28 C 212/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 610 610 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 350 608 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 260 002 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10 571,86 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky představující bezdůvodné obohacení. Žalobce uvedl, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, na listu vlastnictví [číslo] (dále jen pozemky), které žalovaný užívá na základě integrovaného povolení Krajského úřadu Zlínského kraje, č. j. KUZL 67311/2006 ze dne 9.10.2006 ve znění změny č. j. KUZL 32929/2008 ze dne 18.8.2008 a změny č. j. KUZL 67535/2010 ze dne 7.10.2010, vydané pro zařízení„ Skládka odpadu [obec] – skládka skupiny S – 00“, kde na těchto pozemcích provozuje skladování odpadu. Pozemky na kterých je prováděno skladování jsou pak žalovaným oploceny, přičemž podkladem pro stanovení bezdůvodného obohacení bylo zaměření skutečné plochy skládky a oplocení na parcelách ve vlastnictví žalobce. Ze zaměření skutečného stavu plochy skládky a oplocení bylo zjištěno, že žalovaný užívá celkem 46 970 m2. Žalobce při stanovení bezdůvodného obohacení vycházel z celkové výměry užívaných ploch žalovaným dle skutečného zaměření, přičemž si nechal zpracovat znalecký posudek o obvyklé výši nájemného v dané lokalitě znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], který stanovil tuto výši částkou 610 610 Kč za období od [datum] do [datum].

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobci nesvědčí právní důvod k uplatnění nároku, neboť neužívá pozemky ve vlastnictví žalobce bezdůvodně. Žalovaný je ve smyslu zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech ve znění pozdějších předpisů, povinen vybírat poplatky od původců odpadu, jejíž základní výše je v plném rozsahu příjmem samotného žalobce, tj. obce, na jejímž území skládka leží. Ačkoliv žalobce uvádí, že součástí poplatku za uložení odpadu není nájemné na pozemcích, na kterých je tento odpad ukládán, je třeba dovodit, že v případě, kdy absentuje zvláštní smluvní ujednání, jako je tomu v posuzovaném případě, je v poplatcích zahrnuta i případná úplata za užívání pozemku, na nichž těleso skládky leží. Žalovaný také sporuje rozsah údajného neoprávněného užívání pozemku, neboť toto je v souladu s tehdy platným zněním integrovaného povolení a žalovaný je oprávněn využívat k ukládání odpadu plochu maximálně o rozloze 1 000 m2. Žalovaný tedy v žádném případě neužívá žalobcem uváděnou plochu 46 970 m2, neboť rozsah plochy skutečně užívané pro skladování je podstatně menší, než rozsah pozemků, které jsou oploceny. Žalovaný dále uvedl, že realizace projektu skládky odpadu v obci [obec] započala již na konci 80. let minulého stolení, v roce 1991 však byla zastavena. Za účelem jejího dokončení, do projektu po dohodě s žalobcem vstoupila [právnická osoba] s.r.o. S ohledem na ekonomickou situaci této společnosti však do projektu po dohodě se žalobcem vstoupil žalovaný, který pokračoval v realizaci skládky. Žalovaný nesporoval skutečnost, že provozuje skládku odpadu na základě souhlasu Katastrálního území Zlín – referátu životního prostředí ve znění vydaných rozhodnutí, které žalobce uváděl ve své žalobě. Žalovaný pak nesouhlasil s výší bezdůvodného obohacení, jak jej stanovil znalec ve svém znaleckém posudku v rozsahu 13 Kč za metr čtvereční za rok, neboť znalec vyšel z tržní hodnoty„ běžných“ pozemků, avšak podle žalovaného pozemky s umístěním skládky jsou zcela specifické a nelze předpokládat jejich běžné komerční využití. Žalovaný také uvedl, že svou činností de facto zhodnotil pozemky ve vlastnictví žalobce, neboť před vstupem žalovaného do tohoto projektu měl žalobce k dispozici pozemky, které byly znehodnoceny nedokončenou výstavbou skládky, a tyto pozemky tak nemohly mít významnou hodnotu. Žalovaný však se souhlasem žalobce úspěšně dokončil celý projekt skládky, nadále ji provozuje a žalobce tak má příjmy plynoucí do obecního majetku z vybraných poplatků za uložení odpadu. Žalovaný také vznesl námitku promlčení.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalovaný v době od [datum] do [datum] provozoval skládku komunálního odpadu na pozemcích žalobce, na základě shora vyjmenovaných rozhodnutí Krajského úřadu ve [obec].

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4.5.2017 28 C 212/2016-142 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 248/2015, v němž byla řešena stejná otázka, tj. nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak za období předcházející období, než které bylo žalováno touto žalobou, konkrétně za období [datum] do [datum]. Protože se jednalo o věc obdobnou jako v řízení 29 C 248/2015, vyšel soud z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30.1.2020, čj. 29 C 248/2015-799 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27.5.2021, čj. 25 Co 107/2021-886 a znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], včetně dodatku k tomuto znaleckému posudku, jež byl zadán v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp zn. 29 C 248/2015 ke stanovení obvyklé ceny za užívání předmětného pozemku v rozhodném období.

