28 C 256/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 462 812 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 334,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 334,60 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 458 477,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 25. 10. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 25 965 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zadostiučinění způsobeného nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“). Dále se domáhala zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 25. 10. 2023 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že předmětem řízení byla úprava poměrů nezletilých dětí, kdy jde o řízení s vysokým významem pro účastníky a soud rozhoduje s nejvyšším urychlením. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 21. 2. 2019 a skončeno 19. 1. 2023. Dále uvedla, že soud byl opakovaně neschopen zjistit příjmové a majetkové poměry otce, opakovaně zbytečně zadával znalecké posudky, dopouštěl se průtahů v řízení. Význam předmětu řízení pro ni je vysoký. Nárok ve výši 500 000 Kč byl u žalované uplatněn dne 24. 4. 2023. Žalovaná poskytla částku 37 188 Kč stanoviskem ze dne 18. 10. 2023. Proto žalobkyni nezbylo, než se zbylého nároku ve výši 462 812 Kč domáhat soudní cestou.

1. Při jednání soudu žalobkyně uvedla, že na některých jednáních nebylo učiněno ničeho, na některých byl pouze vyslechnut otec nebo matka a jednání byla nedůvodně odročována. Listinné důkazy byly provedeny prakticky jen na jednom jednání. Dále díky neschopnosti soudu I. stupně musel soud odvolací konat dokonce tři jednání, aby doplnil dokazování a rozhodl a nemusel opětovně rozhodnutí soudu I. stupně rušit a prodlužovat tak délku řízení. Během posuzovaného řízení jedno dítě zletilo, což bylo spojeno s dalšími nezbytnými úkony soudu, čímž došlo k prodloužení řízení. Děti, včetně žalobkyně, byly opakovaně vystaveny výslechu před OSPOD a soudem. Matka děti po dobu trvání posuzovaného řízení živila, a proto podávala návrh na předběžné opatření, aby byla otci uložena alespoň nějaká vyživovací povinnost. Konečným rozhodnutím byla uložena navíc roční splatnost dlužného výživného. Žalobkyně tak žila ve vážné finanční tíži, 0řízení mělo vliv na psychiku žalobkyně, byla dokonce hospitalizovaná na psychiatrii. Uvedla, že základní částka by měla být snížena na polovinu nikoliv dva roky, ale 6 měsíců, neboť dle zákona o zvláštních řízeních soudních se obdobný typ řízení má vyřešit během 6 měsíců. Dále namítala, že stanovená základní částka za rok řízení neodpovídá ekonomické realitě a mělo by tak být vycházeno z částky 40 000 Kč za rok řízení, přičemž by mělo dojít ke zvýšení celkové částky o 30 % z důvodu jednání poškozeného, kdy žalobkyně nijak k průtahům v řízení nepřispěla, dále o 30 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci, dále o 50 % z důvodu významu řízení pro poškozeného a konečně o 150% z důvodu mimořádných okolností věci, a to s ohledem na negativní dopady do života žalobkyně, která žila dlouhodobě v ekonomické nejistotě, musela ukončit studium na soukromé škole a propuklo u ní psychické onemocnění. Celková výše zadostiučinění by tak měla činit 527 994 Kč (tj. 490 806 Kč po odečtení úhrady od žalované), nicméně žalobkyně se domáhá toliko částky 462 812 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila dne 24. 4. 2023 nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Stanoviskem ze dne 18. 10. 2023 konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v posuzovaném řízení a poskytla žalobkyni částku 37 188 Kč. Zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení. Řízení trvalo 3 roky a 11 měsíců, přičemž žalovaná shledala důvody pro snížení základní částky (15 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky v poloviční výši) o 25 % (20 % složitost řízení, 5 % sdílená újma), dále ji o 10 % zvýšila s ohledem na význam předmětu řízení. Předmětem řízení byla úprava poměrů k nezletilým dětem po dobu před a po rozvodu (výživné a péče). Řízení se vyznačuje skutkovou, procesní a právní složitostí. Bylo provedeno obsáhlé dokazování prostřednictvím listin, bylo nezbytné provést dokazování ohledně příjmů otce prostřednictvím znaleckého posudku. Soud rozhodoval o procesních otázkách. Bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy. Dále uvedla, že mezi žalobkyní, jejím sourozencem a jejich matkou existuje sdílená újma a újmu pociťují společně. Význam předmětu řízení pro žalobkyni byl shledán jako zvýšený.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobkyně u žalované dne 24. 4. 2023 uplatnila nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Dále bylo nesporným, že žalovaná nárok žalobkyně projednala a stanoviskem ze dne 18. 10. 2023 žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši 37 188 Kč.

4. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž předložené důkazy považoval za zcela hodnověrné, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu:

5. Dne 21. 2. 2019 podala nezletilá žalobkyně společně s dalšími nezletilými sourozenci prostřednictvím otce návrh na zahájení řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem po dobu před a po rozvodu manželství rodičů k Obvodnímu soudu pro , adresa, . Opatrovnický soud nařídil jednání na 16. 4. 2019 a vydal dne 27. 2. 2019 usnesení, kterým jmenoval nezletilým opatrovníka Městskou část , adresa, pro řízení o úpravě poměrů. Matka podala dne 6. 3. 2019 návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí po dobu před a po rozvodu. Dne 11. 3. 2019 zaslala zástupkyně otce omluvu z nařízeného jednání z důvodu kolize s jiným jednáním, řízení bylo odročeno na 17. 5. 2019. Otec se k řízení o úpravě poměrů vyjádřil dne 6. 5. 2019. Dne 15. 5. 2019 byla podána úřadem Městské části , adresa, zpráva o pohovorech s nezletilými dětmi. Dne 17. 5. 2019 proběhlo jednání a bylo odročeno na 30. 7. 2019, dne 30. 6. 2019 otec doložil listiny ke svému vyjádření. Dne 27. 6. 2019 podala matka sdělení ohledně možnosti rodičů, návrh na rozhodnutí o významné záležitosti dítěte při neshodě rodičů a návrh na uložení ediční povinnosti. Dne 28. 6. 2019 vydal soud usnesení, kterým jmenoval nezletilým opatrovníka Městskou část , adresa, pro řízení o nesouladu rodičů. Dne 16. 7. 2019 podal otec vyjádření, dne 30. 7. 2019 proběhlo jednání s výslechem otce a bylo odročeno na 1. 10. 2019 za účelem výslechu nezletilých a matky. Dne 1. 8. 2019 proběhlo jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení o zastavení řízení pro zpětvzetí ve věci návrhu na určení školy, na to bylo založeno usnesení o zastavení řízení ve věci rozhodnutí ze dne 30. 7. 2019. Dne 1. 8. 2019 podal otec označení účtů matky, dne 2. 8. 2019 podala matka sdělení o ediční povinnosti, soud na to rozeslal dotazy na stav bankovních účtů k bankovním institucím, a na to byly zasílány odpovědi. Dne 25. 9. 2019 podala vyjádření matka s doložením důkazů, dne 26. 9. 2019 otec zaslal podání s vyžádáním listin. Dne 1. 10. 2019 se konalo jednání s výslechem matky i nezletilých, jednání bylo odročeno na 26. 11. 2019. Dne 13. 11. 2019 podala doplňující vyjádření s listinami matka, dne 20. 11. 2019 podal vyjádření otec. Dne 15. 8. 2019 podal otec návrh na zahájení řízení ve věci ochrany vlastnického práva a držby, dne 25. 11. 2019 dodal úřad Městské části , adresa, zprávu o obdržení zprávy od OSPOD. Dne 26. 11. 2019 proběhlo jednání se čtením důkazů a vyjádřením rodičů, jednání bylo odročeno na 17. 12. 2019. Dne 2. 12. 2019 bylo vydáno usnesení o zamítnutí návrhu matky na uložení povinností otci, stejného dne byl podán návrh matky na vydání předběžného opatření ve věci péče o nezletilé v průběhu vánočních prázdnin, dne 4. 12. 2019 byla podána zpráva otce, stejného dne bylo o návrhu rozhodnuto usnesením. Dne 11. 12. 2019 byla podána závěrečná vyjádření otce, matky i úřadu Městské části , adresa, . Dne 17. 12. 2019 proběhlo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č. j. 50 Nc 6052/2019-479. Dne 21. 1. 2020 podal otec návrh na vydání předběžného opatření, který byl odmítnut usnesením ze dne 23. 1. 2020 pro nezaplacení jistoty. Dne 31. 1. 2020 podala matka odvolání proti některým výrokům rozsudku, dne 3. 2. 2020 podal odvolání proti rozsudku otec, dne 24. 2. 2020 podal zprávu úřad Městské části , adresa, , dne 27. 2. 2020 podal otec vyjádření k odvolání matky. Předkládací zpráva pro odvolací soud byla vyhotovena dne 2. 3. 2020 a spis byl odeslán dne 10. 3. 2020, dne 8. 4. 2020 byl dán pokyn k rozeslání předvolání k odvolacímu jednání na den 20. 5. 2020 účastníkům, a dne 4. 5. 2020 podala vyjádření k odvolání otce matka, stejného dne podal zprávu úřad Městské části Prahy. Dne 13. 5. 2020 matka předložila listiny o příjmech, dne 18. 5. 2020 se vyjádřil otec k tvrzením matky, dne 20. 5. 2020 vydal odvolací soud usnesení č. j. , Anonymizováno, o zrušení napadených výroků soudu a jeho vrácení k dalšímu řízení. Dne 12. 6. 2020 podala matka návrh na vydání předběžného opatření, kterému bylo vyhověno usnesením č. j. , Anonymizováno, ze dne 17. 6. 2020, do kterého podal odvolání otec dne 23. 6. 2020, a předkládací zpráva byla vyhotovena dne 25. 6. 2020 a spis byl odeslán dne 2. 7. 2020. Odvolací soud usnesením č. j. , Anonymizováno, ze dne 8. 7. 2020 napadené usnesení změnil a návrh zamítnul. Usnesením ze dne 30. 7. 2020 (ve znění opravného usnesení ze dne 24. 8. 2020) byla ustanovena znalkyně z oboru ekonomika za účelem vyhotovení posudku na posouzení skutečných příjmů a výdajů otce. Dne 5. 8. 2020 podal sdělení otec, dne 17. 9. 2020 podala vyjádření matka k ustanovení otce a opakovaně navrhla doplnění dokazování. Dne 23. 9. 2020 požádal Ústavní soud o zapůjčení spisu ve věci ústavní stížnosti podané matkou, dne 8. 10. 