28 C 226/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 412 427 Kč s příslušenstvím a o zaplacení 549 950 Kč

I. Řízení se co do částky 412 427 Kč s příslušenstvím zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 494 955 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 54 995 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 11 495 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady řízení v rozsahu 42 %, jejíž výše bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady řízení v rozsahu 58 %, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 20 622 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 2.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ke zdejšímu soudu dne 7.11.2019 nejprve domáhala zaplacení částky 462 427 Kč s příslušenstvím, jakožto náhrady škody, která jí vznikla v souvislosti s dopravní nehodou, které byla účastna dne 18.12.2018 u [územní celek], okres [okres], kterou způsobila řidička [jméno] [příjmení] se služebním vozidlem Škoda Fabia, [registrační značka], kdy s vozidlem přejela do protisměru, kde se střetlo s vozidlem VW Touareg [registrační značka], v němž žalobkyně cestovala jako spolujezdkyně. Řidička [jméno] [příjmení] při této dopravní nehodě utrpěla zranění neslučitelná se životem a žalobkyně při této dopravní nehodě utrpěla zranění zejména zlomeninu 9. a 10. žebra vlevo, zhmoždění hrudníku, otoky a pohmožděniny, pohmoždění kolene a v této souvislosti u ní přetrvávají i psychické obtíže. Pro tyto případy bylo vozidlo řidičky pojištěno u žalovaného z titulu tzv. povinného ručení. Žalobkyně proto u žalovaného nárokovala bolestné, kdy žalovaný na tomto nároku plnil žalobkyni částku 13 377 Kč a žalobkyně tak touto žalobou žádá o doplatek ve výši 259 123 Kč dle ohodnocení lékaře v rozsahu 1090 bodů při hodnotě bodu 250 Kč. Dále žalobkyně nárokovala účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví spočívající v dopravě k lékaři, přičemž žalobkyně bydlí v první zóně [anonymizována tři slova] v nadmořské výšce 1000 m a v zimním období není převoz z této oblasti k lékaři možný jiným způsobem než prostřednictvím sněžné rolby. Za devět návštěv lékařského zařízení v [obec], [obec] a [obec] vynaložila celkem částku 32 400 Kč, tj. 18 motohodin provozu sněžné rolby á 1 800 Kč. Žalovaný na tomto nároku hradil žalobkyni částku 1 800 Kč, k doplacení proto zbývá částka ve výši 30 600 Kč. Dále žalobkyně v této souvislosti nárokovala ušlý zisk ve výši 89 704 Kč, přičemž žalobkyně při výpočtu vycházela z daňového přiznání za rok 2016, ze kterého vyplývá, že měla příjem 919 799 Kč, tzn. 2 520 Kč za den a z daňového přiznání za rok 2017, kdy měla příjem celkem 850 040 Kč, tzn. 2 329 Kč za den. Průměrný příjem před dopravní nehodou tedy činil 2 424 Kč za den. Pracovní neschopnost žalobkyně trvala od 18.12.2018 do 24.1.2019, tedy celkem 37 dnů (2 424 Kč x 37). Žalobkyně také nárokovala účelně vynaložené náklady spojené s péčí o domácnost, neboť v důsledku škodní události po dobu 5 týdnů nebyla schopna zabezpečit péči o svoji domácnost včetně úklidu a obstarání nákupů a péči o hospodářská zvířata. K tomu, aby žalobkyně zabezpečila chod domácnosti, si musela obstarat brigádníky, kterým hradila částku 150 Kč/hodina a celkem tedy v této souvislosti vynaložila částku 33 000 Kč Poslední nárok, který žalobkyně v této souvislosti uplatnila, byl nárok na ztížení společenského uplatnění ve výši 50 000 Kč, neboť žalobkyně před dopravní nehodou žila aktivním společenským životem, jezdila automobilem, na kole, věnovala se manuálním činnostem, podnikala nejrůznější aktivity s vnoučaty, aktivně trávila čas i s chovnými zvířaty. Všechny tyto aktivity byla žalobkyně nucena po předmětné dopravní nehodě kvůli zdravotním obtížím zastavit nebo omezit a v jejich důsledku pak pociťuje problémy i při obvyklých každodenních činnostech jako např. zvládání běžných prací v domácnosti či jiných běžných činnostech souvisejících s životem na horách nebo s údržbou nemovitého majetku. Celkově se zhoršila i fyzická kondice žalobkyně i její psychický stav, trpí zvýšenou únavou a bolestmi v celém těle.

