28 C 228/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce Daňkem sídlem Adresa advokáta proti žalované: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa pro zaplacení 494 166 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27 670,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky ode dne 14. 2. 2026 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 466 495,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 494 166 Kč ode dne 24. 10. 2025 do 13. 2. 2026 a z částky 466 495,30 K4 od 14. 2. 2026 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 8 461,40 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou ze dne 5. 12. 2025 domáhal na žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „OdpŠk“), a to ve formě peněžitého plnění ve výši 494 166 Kč s úrokem z prodlení z této částky ode dne 24. 10. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 12. 1. 1999 podal žalobu Okresního soudu v adresa, kterou se domáhal náhrady škody za bolestné, ztížení společenského uplatnění, nákladů léčení a věcné škody, a to z důvodu dopravní nehody ze dne 12. 1. 1998, které byl účasten. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. Anonymizováno Ve věci bylo naposledy soudem I. stupně rozhodnuto dne 3. 10. 2022, odvolacím dne 8. 12. 2023 a o podaném dovolání bylo rozhodnuto dne 24. 7: 2025, které bylo žalobci doručeno dne 11. 8. 2025. Ústavní soud následně odmítl ústavní stížnost žalobce. Zároveň však dosud nebylo soudem I. stupně rozhodnuto o nákladech řízení. Celé řízení tak stále trvá, aktuálně již 26 let a 11 měsíců. Z toho důvodu žalobce požadoval částku ve výši 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení (za první dva roky částku poloviční). Dále požadoval navýšení celkové částky o 100 % z důvodu značného významu řízení pro žalobce a extrémně dlouhou dobu řízení, celkem tedy částku 1 036 666 Kč. Svůj nárok žalobce uplatnil u žalované dne 14. 8. 2025, žalovaná však stanoviskem ze dne 23. 10. 2025 konstatovala porušení práva žalobce a poskytla mu zadostiučinění ve výši 542 500 Kč.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Zrekapitulovala průběh řízení a zopakovala své stanovisko, které poskytla již ve fázi předběžného uplatnění nároku. Uvedenou délku lze hodnotit jako nepřiměřenou a představovala tak nesprávný úřední postup. Žalovaná při stanovení odškodnění vycházela z částky 20 000 Kč za rok trvání řízení s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu s tím, že z důvodu skutkové a procesní složitosti řízení základní částku snížila o 40 %, z důvodu postupu soudu zvýšila základní částku o 30 % a z důvodu chování poškozeného snížila částku o 5 %. Význam řízení hodnotila jako zvýšený, základní částku tak navýšila o 20 %. Žalovaná tedy poskytla žalobci finanční zadostiučinění ve výši 542 500 Kč. Tuto formu kompenzace považuje žalovaná za dostačující.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání [žalobce v podání ze dne 14. 1. 2026 (č. l. 33 spisu) a žalovaná ve vyjádření ze dne 19. 12. 2025 (č. l. 16 spisu)], soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění i nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti:

5. Žalobce uplatnil u žalované dne 14. 8. 2025 svůj nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 1 023 334 Kč. Dne 23. 10. 2025 vyhotovila žalovaná ve věci stanovisko, v němž s odkazem na rekapitulaci posuzovaného řízení a relevantní tuzemskou i zahraniční judikaturu konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a tím k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. Dále pak žalovaná uvedla, že poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 542 500 Kč představuje odpovídající formu odškodnění. Ve zbytku byl proto uplatněný nárok žalobce shledán nedůvodným (nesporná tvrzení účastníků, uplatnění nároku - čl. 6 spisu, stanovisko žalované z 23. 10. 2025 – čl. 8 spisu).

6. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v adresa, sp. zn. Anonymizováno soud zjistil následující: Dne 12. 1. 1999 byla Okresnímu soudu adresa doručena žaloba na náhradu škody. Žalobce Jméno žalobce se po dvou žalovaných domáhal odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění, odškodnění za ztrátu na výdělku a náhrady za zničené věci v důsledku dopravní nehody. Soud si dne 14. 1. 1999 vyžádal trestní spis jako navržený důkaz, tento nebyl zapůjčen, zapůjčení bylo poté urgováno každý měsíc, po zapůjčení dány pokyny k pořízení kopií ze spisu a spis vrácen dne 20. 8. 1999. Dne 26. 8. 1999 bylo řízení usnesením přerušeno do doby vypracování znaleckého posudku týkajícího se zdravotního stavu žalobce v předmětné trestní věci, poté dáno na lhůtu a průběžně kontrolován stav trestního řízení (cca každé 2 měsíce), o tom zapsány úřední záznamy. Dne 4. 3. 2003 žalobce podal sdělení ohledně závěrů znaleckého posudku, soud usnesením ze dne 4. 3. 2003 rozhodl o pokračování v řízení a vyzval žalované k vyjádření k žalobě, tito se vyjádřili podáními doručenými dne 25. 3. 2003 a 27. 3. 2003, dne 28. 3. 2003 se žalobce odvolal proti usnesení o pokračování v řízení z důvodu stále probíhajícího trestního řízení, spis předložen odvolacímu soudu dne 12. 6. 2003. Napadené usnesení bylo odvolacím soudem zrušeno usnesením ze dne 25. 6. 2003 a spis vrácen prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Dne 30. 7. 2003 soud znovu rozhodl o pokračování v řízení, neboť znalecký posudek byl již vypracován a nařízeno jednání. Dne 6. 10. 2003 se konalo jednání, kde se účastníci odkázali na svá vyjádření a jednání bylo odročeno na neurčito, poté průběžně kontrolován stav trestního řízení (cca každé 1-2 měsíce), o tom zapsány úřední záznamy. Dne 27. 10. 2004 dotázán žalobce, zda trvá na pokračování v řízení, žalobce zaslal soudu sdělení dne 23. 11. 2004, dne 17. 12. 2004 zaslal soudu odpověď na dotaz 1. žalovaný. Soud poté žádal žalované o součinnost a urgoval jejich odpovědi (každé 2-4 týdny), žalovaní zaslali odpověď dne 17. 2. 2005, poté žádána a urgována o součinnost pojišťovna, které odpověděla dne 6. 6. 2005, 24. 8. 2005, 26. 10. 2005. Dne 7. 11. 2005 soud požádal žalobce o sdělení, kdy předloží doklady k likvidaci škody od pojišťovny a 2. 12. 2005 nařídil jednání. Dne 14. 12. 2005 žalobce sdělil soudu, že podklady ke škodní události připravuje. Dne 11. 1. 2006 se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalců ohledně technického stavu vozidla, dne 30. 1. 2006 soud požádal o součinnost finanční úřad a znalce s žádostí o vypracování posudku, dne 11. 4. 2006 žalobce dotázán na otázky pro znalce, žalobce odpověděl dne 11. 5. 2006, stejného dne soud ustanovil znalce k vypracování posudku z oboru zdravotnictví a dne 29. 5. 2006 znalce z oboru ekonomika – ceny a odhady. Znalec poté urgován soudem každý měsíc, dne 26. 1. 2007 požádána policie o součinnost s doručováním znalci, odpověď došla dne 27. 2. 2007, pojišťovna zaslala sdělení dne 8. 3. 2007. Dne 12. 3. 2007 podal znalec vypracovaný posudek, dne 13. 3. 2007 vydal soud usnesení o snížené odměně znalci z důvodu pozdního podání posudku. Dále urgován druhý znalec, ten požádal o prodloužení lhůty k vypracování a po vyhovění posudek dodal dne 7. 8. 2007, soud vydal dne 14. 8. 2007 usnesení o odměně znalci. Následně vyplaceno a 15. 10. 2007 vyzváni účastníci k vyjádření k závěrům posudku, dne 6. 12. 2007 žalobce vyzván k předložení dokladů k žalovaným částkám, urgován dne 27. 12. 2008 a 25. 1. 2008. Žalobce částečně předložil důkazy podáním ze dne 4. 2. 2008, s tím, že ostatní podklady nemá. Soud dne 25. 2. 2008 požádal o součinnost finanční úřad a českou správu sociálního zabezpečení a urgoval odpověď, odpovědi doručeny dne 7. 3. 2008 a 18. 4. 2008. Dne 22. 5. 2008 zaurgován žalobce o dodání dokladů k žalovaným částkám o ušlém výdělku a nákladech na léčení, dále nařízeno jednání. Žalobce podáním ze dne 30. 6. 2008 sdělil, že vypověděl plnou moc svému právnímu zástupci a požádal soud o ustanovení advokáta, jednání tak bylo zrušeno a žalobce byl vyzván k vyplnění potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Žalobce jej vyplněné zaslal zpět dne 6. 8. 2008, dne 1. 9. 2008 požádal soud katastr nemovitostí o výpis, odpověď dostal dne 23. 