2020 byl spis zapůjčen, dne 1. 12. 2020 byl soudu doručen nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2020, který zrušil usnesení Městského soudu č. j. , Anonymizováno, ze dne 8. 7. 2020. A poté byla prvostupňovým soudem dne 9. 12. 2020 vyzvána matka a OSPOD, nechť se vyjádří k odvolání otce ze dne 23. 6. 2020, matka se vyjádřila dne 14. 12. 2020, a stejného dne i úřad Městské části , adresa, . Předkládací zpráva byla vyhotovena dne 18. 12. 2020 a spis byl odeslán dne 29. 12. 2020. Dne 5. 1. 2021 se k tvrzením matky vyjádřil otec, matka na to podala vyjádření dne 11. 1. 2021, dne 14. 1. 2020 vydal odvolací soud usnesení č. j. , Anonymizováno, , kterým napadené usnesení č. j. , Anonymizováno, změnil tak, že návrh na předběžné opatření zamítl. Dne 18. 2. 2021 byl vložen úřední záznam o kontaktování dalších znalců, neboť ustanovená znalkyně požádala o zproštění, stejného dne byl usnesením ustanoven nový znalec. Dne 8. 3. 2021 podal sdělení otec, dne 9. 3. 2021 podala matka návrh na opravu a doplnění usnesení včetně opakovaného návrhu na doplnění dokazování, usnesení bylo opraveno dne 22. 3. 2021. Dne 14. 4. 2021 podala matka žádost o urychlený postup v řízení, dne 20. 4. 2021 byl dán pokyn k zaslání spisu znalci obratem. Dne 23. 4. 2021 byl doručen soudu nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2021 o odmítnutí ústavní stížnosti matky. Dne 9. 6. 2021 byla dodána znalcem výzva účastníkům k součinnosti, dne 16. 6. 2021 bylo podáno sdělení a žádost o prodloužení lhůty a upřesněné zadání, matka podala nesouhlas s prodloužením lhůty, a soud usnesením ze dne 21. 7. 2021 lhůtu znalci prodloužil, poté bylo znovu požádáno o prodloužení a vyhověno usnesením ze dne 15. 9. 2021 do dne 30. 9. 2021. Usnesením ze dne 17. 9. 2021 soud vyzval jednu z nezletilých, aby se vyjádřila k návrhu, odpověď zaslala dne 22. 9. 2021. Dne 30. 9. 2021 byl znalcem předložen znalecký posudek (č. 4108/383/2021). Dne 4. 10. 2021 byly vydány pokyny soudu včetně předvolání účastníků k jednání dne 18. 11. 2021 a žádostí k určeným institucím ke spolupráci ve smyslu ustanovení § 128 o.s.ř., a na to byly zasílány odpovědi. Dne 27. 10. 2021 byl vydáno usnesení o osvobození od soudních poplatků jedné z nezletilých a ustanovení právního zástupce, rovněž bylo vydáno usnesení o přiznání znalečného za vyhotovený znalecký posudek. Dne 12. 11. 2021 podala matka vyjádření a návrh na doplnění dokazování, dne 15. 11. 2021 podal zprávu úřad Městské části , adresa, , dne 15. 11. 2021 a 16. 11. 2021 podal vyjádření otec, dne 18. 11. 2021 vydal soud žádosti o součinnost finančnímu úřadu a bankovní instituci. Dne 18. 11. 2021 se konalo jednání, na kterém proběhl výslech znalce a nezletilé, jednání bylo odročeno na 14. 12. 2021. Dne 13. 12. 2021 bylo vydáno usnesení o znalečném, dne 12. 12. 2021 podala matka písemné dotazy pro znalce, nařízené jednání bylo zrušeno. Dne 22. 12. 2021 vydal soud žádosti o součinnost bankovní instituci ohledně bankovního účtu, odpovězeno bylo dne 4. 1. 2022. Dne 11. 1. 2022 podal otec vyjádření k dotazům na soudního znalce. Dne 18. 1. 2022 požádala matka o odročení jednání nařízeného na 25. 1. 2022 z důvodu nutnosti nepřetržité osobní péče o nezletilou dceru. Dne 25. 2. 2022 se konalo jednání se čtením důkazů, dále bylo odročeno na 23. 3. 2022. Dne 11. 3. 2022 podal znalec vyjádření k dotazům matky, dne 16. 3. 2022 byl podán závěrečný návrh již zletilé dcery, dne 21. 3. 2022 podal závěrečný návrh otec, dne 22. 3. 2022 podala závěrečný návrh matka. Dne 23. 3. 2022 proběhlo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č. j. , Anonymizováno, , a účastníkům byl rozeslán dne 22. 4. 2022. Dne 4. 5. 2022 podala odvolání do rozsudku zletilá dcera, dne 9. 5. 2022 podala odvolání matka, následně byla vyzvána k doplnění odvolání dne 19. 5. 2022, které doplnila dne 30. 5. 2022. Dne 6. 6. 2022 podal vyjádření k odvolání zletilé dcery otec, a dne 7. 6. 2022 podal vyjádření k odvolání matky. Předkládací zpráva byla vyhotovena dne 17. 6. 2022 a spis odeslán na odvolací soud dne 21. 6. 2022, jednání bylo nařízeno na 21. 9. 2022. Dne 11. 8. 2022 podala matka vyjádření a změnu odvolacího důvodu, dne 15. 9. 2022 podala doplňující vyjádření, dne 21. 9. 2022 proběhlo jednání. Otec dne 5. 10. 2022 zaslal daňová přiznání, dne 10. 10. 2022 zaslala matka přehled plateb výživného, dne 14. 10. 2022 proběhlo jednání. Dne 1. 11. 2022 podala matka vyjádření k novým tvrzením otce a listinám založeným do spisu, dne 9. 11. 2022 podala zletilá dcera závěrečný návrh, stejného dne podal závěrečný návrh otec a dne 11. 11. 2022 matka. Dne 11. 11. 2022 proběhlo jednání, a následně bylo požádáno o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení a vypravení rozhodnutí vydaného rozsudku do 10. 1. 2023. Rozsudek č. j. , Anonymizováno, byl účastníkům rozeslán dne 19. 1. 2023 a téhož dne nabyl právní moci. (zjištěno ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, ).

