28 C 209/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o náhradu škody a nemajetkové újmy

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) a žalobkyni b) částku 7 162 327 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) částku 250 000 Kč, se zamítá.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni b) částku 250 000 Kč, se zamítá.

IV. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

V. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

1. Žalobci se podanou žalobou ve znění jejího doplnění ze dne 20.10.2023, ze dne 10.11.2023 a ze dne 18.4.2024 domáhali po žalované náhrady škody ve výši 7 162 237 Kč společně a nerozdílně a dále každý z nich částku 250 000 Kč, jakožto náhrady nemajetkové újmy, to vše v souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky soudního řízení vedené u Městského soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, (dále také jen „nesprávný úřední postup 1“) a v souvislosti s nesprávným úředním postupem (dále také jen „nesprávný úřední postup 2“) a s vydáním nezákonného rozhodnutí orgány činnými v trestním řízení ve věci vedené pod čj. , Anonymizováno, Žalobci ve svých tvrzeních uvedli, že mají ve společném jmění manželů podíl o velikosti spoluvlastnického podílu ideální ½ nemovitosti na LV č. 506, v obci a k.ú. , adresa, , vedeného Katastrálním úřadem , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , a to mimo jiné i pozemkové parcely st. pč. , Anonymizováno, , když příslušenství těchto stavebních parcel tvořila budova č. p. , Anonymizováno, a budova bez čp/če (dále také jen „kompletní provozovna , právnická osoba, “). Dne 8. 7. až 9. 7. 2011 došlo k požáru , právnická osoba, a k totální škodě těchto budov, když došlo k absolutnímu shoření uvedených budov. Věc byla šetřena Policií ČR, přičemž bylo zjištěno, že nedošlo k cizímu zavinění. Nemovitosti byly pojištěné u pojišťovny , Anonymizováno, ., přičemž pojistná událost byla u pojistitele uplatněna, evidována a šetřena. Předmětná nemovitost byla pojištěna celá, nicméně za dané období uzavíral smlouvu za oba žalobce, resp. na celou nemovitost podílový spoluvlastník nemovitosti , jméno FO, . Dne 18.8.2012 byla podílovému spoluvlastníkovi , jméno FO, ze strany pojišťovny vyplacena jako záloha na pojistné plnění v souvislosti s totálním zničením budovy částka ve výši 6 700 000 Kč, přičemž žalobcům nebylo vyplaceno nic. Žalobci nejprve sami, následně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvali , jméno FO, k vydání poloviny z uvedené částky, neboť se jednalo o částku inkasovanou jako škodu vzniklou na majetku , jméno FO, a žalobců, každému dílem poloviny. Na výzvu , jméno FO, nikterak nereagoval. Dne 7.1.2013 žalobci podali na , jméno FO, žalobu o zaplacení částky ve výši 3 350 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení, přičemž poté byla žaloba ještě rozšířena vzhledem k tomu, že pojišťovna i přes intervenci a snahu žalobců vyplatila k rukám , jméno FO, i zbytek pojistného plnění. Podle pojišťovny byla škoda na budově penziónu vyčíslena částkou 12 106 382 Kč a škoda na zařízení na částku ve výši 1 109 136 Kč. Škoda v celkové výši 13 210 518 Kč byla vyplacena toliko k rukám , jméno FO, . Pokud tedy byla k rukám , jméno FO, vyplacena celkem částka 7 162 237 Kč jako náhrada škody za věci nemovité a movité (když movité věci ve výši 1 109 136 Kč byly toliko ve vlastnictví žalobců), jedná se o jednoznačně finanční prostředky žalobců, které , jméno FO, drží bez právního důvodu. Ve věci vedené u Městského soudu v , Anonymizováno, bylo rozsudkem ze dne 17.8.2017, čj. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 18.10.2017 a vykonatelnosti dne 24.10.2017 uloženo , jméno FO, , jakožto žalovanému uhradit žalobcům společně a nerozdílně částku 7 162 327 Kč s příslušenstvím, jakož i náklady řízení. Jelikož , jméno FO, tuto svoji povinnost nesplnil, žalobci podali návrh na zahájení exekuce, která je vedena Exekutorským úřadem , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Již nyní však z dosud zjištěných závěrů exekutorky lze postavit na jisto, že povinný , jméno FO, nemá na svém bankovním účtu částku, kterou by bylo možno postihnout v rámci exekučního řízení, a tedy, že předmětnou částku, kterou , jméno FO, získal na úkor žalobců, použil na jiné účely. Žalobci také současně podali podnět k zahájení trestního stíhání , jméno FO, , když požadovali rovněž po příslušném policejním orgánu zajištění jejich nároku. Tento podnět však byl shledán policejním orgánem jako nedůvodný a trestní stíhání bylo usnesením ze dne 17.12.2014, čj. , Anonymizováno, odloženo. Žalobci mají za to, že policejní orgán měl postupovat podle § 47 odst. 1 resp. 79a odst. 1 trestního řádu a rozhodnout o zajištění výnosu z trestné činnosti, když peněžní prostředky , jméno FO, mohly být výnosem zločinu zpronevěry. Pokud by finanční prostředky byly zajištěny, nedošlo by ke škodě na straně žalobců, neboť tyto by jim později mohly být vyplaceny, ať již v rámci adhezního řízení či poté, kdy jejich nárok uplatněný v civilním řízení jim soud pravomocně přiznal („nesprávný úřední postup 2“).