9. 2008. Dne 3. 10. 2008 soud usnesením přiznal žalobci osvobození od soudního poplatku v plném rozsahu a ustanovil zástupce. Dne 27. 10. 2008 osloven nový právní zástupce žalobce a vyzván k upřesnění všech nároků. Zástupce odpověděl dne 13. 11. 2008, že se mu nepodařilo žalobce zkontaktovat, následně nároky upřesnil dne 15. 12. 2008. Na to vyzváni žalovaní a znalec k vyjádření, 2. žalovaný zaslal stanovisko dne 6. 2. 2009, žalobce se k tomuto vyjádřil dne 24. 2. 2009. Dne 2. 3. 2009 nařízeno jednání, které se konalo dne 25. 3. 2009, na něm byl vyslechnut znalec, jednání odročeno na neurčito za účelem předložení dokladů ohledně výměny motoru a zpracování posudku. Dne 16. 4. 2009 ustanoven znalec z oboru ekonomika – mzdy za účelem stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku. Dne 20. 4. 2009 žalobce doložil tvrzené nároky, dne 11. 5. 2009 spis odeslán znalci a dána lhůta 3 měsíců. Dne 4. 8. 2009 znalec požádal o prodloužení lhůty a požádal žalobce o doplnění podkladů. Soud prodloužil znalci lhůtu k vypracování, dne 25. 9. 2009 znalec sdělil, že žalobce neposkytuje součinnost. Soud tak dne 29. 9. 2009 žalobce vyzval k součinnosti, žalobce dne 13. 10. 2009 zaslal omluvu za neposkytnutí součinnosti a znalci je zaslal. Dne 5. 1. 2010 znalec urgován o zaslání posudku, na to znalec reagoval, že žalobce stále nedodal podklady pro vypracování posudku, a to ani po urgencích, soud jej proto znovu zaurgoval. Žalobce na to odpověděl dne 15. 1. 2010, že podklady dodal dostatečně a nerozumí těmto dalším požadavkům. Znalec dne 21. 1. 2010 soudu sdělil, že je třeba údaje od žalobce doplnit, žalobce soudem znovu urgován s poučením o případné pořádkové pokutě. Žalobce odpověděl dne 3. 2. 2010, že znalci podklady zaslal, znalec na dotaz soudu dne 8. 3. 2010 odpověděl, že žalobci opět zaslal žádost o doplnění podkladů, které žalobce přislíbil zaslat. Dne 6. 4. 2010 znalec sdělil, že kompletní podklady stále nemá a navrhuje zpracovat posudek alternativně, tedy že náhradu za ztrátu na výdělku určí jiným postupem, na to soud sdělil, že s tímto postupem souhlasí. Dne 4. 5. 2010 sdělila soudu právnická osoba., že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Dne 24. 5. 2010 zaslal soudu znalec vypracovaný znalecký posudek, soud jej požádal o specifikaci k vynaloženým nákladům, dne 4. 6. 2010 vydáno usnesení o znalečném a účastníci vyzvání k vyjádření, znalečné vyplaceno. Dne 26. 7. 2010 se vyjádřil žalobce, účastníci soudem vyzváni, zda navrhují výslech znalce, odpovědi zaslány dne 6. 8. 20010 a 12. 8. 2010. Dne 19. 8. 2010 žalobce sdělil, že si zvolil jiného právního zástupce na plnou moc, dne 20. 8. 2010 nový právní zástupce předložil soudu vyjádření k jednotlivým nárokům žalobce, dne 25. 8. 2010 soud usnesením zrušil ustanovení advokáta žalobci. Dne 24. 9. 2010 žalobce podal návrh na doplnění řízení a specifikaci nároků, na to vyzvání žalovaní k vyjádření, dne 6. 10. 2010 žalobce předložil důkaz od ošetřujícího lékaře, žalovaní dvakrát urgováni soudem o vyjádření. Dne 25. 11. 2010 soud vyzval znalce k doplnění znaleckého posudku a nařídil jednání, stejného dne se vyjádřili žalovaní k návrhům žalobce a navrhli koncentraci řízení. Na nařízené jednání se zástupce žalovaných omluvil z důvodu pracovní neschopnosti, jednání odročeno na 31. 1. 2011. Dne 27. 12. 2010 znalec zaslal sdělení, dne 12. 1. 2011 zaslal vyúčtování ustanovený advokát, dne 31. 1. 2011 se konalo jednání a vydáno usnesení o odměně. Na jednání zopakován průběh řízení, vyjádřili se zástupci účastníků, odročeno na 28. 2. 2011 za účelem předvolání svědků. Dne 8. 2. 2011 žalobce podal návrh na doplnění znaleckého posudku z oboru ekonomie, na to dotázán znalec, odpověděl dne 23. 2. 2011. Dne 18. 2. 2011 se vyjádřil vedlejší účastník, že žalobci dosud nebyla vyplacena žádná náhrada, neboť přes opakované výzvy nedokládá podklady. Dne 28. 2. 2011 žalobce dodal specifikaci náhrady a konalo se jednání, na kterém byli vyslechnuti svědci, jednání odročeno na neurčito za účelem zjištění možnosti výslechu znalce. Poté jednání nařízeno na 2. 5. 2011 a žalobce vyzván ke zpracování konkrétních dotazů na znalce, dne 22. 3. 2011 přiznáno svědečné. Žalobce dodal sdělení dne 5. 4. 2011 a dne 2. 5. 