6. Obvodní soud svým prvním rozhodnutím výrokem I svěřil nezl. , jméno FO, (nar. 17. 9. 2003) do péče matky a nezl. , Anonymizováno, (nar. , Datum narození žalobkyně, svěřil do střídavé péče probíhající v týdenním cyklu s tím, že žalobkyně a otec budou děti přebírat ve školském zařízení, které děti navštěvují, v případně v místě toho rodiče, v jehož péči byli, s tím, že stanovil zvláštní režim pro vánoční svátky a letní prázdniny (výrok I), otci stanovil výživné na nezl. , jméno FO, částkou 15 000 Kč měsíčně, počínaje 1. 3. 2019 (výrok II), výživné na nezl. , Anonymizováno, stanovil otci částkou 7 000 Kč měsíčně a na nezl. , jméno FO, částkou 6 000 Kč měsíčně, počínaje právní mocí rozsudku (výrok III), matce uložil výživné na nezl. , Anonymizováno, částkou 2 000 Kč měsíčně a na nezl. , jméno FO, částkou 1 500 Kč měsíčně počínaje právní mocí rozsudku (výrok IV), dlužné výživné pro nezl. , jméno FO, Emu za období od 1. 3. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 120 000 Kč měsíčně uložil otci zaplatit k rukám matky do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V), rozhodl, že tato úprava platí i pro dobu po rozvodu manželství 23 Co 175/2024 rodičů (výrok VI) a uložil žalobkyni a otci nezletilých do 10 dnů od doručení tohoto rozsudku kontaktovat , právnická osoba, , , právnická osoba, Delta, případně jiné centrum do deseti dnů od doporučení jiného centra Úřadem městské části , adresa, , odborem sociálním, jestliže nebude , právnická osoba, pro rodinu vést rodinnou terapii s tím, že matce a otci nezletilé se ukládá absolvovat rodinnou terapii dle doporučení centra rodinné terapie po dobu nejméně tří měsíců od první terapie, včetně zajištění účasti nezl. , Anonymizováno, a nezl. , jméno FO, (výrok VII), zamítl návrh na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku (výrok VIII) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IX). Z odůvodnění je zřejmé, že první návrh na úpravu poměrů nezletilých podal otec (návrh ze dne 21. 2. 2019), který navrhoval svěření nezl. , jméno FO, do společné péče rodičů a nezl. , jméno FO, a nezl. , Anonymizováno, do střídavé péče s tím, že se výživné rodičům neurčuje. Matka v návrhu ze dne 6. 3. 2019 navrhla svěření všech nezletilých dětí do své péče a stanovení výživného otci ve výši 30 000 Kč pro nezl. , jméno FO, , ve výši 28 000 Kč pro nezl. , Anonymizováno, a 24 000 Kč měsíčně pro nezl. , jméno FO, , počínaje 1. 1. 2019. Následně otec s ohledem na situaci, která nastala v rodině, navrhl svěření nezl. , jméno FO, do péče matky s povinností výživného otci ve výši 3 000 Kč měsíčně. Kolizní opatrovník navrhl svěření nezl. , jméno FO, do péče matky a určení výživného otci ve výši 17 000 Kč měsíčně a svěření nezletilého , jméno FO, a nezl. , Anonymizováno, do střídavé péče rodičů v týdenním intervalu s určením výživného pro nezl. , Anonymizováno, ve výši 11 000 Kč měsíčně a na nezl. , jméno FO, ve výši 8 000 Kč otci a pro nezletilou , Anonymizováno, ve výši 2 000 Kč a nezl. , jméno FO, ve výši 1 000 Kč matce a úpravu prázdninového volna včetně vánočních svátků. Opatrovník nezl. dětí ve zprávě ze dne 14. 5. 2019 uvedl, že nezl. , jméno FO, sdělil, že mu vyhovuje střídání u rodičů po týdnu, nezl. , Anonymizováno, se rovněž střídá u rodičů po týdnu s tím, že pouze jednou byla u táty déle, když se nepohodla s matkou. Nezletilá , Anonymizováno, lépe vychází s tátou, máma je přísná, se starší sestrou nevychází. Nezl. , jméno FO, sdělila, že si přeje být v péči matky s tím, že táta ji využíval při péči o sourozence, fungovala vždy jako prostředník rodičů, když nevidí rozdíl, neboť rodiče se vždy hádali. Ze zprávy opatrovníka ze dne 22. 11. 2019 včetně zprávy , Anonymizováno, soud zjistil, že je realizovaná střídavá péče o nezl. , Anonymizováno, a nezl. , jméno FO, , obě děti mají s každým rodičem navázaný vztah a tento typ péče je pro ně v danou chvíli vyhovující, mezi nezl. , jméno FO, a nezl. , Anonymizováno, je velké napětí, které se vymyká běžným neshodám. Nejvíce ohrožena rodičovským konfliktem je nezl. , jméno FO, , kdy terapeuti ze spolupráce s rodiči nabyli dojmu, že jejich dlouholetý konflikt, ve kterém žili, a který pokračuje, může mít negativní dopad na zdravý vývoj dětí s tím, že křivdy způsobené rozchodem, majetkové spory a vzájemná trestní oznámení brání rodičům ve zlepšení komunikace. Z potvrzení ze dne 21. 11. 2019 soud zjistil, že otec zaplatil částku 32 076 Kč odpovídající 1/3 školného nezl. , Anonymizováno, , za rovnátka pro nezl. , Anonymizováno, uhradil 75 724 Kč. Z výpisů z účtu otce u , Anonymizováno, soud zjistil, že počínaje lednem 2019 hradí otec nezl. , jméno FO, fotbal v částce 900 Kč měsíčně, 598 Kč měsíčně, dne 5. 2. 2019 zaplatil školné pro nezl. , jméno FO, a nezl. , Anonymizováno, ve výši 49 739 Kč, dne 12. 3. 2019 ozdravný pobyt pro nezl. , Anonymizováno, a , jméno FO, ve výši 8 250 Kč/osobu, dne 1. 10. 2019 zaplatil za angličtinu pro syna 10 500 Kč, dne 31. 10. 2019 zaplatil ½ částky za terapii pro nezl. , jméno FO, , této na výživném uhradil celkem 8 855 Kč. (rozsudek OS pro , adresa, ze dne 17. 12. 2019, č. j. , Anonymizováno, )