2. Žalobci jsou dále přesvědčeni, že usnesení o odložení věci ze dne 17.12.2014 pro spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 5 trestního zákoníku je nezákonným rozhodnutím, neboť policejní orgán se nedostatečně zabýval jejich podnětem, což ve svém výsledku vedlo k odložení předmětné věci. Z tohoto důvodu proto každý z žalobců na nemajetkové újmě za „nesprávný úřední postup 2“, resp. nezákonné rozhodnutí nárokuje částku ve výši 178 323 Kč. Rovněž tak v souvislosti s uvedeným „nesprávným úředním postupem 2“ a nezákonným rozhodnutím policejního orgánu vznikla žalobcům škoda ve výši 7 162 237 Kč (představující vyplacené pojistné plnění za nemovité a movité věci žalobců). V této souvislosti žalobci ještě zdůraznili, že , jméno FO, v krátké době po škodné události, která nastala 8. 7. až 9.7.2011 výplatě pojistného plnění dne 18.8.2012, odcestoval mimo Českou republiku, přičemž na jejím území nezanechal žádný movitý nebo nemovitý majetek, který by mohl být postižen exekučním příkazem. Žalobci následně zjistili, že , jméno FO, odjel do USA a zde měl koupit nemovitost, jejíž tehdejší tržní cena odpovídala pohledávce žalobců. Žalobci tak mají za to, že , jméno FO, vůči nim jednal úmyslně neloajálně, když se vyhnul exekuci zcizením majetku v České republice a následnou koupí nemovitosti v USA, přičemž USA není členem Evropské unie, a ve vztahu k výkonu rozhodnutí na ní nedopadají unijní kolizní předpisy mezinárodního práva soukromého o uznávání a výkonu rozhodnutí. USA je rovněž zemí, se kterou není v oblasti výkonu exekucí uzavřena žádná bilaterární smlouva a tak je výkon exekuce v této zemi podstatně ztížen. Žalobcům, byť bylo jejich právo přiznáno rozsudkem, který je pravomocný a vykonatelný, je faktického dosažení tohoto práva vzhledem k výše popsanému prakticky nemožné.

3. Žalobci ještě pro úplnost chronologicky popsali celou záležitost, tedy, že dne 8.7.2011 až 9.7.2011 došlo k požáru , právnická osoba, , dne 18.8.2012 bylo , jméno FO, jakožto podílovému spoluvlastníkovi vyplaceno pojistné od pojišťovny. Dne 26.3.2014 podali žalobci podnět k prošetření věci směrem k orgánům činným v trestním řízení a dne 8.1.2013 podali návrh k Městskému soudu v , Anonymizováno, na vydání bezdůvodného obohacení proti , jméno FO, , jakožto žalovanému. Dne 11.3.2014 pojišťovna žalobce informovala o konečném vyčíslení celkového pojistného plnění, přičemž tato částka byla uhrazena na účet , jméno FO, . Dne 25.4.2014 byly zahájeny úkony trestního řízení pro zvlášť závažný zločin zpronevěry a dne 19.9.2014 byli žalobci ze strany Krajského státního zastupitelství v , Anonymizováno, vyrozuměni o nemožnosti postupu podle § 47 odst. 1 trestního řádu, neboť trestní řízení nebylo ve stadiu vyšetřování a nikdo nebyl obviněn. Dne 17.12.2014 policejní orgán rozhodl o odložení věci a dne 17.8.2017 vydal Městský soud v , Anonymizováno, rozsudek, kterým uložil , jméno FO, povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 7 162 327 Kč s příslušenstvím.

