28 C 23/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 129 205,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 123 740 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč měsíčně se splatností vždy do 20. dne kalendářního měsíce počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení a pod ztrátou výhody splátek při prodlení se splacením byť jen jediné splátky, přičemž výše poslední splátky bude odpovídat výši nesplacené jistiny.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 5 465,68 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným na částku 1 850,47 Kč za období od 18.12.2024 do 27.1.2025 a zákonným úrokem z prodlení od 28.1.2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 1. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 129 205,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ní uzavřela dne 20. 3. 2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, přičemž řádně prověřila prostřednictvím odborných pracovníků úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 130 000 Kč. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované opakovaně peněžní prostředky do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce a žalovaná se zavázala za poskytnutý úvěr platit úroky ve výši 2,19 % v měsíčních splátkách z výše úvěrového rámce se splatností ke 20. dni kalendářního měsíce. Ve splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část úvěru, pravidelné i nepravidelné poplatky a smluvní sankce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala částku 133 200 Kč (sestávající z úroků, poplatků a jistiny) a uhradila 9 460 Kč. Žalovaná však dále úvěr řádně a včas neplatila, žalobkyně jej tak zesplatnila ke dni 3. 12. 2024 a vyzvala žalovanou k úhradě celého úvěru. Žalovaná dluh neuhradila, žalobkyně ji tak vyzvala k úhradě předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce. Žalovaná ani tak dluh neuhradila a žalobkyně eviduje ke dni sepsání žaloby pohledávku za žalovanou ve výši žalované částky, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 127 605,68 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Příslušenství představuje zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný na částku 1 850,47 Kč za období od 18. 12. 2024 do 27. 1. 2025, a zákonný úrok z prodlení od 28. 1. 2025 do zaplacení.

2. Zdejší soud vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR 21492/2025-8 ze dne 5. 2. 2025. Žalovaná proti němu podala včasný odpor dne 14. 2. 2025, který doplnila podáním doručeným dne 13. 3. 2025. V něm potvrdila, že se žalobkyní uzavřela předmětnou smlouvu s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, kterou v následujícím období vyčerpala a úvěrový rámec navyšovala až na částku 130 000 Kč, k červnu 2024. Ve smlouvě se zavázala platit minimální měsíční splátku ve výši 1 093 Kč a dosud uhradila 9 460 Kč. Dle jejího názoru si žalobkyně při prvotním ověřování neposoudila s odbornou péčí schopnost jí jako spotřebitele splácet, stejně tak neověřila změnu poměrů při navýšení úvěrového rámce. Ke svým argumentům odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, směrnice Evropského parlamentu a rozhodnutí České národní banky. Podle ní žalobkyně pochybila při posuzování její schopnosti splácet, když schválila revolvingový úvěr do výše 130 000 Kč s příjmem důchodu 6 500 Kč a náklady na domácnost 7 200 Kč. Skutečnost, že si předmětné finanční produkty nemůže dovolit, na ni začala dopadat koncem roku 2024, kdy se obrátila na dluhovou poradnu a také na žalobkyni za účelem nalezení smírného řešení, ta však nevyhověla. Dále se žalovaná vyjádřila ke kapitalizaci úroků, k úrokům a nákladům za vymáhání. Nesouhlasí s kapitalizací zákonného úroku z prodlení, neboť jej přesahuje a nebyl smluvně ujednán, nesouhlasí ani s nákladem na vymáhání ve výši 300 Kč, neboť nebylo prokázáno, zda v daném měsíci k vymáhání skutečně došlo. Nesouhlasí s úrokem za hotovostní a bezhotovostní transakce, když chybí informace o tom, jakým způsobem se úrok chová. Dále považuje za spornou i skutečnost, zda předmětná smlouva byla řádně uzavřena formou na dálku, neboť není postaveno na jisto, zda žalovaná skutečně nezaměnitelným způsobem připojila prostředek identifikace prokazující akceptaci, tj. zda byl elektronický podpis skutečně zaručen a připojen. Na to odkázala na rozhodnutí okresních soudů a evropské předpisy. Na závěr doplnila, že ve věci bylo před podáním žaloby zahájeno řízení před finančním arbitrem. Dle výše uvedených důvodů je dle žalobkyně předmětná smlouva neplatná a navrhuje tak úhradu čerpané jistiny ve formě splátek rozdělené po částce 3 000 Kč.