5. Nejprve se soud zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení a dospěl k závěru, že tato není důvodná, neboť nárok byl u zdejšího soudu uplatněn žalobou dne [datum], tedy v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z.

6. Shora citovanými rozhodnutími soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 350 608 Kč s 8,05% zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu ohledně částky 260 002 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 44 975 Kč (výrok III.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady státu ve výši 3 775,35 Kč (výrok IV.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady řízení státu ve výši 14 074,30 Kč (výrok V.). Tento rozsudek pak byl Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.), ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (III.) a ve výrocích o nákladech řízení České republiky (výrok IV. a V.) potvrzen (výrok I.). Žalovaný byl povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24 780,80 Kč (výrok II.). Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že soudy dospěly k závěru, na základě provedeného dokazování, že žalovaný v období od [datum] do [datum] provozoval úředně schválenou skládku komunálního odpadu na pozemcích žalobce, aniž by za užívání pozemku žalobci cokoliv platil. Mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva, ani dohoda, týkající se předmětných pozemků. Pro stanovení rozsahu pozemku užívaných žalovaným k provozu skládky bylo čerpáno ze znaleckého posudku vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], který stanovil jednak výměru uvnitř oploceného areálu skládky na pozemcích ve vlastnictví žalobce v rozsahu 43 087 m2 a rovněž vyšel z toho, že je třeba započítat i vjezd do areálu skládky v rozsahu 25 m2, kdy se jedná o plochu sloužící k napojení vjezdu na obecní komunikaci ze skládky, jež slouží žalovanému k provozování skládky, do výměry užívaní plochy pak započítal i žlab o výměře 401 m2, nacházející se mimo oplocený areál skládky, když tato část je však spojena s činností skládky ve směru ochrany před negativními dopady provozu skládky a též do této plochy zahrnul i pozemek, nacházející se ve svahu pod oploceným areálem skládky v rozsahu 313 m2, kde dochází k rozlevu vody, svedené z okolních pozemků, aby nedošlo ke kontaminaci této vody skládkou, když tato oblast je spojena rovněž s provozem samotné skládky, resp. s opatřeními související s ochranou krajiny před negativními dopady skládky na životní prostředí. Žalobce tuto část pozemku nemůže jakkoliv využít, aby nedošlo ke změně povahy a funkce tohoto pozemku, která má sloužit primárně právě k rozlivu nekontaminované vody, aby tato voda nemohla znečistit samotnou skládku. Naopak do výměry pozemku užívané žalovaným nebyl započítán pozemek mezi plotem skládky, tedy oplocením skládky a žlabem o výměře 803 m2, pozemek mezi ohradníkem pro dobytek a žlabem o rozloze 1046 m2, když fakticky tyto pozemky nejsou žádným způsobem spojeny s činností skládky, ani ochranou okolí před jejími možnými negativními vlivy a žalobce je může v plném rozsahu využít, aniž by jeho případným užíváním došlo k ovlivnění činnosti skládky či technologických opatření vybudovaných v souvislosti s provozem skládky. Z tohoto důvodu proto nebylo soudy vycházeno ze zaměření provedeného žalobcem, a to konkrétně Ing. [příjmení], neboť v jejím plánu nebyl hodnověrně zachycen oplocený areál skládky. Soudy tedy vyšly z fakticky zaměřeného stavu, který odpovídá užívání pozemku žalovaným. V tomto smyslu dále soudy nepovažovaly za relevantní, v jaké výměře bylo povolení příslušných úřadů ohledně určení výměry samotného jádra skládky. Stran výše bezdůvodného obohacení soudy vyšly ze znaleckého posudku vypracovaného Ing. [příjmení] a to 8 Kč 1 m2, když tato částka odpovídá obvyklé ceně za nájem takového pozemku v žalovaném období a je částkou adekvátní. Znalec závěry svého znaleckého posudku dostatečně obhájil, jím zjištěná cena odpovídá ceně prodaných srovnávaných pozemků a použité porovnávací metodě. Znalec se vypořádal i s předloženými nájemními smlouvami, týkající se jiných skládek ve Zlínském kraji. Soudy akceptovaly i znalcem zvolenou porovnávací metodu, a to s přihlédnutím k využití pozemku žalovaným, kdy se právě tato metoda jeví jako adekvátní a stanovená cena odpovídá i ceně nájmu týkající se skládky [příjmení] [příjmení]. Naopak soudy nevyšly z posudku Ing. [příjmení], který při stanovení ceny obvyklého nájmu vycházel pouze z nabídky prodaných cen nemovitostí a nikoliv z reálně uzavřených cen. Na straně žalovaného tedy za období od [datum] do [datum] vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 350 608 Kč.

7. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], včetně dodatku má soud za prokázané, že výměra oploceného areálu skládky na pozemcích vlastnictví žalobce byla stanovena v rozsahu 43 087 m2. Výměra vně oploceného areálu, a to odvodňovací žlaby, vodoteče, jímky pro odsakování průsakových vod ze skládky a s tím sousedící příjezdové komunikace, slouží výhradně k provozu a údržbě skládky a tato byla stanovena v rozsahu 2 587 m2. Z tohoto rozsahu znalec stanovil, že výměra vně oploceného areálu skládky na pozemcích ve vlastnictví žalobce ve vztahu k výtoku nekontaminovaných vod ze skládky na parc. [číslo] je v rozsahu 313 m2, přičemž výtok není konkrétně ohraničen, na předmětném území dochází k rozlevu vody. Z oploceného areálu ústí roura ven na předmětné území, které bylo stanoveno jako zbytková část pozemku [číslo] samotná roura pak zaujímá maximálně rozsah 1 m2 s tím, že voda, která vtéká do této roury, je voda, která jde z okolních pozemků předmětným rigolem, aby nedošlo ke kontaminaci této vody skládkou. Tato voda je pak vypuštěna ve svahu pod skládkou. Tento prostor se nachází mimo oplocený areál skládky. Ve vztahu k parc. [číslo] vjezd do areálu skládky, kdy se jedná o plochu sloužící k napojení vjezdu na obecní komunikací ze skládky, je rozloha 25 m2. Ve vztahu mezi plotem skládky, tedy oplocením skládky a žlabem – vybetonovaným rigolem, byla stanovena výměra v rozsahu 803 m2, samotný žlab zabírá výměru 401 m2 a část mezi ohradníkem pro dobytek a žlabem rozlohu 1 046 m2.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Na základě shora uvedeného soud posoudil věc po právní stránce následovně: soud nemá důvodu se odchylovat od rozhodnutí, které vydal ve věci zdejší soud pod sp. zn. 29 C 248/2015, neboť v tomto řízení byly řešeny a zcela vypořádány veškeré sporné otázky, které jsou předmětem i tohoto řízení a které se týkaly toliko nároku na vydání bezdůvodného obohacení za předchozí období tj. rok před obdobím, které je předmětem tohoto řízení. Jelikož žalovaný v období od [datum] do [datum] užíval předmětné pozemky bez právního důvodu, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Výše bezdůvodného obohacení pak byla stanovena částkou 8 Kč ročně za 1 m2, podle znaleckého posudku Ing. [příjmení], jež odpovídalo výši nájemného, které bylo v daném místě a čase obvyklé, za použití užívané rozlohy pozemku žalovaným v rozsahu 43 826 m2, stanovené znaleckým posudkem Ing. [příjmení], tedy celkem částkou ve výši 350 608 Kč, kterou soud žalobci přiznal výrokem I. rozsudku. Zbytek nároku soud jako neopodstatněný výrokem II. zamítl.

11. Nad rámec rozhodného soud uvádí, že návrh na dokazování výslechem znalce [příjmení] [příjmení] zamítl z důvodu nadbytečnosti, neboť v dané věci byl zcela bezpečně a jistě zjištěn skutkový stav, který byl osvědčen a potvrzen výše uvedenými rozhodnutími a výslech znalce by v tomto směru ničeho nepřinesl.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce tak byl úspěšný v rozsahu částky 350 608 Kč, tj. v rozsahu 57 % a žalovaný pak v rozsahu částky 260 002 Kč, tj. v rozsahu 43 %. Od úspěchu žalobce je proto nutné odečíst úspěch žalovaného a žalobce má proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 % Náklady řízení jsou v tomto případě představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 274 Kč (14%) a náklady právního zastoupení představující mimosmluvní odměnu advokáta ve výši 4 528 Kč (14%) podle ustanovení § 7 a ustanoven § 8, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby á 10 780 Kč – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a účast na jednání), náhradu hotových výdajů ve výši 126 Kč (14%) podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky (3 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepis žaloby a účast na jednání), náhradu za ztrátu času na cestě k jednání dne [datum] ve výši 168 Kč (14%) podle ustanovení § 14 odst. 1, 3 citované vyhlášky (12 půlhodin á 100 Kč na trase [obec] – [obec] a zpět), cestovné ve výši 412 Kč (14%) podle ust. § 1 písm. b), ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. (k jednání konaném dne [datum], na trase [obec] – [obec] a zpět, tj. celkem 504 km, spotřebě 5,3 l/ 100 km, průměrné ceně motorové nafty 27,20 Kč l a sazbě za použití motorového vozidla 4,40 Kč/km), daň z přidané hodnoty ve výši 1 063,86 Kč (21%), jíž je právní zástupce žalobce plátcem.