4. Naposledy pak každý z žalobců nárokoval částku ve výši 71 677 Kč jakožto přiměřené zadostiučinění z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, , když toto řízení bylo zahájeno dne 8.1.2013 a o návrhu žalobců rozhodl soud I. stupně na prvním nařízeném jednání až dne 17.8.2017, tedy až po 55 měsících, což je doba zjevně nepřiměřená. Každý ze žalobců za prvních 24 měsíců požaduje částku 20 000 Kč a za zbývajících 31 měsíců částku 51 677 Kč (31 x 1 667 Kč), celkem tedy částku 71 677 Kč.

5. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobci předběžně dne 15.10.2020 uplatnili nárok na náhradu škody ve výši 7 162 237 Kč s , částka, , ve věci vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, a v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Městského soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná po projednání této žádosti shledala požadavky žalobců na náhradu majetkové i nemajetkové újmy za nedůvodné a proto jejích požadavky zamítla, což žalobcům sdělila stanoviskem ze dne 18.3.2024. Žalovaná k věci samé uvedla, a tato skutková zjištění rovněž nečinila spornými, že usnesením Policie ČR, , Anonymizováno, byla podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena trestní věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý , jméno FO, tím, že jako pojistník a spoluvlastník nemovitosti , Anonymizováno, v , adresa, , která byla zničena požárem a za kterou společnost , právnická osoba, , jako pojistitel vyplatila ve dvou splátkách dne 12.6.2012 a 14.3.2014 pojistné plnění, které si celé ponechal pro sebe a nevypořádal je s druhým spoluvlastníkem , jméno FO, /žalobce a)/, přesto, že podle pojistných podmínek, ale i podle zákona o pojistné smlouvě je i druhý spoluvlastník nemovitosti pojištěným a tedy oprávněnou osobou ke vzniku práva na pojistné plnění, čímž měla být poškozenému způsobena škoda ve výši 7 162 237 Kč, ve věci nešlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Usnesení o odložení trestní věci bylo žalobci a) doručeno dne 18.12.2014, přičemž tento si proti usnesení nepodal stížnost. Žalovaná proto konstatovala, že uvedené rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno, tudíž se nemůže jednat o rozhodnutí nezákonné a není tak naplněna podmínka odpovědnostního předpokladu – existence nezákonného rozhodnutí.

6. Stran skutečnosti, že policejní orgán k žádosti žalobců nezajistil majetek , jméno FO, , žalovaná uvedla, že Krajské státní zastupitelství v , Anonymizováno, dne 19.9.2014 vyrozumělo právního zástupce žalobců, že návrhu ze dne 18.8.2014, týkající se postupu podle § 47 odst. 1 trestního řádu nelze vyhovět, neboť tento postup (tj. zajištění nároku poškozeného) ve stávajícím stádiu řízení aplikovat nelze, protože nárok poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení lze zajistit toliko na majetku obviněného, tedy až po zahájení trestního stíhání konkrétní osoby. Podle přesvědčení žalované tedy v postupu policejního orgánu ani v postupu Krajského státního zastupitelství v , Anonymizováno, nebyla v posuzované trestní věci shledána žádná nezákonnost ani vadnost, když orgány činné v trestním řízení postupovaly zcela v souladu s trestním řádem. Vzhledem k tomu, že policejní orgán dospěl k závěru, že není důvod zahájit trestní stíhání , jméno FO, , nemohlo ze strany tohoto orgánu dojít ani k zajištění jeho finančních prostředků; nad to se žalobci usnesení o odložení věci nijak nebránili, tj. nepodali proti tomuto usnesení stížnost.

