28 C 198/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu škody ve výši 84 700 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 84 700 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 1 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem žalovaného. Žalobce uvedl, že orgány činné v trestním řízení – Policie ČR odebraly žalobci jako vlastníku vozidla Land Rover LG, [registrační značka], [VIN] toto vozidlo dne 12.3.2019, resp. toto vozidlo jim dobrovolně vydala paní [jméno] [příjmení]. Následně orgány činné v trestním řízení zjistily, že předmětné odebrané vozidlo nesouvisí s trestním řízením, je originálem ve vlastnictví žalobce a nejedná se o věc, která by měla být předmětem legalizace výnosu z trestné činnosti nebo padělání a pozměňování veřejné listiny a shledal, že nepřichází v úvahu propadnutí nebo zabrání věci a není pochyb o právu žalobce na danou věc. Poté tedy policejní orgán dne 1.4.2019 usnesením čj. KRPA -100859-23/TČ-2019-001178-1- rozhodl o vydání předmětného vozidla spolu s dokumenty a příslušenstvím zpět žalobci. Žalobci si po dobu od 12.3.2019 do´ 1.4.2019, kdy bylo vozidlo v držení Policie ČR, pronajal náhradní obdobné vozidlo (vozidlo Range Rover) od společnosti [právnická osoba], za což uhradil částku ve výši 84 700 Kč. Žalobce má za to, že v důsledku nesprávného úředního postupu bylo žalobci odebráno vozidlo, patrně z důvodu chyby zadání v systému Police, přičemž žalobce nezavdal jakoukoliv příčinu k domněnce, že by se snad mělo jednat o vozidlo, které by bylo předmětem jakékoliv trestné činnosti. Zároveň bylo možno úkon trestního řízení (ohledání a kontrolu vozidla) provést jiným méně narušujícím způsobem, než odebrání vozidla na dobu neurčitou - například ohledáním vozidla na místě. Odňaté vozidlo bylo jediným vozidlem v majetku žalobce, který užívala k výkonu práce pro žalobce zaměstnankyně [jméno] [příjmení] – pro výkon práce obchodního a administrativního charakteru a pro služební cesty. [jméno] [příjmení] pro tuto práci pro žalobce nemohla využívat jiné vozidlo a žalobci jí nemohl jiné vozidlo přidělit k užívání, neboť odebrané vozidlo bylo v předmětnou dobu jediným majetkem žalobce, který mohl k tomuto účelu využít. Žalobce sice podniká v oblasti výkupu a prodeje automobilů, avšak tato vozidla nemůže použít pro stejné účely jako předmětné odebrané vozidlo, neboť pro vozidla určená k prodeji není sjednáno havarijní pojištění, povinné ručení je sjednáno pouze s omezeními flotilového pojištění – omezen rozsah působnosti pojištění vč. plošného rozsahu, je určeno pro zkušební jízdy potenciálních kupujících, nemožnost výjezdu do zahraničí apod. Žalobci proto v souvislosti s nesprávným úředním postupem žalovaného vznikla nárokovaná škoda.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 84 700 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Policie ČR v řízení vedeném pod sp. zn. KRPA -100859-23/TČ-2019-001178-1-, dne 12.7.2019. Po projednání této žádosti žalovaný shledal, že ve věci není dán odpovědnostní titul. Žalovaný má za to, že v daném případě není dána existence nezákonného rozhodnutí, neboť usnesení Policie ČR o zajištění vozidla nebylo pro nezákonnost změněno nebo zrušeno příslušným orgánem. Rovněž žalovaný konstatoval, že ve věci nelze shledat odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, neboť Policie ČR postupovala zcela v souladu s právními předpisy, když na základě informací od Interpolu, že předmětné vozidlo mohlo být výnosem z trestné činnosti, toto zajistila. Také je třeba uvést, že postup policie byl zcela přiměřený, když vozidlo bylo zajištěno pouze pro nezbytně nutnou dobu v rozsahu 20 dnů.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně svůj nárok na náhradu škody ve výši 84 700 v souvislosti s vymezeným postupem v žalobním návrhu Policie ČR Kč, uplatnil u žalovaného dne 12.7.2019. Tento po projednání uvedeného nároku dospěl k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul.

