28 C 21/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství pro zaplacení 30 492 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se do co částky 25 284 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 815 Kč s 11,75% zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně od [datum] do [datum] z částky 24 684 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 3 393 Kč s příslušenstvím a příslušenství z částky 600 Kč, se se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10 613,08 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že proti němu bylo usnesením o zahájení stíhání ze dne 30. 1. 2018, č. j. KRPZ-108749 [číslo], zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen„ TZ“). Obžalobou Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 17. 2. 2020 č. j. ZT 181/2019-25 bylo žalobci kladeno za vinu spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 TZ a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 TZ. Žalobce byl po provedeném dokazování v hlavním líčení rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 3. 2021 č. j. 4 T 17/2020-304 podle § 236 písem. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen„ TrŘ“), zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutek žalobce spáchal. Rozsudek nabyl právní moci [datum]. Žalobce si v souvislosti se zahájením trestního stíhání proti jeho osobě zvolil právního zástupce, který ve věci vykonal celkem 16 úkonů právní služby (viz specifikace v žalobním návrhu), při sazbě 1 200 Kč za jeden úkon právní služby, včetně přináležejícího režijního paušálu á 300 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 5 292Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody v celkové výši 30 492 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení. Po projednání této žádosti žalovaná konstatovala, že nárok žalobce je do co základu důvodný, neboť mu vzniklo právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“), za což žalobci poskytla náhradu škody ve výši 24 684 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu. Ve zbytku žádosti žalobci nevyhověla s odůvodněním, že co do této části nebyly splněný podmínky odpovědnosti státu za škodu podle zákona. Žalovaná také nesporovala, že vůči žalobci bylo dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 TZ a výtržnictví podle § 358 odst. 1 TZ, že dne [datum] byla podána obžaloba, dne [datum] byl žalobce trestním příkazem uznán vinným, a že proti trestnímu příkazu podal odpor. Dále nesporovala, že rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum] byl žalobce obžaloby zproštěn a trestní stíhání bylo dne [datum] pravomocně skončeno. Žalovaná dále uvedla, že v dané věci lze ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 31 odst. 1 zákona vypořádat pouze nárok na náhradu nákladů právního zastoupení představující účelně vynaložené náklady na zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání, které je nezákonným rozhodnutím ve smyslu uvedeného zákona. Z žalobcem předloženého vyúčtováním právních služeb pak porovnáním s trestním spisem Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 4 T 17/2020 nelze přiznat náhrady nákladů obhajoby na porady s klientem konané ve dnech [datum], [datum] a [datum], neboť žalobce žalované k žádosti o odškodnění nedoložil potvrzení o konání těchto porad. Žalovaná má také za to, že za úkon – účast na hlavním líčení konaném dne [datum] náleží žalobci s odkazem na § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu mimosmluvní odměna pouze ve výši jedné poloviny. Z těchto důvodu pak žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, neboť co do částky 24 584 Kč již dluh žalované vůči žalobci zanikl splněním a ve zbylé části je podle žalované žaloba nedůvodná.

3. Svým podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět co do částky 24 684 Kč, a to z důvodu, že mu žalovaná tuto částku dne [datum] uhradila. Dále vzal zpět žalobou co do částky 600 Kč představující rozdíl mezi žalovanou uznanou částkou 600 Kč a žalobcem účtovanou částkou 1 200 Kč jako odměnou za úkon ze dne [datum] – účast u hlavního líčení, na kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku. Žalobce setrval na důvodnosti žaloby co do odměny za 3 úkony právní služby - porady s klientem ve dnech [datum], [datum] a [datum], a to ve výši á 1 200 Kč za každou jednotlivou poradu, dále za 3x režijní paušál ve výši á 300 Kč, to vše navýšeno o DPH. K uvedeným poradám doložil záznamy o provedených poradách s klientem.

4. Jelikož vzal žalobce svou žalobu částečně zpět, postupoval soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení stran částky 24 684 Kč výrokem I. rozsudku zastavil.

5. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaná výslovně souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl, aniž by jednání nařizoval.

6. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že proti žalobci bylo usnesením o zahájení stíhání ze dne 30. 1. 2018, č.j. KRPZ-108749 [číslo], zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 TZ, resp. přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 TZ a přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 TZ. Žalobce byl následně rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 3. 2021 č.j. 4 T 17/2020-304 podle § 236 písem. c) TrŘ zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že by skutek spáchal. Dále nebylo v rozepři, že žalobce si v souvislosti se zahájením trestního stíhání zvolil právního zástupce, který ve věci vykonal celkem 16 úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, nahlédnutí do spisu u Policie ČR, 2x účasti u výslechů, prostudování spisu při skončení vyšetřování, prostudování spisu po doplnění dokazování, podání odporu proti trestnímu příkazu, 6 x účast na jednáních před soudem (z toto 1x v rozsahu přesahující 2 hodiny a 1x pouze na vyhlášení rozsudku) a 3x porada s klientem. Konečně pak účastníci řízení nesporovali, že žalobce se se svým nárokem na náhradu škody dne [datum] obrátil na žalovanou, která mu na náhradě škody uhradila částku 24 684 Kč dne [datum].

7. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky řízení zůstaly sporné pouze 3 úkony právní služby, zabýval se soud tím, zda byly vykonány a otázkou právního posouzení stran jejich účelnosti. Náhrada těchto nákladů po částečné zpětvzetí žaloby žalobcem ze dne [datum] přestavuje zbylý předmět řízení.

8. Ze záznamu o poradě s klientem ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že tyto se konaly a svým trváním nepřesáhly dvě hodiny.

9. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1, 2 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle § 31 odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

10. V souladu se soudní judikaturou zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1991 (kdy tyto závěry jsou ostatně již notorietou, žalovaným plně reflektovanou a mezi účastníky řízení nespornou), má žalobce v souvislosti se shora popsaným zahájením trestního stíhání nárok na náhradu škody podle ustanovení § 7 odst. 1 a ustanovení § 8 odst. 1 zákona, představující vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí podle § 31 odst. 1 zákona. V posuzovaném případě je nezákonným rozhodnutím ve smyslu citovaných zákonných ustanovení usnesení Policie ČR č.j. KRPZ-108749 -2017- ze dne 30. 1. 2018, kterým bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání a kdy trestní řízení skončilo na základě rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 3. 2021 č.j. 4 T 17/2020-304 zproštěním obžaloby.

11. Pokud jde o sporné úkony právní služby (porady s klientem přesahující 1 hodinu ze dne [datum], [datum] a [datum]) soud uvádí, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že tyto úkony byly právním zástupcem žalobce vykonány. Stran jejich právního posouzení soud sděluje, že náhradu za úkon ze dne [datum] neshledal jako důvodnou, když dne [datum] došlo k převzetí obhajoby, přičemž do tohoto úkonu právní služby, který zahrnuje přípravu a převzetí věci, lze samozřejmě začlenit i poradu s klientem. Nebylo proto důvodu, aby v podstatě bezprostředně poté dne [datum] byla uskutečněna další porada. Za účelnou má proto soud poradu s klientem v rámci přípravy věci, nikoli již poradu ze dne [datum]. U úkonu porady s klientem ze dne [datum] soud uvádí, že ani tento nelze hodnotit jako účelný ve smyslu citované vyhlášky. Soud zde připomíná ústavně – konformní výklad Ústavního soudu ČR (srov. rozhodnutí I. ÚS 3208/2008, II. ÚS 3211/2008, II. ÚS 782/2007, I. ÚS 826/2009), podle kterého u tzv. dalších porad přesahující jednu hodinu je třeba poměřovat celkový počet, frekvenci a časovou posloupnost jednotlivých porad s rozsahem a složitostí projednávané věci a počtem a charakterem úkonů, které byly prováděny, jakož i obsahem, složitostí, rozsahem a kvalitou úkonu obhájce, které bezprostředně s těmito poradami souvisely. Jinak řečeno, porady musí být vždy východiskem nějakého následujícího úkonu obhájce. Po poradě s klientem ze dne [datum] bezprostředně nenásledoval žádný úkon obhájce. Obhájce podával odpor proti trestnímu příkazu až [datum], tedy tento úkon právní služby bezprostředně nenavazoval na tuto poradu. Pro úplnost soud uvádí, že podaný odpor proti trestnímu příkazu nemohl být předmětem porady s klientem uskutečněné dne [datum], neboť téhož dne byla státním zástupcem soudu podána obžaloba, na jejímž základě teprve následně došlo k vydání trestního příkazu. Pokud pak daná porada byla konána za účelem přípravy na hlavní líčení dne [datum], shledal soud za účelem přípravy na toto jednání u soudu účelnou poradu ze dne [datum], která bezprostředně předcházela konanému hlavnímu líčení (tedy účelná byla toliko jedna konaná porada s klientem před hlavním líčením, nikoli dvě). Úkon právní služby ze dne [datum] proto shledal soud jako opodstatněný. Celkem soud shrnuje, že ze shora uvedených 3 sporných úkonů právní služby shledal účelně vynaloženým pouze úkon - právní porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne [datum], a to při mimosmluvní odměně advokáta ve výši 1 200 Kč á úkon podle § 10 odst. 3 písm. b), § 7 bod 4 a § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 1 200 Kč včetně přináležejícího paušálu á 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky a daně z přidané hodnoty ve výši 315 Kč, tedy celkem ve výši 1 815 Kč. Soud tuto částku přiznal žalobci výrokem II. rozsudku.

12. Jelikož žalovaná mimosoudně uznala jako důvodnou částku ve výši 25 284 Kč představující škodu, která žalobci vznikla v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním, byla povinna tuto částku žalobci uhradit do 6 měsíců od uplatnění nároku v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto částku žalobci uhradila až dne [datum], byla v období od [datum] do [datum] v prodlení a žalobci tak náleží příslušenství z této částky. Obdobná situace je i u částky 1 185 Kč, kterou soud žalobci přiznal výrokem II. rozsudku, když žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum], mohla se žalovaná dostat do prodlení až uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty počítané od doby uplatnění nároku podle § 15 odst. 2 zákona, tedy dnem [datum]. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013, kterým se určuje výše úroku z prodlení.

13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 věta první i druhá o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobce měl úspěch v 87% (tj. celkem v částce 26 499 Kč) a žalovaná měla úspěch v 13% (tj. 3 993 Kč), je nutné od úspěchu žalobce odečíst úspěch žalované, tj. žalobce má nárok na 74% nákladů řízení. Tyto se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 6 882 Kč (74%) podle § 7, § 8 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby po 3 100 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby), z náhrady hotových výdajů ve výši 666 Kč (74%) podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 režijní paušály po 300 Kč), daně z přidané hodnoty ve výši 1 585,08 Kč (21%) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 480 Kč (74%).

14. Lhůtu k plnění pak soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že finanční prostředky žalovaného jsou vázány na státní rozpočet, kdy je nutná delší doba pro jejich uvolnění. Tuto skutečnost soud reflektoval v poskytnutí delší lhůty k plnění.