7. Odvolací soud k odvolání rodičů zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I až VI a VIII a IX a v tomto rozsahu vrátil věc k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto usnesení zjistil odvolací soud následující. Žalobkyně v odvolání navrhla změnu rozsudku, a to svěření nezl. , Anonymizováno, a nezl. , jméno FO, do její péče a otci upravit styk, dále uložit otci výživné na nezletilé děti ve stejné výši, jak uvedla v návrhu ze dne 9. 3. 2019, a to počínaje dnem 1. 1. 2019. Otec v odvolání navrhl změnu rozsudku tak, aby mu na nezl. , jméno FO, bylo stanoveno výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně s tím, že dluh na výživném pro nezl. , jméno FO, za období od 1. 3. 2019 do 31. 12. 2019 nevznikl, a dále navrhl, aby výživné na nezl. , Anonymizováno, a , jméno FO, nebylo stanoveno. Odvolací soud ve vztahu k péči o nezletilé uvedl, že soud I. stupně za primární vodítko při rozhodování o další péči o nezletilé považoval opakovaně vyslovené přání dětí, nepřisvědčil názoru matky (žalobkyně), že rozhodnutím soudu I. stupně dojde k úplnému rozdělení sourozenců, neboť nezl. , Anonymizováno, a nezl. , jméno FO, budou s nezl. , jméno FO, společně každý druhý týden u žalobkyně, kdy bude především na ní, aby špatnému psychickému stavu dětí a konfliktům mezi nimi předcházela. Odvolací soud přesto s výrokem I rozsudku nesouhlasil, protože je třeba, aby účinnost tohoto výroku (u všech dětí jednotně) byla stanovena od doby, kdy rodiče přestali vést společnou domácnost a od té doby stanovit i jejich vyživovací povinnost. U nezl. , jméno FO, je tak třeba stanovit vyživovací povinnost od 28. 1. 2019 a stanovit i výši nedoplatku s tím, že na něj lze započíst platby, které otec navíc uskutečnil, obdobně se vyjádřil ve vztahu k nezl. , Anonymizováno, a , jméno FO, . Odvolací soud nesouhlasil s námitkou matky, že soud do oprávněných potřeb nezahrnul náklady spojené se školní docházkou, protože školné za rok 2019 otec uhradil a další náklady nezletilých bude třeba platit v poměrné výši, pokud budou i nadále nezbytné. Ve vztahu k výživnému otci odvolací soud neshledal důvodnou aplikaci § 916 o. z., neboť prvostupňový soud nevyvinul dostatečnou snahu zjistit majetkové a výdělkové poměry otce, přičemž konstatoval, že nelze vyloučit, že pro posouzení komplikovaných majetkových poměrů otce zváží soud i možnost využití znaleckého posudku z oboru ekonomie. (usnesení MS v Praze ze dne 20. 5. 2020, č. j. 21 Co 90/2020-651)