4. Soud provedl dokazování spisem Policie České republiky sp. zn. KRPA -100859-23/TČ-2019-001178-1-, konkrétně protokolem o vydání věci ze dne 12.3.2019, usnesením Policie ČR ze dne 1.4.2019, dopisem ze dne 21.3.2019 a usnesením Policie ČR ze dne 23.5.2019. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že dne 12.3.2019 bylo paní [jméno] [příjmení], Policii ČR vydáno vozidlo Land Rover Range Rover LG, [registrační značka] s klíčkem od vozidla a malým technickým průkazem, o čemž byl sepsán protokol o vydání věci. Součástí tohoto protokolu bylo i poučení, že osoba, které byla věc zajištěna, má právo kdykoliv žádat o vrácení takové věci (§ 78 odst. 7 trestního řádu). Kopii protokolu o vydání věci pak převzala vydávající osoba paní [jméno] [příjmení]. Na základě usnesení Policie ČR ze dne 1.4.2019 bylo předmětné vozidlo vydáno zpět žalobci včetně klíčků od vozidla, malého technického průkazu, neboť daných věcí nebylo již třeba k dalšímu řízení, přičemž současně nepřipadalo v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání a rovněž nebylo pochyb o právu žalobce na dané věci. Z odůvodnění usnesení se dále podává, že policejní orgán získal informace od Interpolu Wiesbaden o důvodu domnívat se, že předmětné vozidlo mohlo být zlegalizované odcizené vozidlo, tzv. dvojče, po němž bylo v Německu, v systému SIS vyhlášeno pátrání jako po důkazu trestního řízení. V této souvislosti proto policejní orgán zahájil úkony trestního řízení pro podezření z legalizace výnosů z trestné činnosti. Policejní orgán ještě před zajištěním uvedeného vozidla vyžadoval u německé policie podrobnosti k prověřované věci, tyto následně dvakrát urgoval, přičemž informace obdržel až dne 29.3.2019. Dopisem ze dne 21.3.2019 společnost [právnická osoba] jakožto akreditovaný zástupce pro automobily Land Rover, sdělovala Policii ČR, že předmětné vozidlo bylo jako nové prodáno v Německu ve městě Bayreuth a v České republice bylo servisováno u dealerů [právnická osoba] a [právnická osoba] U těchto českých dealerů pak nebyl objednán třetí klíč k vozidlu. Usnesením Policie ČR ze dne 23.5.2019 byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku a přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel, a to z důvodu, že ve věci nešlo o podezření ze zločinu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Z tohoto usnesení se opětovně podává, že úkony trestního řízení byly zahájeny dne 12.3.2019 na základě žádosti ze dne 5.3.2019 o prověrku předmětného vozidla od Interpolu Wiesbaden, policie v Berlíně, neboť vznikla důvodná obava, že se jedná o zlegalizované vozidlo.

5. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 8 odst. 3 zákona nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek, k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení nebo návrh na zastavení exekuce.

6. Podle ust. § 78 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen trestní řád) kdo má u sebe věc, která může sloužit pro důkazní účely, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely náležitého zjištění skutečností důležitých pro trestní řízení zajistit, je povinen takovou věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66). Vyzvat k přeložení nebo vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán.