7. Další skutečnost, kterou žalovaná pro věc shledala jako zásadní byla ta, že žalobci se domáhali po policejním orgánu zajištění finančních prostředků , jméno FO, až dne 18.8.2014, přičemž již dne 18.8.2012 byla , jméno FO, ze strany pojišťovny vyplacena záloha na pojistné plnění ve výši 6 700 000 Kč, tj. přesně po dvou letech a lze tedy pravděpodobně předpokládat, že v té době již , jméno FO, tyto finanční prostředky neměl k dispozici, což ostatně uvádí i samotní žalobci, kteří tvrdí, že , jméno FO, jednak převedl firmu na třetí osobu a jednak odcestoval i s finančními prostředky do USA, kde za tyto peníze pořídil nemovitost. Pokud by tedy , jméno FO, měl v úmyslu zmizet s finančními prostředky z Česka do USA, zcela určitě by na to nečekal dva roky. Závěrem žalovaná vznesla námitku promlčení stran náhrady nemajetkové i majetkové újmy. U nároku na nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení („nesprávný úřední postup 2“) a vydání nezákonného rozhodnutí, žalovaná uvedla, že usnesení o odložení věci bylo vydáno v prosinci 2014, přičemž nárok na náhradu nemajetkové újmy byl u žalované uplatněn dne 15.10.2020 a žaloba byla podána až dne 5.9.2023. Stejně tak lze konstatovat, že je promlčen i nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, („nesprávný úřední postup 2“), když toto řízení pravomocně skončilo dne 17.10.2017, přičemž v obou případech je promlčecí lhůta šestiměsíční a odvíjí se od doby, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě a o tom, kdo za ni odpovídá; v případě nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení („nesprávný úřední postup 1“) pak od doby, kdy došlo ke skončení podkladového řízení. Obdobně pak žalovaná vznesla námitku promlčení i ve vztahu k nároku na náhradu majetkové újmy, neboť žalobci se o vzniklé škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděli již v roce 2012, resp. v roce 2014, kdy bylo , jméno FO, pojišťovnou vyplaceno pojistné plnění, který na výzvy žalobců nijak nereagoval. Obdobně pak se žalobci dozvěděli o vzniku škody na základě usnesení o odložení věci, které bylo vydáno dne 17.12.2014 a žalobci a) bylo doručeno dne 18.12.2014. V daném případě je pak promlčení doba tříletá a tato uplynula ještě před podáním žaloby dne 5.9.2023, resp. před předběžným uplatněním nároku na náhradu škody u žalované dne 15.10.2020.

8. Vzhledem k tomu, že žalobci i žalovaná souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl, aniž by jednání nařizoval.

9. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobci předběžně u žalované dne 15.10.2020 uplatnili jednak nárok na náhradu škody ve výši 7 162 237 Kč s příslušenstvím a jednak nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč pro každého z žalobců, to vše v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení vedeném Policií ČR, , Anonymizováno, („nesprávný úřední postup 2“) a v souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, („nesprávný úřední postup 1“). Žalovaná po projednání této žádosti došla k závěru, že žalobci uplatněný nárok je nedůvodný, což jim sdělila stanoviskem ze dne 18.3.2023. Mezi účastníky řízení dále nebylo v rozepři, že dne 26.3.2014 podali žalobci ke Krajskému státnímu zastupitelství v , Anonymizováno, podnět k prošetření věci (trestní oznámení), přičemž dne 25.4.2014 byly ve věci zahájeny úkony trestního řízení. V souvislosti se zahájením úkonů trestního řízení podali žalobci podnět dne 18.8.2014 na postup podle § 47 odst. 1 trestního řádu (zajištění nároku poškozených). O tomto je Krajské státní zastupitelství , Anonymizováno, dne 19.9.2014 vyrozumělo tak, že danému návrhu nelze vyhovět, neboť nárok poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení lze zajistit toliko na majetku obviněného, tedy až po zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, což se v daném případě nenastalo. Usnesením Policie ČR, , datum, , bylo rozhodnuto podle § 159a odst. 1 trestního řádu o odložení věci pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1,5 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý , jméno FO, tím, že jako pojistník a spoluvlastník nemovitosti , adresa, , která byla poškozena požárem a za kterou od společnosti , právnická osoba, , jako pojistitel obdržel pojistné plnění ve dvou splátkách dne 12.6.2012 a dne 14.3.2014, které si celé ponechal a nevypořádal jej s druhým spoluvlastníkem – žalobcem, kterému v důsledku uvedeného měla být způsobena škoda ve výši 7 162 237 Kč. Orgány činné v trestním řízení v daném případě dospěly k závěru, že ve věci se nejedná o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit ani jinak. Usnesení o odložení věci bylo žalobci a) doručeno dne 18.12.2014, přičemž tento proti uvedenému usnesení nepodal stížnost. Naposledy pak nebylo mezi účastníky řízení v rozepři, že žalobci dne 7.1.2013 podali žalobu proti , jméno FO, k Městskému soudu v , Anonymizováno, o zaplacení částky 3 350 000 Kč představující bezdůvodné obohacení, přičemž následně žalobní návrh rozšířili. Toto řízení bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . Rozsudkem Městského soudu v , Anonymizováno, ze dne 17.8.2017 byla , jméno FO, jakožto žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 7 162 327 Kč s příslušenstvím a náklady předmětného řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18.10.2017 a vykonatelnosti dne 24.10.2017. Vzhledem k tomu, že uvedená skutková tvrzení nebyla mezi účastníky řízení sporná, vzal je soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř. a tato představují i skutková zjištění v posuzované věci.

10. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 3 zákona nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně jeho práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky, ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu potupu došlo.

11. Jelikož žalovaná vznesla námitku promlčení stran jak nároku na náhradu škody, tak nároku na nemajetkovou újmu, zabýval se soud z hlediska procesní ekonomie nejprve touto námitkou, a to u každého odpovědnostního nároku zvlášť:12. u nároku na náhradu škody způsobené žalobcům podle jejich tvrzení vydáním nezákonného rozhodnutí – usnesením o odložení věci a dále „nesprávným úředním postupem 2“ tím, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly podle § 47 odst. 1 trestního řádu, resp. podle § 79 odst. 1 trestního řádu, tj. že nezajistily finanční prostředky , jméno FO, , soud uvádí, že ve smyslu § 32 odst. 1 zákona je promlčecí lhůta tříletá a běží ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá. Žalobci proto v případě jejich tvrzení o nesprávném úředním postupu orgánů činných v trestním řízení, potažmo vydáním nezákonného rozhodnutí se dozvěděly o tom, že jim vznikla škoda a kdo za ni odpovídá z usnesení o odložení věci ze dne 17.12.2014, které jim bylo doručeno dne 18.12.2014. Od tohoto data jim počala běžet zákonná tříletá promlčecí doba, která skončila k datu 18.12.2017. Pokud žalobci svůj nárok předběžně u žalované uplatnili dne 15.10.2020, byl jejich nárok již k datu takovéhoto uplatnění promlčen, potažmo pak k datu podání žaloby dne 5.9.2023. Pro úplnost soud dodává, že ve věci není dána ani existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, neboť usnesení o odložení věci ze dne 17.12.2014 nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno, tudíž mu svědčí presumpce správnosti. Nejedná se tak o nezákonné rozhodnutí od kterého žalobci odvíjí vznik tvrzené škody. Obdobně pak soud smýšlí i o žalobci tvrzeném „nesprávném úředním postupu 2“ orgánů činných v trestním řízení, když nepostupovaly podle § 47 odst. 1 trestního řádu, potažmo podle § 79a odst. 1 trestního řádu, neboť i v takovém případě, pokud měli žalobci za to, orgány činné v trestním řízení postupují nesprávně, potažmo, že se nedostatečně zabývaly jejich podnětem (trestním oznámením a návrhem na zajištění finančních prostředků), což ve výsledku vedlo k odložení věci, měli žalobci proti předmětnému usnesení podat stížnost. Protože tak žalobci neučinili, nenaplnili ani podmínku § 8 odst. 3 zákona, tj. využití opravného prostředku. Smyslem tohoto zákonného ustanovení je zásada prevence, podle které by měl účastník řízení využít všech procesních prostředků v řízení samotném, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a které jsou zároveň způsobilé odstranit nezákonné rozhodnutí. Soud také dodává, že pokud žalobci tvrdili, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly podle § 47 odst. 1 tr. ř., potažmo § 79a odst. 1 tr. ř., ztotožňuje se s argumentací žalované, že ve smyslu § 47 odst. 1 tr. ř. takto nelze postupovat, neboť ve věci nedošlo k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání konkrétní osoby tj. , jméno FO, . Rovněž ani to, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly podle § 79a odst. 1 tr. ř. se nejeví jako nesprávné, tj. nejde o nesprávný úřední postup, když předmětná věc skončila odložením věci, tedy zjištěním, že ve věci nejde o trestný čin. Soud pak zdůrazňuje, že není v tomto řízení nadán oprávněním přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení v posuzované věci, pakliže došlo k jejímu odložení.

