rozsahu měl zakázky před vydáním nezákonného rozhodnutí a jak se toto projevilo v rozhodném období. Obdobně pak u nároku na ušlý zisk za obhajoby ex offo ani zde žalobce konkrétně neuvedl, jak často, případně v jakých kauzách byl žalobce před vydáním nezákonného rozhodnutí ustanovován a jakým soudem. Také u částky na ušlý zisk po skončení pozastavení výkon advokacie ve výši 305 140 Kč žalobce nespecifikoval, jak konkrétně k této výši dospěl, o jaké zakázky v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí ještě po skončení pozastavení výkonu advokacie přišel, tj. jak konkrétně se měl i poté, co mohl svůj výkon advokacie vykonávat, projevit pokles jeho příjmů v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí. Pokud žalobce v tomto směru opětovně uvedl obecná tvrzení a označil důkazy, které si má soud vyžádat (např. zprávu advokátní kanceláře a [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [příjmení] [příjmení], popř. zprávu od Okresního soudu v Semilech), soud uvádí, jak již naznačil shora, že je to především žalobce, který musí nejprve tvrdit rozhodné skutečnosti, nikoliv svá skutková tvrzení toliko nahrazovat označením důkazů, popř. je opětovně uvést pouze v obecné rovině, nikoli konkrétním způsobem. Je to především žalobce, který má zásadní poznatky o svém nároku a soud je závěru, že pokud žalobce byl schopen v žalobě vyčíslit konkrétní částky, představující náhradu škody, měl by být také schopen specifikovat z čeho se konkrétní částky skládají a jakým způsobem dospěl k uvedené výši. Není úkolem soudu v tomto směru nahrazovat povinnost žalobce – povinnost tvrzení tím, že bude obstarávat listinné důkazy, ze kterých by snad tato skutková tvrzení měla vyplývat. Prvotně musí žalobce tvrdit rozhodné skutečnosti a z těchto pak soud může posoudit, zda k nim označený důkaz je sto uvedené tvrzení prokázat či nikoliv, tzn. zda žalobcem takto označený důkaz provede či nikoliv. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, újma založená jinou skutečností, tj. v tomto konkrétním případě založená nezákonným rozhodnutím, musí být prokázána, prvotní však je, aby vůbec byla řádně a konkrétně tvrzena. Tato povinnost plně koresponduje s tzv. projednací zásadou, jež vyplývá z ustanovení § 101 odst. 1 o.s.ř., podle které je ve sporném řízení zásadně věcí účastníků řízení, aby zejména tvrdili rozhodné skutečnosti a tyto i prokázali. Jak již soud uvedl shora, žalobce zcela rezignoval na svoji povinnost tvrzení, popř. i povinnost důkazní (když jím označené důkazy jsou obecného charakteru) a naopak zaúkoloval soud, aby si vyžádal zprávy či vyjádření od konkrétních osob či orgánů, tedy, aby za něj soud plnil povinnost, kterou má plnit sám.

7. Snad u jediného nároku, u kterého lze z tvrzení žalobce vycházet, jsou vynaložené náklady ve výši 10 800 Kč na právní analýzu insolvenčního řízení, která měla podporovat návrh žalobce na ukončení insolvenčního řízení. V tomto případě se jedná o nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů v rámci insolvenčního řízení, přičemž ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) se musí jednat o takové náklady, které vedly ke zrušení nebo změně nezákonného rozhodnutí. Bylo tedy třeba posoudit, zda právní analýza stavu insolvenčního řízení, za kterou žalobce měl vynaložit částku 10 800 Kč, přispěla k příznivému výsledku insolvenčního řízení pro žalobce (zrušení konkurzu a rozhodnutí, že žalobce není v úpadku). Z provedeného dokazování se však podle názoru soudu tato skutečnost nepodává, neboť v rámci řízení nebylo prokázáno, že by uvedená právní analýza přispěla ke zrušení konkurzu. K tomu, že došlo ke zrušení prohlášeného konkurzu a rozhodnutí, že žalobce není již v úpadku, nepřispěla zmíněná analýza, nýbrž chování účastníků v insolvenčním řízení, resp. skutečnost, že za žalobce dluhy počala hradit třetí osoba a z tohoto důvodu následně věřitelé brali své přihlášené pohledávky zpět. Jelikož tento vynaložený náklad nepřispěl ke zrušení nezákonného rozhodnutí, nemůže být již z této podstaty důvodně vynaloženým a soud se proto nezabýval tím, zda tato částka byla žalobcem uhrazena či nikoliv (vznikem škody). Na základě shora popsaných důvodů proto soud žalobu zamítl výrokem I. rozsudku.

8. Pro úplnost pak soud doplňuje, že nemohl přistoupit k rozhodnutí mezitímním rozsudkem, jak žalobce navrhoval, neboť pro takovýto postup nebyly naplněny podmínky, když nebyly naplněny další předpoklady odpovědnosti státu za škodu a to v podobě vzniku škody a příčinné souvislosti, na jejichž základě by soud mohl jednoznačně uzavřít, že základ nároku je dán.

9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1,3 písm. a) ,c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (2 úkony právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé a účast na jednání).