7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím je naplnění těchto tří podmínek: 1. existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí. 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím. Tyto podmínky musí být naplněny současně. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Naopak nesprávnost úředního postupu či vady úkonu při úředním postupu, které směřují k vydání rozhodnutí, jež nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Samy o sobě však odpovědnostní titul představovat nemohou. Pokud žalobce napadal nesprávný postup policejního orgánu v tom směru, že předmětné vozidlo nemělo být žalobci odebráno (stačilo ohledání automobilu na místě samém), popř. nebylo nutné, aby bylo vozidlo odebráno na tak dlouhou dobu, soud uvádí, že postup policejního orgánu se odrazil ve vydaném opatření - výzva k vydání věci a je proto nutné nárok posuzovat z hlediska odpovědnosti státu z titulu vydání nezákonného rozhodnutí nikoli nesprávného úředního postupu. K této problematice soud obecně uvádí, že výzva k vydání věci podle § 78 trestního řádu má formu opatření a není tak proti ní přípustný opravný prostředek. V tomto směru tak byl podle stávající právní úpravy dán určitý deficit ve vztahu k právnímu režimu zajištění movitých hmotných věcí, které jsou zajištěny jako nástroj nebo výnos z trestné činnosti, oproti právnímu režimu zajištění jiných typů věcí (nemovitosti, nehmotné věci, zaknihované cenné papíry) ze stejného důvodu, kdy o zajištění se rozhoduje usnesením se stížností, o které rozhoduje soud podle § 146a tr.ř. Tento deficit napravila až novela trestních předpisů provedená zákonem č. 55/2017 Sb. určená k 18.3.2017, která od sebe odlišuje režim zajištění movitých věcí pro důkazní účely, kdy zůstává i nadále postup podle § 78 a § 79 a zajištění movitých věcí, které jsou nástrojem a výnosem z trestné činnosti (§ 79a tr.ř.), kde se nově požaduje, aby po vydání nebo odnětí věci bylo v zákonné lhůtě vydáno usnesení o zajištění, proti němuž je přípustná stížnost, o které rozhoduje soud podle § 146a tr.ř.. Uvedeného deficitu si již povšiml i Ústavní soud, který odmítl ústavní stížnost podanou stěžovatelem, jemuž byla při domovní prohlídce odňata věc jako věc důležitá pro trestní řízení (výnos z trestné činnosti) a jeho žádosti o vrácení věci nebylo vyhověno jako nepřípustné z důvodu nevyčerpání opravných prostředků, přičemž naznačil, že stěžovatel měl využít možnosti požádat o zrušení zajištění analogicky podle § 79a odst. 4 tr.ř. a následně podat proti rozhodnutí státního zástupce o zamítnutí takové žádosti, stížnost k soudu uvedenému v § 146a tr.ř. a teprve po vyčerpání těchto prostředků bylo přípustné podat ústavní stížnost (sp. zn. II. ÚS 892/2015). Ústavní soud zde tedy naznačil postup, který dosud v praxi ve vztahu k věcem zajištěným podle § 78 a 79 uplatňován nebyl a kterého měl a mohl využít i žalobce. Z toho, jak žalobce procesně postupoval v dané věci je zřejmé, že tento nevyužil všech procesní prostředků, které mu trestní řád k ochraně jeho práv poskytoval, když nevyužil postup podle § 78 odst. 7 tr.ř., tj. žádost o vrácení věci popř. žádost o zrušení zajištění podle § 79a odst. 4 tr.ř. postup. Postup policejního orgánu, který následoval po vydání opatření – výzvy k vydání automobilu byl již pouze nezbytným následkem určeného způsobu jednání Policie ČR (výzva k vydání věci). Protože žalobce nevyužil procesní prostředky k ochraně svého práva, jak stanoví § 8 odst. 3 zákona, když tato podmínka vychází z obecné právní zásady prevence, neboť vylučuje odpovědnost státu za okolnosti, kdy poškozený, využitím dostupných právních prostředků, mohl odvrátit jemu hrozící škodu, ale neučinil tak, lze případný vznik žalobcem tvrzené škody přičítat zcela nedostatečnému jednání z jeho strany.

8. Pokud pak má žalobce za to, že žalovaný se dopustil nesprávného úředního postupu, když tvrdil, že automobil mohl být žalobci vrácen dříve, musí i soud v tomto případě konstatovat, že k tomu nedošlo. Orgány činné v trestním řízení v daném případě postupovaly v souladu s právními předpisy, když jejich hlavním cílem je prověřování, odhalování a vyšetřování trestní činnosti. Ustanovení § 78 trestního řádu slouží k tomu, aby byly zajištěny věci důležité pro trestní řízení, přičemž v daném konkrétním případě se jednalo o věc, u níž bylo podezření, že je výnosem z trestné činnosti. Policejní orgán pak reagoval na žádost Interpolu policie v Německu, a to konkrétně k prověření skutečnosti, zda předmětný vůz není legalizací výnosů z trestné činnosti. Tyto skutečnosti musel policejní orgán v rámci své činnosti a v souladu s mezinárodní spoluprací prověřit, a to jednak prohlédnutím předmětné věci (automobilu), výslechem vlastníků vozidla a dalšími odbornými zjištěními. Jak se ostatně podává z usnesení ze dne 1.4.2019, kterým bylo předmětné vozidlo žalobci vydáno, vyžadoval policejní orgán od německé strany podrobnosti stran prověřování k vozidlu, které dvakrát urgoval, přičemž tyto získal až dne 29.3.2019. Až na základě vyhodnocení takto získaných informací, dospěl k závěru, že se v případě uvedeného automobilu nejedná o tzv.„ dvojče“ automobilu hledané v Německu a ihned poté, tj. 1.4.2019 rozhodl o vydání věci. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by policejní orgán postupoval nestandardním způsobem nebo, že by vozidlo u sebe měl delší dobu, než bylo nezbytně nutné. Samozřejmě také není reálné, aby veškeré úkony, které policejní orgán činí v rámci prověřování, mohly být učiněny na místě samém (popř. že zaberou méně času), jak se nesprávně žalobce domnívá. I zde soud dospěl ke stejnému závěru, že nárok žalobce není opodstatněn, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu policejního orgánu. Na základě všech popsaných skutečností proto soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, a to pro neexistenci odpovědnostního titulu, aniž by se zabýval dalšími skutečnostmi v podobě vzniku škody a příčinné souvislosti, z důvodu nadbytečnosti.

9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1,3 písm. a) ,b) ,c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (5 úkonů právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, 2x příprava na jednání a 2x účast na jednání).