13. V této souvislosti soud také zmiňuje, že již ze samotných skutkových tvrzení žalobců se podává, že příčina toho, proč se žalobci nedomohli svého podílu na výplatě pojistného plnění, netkví v (ne)činnosti či rozhodnutí orgánů státu, neboť, jak sami žalobci zmínili, k prvotnímu vyplacení pojistného plnění v částce 6 700 000 Kč (tedy k plnění podstatné části pojistného) došlo ve vztahu k , jméno FO, dne 18.8.2012, přičemž tento již krátce po škodní události měl odcestovat mimo Českou republiku do USA a již před svým odjezdem rozprodal svůj majetek na území ČR (movité i nemovité věci). Pokud tak , jméno FO, učinil ve velmi krátké době poté, co se škodní událost dne 8.7. až 9.7.2011 udála, resp. kdy 18.8.2012 došlo k výplatě pojistného plnění, je zjevné, že žalobci kteří až dne 26.3.2014 podali proti této osobě trestní oznámení, tak učinili s velkou prodlevou a především v době, kdy , jméno FO, již žádným majetkem na území ČR nedisponoval a rovněž se na tomto území nenacházel. Tedy jinak řečeno, i kdyby orgány činné v trestním řízení měly podle žalobců rozhodnout o zajištění majetku v jimi tvrzené době (tj. po podání trestního oznámení v roce 2014) je evidentní, že žádný takovýto majetek již v té době na území ČR , jméno FO, neměl. Proto soud souhlasí s argumentací žalované, že za popsanou situaci, tedy jimi tvrzený vznik škody, nenese odpovědnost stát, nýbrž samotní žalobci.

14. K nároku na nemajetkovou újmu ve výši 178 323 Kč pro každého z žalobců spočívající v „nesprávném úředním postupu 2“ orgánů činných v trestním řízení tím, že nebylo přistoupeno k zajišťovacím institutům, soud zcela odkazuje na to, co bylo uvedeno v odstavci předchozím. V tomto případě je však promlčecí doba šestiměsíční a tato žalobcům opětovně počala plynout od data 18.12.2014, kdy jim bylo doručeno usnesení o odložení věci pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry a skončila tak pro žalobce dne 18.6.2015, tudíž i tento nárok žalobců je promlčen. Ohledně posledního nároku žalobců na náhradu nemajetkové újmy ve výši 71 677 Kč pro každého z žalobců z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, soud uvádí, že i tato promlčecí lhůta je šestiměsíční a ve smyslu § 32 odst. 3 zákona běží od data, kdy bylo pravomocně skončeno řízení, v němž k danému nesprávnému úřednímu postupu došlo. Jelikož řízení vedené u Městského soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, bylo pravomocně ukončeno dne 18.10.2017, počala žalobcům od tohoto data běžet šestiměsíční promlčecí doba, která skončila k datu 18.4.2018. Protože svůj nárok na nemajetkovou újmu u žalované uplatnili dne 15.10.2020, potažmo žalobu podali dne 5.9.2023, je i tento nárok zcela zjevně promlčen.

15. Závěrem soud uvádí, že ve všech případech (odpovědnostních titulech) je nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy a náhradu škody promlčen.

16. Pro úplnost soud doplňuje, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je naplnění podmínek: 1. existence nesprávného úředního postupu/nezákonného rozhodnutí, 2. vznik škody/nemajetkové újmy a 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody/nemajetkové újmy. Tyto podmínky pak musí být splněny současně, a pokud není naplněn jen jeden z uvedených odpovědnostních předpokladů, nemůže být žaloba již úspěšná, neboť v takovém případě stát za škodu/nemajetkovou újmu neodpovídá. V případě nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy z titulu „nesprávného úředního postupu 2“ orgánů činných v trestním řízení a vydání nezákonného rozhodnutí (tak, jak bylo popsáno shora), není dán v řízení ani odpovědnostní titul, tj. existence nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu ani příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody/nemajetkové újmy.

17. Na základě všech shora popsaných důvodů proto soud výrokem I. až III. rozsudku zamítnul žalobu jako nedůvodnou.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 písm. a), b), c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon po 300 Kč – vyjádření ve věci samé), tj. každý z účastníků v rozsahu jedné poloviny (150 Kč).