2011 předložil důkaz – odborné vyjádření poradenské kanceláře. Dne 2. 5. 2011 se konalo jednání, na kterém se vyjádřili zástupci účastníků a jednání odročeno na neurčito za účelem vyjádření účastníků k předloženému výpočtu. Dne 18. 5. 2011 se vyjádřili žalovaní a vedlejší účastník k návrhům žalobce, dne 10. 6. 2011 se vyjádřil žalobce k vyjádření vedlejšího účastníka, dne 24. 6. 2011 se vyjádřil žalovaný ke stanovisku a znalec požádal o prodloužení lhůty, dne 4. 7. 2011 a 13. 7. 2011 se vyjádřil k otázkám soudu. Dne 20. 7. 2011 žalobce soudem vyzván k vysvětlení, žalobce odpověděl dne 18. 8. 2011, dne 24. 8. 2011 zaslal sdělení vedlejší účastník, žalobce vyzván soudem k doložení dalších podkladů, doloženo 20. 9. 2011, dne 7. 10. 2011 zaslal stanovisko znalec, dne 27. 10. 2011 se vyjádřili žalovaní ke stanovisku znalce, dne 21. 11. 2011 žalobce, dále soud urgoval znalce k zaujetí stanoviska a dalšího, dříve ustanoveného znalce o předložení posudku. Dne 20. 12. 2011 zaslal znalec stanovisko, dále soud rozesílal dotazy účastníkům, odpověď vedlejšího účastníka doručena dne 10. 1. 2012, 16. 1. 2012 a od znalce dne 27. 1. 2012. Dne 31. 1. 2012 se vyjádřili žalovaní. Dne 7. 2. 2012 doručena od žalobce specifikace a zpětvzetí části žalobního nároku, dne 8. 2. 2012 soud vydal usnesení o částečném zastavení č. j. Anonymizováno co do částky 516 303 Kč na škodě na motorovém vozidle, na mobilním telefonu a na nákladech léčení a cestovném. Dne 8. 3. 2012 předložil žalobce svůj znalecký posudek ohledně ztráty na výdělku. Dne 19. 3. 2012 se vyjádřil vedlejší účastník, dne 30. 4. 2012 se vyjádřili žalovaní, dne 3. 5. 2012 a 15. 5. 2012 žalobce. Dne 28. 5. 2012 se konalo jednání, kde byly čteny důkazy a jednání odročeno na 13. 6. 2012 za účelem závěrečných návrhů. Dne 6. 6. 2012 a 7. 6. 2012 se vyjádřil žalobce, den 12. 6. 2012 žalovaní. Dne 13. 6. 2012 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č. j. Anonymizováno. Žalovaný č. 2 se proti rozsudku odvolal dne 24. 7. 2012 a navrhl jeho doplnění, žalobce dne 25. 7. 2012, dne 27. 7. 2012 byl rozsudek doplněn usnesením č. j. Anonymizováno, do kterého se odvolal žalobce dne 22. 8. 2012, dne 24. 8. 2012 vzal žalovaný č. 2 své odvolání zpět. Dne 24. 8. 2012 a 28. 8. 2012 se vyjádřili žalovaní k odvolání žalobce, dne 4. 9. 2012 vedlejší účastník informoval o výplatě pojistného plnění žalobce. Dne 9. 10. 2012 byl spis předložen na odvolací soud k rozhodnutí o odvolání, odvolací Krajský soud v Plzni usnesením č. j. Anonymizováno ze dne 31. 10. 2013 rozsudek částečně zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Výrok o zamítnutí žaloby vůči žalovanému č. 2 jméno FO nabyl právní moci, na žalované straně tak v řízení zůstal žalovaný č.1 právnická osoba. Dne 27. 1. 2014 prvostupňový soud usnesením č.j. Anonymizováno připustil změnu žalobního návrhu, dne 3. 3. 2014 usnesením č.j. Anonymizováno řízení částečně zastavil, dne 5. 5. 2014 podal žalobce závěrečný návrh, dne 6. 5. 2014 se vyjádřil vedlejší účastník. Dne 7. 5. 2014 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem rozhodnutí o změně žaloby. Dne 10. 6. 2014 soud rozhodl usnesením č.j. Anonymizováno o opravě výroku, o připuštění změny žaloby a částečném zastavení, na straně vedlejšího účastníka došlo ke změně na právnická osoba. Dne 26. 6. 2014 doručil soudu vedlejší účastník znalecký posudek, žalovaný se k němu vyjádřil dne 1. 8. 2014, zástupce žalobce dne 14. 8. 2014, dne 9. 9. 2014 zaslal stanovisko k posudku vedlejší účastník, dne 29. 9. 2014 se na žádost soudu vyjádřil ke zdravotnímu stavu další znalec, soud nařídil jednání na 10. 11. 2014, dne 3. 11. 2014 se vyjádřil žalobce, na žádost vedlejšího účastníka jednání odročeno na 1. 12. 2014, dne 21. 11. 2014 se vyjádřil žalobce a podal námitku podjatosti znalce. Dne 1. 12. 2014 se konalo jednání, kde se vyjádřil znalec k podjatosti a nebyl vyloučen, poté byl vyslýchán a jednání bylo odročeno za účelem poskytnutí lhůty vedlejšímu účastníkovi. Dne 4. 12. 2014 bylo znalci přiznáno znalečné a vyplaceno, dne 14. 1. 2015 oznámil zástupce žalobce ukončení zastupování, žalobce si zvolil nového zástupce. Dne 26. 1. 2015 se konalo jednání, na kterém se četly důkazy a jednání odročeno na 25. 2. 2014 za účelem závěrečných návrhů. Dne 18. 