3. Žalovaná má státní příslušnost Ukrajiny, přičemž trvalé bydliště v České republice má hlášené na adrese , adresa, . Mezinárodní příslušnost českého soudu vyplývá z čl. 4 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení), podle kterého na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky, ve spojení s § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.

4. Dále se soud zabýval otázkou, kterým právním řádem se řídí právní vztah mezi účastníky, přičemž dospěl k závěru, že dle článku 10 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) se daný smluvní vztah řídí českým právem.

5. Soud poté ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná v podání doručeném dne 13. 3. 2025 výslovně požádala ve věci nenařizovat jednání a rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.

6. Soud provedl dokazování listinami, které mu předložila žalobkyně i žalovaná a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná uzavřela dne 20. 3. 2024 se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kdy na základě této smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat bezúčelový revolvingový úvěr vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 50 000 Kč s měsíční výší splátky 1 093 Kč, tj. 2,185 % z úvěrového rámce, s termínem splatnosti vždy ke 20. dni v měsíci na daný bezhotovostní účet. Dle oddílu příjmu a výdajů měla žalovaná čistý měsíční příjem 25 000 Kč a vedlejší 6 500 Kč, celkem tedy 31 500 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, splátky všech úvěrů ve výši 1 200 Kč a ostatní výdaje 2 000 Kč. V oddílu důsledků nesplácení úvěru byla sjednána částka 300 Kč za účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním za každý měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, úrok z prodlení dle platného nařízení vlády a možnost zesplatnění úvěru. Součástí byly rovněž úvěrové podmínky, které upravovaly možnost změny úvěrového rámce (snížení i zvýšení). Ke smlouvě byly přiloženy Úvěrové podmínky (zjištěno ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, a Úvěrových podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, . – IUK123 platné od 1. 6. 2023). Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná čerpala zpočátku smluvenou částku ve výši 50 000 Kč, postupně pak do výše 133 200 Kč, přičemž uhradila pouze částku 9 460 Kč, kterou si žalovaná započetla ve výši 5 594,32 Kč na jistině, 1 461,44 Kč na úrok za hotovostní transakce a 2 404,24 Kč na úrok. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, a to její příjmovou a výdajovou stránku, informace o věku, vzdělání, zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí, způsobu bydlení a rovněž nahlížela do externích registrů. K tomu přiložila zprávu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) obsahující postup posouzení úvěruschopnosti a Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 27. 1. 2025 obsahující potvrzení ověření bonity klienta před uzavřením smlouvy. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, žalobkyně jej tak zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celého úvěru (výzva ke splacení celého úvěru ze dne 3. 12. 2024, podací arch ze dne 4. 12. 2024). Žalovaná dluh neuhradila, žalobkyně ji tak vyzvala k úhradě předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce (předžalobní výzva k plnění ze dne 3. 1. 2025, podací arch ze dne 6. 1. 2025). Žalovaná ani tak dluh neuhradila a žalobkyně eviduje ke dni sepsání žaloby pohledávku za žalovanou ve výši žalované částky a příslušenství, které představuje zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný na částku 1 850,47 Kč za období od 18. 12. 2024 do 27. 1. 2025, a zákonný úrok z prodlení od 28. 1. 2025 do zaplacení.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpotřÚv“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚv poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil v souladu § 2395 o. z. tak, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, a ani žalobkyně nečinila sporným, že revolvingový úvěr v rámci původní výše do 50 000 Kč byl žalované poskytnut jako spotřebiteli. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 133 200 Kč. Ze shora citovaných ustanovení SpotřÚv vyplývala žalobkyni jako poskytovateli spotřebitelského úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 věty druhé SpotřÚv k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru soud přihlédne i bez návrhu. Soud tak byl povinen posoudit, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by ověřila skutečné příjmy i výdaje žalované na živobytí, stejně tak neprokázala, že by znovu prověřovala její úvěruschopnost při navyšování úvěrového rámce, tj. neměla za prokázané, že žalovaná, která více než zdvojnásobila požadavek na výši úvěru, měla v dané chvíli schopnost takto vysokou částku splácet. Naopak dle NRKI, které potvrzuje posouzení žalobkyně ke dni 20. 3. 2024, tj. před poskytnutím úvěru, bylo dovozeno, že žalovaná je důchodce s měsíčním příjmem ve výši 6 500 Kč a výdaji 7 200 Kč. Tento údaj tak nekoresponduje s tvrzením žalobkyně o provedení kontroly o příjmech a výdajích žalobkyně, když ve smlouvě ze dne 20. 3. 2024 jsou uvedeny údaje jiné. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované i s přihlédnutím k požadavkům § 78 odst. 1 SpotřÚv, kdy je třeba předmětnou smlouvu považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je upraveno v § 2993 o. z. Soud má v řízení za prokázané, že žalobkyně skutečně poskytla žalované částku 133 200 Kč, přičemž žalovaná ke dni podání žaloby uhradila částku 9 460 Kč. V souladu s § 2993 o. z. tak má žalobkyně nárok na vrácení jistiny poskytnuté částky ve výši 123 740 Kč, s tím že žalovaná požádala o uhrazení dluhu formou splátek a soud vzhledem k aktuálním možnostem splácet shledal účelné, aby jej formou splátek hradila, když žalovaná je důchodce s měsíčním příjmem ve výši 6 500 Kč a výdaji 7 200 Kč a soudu je dále známo z úřední činnosti, že žalovaná neprochází insolvenčním řízením, nicméně u zdejšího soudu proti ní jako žalované je vedeno jedno další řízení civilní a jedno exekuční.