2. Žalobkyně při ústním jednání konaném dne 2.12.2021 ve znění podání ze dne 3.12.2021 rozšířila svou žalobu týkající se nároku na ztížení společenského uplatnění, tj. požadovala, z tohoto titulu částku ve výši 549 950 Kč (v souladu se znaleckým posudkem [celé jméno znalce]). Usnesením ze dne 2.12.2021 bylo rozšíření žaloby ve znění, aby žalovaný byl povinen žalobkyni zaplatit částku ve výši 549 950 Kč z titulu ztížení společenského uplatnění připuštěno. Žalobkyně současně vzala svou žalobu stran nároku na náhradu bolestného, ušlého zisku, vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví (cesta rolbou) a vynaložených nákladů spojených s péčí o domácnost zpět, tj. v celkové částce 412 427 Kč s příslušenstvím a předmětem řízení učinila toliko nárok na zaplacení částky 549 950 Kč z titulu ztížení společenského uplatnění. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud řízení stran částky 412 427 Kč s příslušenstvím podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. výrokem I. rozsudku zastavil.

3. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že dne 18.12.2018 v 15.05 hodin došlo na silnici č. I/16 u [územní celek], okres [okres] ve směru jízdy z [obec] do [obec] k dopravní nehodě, kdy služební vozidlo Škoda Fabia [registrační značka], řízené [jméno] [příjmení] přejelo do protisměru, kde se střetlo s vozidlem VW Touareg, [registrační značka], v němž jako spolujezdkyně cestovala žalobkyně. Žalobkyně při předmětné dopravní nehodě utrpěla zranění, jak specifikovala v žalobním návrhu. Žalovaný také nesporoval, že v době dopravní nehody bylo vozidlo tovární značky Škoda Fabia, [registrační značka] pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalovaného. Žalovaný v této souvislosti, po uplatnění nároku žalobkyní, jí zaplatil celkem částku ve výši 15 177 Kč představující náhradu za bolestné a jízdné rolbou. K jednotlivým původně žalobkyní uplatněným nárokům se pak žalovaný ve svém podání vyjádřil, vyjma nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění, který jako jediný zůstal předmětem žaloby.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že dne 18.12.2018 došlo na silnici č. I/16 u [územní celek], okres [okres] ve směru jízdy z [obec] do [obec] k dopravní nehodě, při níž služební vozidlo Škoda Fabia [registrační značka] řízené [jméno] [příjmení] přejelo do protisměru, v důsledku čehož se střetlo s vozidlem VW Touareg [registrační značka]. Při dopravní nehodě byla zraněna žalobkyně, jakožto spolujezdkyně. Také není sporné, že v době dopravní nehody bylo vozidlo Škoda Fabia [registrační značka] pojištěno u žalovaného z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná dále v souvislosti s uplatněním nároku uhradila žalobkyni před podáním žaloby částku ve výši 15 177 Kč představující náhradu za bolestné ve výši 13 277 Kč a jízdné ve výši 1 800 Kč.