2. 2015 předložil žalobce závěrečný návrh a vedlejší účastník, dne 20. 2. 2015 žalovaný. Dne 25. 2. 2015 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č. j. Anonymizováno, který žalobě částečně vyhověl a částečně ji zamítl, poté vydáno usnesení ze dne 11. 3. 2015 o nákladech státu. Dne 30. 3. 2015 se proti rozsudku odvolal žalovaný, dne 8. 4. 2015 bylo usnesením rozhodnuto o nákladech řízení, dne 9. 4. 2015 se do rozsudku i usnesení odvolal žalobce, doplnil dne 23. 4. 2015. Dne 24. 6. 2015 se k odvolání vyjádřil vedlejší účastník. Soud spis předložil odvolacímu soudu dne 15. 5. 2015, ten spis dne 13. 11. 2015 vrátil bez rozhodnutí s tím, že má nejprve vydat opravné usnesení. Dne 19. 11. 2015 prvostupňový soud vydal opravné usnesení a 11. 12. 2015 spis opět odeslal odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. Dne 24. 5. 2016 se žalobce dotázal na stav věci, dne 10. 6. 2016 se konalo jednání, na kterém odvolací soud vyhlásil usnesení č.j. Anonymizováno o zrušení napadeného rozsudku, usnesení č. j. 11 Anonymizováno o zrušení napadených usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení a 8. 7. 2016 spis vrátil prvostupňovému soudu. Soud vyzval účastníky k vyjádření k závěrům odvolacího soudu, dne 23. 8. 2016 se vyjádřil žalovaný, dne 9. 9. 2016 žalobce, dne 29. 9. 2016 po urgenci vedlejší účastník. Dne 10. 10. 2016 soud rozhodl usnesením o nákladech řízení a nařídil jednání na 9. 11. 2016. Dne 27. 10. 2016 se proti usnesení odvolal původní žalovaný č. 2, dne 9. 11. 2016 se konalo jednání, ne kterém se doplňovali skutková tvrzení, jednání odročeno za účelem výslechu znalců. Dne 18. 11. 2016 se vyjádřil k odvolání žalobce, dne 16. 12. 2016 spis předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, odvolací soud vydal dne 31. 1. 2017 usnesené o potvrzení napadeného usnesení. Poté soud komunikoval se znalcem a dne 7. 4. 2017 ustanovil znalce z oboru doprava k reviznímu posudku. Dne 10. 4. 2017 podal žalobce námitky proti položené otázce znalci, dne 7. 7. 2017 byl soudu doručen vypracovaný znalecký posudek, dne 10. 7. 2017 byla přiznána odměna a vyplacena, dne 4. 8. 2017 se vyjádřil žalobce k podanému posudku. Soud nařídil jednání na 27. 9. 2017, vedlejší účastník požádal o odročení z důvodu nemoci. Soud tak nařídil jednání na 25. 10. 2017, na to se z jednání omluvil žalovaný a podal stanovisko k posudku, dne 23. 10. 2017 se vyjádřil vedlejší účastník. Dne 25. 10. 2017 se konalo jednání, kde se projednal obsah revizního znaleckého posudku, jednání odročeno za účelem dotazu znaleckému ústavu, tento odpověděl dne 6. 11. 2017. Dne 4. 12. 2017 se konalo jednání, kde byly ukončeny důkazní návrhy a jednání odročena na 13. 12. 2017 za účelem závěrečných návrhů. Dne 4. 12. 2017 se omluvil z jednání žalovaný, dne 8. 12. 2017 podal závěrečný návrh vedlejší účastník, dne 11. 12. 2017 žalobce a žalovaný. Dne 13. 12. 2017 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č. j. Anonymizováno, proti kterému se odvolal vedlejší účastník dne 30. 1. 2018, žalobce dne 2. 2. 2018, žalovaný se připojil k odvolání účastníka dne 5. 2. 2018. Spis byl na odvolací soud předložen dne 6. 3. 2018, vedlejší účastník se vyjádřil k odvolání žalobce dne 10. 4. 2018. Na odvolacím Krajském soudu v Plzni se konalo jednání dne 25. 9. 2018, na kterém byl vyhlášen rozsudek č. j. Anonymizováno, který napadený rozsudek částečně změnil a částečně zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Prvostupňový soud po navrácení spisu nařídil jednání na 23. 1. 2019, ze kterého se omluvil žalovaný. Dne 23. 1. 2019 se konalo jednání, na kterém byl přečten rozsudek odvolacího soudu a důkazy, jednání odročeno za účelem zjištění termínu výslechu znalce, po odpovědi znalce nařízeno jednání na 20. 3. 2019. Dne 7. 2. 2019 doplnil skutková tvrzení vedlejší účastník a žalobce, dne 7. 3. 2019 předložil žalobce navrhovaný důkaz. Dne 20. 3. 2019 se konalo jednání, kde byl vyslechnut znalec z oboru zdravotnictví ohledně zdravotního stavu žalobce, jednání odročeno na neurčito za účelem výslechu dalšího znalce. Dále jednání nařízeno na 27. 5. 2019, znalci přiznána odměna, žalovaný oznámil ukončení právního zastoupení. Dne 27. 5. 