8. Rozsudkem ze dne 17. 12. 2019, č. j. , Anonymizováno, zastavil řízení o výchovu zletilé , jméno FO, (výrok I), uložil otci povinnost přispívat na výživu zl. , jméno FO, částku 20 000 Kč měsíčně počínaje 17. 3. 2019 (výrok II), dlužné výživné pro , jméno FO, za období od 27. 1. 2019 do 31. 3. 2022 ve výši 427 613 Kč je otec povinen zaplatit k jejím rukám do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), svěřil nezl. , Anonymizováno, do péče matky (výrok IV), uložil otci povinnost přispívat na výživu nezletilé , Anonymizováno, částkou 8 500 Kč měsíčně počínaje 27. 1. 2019 a částkou 17 000 Kč měsíčně počínaje 1. 6. 2021, k rukám matky (výrok V), dlužné výživné pro nezl. , Anonymizováno, za období od 27. 1. 2019 do 31. 3. 2022 ve výši 92 832 Kč, je otec povinen zaplatit k rukám matky do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI), uložil povinnost přispívat na výživu nezl. , Anonymizováno, částkou 2 000 Kč měsíčně matce počínaje 27. 1. 2019 do 31. 5. 2021 (výrok VII), dlužné výživné pro nezletilou , Anonymizováno, za období od 27. 1. 2019 do 31. 5. 2021 ve výši 20 673 Kč, je matka povinna zaplatit k rukám otce do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII), zamítl návrh na úpravu styku otce s nezl. , Anonymizováno, (výrok IX), svěřil nezl. , jméno FO, do střídavé péče rodičů v probíhající v týdenním cyklu s tím, že matka a otec budou syna přebírat ve školském zařízení, které syn navštěvuje, v případně v místě toho rodiče, v jehož péči byl s tím, že stanovil zvláštní režim pro vánoční svátky a letní prázdniny (výrok X), uložil otci výživné na nezl. , jméno FO, částkou 7 500 Kč měsíčně počínaje 27. 1. 2019 (výrok XI), dlužné výživné pro nezl. , jméno FO, za období od 27. 1. 2019 do 31. 3. 2022 ve výši 152 509 Kč je povinen otec zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok XII), uložil žalobkyni výživné na nezl. , jméno FO, částkou 1 500 Kč měsíčně počínaje 27. 1. 2019 (výrok XIII), dlužné výživné pro nezl. , jméno FO, za období od 27. 1. 2019 do 31. 3. 2022 ve výši 36 197 Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám otce do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok XIV), výše uvedená úprava platí i pro dobu po rozvodu manželství rodičů (výrok XV), uložil každému z rodičů povinnost zaplatit na znalečném částku 18 949,25 Kč (výroky XVI a XVII), zamítl návrh na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku (výrok XIX) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že v řízení byla vyslechnuta již zletilá , jméno FO, , studující , Anonymizováno, , která ve vztahu k rodinné situaci mimo jiné uvedla, že žije s matkou, ale již 2 roky se plánuje odstěhovat, doma pro ni není nejlepší prostředí, od 15 let bojuje s depresí, která se vyvinula z konfliktu doma, konflikt mezi rodiči trvá déle, dochází na psychoterapii. Kontakt s otcem je nulový, vztahy s nezl. , Anonymizováno, se zlepšily. Z otce začala mít strach, když jí bylo 10 let, byla svědkem, jak otec mlátí matku, což je největší trauma jejího života. V rámci pohovoru dne 10. 5. 2021 , jméno FO, ve vztahu k rodičům mimo jiné uvedla, že otec je dle ní „narcis“ a oba rodiče jsou manipulátoři, nedokážou odsunout svůj konflikt, matka vždy dělala velké rozdíly mezi sourozenci hlavně mezi dcerami. Matka (žalobkyně) jí dala možnost vyjádřit se ohledně školného k Městskému soudu v Praze, , jméno FO, to odmítla, neboť už se nikam nechce vyjadřovat, matka pak na ní byla naštvaná, že se nevyjádřila a asi 3 týdny ji obviňovala, že se na řešení situace nepodílí a vyčítala jí, že se málo angažuje. Ve vztahu k nezl. , Anonymizováno, nalézací soud zjistil, že jí byl diagnostikován , podezřelý výraz, , kombinovaná tiková porucha vokální a mnohočetná motorická, byla opakovaně hospitalizována na psychiatrii ve FN Motol (od 11. 2. -25. 2. 2021, 12. 3. do 8. 4. 2021 a od 11. 8. do 22. 10. 2021), k 31. 1. 2021 byla ukončena její docházka na , Anonymizováno, a od 1. 2. 2021 přestoupila na , Anonymizováno, , dle otce po dohodě rodičů, přičemž z vyjádření žalobkyně ze dne 12. 11. 2021 nevyplývá, že by důvodem změny školy měl být nedostatek finančních prostředků. Dne 11. 5. 2021 nezl. , Anonymizováno, před opatrovníkem vyjádřila, že nechce měnit střídavou péči, domnívá se, že oba rodiče s ní manipulují, překrucují a lžou, těží z toho, že si věci nepamatuje. Následně došlo k hádce s otcem a od 31. 5. 2021 je nezl. , Anonymizováno, na základě svého přání fakticky ve výlučné péči matky, s otcem se stýká jen velmi výjimečně. Dne 3. 6. 2021 byl proveden pohovor s nezl. , jméno FO, , který potvrdil konflikt nezl. , Anonymizováno, s otcem s tím, že u sebe by ničeho v péči nechtěl měnit, dne 3. 11. 2021 nezletilý , adresa, před kolizním opatrovníkem na dotaz, zda jej něco trápí, uvedl „bojím se převádění mezi rodiči“. Kolizní opatrovník uvedl, že spor rodičů ve věcech financování dospěl tak daleko, že děti byly ze strany obou rodičů „trestány“, a to tak, že se nemohly např. účastnit volnočasových aktivit, terapií apod., které si přály. Otec neakceptoval požadavky matky na hrazení školného a platby na terapie pro nezl. , jméno FO, , matka (žalobkyně) nerespektovala návrh otce na hrazení kroužků, školních akcí a podporu nezl. , Anonymizováno, a , jméno FO, s odůvodněním, že nebude mezi dětmi dělat rozdíly, např. otec uhradil školu v přírodě pro nezl. , jméno FO, , matka nedala souhlas. Žalobkyně od července 2020 do května 2021 hradila výživné na nezl. , Anonymizováno, 150 Kč, otec hradil výživné pro nezl. , Anonymizováno, 2 000 Kč měsíčně, nezl. , jméno FO, částku 2 000 Kč a na nezl. , jméno FO, 5 000 Kč, bylo dohodnuto, že rodiče se při předání vyvarují jakékoli komunikace. Od října 2021 přispíval otec na výživu , jméno FO, částkou 8 000 Kč měsíčně. Nalézací soud provedl k důkazu znalecký posudek včetně výslechu znalce, kdy úkolem znalce bylo zjistit hodnotu obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , jméno FO, , právnická osoba, ., , právnická osoba, . V závěrečné zprávě z , Anonymizováno, je konstatováno, že rodičům brání v uzavírání rodičovských dohod probíhají spor o vypořádání majetku. Soud I. stupně s ohledem na výše uvedené uzavřel, že oba rodiče svými dětmi manipulují, dělají mezi nimi rozdíly, přičemž v popředí zájmu rodičů je majetkový konflikt, jehož jsou nezletilé děti „vedlejšími účastníky“ a které je doslova ničí, kdy toto je výsledek snížených rodičovských kompetencí. (rozsudek OS pro , adresa, ze dne 17. 12. 2019, č. j. , Anonymizováno, )