5. Jelikož předmětem žaloby zůstal toliko nárok na ztížení společenského uplatnění, provedl soud dokazování znaleckým posudkem [celé jméno znalce] ze dne 15.7.2021 a výslechem tohoto znalce při ústním jednání konaném dne 2.12.2021. Z těchto důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně při dopravní nehodě dne 18.12.2018 utrpěla poranění v podobě zlomeniny – infrace IX. a X. žebra vlevo, zhmoždění – kontuze hrudní stěny, zhmoždění – kontuze kolenního kloubu vpravo a vlevo. Žalobkyně v poúrazovém období trpěla bolestmi kolenních kloubů, když při nehodě utrpěla zhmoždění pravého a levého kolenního kloubu. Pro tyto obtíže bylo v únoru 2019 provedeno ortopedické vyšetření a byl žalobkyni diagnostikován femoropatellární syndrom vpravo a byl proveden obstřik kolenního kloubu. Jelikož žalobkyně před tímto úrazem netrpěla žádnými obtížemi s kolenními klouby a nebyla pro obdobné obtíže nikdy vyšetřována, je vznik těchto obtíží v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Rovněž v březnu 2019 bylo u žalobkyně provedeno psychologické vyšetření a byla jí diagnostikována posttraumatická stresová porucha a byla jí doporučena další psychologická intervence. U žalobkyně v menší míře přetrvávají bolesti kolenního kloubu, zvláště pravého v rámci femoropatellárního syndromu a po psychické stránce přetrvávají příznaky posttraumatické stresové poruchy a poruchy přizpůsobení. Po psychické stránce je posttraumatická stresová porucha a porucha přizpůsobení následkem dopravní nehody ze dne 18.12.2018, daná tím, že dopravní nehoda byla závažná, došlo k čelnímu střetu dvou osobních automobilů, a ke smrti řidičky druhého vozidla. Současně byl závažně poraněn manžel žalobkyně s následnou komplikovanou léčbou a rovněž došlo k poranění žalobkyně. Tato posttraumatická stresová porucha byla žalobkyni diagnostikována již v březnu 2019 a v rámci psychiatrického vyšetření žalobkyně v červnu 2021 byla nadále přítomna i potvrzena. Žalobkyně před dopravní nehodou cca 10 let užívala antidepresivum Cipralex, které jí bylo nasazeno během pobytu v nemocnici, kde byla hospitalizovaná, zřejmě pro lehkou mozkovou příhodu. Lék je předepisován praktickým lékařem, přičemž žalobkyně psychiatrem nikdy léčena nebyla a ani nikdy neudávala žádné psychické obtíže před úrazem. Cipralex je pak běžně předepisované antidepresivum, které nemá preskripční omezení, tzn. může být předepisován v podstatě každým lékařem včetně praktického lékaře. To je pak rozdíl oproti dalším psychiatrickým lékům, které může předepisovat pouze psychiatr. Toto antidepresivum kromě léčby depresivního syndromu se užívá často při úzkostných stavech, reaktivních obtížích, eventuálně jako podpůrná léčba určitých somatických obtíží. Tento lék byl u žalobkyně nasazen na neurologii, kde byla hospitalizována pro tranzitorní ischemickou ataku, aby se předešlo případným dalším psychickým problémům. Jinak žalobkyně nikdy žádnou depresivní poruchou netrpěla, na psychiatrii léčena nebyla. Posttraumatická stresová porucha je pak reaktivní stav na určitou životní zátěžovou situaci, což v případě žalobkyně byla předmětná dopravní nehoda. Po somatické stránce poranění žalobkyně nezanechalo závažnější trvalé následky, tato trpí bolestmi kolenních kloubů, tento následek však žalobkyni významněji nelimituje v pracovních ani jiných životních aktivitách. Do jisté míry je žalobkyně limitována v před úrazem běžných sportovních aktivitách, které provozovala (horská turistika, lyžování). Po psychické stránce se u žalobkyně v přímé souvislosti s autonehodou rozvinula chronická, dosud trvající úzkostná porucha, která má charakter posttraumatické stresové poruchy, jež se projevuje strachem z jízdy autem jako řidič i jako spolujezdec, anticipační úzkostí, zhoršenou kvalitou spánku, snadnou unavitelností, sníženou výkonností, emoční labilitou, zvýšenou lekavostí. U žalobkyně se snížila schopnost rozhodovat se, tato je nejistá a rovněž se u ní snížil životní optimismus a tato porucha se projevuje i určitou sociální izolací. Znalec [celé jméno znalce] ohodnotil ztížení společenského uplatnění žalobkyně částkou ve výši 549 950 Kč, přičemž nepoužil žádný modifikační koeficient. U žalobkyně v rámci psychických obtíží hodnotil zejména složku rozhodování, kde je žalobkyně nejistá, přičemž se snížila její schopnost rozhodovat se, dále oblast všeobecných úkolů a požadavků – provádění jednotlivých úkolů, provádění mnohočetných úkolů, vykonávání běžné denní povinnosti, kdy žalobkyně má sníženou výkonnost, je snadno unavitelná, s určitými obtížemi zvládá běžnou denní zátěž, velmi špatně snáší stresové a psychicky náročné situace. Dále v této souvislosti znalec hodnotil složku používání dopravy a řízení, kdy žalobkyně po nehodě se bojí jezdit autem jako spolujezdec i jako řidič, složku mezilidských jednání a vztahů – neformální společenské vztahy, kdy žalobkyně se spíše lidem straní, nemá náladu se s nimi stýkat. V oblasti života komunitního, sociálního a občanského - život v komunitě, znalec ohodnotil, že žalobkyně společnost nevyhledává, spíše se straní lidem. Takto tedy znalec ohodnotil psychické obtíže žalobkyně v podobě posttraumatické stresové poruchy. V oblasti somatické znalec hodnotil ve složce pohyblivosti – pohyb, že žalobkyně je limitována bolestmi pravého kolenního kloubu. Z tohoto důvodu neprovozuje lyžování a horskou turistiku, jako dříve. Žalobkyně také neprovozuje předtím běžné sportovní a rekreační aktivity, neboť se bojí jízdy na koni, má strach z úrazu. Znalec se dále vyjádřil tak, že pokud by žalobkyně podstoupila léčbu posttraumatické stresové poruchy, nedá se žádným způsobem verifikovat, zda by její zdravotní stav byl jiný. Také měl za to, že lék Cipralex, který žalobkyně užívá, měl na psychický stav žalobkyně pozitivní vliv, protože kdyby jej žalobkyně neužívala, zřejmě by na tom byla psychicky ještě hůře. Znalec žalobkyni osobně vyšetřil, rovněž jí vyšetřila i psychiatrička MUDr. [jméno] [příjmení]. Znalec tak ohodnotil toliko následky v podobě posttraumatické stresové poruchy, dané dopravní nehodou. Znalec nepoužil žádný modifikační koeficient, neboť doporučení pro použití modifikačního koeficientu podle metodiky Nejvyššího soudu je s věkem 55 let, přičemž žalobkyni bylo 56 let, což znalec bral tak, že se jedná o věk blízký této hranici.