12. Protože závazek ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní je neplatný, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni pouze dlužnou jistinu, a to ve lhůtě dle jejích aktuálních možností podle § 87 odst. 1 větě poslední ZSÚ. Soud tak žalované uložil, aby tuto částku žalobkyni zaplatila, přičemž s ohledem na znění cit. § 87 odst. 1 ZSÚ dosud nenastala splatnost tohoto závazku; ta bude určena až právě výrokem I tohoto rozsudku. S ohledem na shora uvedený závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy a povinnosti žalované vrátit dle § 87 odst. 1 ZSÚ pouze jistinu, soud výrokem II zamítl veškeré další nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení. Soud tak žalobu zamítl co do požadovaného úroku z prodlení, nároku na náhradu nákladů na vymáhání a smluvních pokut.

13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., ze strany soudu bylo rozhodnuto o plnění přiznané částky ve splátkách, když žalovaná o uvedené požádala s ohledem na svou finanční situaci a žalobkyně konkludentně souhlasila.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o. s. ř., neboť shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni, která byla úspěšná pouze z hlediska procesního. V daném případě sice každý z účastníků dosáhl částečného úspěchu ve věci, přičemž žalobkyně ve větším rozsahu, kdy za běžných okolností by žalované bylo uloženo náklady řízení žalobkyni nahradit. Výše uvedené ustanovení však umožňuje, aby úspěšnému účastníku, který je oprávněn k náhradě nákladů řízení, soud tuto náhradu odepřel tak, že neúspěšnému účastníku tuto náhradu neuloží. Umožňuje tak soudu zásadu úspěchu prolomit, pokud je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti vynaložil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2438/2013), a zároveň pokud lze na oprávněném (úspěšném) účastníku spravedlivě požadovat, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého. Soud pak při posuzování nároku na náhradu nákladů přihlédl nejen k majetkovým, sociálním a osobním poměrům účastníků řízení, tak i k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně a k postojům účastníků v průběhu řízení. V daném případě žalobkyně doložila, že se před podáním žaloby pokusila o smírné řešení sporu, a to nejen přímo se žalobkyní, ale rovněž zahájením řízení u finančního arbitra. V průběhu řízení byla aktivní a ve svém vyjádření k žalobě sdělila vývoj okolností předmětného sporu. Stejně tak finanční situace žalované není příznivá, jestliže splácení předmětného dluhu je při současných poměrech obtížné, a naopak finanční situace žalobkyně umožňuje nést náklady řízení. Z výše uvedených důvodů tak soud ve výroku III rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení vůči žalované.