28 C 252/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o zaplacení 89 051 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 26 249 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do návrhu na zaplacení částky 62 802 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 331,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 461,26 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 27 219,88 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, úroku 15 % ročně z částky 25 133,26 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 289,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 863,70 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 10 547,60 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a úroku 15 % ročně z částky 9 918,59 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2 ve výši, která bude určena samostatným usnesením do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 89 051 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním společnost právnická osoba., IČO IČO, dne 5. 5. 2021 uzavřela smlouvu č. hodnota, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, jež žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a zavázal se je splatit spolu s úrokem v pevné výši 2 792 Kč, částkou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 218 Kč, částkou za administrativní činnost ve výši 2 692 Kč a částkou za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 5 220 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 3 851 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 5. 7. 2022. Žalovaný však nesplácel splátky řádně a včas, přičemž na zápůjčku uhradil poslední splátku dne 28. 6. 2021 ve výši 3 900 Kč. Ke dni následujícímu po marném uplynutí lhůty pro úhradu další splátky tak výše poskytnutých nevrácených peněžních prostředků činila na jistině částku 25 133,26 Kč, úrok částku ve výši 2 086,62 Kč a ostatní celkové dlužné poplatky částku 18 943,12 Kč. Následně žalovaný neplatil ničeho. Od 6. 7. 2022, tj. den po uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky byly poskytnuté nevrácené peněžní prostředky ve výši 25 133,26 Kč úročeny úrokem ve výši 15 % ročně. Smlouvou ze dne 25. 4. 2023 byla pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství s účinností ke dni 28. 4. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně v řízení požaduje částku 62 163 Kč sestávající z dlužné jistiny 25 133,26 Kč a dlužného celkového poplatku ve výši 18 943,12 Kč a dále příslušenství, a smluvní úrok v pevné výši 2 086,62 Kč a dále z částky dlužné jistiny ve výši 15 % ročně od 6. 7. 2022 do 1. 4. 2023 společně kapitalizovaný na částku 4 461,26 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 2. 4. 2023 do zaplacení.

1. Dále společnost právnická osoba., IČO IČO, dne 27. 2. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu č. hodnota, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, jež žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a zavázal se je splatit spolu s úrokem v pevné výši 1 444 Kč, částkou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, částkou za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč a částkou za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 2 700 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 4. 2022. Žalovaný však nesplácel splátky řádně a včas, přičemž na zápůjčku uhradil poslední splátku dne 28. 6. 2021 ve výši 2 000 Kč. Ke dni následujícímu po marném uplynutí lhůty pro úhradu další splátky tak výše poskytnutých nevrácených peněžních prostředků činila na jistině částku 9 918,59 Kč, úrok částku ve výši 629,01 Kč a ostatní celkové dlužné poplatky částku 7 340,40 Kč. Následně žalovaný neplatil ničeho. Od 28. 4. 2022, tj. den po uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky byly poskytnuté nevrácené peněžní prostředky ve výši 9 918,59 Kč úročeny úrokem ve výši 15 % ročně. Smlouvou ze dne 25. 4. 2023 byla pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství s účinností ke dni 28. 4. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně v řízení požaduje částku 26 888 Kč sestávající z dlužné jistiny 9 918,59 Kč a dlužného celkového poplatku ve výši 7 340,40 Kč a dále příslušenství, a smluvní úrok v pevné výši 629,01 Kč a dále z částky dlužné jistiny ve výši 15 % ročně od 28. 4. 2022 do 1. 4. 2023 společně kapitalizovaný na částku 1 863,70 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od 28. 4. 2022 do zaplacení.

2. Společnost právnická osoba. posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky na základě jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, na něž byl dotazován a nahlédnutím do veřejných registrů. Právní předchůdce žalobkyně tak zjistil, že pravidelný příjem žalovaného činí částku 27 922 Kč ke dni 27. 2. 2021 a částku 31 171 Kč ke dni 5. 5. 2021, přičemž měsíční výdaje činí částku 9 390 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost k jiné osobě a bydlí u rodičů. Z uvedených důvodů dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že žalovaný má dostatečnou schopnost požadované zápůjčky splácet. Dále žalobce uvedl, že vycházel z prohlášení samotného žalovaného, který je označil za pravdivá a předpokládal tak, že žalovaný jedná ve smyslu § 6 odst. 1 a § 7 o. z. poctivě.

3. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky předžalobně upomenut, přesto již dále nesplatil ničeho.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a bez omluvy se nedostavil ani k ústnímu jednání, ač k němu byl řádně předvolána.

5. Soud při jednání dne 12. 2. 2025 provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a zjistil následující skutečnosti:

6. Ze žádosti o úvěr ze dne 5. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 29 000 Kč, přičemž uvedl, že je od 1. 12. 2017 zaměstnán s měsíčním příjmem 31 171 Kč, což doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou, a dále že jeho měsíční výdaje činí 9 382 Kč na bydlení a energiích, na dopravě a na splátkách stávajících půjček. Dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. V právnická osoba uvedl půjčku od společnosti Anonymizováno ve výši 61 348 se zbývající částkou k doplacení ve výši 30 657 Kč.

7. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že společnost právnická osoba., IČO IČO, dne 27. 2. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu, když mu poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, částkou 7 350 Kč za poskytnutí úvěru, částkou 7 350 Kč za náklady na vyhodnocení úvěru, a částkou 2 700 Kč za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. RPSN činilo 272,44 %. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky.

8. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 0341979 soud zjistil, že společnost právnická osoba., IČO IČO, dne 5. 5. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu, když mu poskytla peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 2 792 Kč, částkou 14 210 Kč za poskytnutí úvěru, částkou 2 692 Kč za náklady na vyhodnocení úvěru, a částkou 5 220 Kč za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 851 Kč. RPSN činilo 272,44 %. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky.

9. Dále soud z výpisu plateb v hotovosti zjistil, že žalovaný uhradil dne ke smlouvě č. 0341979 dvě platby v hotovosti, a to dne 6. 5. 2021 ve výši 3 851 Kč a dne 28. 6. 2021 ve výši 3 900Kč a ke smlouvě č. hodnota celkem pět plateb v hotovosti, každá ve výši 2 000 Kč, a to dne 28. 2. 2021, 14. 3. 2021, 14. 4. 2021, 5. 5. 2021 a 28. 6. 2021.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 včetně přílohy 1. soud zjistil, že společnost právnická osoba., IČO IČO, postoupila pohledávku vůči žalovanému z výše uvedených smluv na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 soud zjistil, že společnost právnická osoba., vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky, jejíž výše bez příslušenství činila 70 455,72 Kč a 30 541,56 Kč. Konečně z výzvy k plnění ze dne 31. 7. 2023 včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k plnění dopisem odeslaným 1. 8. 2023.

11. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaný byl od 1. 12. 2017 zaměstnaný u společnosti Anonymizováno. se sjednanou měsíční mzdou ve výši 25 000 Kč hrubého. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 13. 11. 2018 soud zjistil, že výše měsíční mzdy byla zvýšena na částku 31 000 Kč hrubého. Z výplatních pásek za měsíce Anonymizováno soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného činil průměrně 21 488,6‬0 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 15. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný měl sjednán nájemní vztah k bytu na adrese adresa na dobu určitou do 31. 12. 2020 s měsíční výší nájmu 10 000 Kč a zálohy na služby ve výši 1 000 Kč. Z prodloužení nájemní smlouvy ze dne 31. 12. 2920 (pozn. soudu – zřejmě překlep, myšleno 31. 12. 2020) soud zjistil, že výše uvedený nájemní vztah byl prodloužen na dobu do 31. 3. 2021.

12. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky v celkové výši 89 051 Kč s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly dne 27. 2. 2021 a 5. 5. 2021 uzavřeny smlouvy o úvěru, v níž se právní předchůdce žalobce zavázal, poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za čerpání úvěru a úrok. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl peněžité prostředky v celkové výši 44 000 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 17 751 Kč. Pohledávka ze smlouvy vůči žalovanému byla společností právnická osoba., postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 25. 4. 2023. Žalovaný ani po postoupení pohledávky žalobkyni nesplatila ničeho.

14. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), „je neplatné ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smyl a účel zákona vyžaduje.“ Dle § 588 o. z. „soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuj veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrtit a zaplatit úroky.“ 16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), „spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“ 17. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ „poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.“ Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […].“ Podle § 78 odst. 4 věty první ZSÚ „poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.“ Podle § 78 odst. 5 ZSÚ „povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.“ 18. Podle § 84 odst. 2 ZSÚ „spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“ 19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ „poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“ 20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve znění účinném do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, „[j]e-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“ 21. Shora uvedený skutkový závěr soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalovaným a společností právnická osoba., byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ. Pohledávka společnosti právnická osoba., na vrácení poskytnutých peněžních prostředků byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 o. z.

22. Žalobkyni se však již v řízení, ačkoliv byla opakovaně soudem poučena, nepodařilo prokázat, že by řádně splnila, resp. její právní předchůdce povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně vycházela ze sdělení, že žalovaný má příjem ve výši cca 30 000 Kč měsíčně, což ověřil z pracovní smlouvy a předložených výplatních pásek. Nicméně pokud jde o výdaje žalovaného, zde se žalobce spolehl na pouhé sdělení částky 9 382 Kč, které uvedl žalovaný; žalobce tento údaj nijak neověřil, byť mu žalovaný sdělil, že bydlí u rodičů a zároveň doložil nájemní smlouvu na částku 11 000 Kč měsíčně, což přinejmenším vzbuzuje pochybnosti o pravdivosti takového tvrzení. Jestliže poskytovatel spotřebitelského úvěru rezignuje na ověření přesné výše výdajů spotřebitele a zároveň neověří ani způsob bydlení spotřebitele, nelze mít za to, že by řádně ověřil výši výdajů spotřebitele podle § 84 odst. 2 věty poslední ZSÚ. Poukaz žalobce na to, že výdaje lze určit kvalifikovaným odhadem odkazujícím k součtu částek životního minima a normativních nákladů na bydlení, soud neměl za správný. Určení výše výdajů pomocí kvalifikovaného odhadu může být v určitých případech přípustné (např. při nedostatku podkladů z důvodu bydlení bez běžného právního titulu, tyto mimořádné okolnosti však musí poskytovatel úvěr opět osvědčit), avšak nikoliv v situaci kdy se zjevně příčí základní logice.

23. Dalším neméně významným údajem pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr také způsob plnění dosavadních dluhů podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ. Aby mohl poskytovatel spotřebitelského úvěru daný způsob plnění posoudit, musí nejprve zjistit, zda spotřebitel již měl nebo stále má dluhy a jak dluhy splácí. Zároveň musí sjednané splátky dosud nesplacených dluhů zahrnout též mezi výdaje spotřebitele. V předmětném případě nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval existenci a způsob plnění dluhů žalovaného, když se žalobce plně spokojil s prohlášením žalovaného. Žádné doklady podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSÚ ohledně ověřování existence a způsobu plnění dosavadních dluhů žalovaného nebyly soudu předloženy. Zároveň však žalovaný uvedl, že již nějaký úvěr splácí, což logicky implikuje možné obtíže se splácením, které měly být žalobce prověřeny.

24. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru nezjistila dostatečně informace o poměrech žalovaného a informace, které od žalovaného získala, nehodnotila s náležitou obezřetností a pečlivostí, neboť z nich neplyne závěr, že žalovaný disponoval prostředky umožňujícími mu řádně hradit sjednané splátky. Na tomto závěru pak nemůže ničeho změnit ani obrana žalobkyně, že při svém závěru vycházel z pravdivosti prohlášení žalovaného. Jak bylo shora uvedeno, předně je povinností poskytovatele úvěru poskytnuté údaje přiměřeně ověřit, zároveň pak žalovaným poskytnuté informace i při presumpci jejich pravdivosti, nemohly vést k logickému závěru o jeho celkových poměrech, které by mu umožnily každý měsíc uhradit splátku přesahující 4 000 Kč. Závěr, že žalobkyně své povinnosti pečlivě prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet nedostála, je zcela na místě.

25. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným řádně posoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky, s ohledem na § 86 odst. 1 ZSÚ nebyla oprávněn s ním smlouvu uzavřít. Protože smlouvu přesto uzavřela, je tato neplatná podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu přes § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ a podle § 588 o. z., neboť porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť již Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Povinnost soudu přihlížet k neplatnosti i bez návrhu a bez časového omezení plyne též z článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jak dovodil rovněž Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. proti GK). K tomu se sluší poznamenat, že podle čl. XVIII zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, bude s účinností od 29. 5. 2022 bude § 87 odst. 2 věta druhá ZSÚ výslovně znít: „Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ 26. Protože závazek ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem je neplatný, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pouze dlužnou jistinu, a to ve lhůtě dle jeho aktuálních možností podle § 87 odst. 1 větě poslední ZSÚ. Jak bylo v řízení zjištěno, žalovaný čerpal jistinu ve výši 44 000 Kč a uhradil částku 17 751 Kč. Soud tak žalovanému uložil, aby částku 17 751 Kč žalobci zaplatil, přičemž s ohledem na znění cit. § 87 odst. 1 ZSÚ dosud nenastala splatnost tohoto závazku; ta bude určena až právě výrokem I tohoto rozsudku.

27. Při určení splatnosti stanovované povinnosti musí soud vycházet z aktuálních poměrů žalovaného a stanovit ji tak, aby žalovaný byl schopen svou povinnost splnit. Jelikož se však žalovaný k soudu na předvolání nedostavil, neboť soudu se nepodařilo ani zjistit jeho aktuální místo pobytu a z toho důvodu žalovaného v řízení zastupovala ustanovená opatrovnice, soud nemohl žalovaného o povinnosti tvrdit a prokázat své aktuální poměry v tomto řízení poučit (§ 118a o. s. ř.). Soud tak vyšel pouze z jemu známých skutečností z úřední činnosti, a to že žalovaný neprochází insolvenčním řízením a u zdejšího soudu proti němu jako žalovanému není vedeno další nalézací řízení. Soud tak žalovanému uložil povinnost splnit v obecné lhůtě k plnění stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Bude tak případně na procesní aktivitě žalovaného, aby své poměry řádně tvrdil a prokázal v novém řízení zahájeném návrhem ve smyslu § 87 odst. 3 ZSÚ, neboť současné rozhodnutí o určení splatnosti je rozhodnutím s tzv. výhradou změny poměrů.

28. Aktivní legitimace žalobce se opírá o § 1879 a 1880 o. z.

29. S ohledem na shora uvedený závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy a povinnosti žalovaného vrátit dle § 87 odst. 1 ZSÚ vrátit pouze jistinu, soud výrokem II zamítl veškeré další nároky uplatněné žalobcem v tomto řízení. Soud tak žalobu zamítl co do dlužného poplatku i příslušenství v podobě smluvního úroku i zákonného úroku z prodlení.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III podle § 142 odst. 2 o. s. ř, přičemž poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení je vychýlen v neprospěch žalobce, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Soud mu tak jejich náhradu nepřiznal.

31. Výroky IV o nákladech řízení státu je odůvodněn podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V posuzovaném případě státu vznikly náklady v podobě zastoupení žalovaného ustanovenou opatrovnicí na základě usnesení ze dne 6. 9. 2024, č. j. 28 C 252/2023-55. S ohledem na úspěch žalobkyně a neúspěch žalovaného v částce 26 249 Kč (29,5 % úspěšnost žalobkyně) a neúspěch žalobkyně a úspěch žalovaného v částce 62 802 Kč (70,5 % úspěšnost žalovaného) pak soud uložil žalobkyni z nich nahradit státu náhradu takto vzniklých nákladů v rozsahu 41 % z výše, jež bude určena samostatným usnesením. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.