6. Z potvrzení pro potřeby soudu ze dne 30.11.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně užívá lék Cipralex od srpna 2009, který byl nasazen neurologem po kolapsovém stavu s hypertenzní reakcí. Žalobkyně není v dispenzární péči psychiatra.

7. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: dne 18.12.2018 kolem 15.05 hodin došlo na silnici I/16 u [územní celek], okres [okres], ve směru jízdy z [obec] do [obec] k dopravní nehodě, kterou způsobila řidička [jméno] [příjmení] se služebním vozidlem Škoda Fabia, [registrační značka], neboť přejela do protisměru, kde se její vozidlo střetlo s vozidlem VW Touareg [registrační značka], v němž jako spolujezdkyně cestovala žalobkyně. Řidička [jméno] [příjmení] při dopravní nehodě zemřela, žalobkyně při dopravní nehodě utrpěla poranění – zlomenin IX. a X. žebra vlevo, zhmoždění hrudníku, zhmoždění kolenního kloubu vpravo a vlevo. Také v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou se u žalobkyně rozvinula posttraumatická stresová porucha. Vozidlo Škoda Fabia [registrační značka] bylo pro tyto případy pojištěno u žalovaného. Žalobkyně se se svými nároky obrátila na žalovaného, který jí uhradil celkem částku ve výši 15 177 Kč (náhradu za bolestné a jízdné). Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ohodnotil ztížení společenského uplatnění žalobkyně částkou ve výši 549 950 Kč, kdy po somatické stránce hodnotil limitaci pohybu žalobkyně a to při běžných sportovních aktivitách a dále hodnotil posttraumatickou stresovou poruchu, která se projevuje strachem z jízdy autem, anticipační úzkostí, zhoršenou kvalitou spánku, snadnou unavitelností, sníženou výkonností, emoční labilitou, zvýšenou lekavostí, sociální izolací a snížením životního optimismu.

8. Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen zákon) se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

9. Podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, má poškozený právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

10. Podle ustanovení § 2861 odst. 1 o. z. z pojištění odpovědnosti, má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému.

11. Podle ustanovení § 2861 odst. 2 o. z. poškozenému vzniká právo na plnění proti pojistiteli, jen bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon.