2019 se konalo jednání, na kterém byl vyslechnut další znalec z oboru zdravotnictví – ortopedie, jednání odročeno za účelem zvážení revizního znaleckého posudku. Poté soud poptal možné znalce, dne 13. 9. 2019 usnesením ustanovil právnická osoba znalcem z oboru zdravotnictví – traumatologie, aby přezkoumal závěry předešlých zdravotnických posudků. Revizní znalecký posudek byl předložen dne 10. 2. 2020. Žalobce se k posudku vyjádřil dne 22. 4. 2020 a navrhl jeho doplnění, dne 19. 5. 2020 se vyjádřil vedlejší účastník, dne 27. 5. 2020 se k námitkám vyjádřil znalecký ústav, dne 25. 6. 2020 podal žalobce repliku k vyjádření znaleckého ústavu, znalci byla přiznána a vyplacena odměna, jednání nařízeno na 14. 10. 2020. Dne 7. 10. 2020 se vyjádřil žalobce, dne 14. 10. 2020 se konalo jednání, kde byl konstatován obsah posudků a důkazní řízení bylo skončeno. Za účelem rozhodnutí a závěrečných návrhu bylo jednání odročeno na 23. 11. 2020, dne 12. 11. 2020 podal závěrečný návrh žalobce, dne 18. 11. 2020 vedlejší účastník. Dne 23. 11. 2020 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č. j. Anonymizováno, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu škody, dne 4. 1. 2021 navrhl žalobce doplnění rozsudku, dne 6. 1. 2021 vydal soud oprané usnesení k rozsudku, dne 11. 1. 2021 se odvolal vedlejší účastník a žalovaný, který oznámil nového právního zástupce shodného se zástupcem vedlejšího účastníka, za oba pak podal doplnění odvolání, žalobce se k tomu vyjádřil dne 3. 3. 2021. Spis byl předložen na odvolací soud dne 2. 3. 2021, odvolací Krajskou soud v Plzni vydal dne 9. 7. 2021 rozsudek č. j. Anonymizováno, kterým napadený rozsudek zrušil a rozhodl, aby věc projednal a rozhodl jiný samosoudce pro opakované závažné procesní vady a nepřezkoumatelná odůvodnění. Věc byla přidělena jiné soudkyni a dne 21. 4. 2022 se konalo jednání, na kterém byl konstatován podstatný obsah spisu a odročeno na 7. 6. 2022 za účelem dokončení, dne 2. 5. 2022 žalobce specifikoval své nároky, dne 5. 5. 2022 se vyjádřil žalovaný a vedlejší účastník k provedení důkazu. Dne 7. 6. 2022 se konalo jednání, na kterém se sděloval obsah spisu, jednání odročeno na 22. 9. 2022 za účelem dokončení a závěrečných návrhů. Dne 5. 8. 2022 se k jednání vyjádřil žalobce, dne 22. 9. 2022 podal závěrečný návrh. Dne 22. 9. 2022 se konalo jednání, kde bylo přistoupeno k závěrečným návrhům a dne 3. 10. 2022 byl na jednání vyhlášen rozsudek č. j. Anonymizováno, kterým byla žaloba zamítnuta. Žalobce se do rozsudku odvolal dne 22. 11. 2022, spis byl předložen dne 5. 1. 2023 na odvolací soud. Odvolací soud vyzval žalobce k doplnění odvolání, dne 27. 6. 2023 se žalobce vyjádřil, dne 30. 6. 2023 se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování o znalecké zkoumání z oboru očního lékařství. Dne 3. 7. 2023 byl ustanoven znalec, který vypracovaný znalecký posudek předložil soudu dne 20. 10. 2023, přiznáno znalečné, žalovaný a vedlejší účastník se k posudku vyjádřili dne 2. 11. 2023. Dne 8. 12. 2023 se konalo jednání, na kterém byl vyslechnut znalec, návrh žalobce na výslechy dalších lékařů byl zamítnut a byl vyhlášen rozsudek č. j. Anonymizováno který napadený rozsudek částečně potvrdil a částečně zrušil a vrátil k dalšímu řízení, rozsudek nabyl právní moci dne 22. 1. 2024. Dne 21. 3. 2024 podal žalobce dovolání proti rozsudku společně se žádostí o osvobození od placení poplatku, nato řešeny majetkové poměry (o žádosti nerozhodnuto kvůli změně majetkových poměrů), spis předložen na dovolací soud dne 11. 11. 2024, odmítnuto bylo usnesením Nejvyššího soudu č.j. Anonymizováno ze dne 24. 7. 2025, které nabylo právní moci dne 12. 8. 2025. Dne 27. 10. 2025 založeno do spisu sdělení ministerstva spravedlnosti, které konstatovalo nesprávný úřední postup a nepřiměřenou délku řízení a poskytlo žalobci zadostiučinění ve výši 542 500 Kč a žádá o podání zprávy ohledně dalšího průběhu řízení, neboť řízení nebylo dosud skončeno. Do spisu dne 1. 12. 2025 založeno usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti žalobce. Dne 21. 1. 2026 vydáno usnesení o náhradě nákladů řízení, do usnesení se dne 9. 2. 2026 odvolal žalovaný a vedlejší účastník, k doplnění vyzvání dne 11. 2. 2026 a spis zaslán na žádost Obvodnímu soudu pro adresa.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

9. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

10. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/201). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií demonstrativně stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk.

15. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci. Na druhou stranu stát neodpovídá za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

17. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

18. Soud se zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že řízení trvá od podání žaloby dne 12. 1. 1999 do dnešního dne, tedy aktuálně 27 let 2 měsíce. Délka řízení se stanovuje s podrobností na roky a měsíce, nikoli rovněž na dny (srov. například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č.j. 55 Co 8/2023-114, odst. 14). Ohledně 12 dnů soud proto zaokrouhlil délku řízení na celé měsíce směrem dolů, neboť jde o méně než jednu polovinu měsíce.

20. Jak sám podotkl i žalobce, v řízení bylo pravomocně rozhodnuto ke dni 8. 12. 2023 a o podaném dovolání bylo rozhodnuto dne 24. 7: 2025, které bylo žalobci doručeno dne 11. 8. 2025, následně již byla podaná ústavní stížnost žalobce odmítnuta a předmětem řízení zůstaly již jen náklady řízení.

21. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že předmět posuzovaného řízení ke dni 11. 8. 2025 fakticky odpadl, neboť po tomto datu byla již jen odmítnuta nedůvodná ústavní stížnost žalobce a předmětem řízení zůstala toliko náhrada nákladů řízení. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci tak formálně sice trvá od 12. 1. 1999 do dnešního dne, nicméně pro účely odškodnění jeho délky je třeba rozlišit období před 11. 8. 2025 a po 11. 8. 2025.

22. Pokud jde o dobu po 11. 8. 2025, pak z důvodů podrobně popsaných shora soud význam řízení pro žalobce hodnotí jako zcela zanedbatelný a i přesto, že délku řízení je nutno jako celek posoudit jako nepřiměřenou, plně odpovídající formou satisfakce je konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době, které žalobci poskytla již žalovaná. Pokud jde o další kritéria postupu orgánů veřejné moci, složitost řízení a chování účastníka, odkazuje soud na níže učiněné závěry. Význam řízení snížený až na význam zanedbatelný je však zcela určující a žádné další kritérium by nemohli zvrátit závěr soudu o tom, že není na místě poskytnout peněžní formu satisfakce.

23. Jinak je tomu ohledně odškodnění nemajetkové újmy žalobce z důvodu nepřiměřené délky řízení do dne 8. 12. 2025. Zde soud vycházel z délky řízeni 26 let a 11 měsíců (ohledně 27 dní soud délku řízení zaokrouhlil nahoru, neboť jde o více než polovinu měsíce).

24. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

25. Výše uvedenou dobu trvání řízení, tj. 26 let a 11 měsíců shledal soud s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřenou. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 OdpŠk, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci částečné plnění.

26. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

27. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud v souladu se žalobcem i žalovanou za odpovídající, aby základní částka ročního odškodnění činila 20 000 Kč, neboť posuzované řízení bylo mimořádně dlouhé. Celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění tak činí pro žalobce 518 337 Kč.