12. Podle ustanovení § 2861 odst. 3 o. z. pojištění lze ujednat jen jako pojištění škodové.

13. Podle ustanovení § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

14. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že dne 18.12.2018 došlo k dopravní nehodě, při které došlo k poškození zdraví žalobkyně, přičemž vůz, se kterým byla škoda způsobena, byl pro tento případ pojištěn u žalovaného (což nebylo mezi účastníky řízení sporné), má žalobkyně nárok na plnění ve vztahu k žalovanému, v rozsahu prokázaného nároku. Na základě shora provedených důkazů, bylo osvědčeno, že žalobkyně při dopravní nehodě utrpěla zranění v podobě kontuze hrudníku vlevo, zlomeniny IX. a X. žebra vlevo a kontuzi obou kolen, kdy obtíže související s kontuzí obou kolen, jí pouze do jisté míry limitují v běžných sportovních aktivitách, které žalobkyně provozovala před úrazem, jako je například horská turistika nebo lyžování. Jiné obtíže žalobkyni v běžném životě nepůsobí. Jinak je tomu však u posttraumatické stresové poruchy, která u žalobkyně byla diagnostikována v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou, která u žalobkyně přetrvává a která jí působí výrazné omezení jak v osobním, pracovním, rodinném, tak společenském životě. Žalobkyně v souvislosti s touto posttraumatickou stresovou poruchou trpí anticipační úzkostí, emoční labilitou, zvýšeně se leká, má horší kvalitu spánku, snadněji se unaví, má sníženou výkonnost, má strach z jízdy autem, ať již jako řidič nebo jako spolujezdec. V důsledku uvedeného se také sociálně izoluje a rovněž se u ní snížil i životní optimismus. V této souvislosti se soud neztotožnil s procesní obranou žalovaného, že žalobkyně již před dopravní nehodou užívala lék Cipralex, což je antidepresivum, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, ať již znaleckým posudkem [celé jméno znalce], přičemž při vyšetření žalobkyně byl přítomna i psychiatrička MUDr. [jméno] [příjmení] nebo vyjádřením praktického lékaře žalobkyně, že tato před dopravní nehodou netrpěla žádným psychiatrickým onemocněním a pro toto se nikdy neléčila. Tento lék jí byl nasazen, nikoliv z důvodu psychických obtíží, nýbrž jako podpůrná léčba při atace cévní mozkové příhody, která se odehrála v roce 2009 a byl jí nasazen neurologem, nikoliv psychiatrem.

15. Posttraumatická stresová porucha je psychická porucha, která vzniká jako reakce na traumatickou událost (nehoda, násilný čin, těžká nemoc, přírodní katastrofa, ztráta práce, porod apod.) či déle trvající traumatizující situace (válka, únos, domácí násilí, týrání, šikana, rozvod apod.). Tato pak působí změny v chování i prožívání, poruchy spánku, noční můry, podráždění či apatie. Z uvedeného je zřejmé, ostatně se tak vyjádřil i sám znalec, že posttraumatická stresová porucha u žalobkyně vznikla v důsledku prožité dopravní nehody a tuto také znalec z hlediska následků v osobním životě žalobkyně ohodnotil. Nepřípadná je proto reakce žalovaného, že pokud by žalobkyně vyhledala odbornou pomoc, došlo by ke zmírnění či vymizení uvedených následků, neboť je osobní záležitostí každého člověka, jakým způsobem na zátěžovou psychickou situaci zareaguje. Pakliže žalobkyně odbornou pomoc nevyhledala (ať již z jakýchkoliv důvodů), nelze jí toto dávat k tíži a je nutno připomenout, že znalec hodnotil jen následky, které v podobě posttraumatické stresové poruchy, u žalobkyně v důsledku dopravní nehody, v jejím osobním životě nastaly. Také se v této souvislosti znalec vyjádřil, že nelze určit, že by léčba posttraumatické stresové poruchy, pokud by jí žalobkyně podstoupila, byla úspěšná, a proto se ze strany žalovaného jedná jen o hypotetickou úvahu.

16. Soud uzavírá, že při stanovení výše ztížení společenského uplatnění vycházel ze závěrů znaleckého posudku [celé jméno znalce], neboť tento považuje za věrohodný, dostatečný a úplný. Znalec se také v rámci svého výslechu vypořádal se všemi otázkami, které mu stran závěrů jeho znaleckého posudku byly jak soudem, tak účastníky řízení, položeny. Nicméně soud se neztotožnil se závěrem znalce ohledně nepoužití modifikačního koeficientu, když podle metodiky Nejvyššího soudu je významnou okolností i věk poškozeného, v němž trvalé následky nastanou. V tomto směru metodika Nejvyššího soudu rozčleňuje věk poškozeného do určitých kategorií a v závislosti na tom, kdy trvalé následky u poškozeného nastanou, je buď na místě základní částku stanovenou za ztížení společenského uplatnění navýšit, popřípadě ponížit nebo nechat bez ohodnocení. Podle této metodiky lze základní částku snížit přibližně o 10 %, jestliže trvalé následky u poškozeného nastanou ve věku 55 až 69 let. Vzhledem k tomu, že k dopravní nehodě, ve které žalobkyně utrpěla poranění, došlo ve věku, kdy bylo žalobkyni 56 let, přičemž trvalé následky byly ohodnoceny v roce 2021, resp. podle znaleckého posudku došlo k ustálení zdravotního stavu dva roky od dopravní nehody, tj. v roce 2020 a v té době bylo žalobkyni 58 let, je soud přesvědčen, že by měl být použit modifikační koeficient mínus 10 %. Žalobkyni proto výrokem I. přiznal na ztížení společenského uplatnění částku ve výši 494 955 Kč (tj. 549 950 Kč – 54 995 Kč (10%)) a naopak žalobu stran částky ve výši 54 995 Kč výrokem II. zamítl jako neopodstatněnou.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, za použití ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v 58% (stran částky 494 955 Kč) a žalovaný v 42% (stran částky 467 422 Kč), je nutné od úspěchu žalobkyně odečíst úspěch žalovaného, tj. žalobkyně má nárok na 16% nákladů řízení. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 9 744 Kč (16%) podle ust. § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (5 úkonů právní služby po 12 180 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby, sepsání výzvy k zaplacení a 2x účast na jednání), z náhrady hotových výdajů ve výši 240 Kč (16%) podle ust. § 13 odst. 1, 4 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (5 úkonů právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby, sepsání výzvy k zaplacení a 2x účast u jednání), z náhrady za promeškaný čas ve výši 192 Kč (16%) podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl. (12 započatých půlhodina á 100 Kč v souvislosti s jednání dne 10.6.2020 a 2.12.2021, na trase [obec] – [obec] a zpět), z náhrady za promeškaný čas ve výši 974 Kč (16%) podle ust. § 14 odst. 2 cit vyhl. v souvislosti s účastní na jednání dne 5.2.2020, které bylo odročeno bez projednání věci, z cestovného ve výši 345 Kč dle ust. § 1 písm. b), ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 358/2019 Sb. a vyhl. č. 589/2020 Sb. (při cestě [obec] – [obec] a zpět tj. 120 km k jednání dne 5.2.2020, 10.6.2020 a 2.12.2021 (x3), spotřebě 5,33 l/ 100 km, průměrné ceně motorové nafty 32 Kč l (rok 2020) a 33,80Kč (rok 2021) a sazbě za použití motorového vozidla 4,20 Kč/km (rok 2020) a 4,40 Kč (rok 2021).

18. Výrok V. a VI. je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 42 % a žalovaný v rozsahu 58 %, rozdělil soud náhradu těchto nákladů v poměru úspěch a neúspěchu účastníků řízení. Jelikož tyto náklady řízení zahrnují jednak náklady na vypracovaný znalecký posudek a jednak náklady na znalečné při výslechu znalce u ústního jednání dne 2.12.2021, jejichž přesnou výši soud v době rozhodování neznal, rozhodl v souladu s ustanovením § 155 o.s.ř. o jejich základu, přičemž jejich výše bude určena samostatným usnesením.

19. Výrok VII. je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, podle něhož je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Jelikož žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná (a má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení) a současně byla osvobozena od soudních poplatků v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích, přináleží tato poplatková povinnost podle citovaného ustanovení žalovanému. O této povinnosti soud rozhodl rozhodnutím, jímž se řízení končí podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích. Výše poplatku za návrh na zahájení řízení činí 20 622 Kč (v rozsahu neúspěchu žalovaného ve věci) a odpovídá položce 1 odst. 1 písm. b) sazebníku poplatků.