28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Soud k tomu dále dodává, že poskytnuté peněžité zadostiučinění není ani trestem pro žalovaný stát za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho dobu, ani nemá poškozenému kompenzovat majetkovou újmu. Poskytnuté zadostiučinění má odčinit nejistotu, v níž se žalobce nacházel ohledně toho, jak řízení dopadne. Tato újma je stále stejná a nesnižuje se ani nezvyšuje s ohledem na kupní sílu měny. Není proto žádný důvod tuto částku navyšovat z důvodu inflačních vlivů.

29. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

30. Řízení bylo velmi složité po stránce skutkové i procesní. V průběhu řízení byl ze strany žalobce několikrát měněn žalobní nárok, v řízení bylo zapotřebí několika znaleckých posudků i jejich doplnění. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Soud proto s ohledem na toto kritérium základní částku snížil základní částku o 30 %.

31. Soud dále posuzoval jednání poškozeného, přičemž dospěl k závěru, že se žalobce na délce řízení částečně podílel. Zejména v počáteční fázi řízení, a to například koncem roku 2007 a v první polovině roku 2008, kdy musel být žalobce soudem opakovaně urgován k dodání podkladů. Dále koncem roku 2008, kdy žalobce neposkytoval součinnost ani ustanovenému právnímu zástupci a konečně zejména v průběhu roku 2009 při zpracování znaleckého posudku, kdy žalobce nespolupracoval s ustanoveným znalcem a neposkytoval mu potřebné podklady, kdy byl urgován opakovaně jak znalcem, tak i soudem, a to až do první poloviny roku 2010. Soud tak dospěl k závěru, že i sám žalobce zapříčinil prodloužení celého řízení a s ohledem na toto kritérium tak základní částku modifikoval snížením o 10 %.

32. Pokud se jedná o postup soudu, nutno konstatovat, že soud prvního stupně postupoval ve věci víceméně plynule a koncentrovaně, v řízení se však vyskytly ojedinělé průtahy, a to zejména v období od 9. 10. 2012, kdy byl spis po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně předložen na odvolací soud k rozhodnutí o odvolání, až do dne 31. 10. 2013, kdy odvolací soud rozsudek částečně zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Dále zdejší soud shledal průtah v řízení zapříčiněný soudem v období od 25. 2. 2015, kdy byl vyhlášen další rozsudek soudu I. stupně, kdy byl spis odvolacímu soudu předložen dne 15. 5. 2015, ovšem ten spis dne 13. 11. 2015 vrátil bez rozhodnutí s tím, že má soud I. stupně nejprve vydat opravné usnesení. Zejména je však dle názoru soudu nutné přihlédnout ke skutečnosti, že rozhodnutí soudu I. stupně byla opakovaně rušena a vracena k dalšímu řízení, přičemž nakonec byl spis přikázán k rozhodnutí i jinému soudci, a to z důvodu opakovaných procesních vad a nepřezkoumatelnosti rozsudků. Soud proto s ohledem na toto kritérium základní částku zvýšil o 30 %.

33. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení lze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, neboť se jednalo o spor týkající se náhrady škody na zdraví žalobce, navíc zapříčiněný dopravní nehodou, při kterém byla žalobci způsobena těžká újma na zdraví. S ohledem na uvedené proto soud modifikoval základní částku zvýšením o 20 %.

34. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě zvýšit o 10 % (- 30 % - 10 % + 30 % + 20 %) na výsledných 570 170,70 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení v částce 542 500 Kč před podáním žaloby, uložil soud žalované povinnost doplatit žalobci rozdíl mezi výše uvedenými částkami ve výši 27 670,70 Kč (výrok I), ve zbylé části pak nárok žalobce zamítl jako nedůvodný (výrok II).

35. Soud tak dle výše uvedeného vyhověl podané žalobě pouze co do částky 27 670,70 Kč, přičemž žalobci přiznal i požadovaný úrok z prodlení z této částky, který je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. S ohledem na uplatnění nároku u žalované dne 14. 8. 2025, došlo k uplynutí šestiměsíční lhůty dne 14. 2. 2026 a zákonný úrok z prodlení tak žalobci náleží ode dne 15. 2. 2026. Soud tedy neměl důvod nepřiznat žalobci zákonný úrok z prodlení z přiznané částky od tohoto dne, ve zbylé části nárok na úroky z prodlení zamítl (výrok II).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za právní zastoupení žalobce za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) v sazbě mimosmluvní odměny dle § 9a odst. 2 písm. a) ve spojení s § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), tj. v částce 2 220 Kč, dále náklady za dvě paušální náhrady hotových výdajů x 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Ve smyslu § 137 o. s. ř. byla žalobci přiznána taktéž 21 % náhrada DPH ve výši 1 121,40 Kč, neboť právní zástupce je plátcem této daně. Soud nepřiznal žalobci náhradu za repliku k vyjádření žalované ze dne 14. 1. 2026, když tento úkon neshledal účelným, neboť žalobce v této replice pouze opakoval žalobní tvrzení. Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 8 461,40 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.