9. Rozsudkem ze dne 11. 11. 2022, č. j. , Anonymizováno, , byl k odvolání matky a zletilé , jméno FO, změněn prvostupňový rozsudek ve výrocích o výživném, a to tak, že otec je počínaje dnem 27. 1. 2019 povinen přispívat na výživu zl. , jméno FO, částkou 30 000 Kč měsíčně (výrok I) s tím, že dlužné, Anonymizováno, výživné pro zl. , jméno FO, za dobu od 27. 1. 2019 do 11. 11. 2022 ve výši 729 098 Kč je otec povinen zaplatit k jejím rukám do jednoho roku od právní moci rozsudku (výrok II), na výživu nezl. , Anonymizováno, je otec platit počínaje dnem 27. 1. 2019 částku 14 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 6. 2021 částku 28 000 Kč měsíčně se splatností vždy k 15. dni v měsíci předem k rukám matky (výrok III), dlužné výživné pro nezletilou , Anonymizováno, za dobu od 27. 1. 2019 do 11. 11. 2022 ve výši 640 115 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do jednoho roku od právní moci rozsudku (výrok IV), ve výrocích VII a VIII rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok V) a změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku X tak, že nezl. , jméno FO, se svěřuje do péče matky (výrok VI) a upravil styk otce s nezl. , jméno FO, (výrok VII, VIII, IX, X), změnil vyživovací povinnost otce k nezl. , jméno FO, tak, že otec je povinen přispívat na výživu syna počínaje dnem 27.1. 2019 částkou 12 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 7. 2022 částkou 26 000 Kč měsíčně se splatností k rukám matky (výrok XI), dlužné výživné za dobu od 27. 1. 2019 do 11. 11. 2022 činí 409 491 Kč s tím, že otec je povinen zaplatit jej k rukám matky do jednoho roku od právní moci rozsudku (výrok XII), rozsudek soudu I. stupně ve výroku XIII (výživné matky k synovi) změnil jen tak, že matka je povinna přispívat na výživu nezl. syna od 27. 1. 2019 do 30. 6. 2022, jinak jej potvrdil (výrok XIII), dlužné výživné matky na nezl. syna za dobu od 27. 1. 2019 do 30. 6. 2022 ve výši 28 697 Kč je matka povinna zaplatit k rukám otce do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok XIV), výše uvedená úprava platí i pro dobu po rozvodu rodičů (výrok XV), potvrdil rozsudek ve výrocích XVI a XVII (výrok XVI). Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že zl. , jméno FO, se odstěhovala z domácnosti matky, přičemž ve vztahu vyživovací povinnosti otec , jméno FO, zaplatil dlužné výživné dle rozsudku soudu I. , adresa, (427 613 Kč) a již za období od dubna 2022 jí platí výživné ve výši 20 000 Kč měsíčně, přičemž soud I. stupně nezohlednil všechny platby školného, jež otec v průběhu Posuzovaného řízení , jméno FO, uhradil (platby školného v celkové výši 63 902). Dále v době po vydání rozsudku prvostupňového nalézacího soudu došlo v červnu 2022 ke konfliktu mezi otcem a nezl. , Anonymizováno, , kdy tento ji měl „vykázat“ od sebe z domu, v důsledku čehož je od 20. 6. 2022 nezl. , jméno FO, ve faktické péči matky a s otcem se přestal stýkat, otec proto souhlasil se svěřením nezl. syna do péče matky. Ve vztahu k výživnému otec na nezl. , Anonymizováno, po rozhodnutí soudu I. stupně uhradil matce částku 92 832 Kč, od dubna 2022 platí na nezl. , Anonymizováno, 17 000 Kč měsíčně, soud I. stupně však opomněl v rámci výpočtu dluhu rovněž zohlednit některé platby, kdy otec zaplatil na školném celkem částku 128 488 Kč. Ve vztahu k výživnému na nezl. syna, otec pro rozhodnutí prvostupňového nalézacího soudu uhradil dlužné výživné ve výši 152 509 Kč a počínaje dubnem 2022 začal platit na syna výživné částkou 7 500 Kč. Odvolací soud stanovil otci delší lhůtu k zaplacení dluhu právě s ohledem na skutečnost, že otec uhradil dlužné výživné určené prvostupňovým soudem již na základě nepravomocného rozsudku, kdy tyto statisícové částky mohou být již využity ve prospěch dětí. Odvolací soud shledal správné závěry soudu I. stupně ve vztahu k výživnému stanovené matce, i nákladové výroky. (rozsudek MS v Praze ze dne 11. 11. 2022, č. j. , Anonymizováno, ).

10. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované dne 24. 4. 2023, ta stanoviskem ze dne 18. 10. 2023 žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši 37 188 Kč. (nesporná tvrzení, stanovisko na č. l. 97 spisu).

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

15. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

19. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

20. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011 (dále také jen „stanovisko NS“), je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

21. Na úvod soud konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu dne 24. 4. 2023.

22. Soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

23. Řízení bylo zahájeno dne 21. 2. 2019 doručením návrhu otce soudu a skončeno bylo právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2022, tj. 19. 1. 2023. Délka posuzovaného řízení tak činí 3 roky a 11 měsíců. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba (při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení a zejména s ohledem na typ řízení) považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci (opatrovnické řízení o svěření nezletilého do péče před a po rozvodu manželství) zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

24. Nemajetková újma je odškodnitelná pouze poskytnutím tzv. relutární satisfakce, a to zejména s ohledem na význam předmětu řízení pro žalobkyni a postup soudu. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se tato základní částka pohybuje v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. Soud se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že by soud dle § 471 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních musel rozhodnout ve lhůtě 6 měsíců, neboť z jeho znění je zřejmé, že počítá i s výjimečnými případy, kdy tak není možné z důvodů zvláštního zřetele. V daném případě nebylo v posuzovaném řízení objektivně možné vydat rozhodnutí ve věci samé do 6 měsíců, a to s ohledem na složitost posuzovaného řízení po procesní a věcné stránce. Za důvody zvláštního zřetele lze jednoznačně považovat výrazně ztížené zjišťování příjmu a majetkových poměrů otce nezletilých, než je tomu obvykle v jiných opatrovnických řízení, kdy rodič má příjem pouze z jednoho pracovního poměru, jehož zjištění u zaměstnavatele nečiní obvykle žádný problém. Dalším důvodem zvláštního zřetele, pro něž nebylo možno vydat rozhodnutí v průběhu 6 měsíců, byla existence faktických změn týkajících se vztahů a péče mezi nezletilými a jejich rodiči, na něž musely soudy obou stupňů reagovat včetně ověření faktické situace prostřednictvím kolizního opatrovníka, přičemž i v důsledku mimořádně konfliktních vztahů účastníci podávali opakovaně návrhy na předběžná opatření či jiné procesní návrhy, s nimiž se soudy musely vypořádat. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobkyně, že by neměl přistoupit ke krácení základní částky za první dva roky řízení, popř. že by měl výše uvedené krácení aplikovat pouze na prvních 6 měsíců posuzovaného řízení, neboť tato námitka je v rozporu s právními závěry vyjádřenými ve Stanovisku Cpjn 206/2010. V posuzované věci, kdy řízení trvalo 3 roky a 11 měsíců (což nelze označit za zjevně extrémní délku řízení, což by bylo dle judikatury 15 a více let), kdy žalobkyni byla žalovanou část jí uplatněného zadostiučinění vyplacena již před zahájením tohoto řízení, nelze než uzavřít, že základní částka ve výši 43 750 Kč, stanovená shora uvedeným způsobem (tj. 2 x 15 000 Kč + 11 x 1 250 Kč), je zcela odpovídající.

25. Soud dále přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zák. č. 82/1998 Sb. a dospěl k následujícím závěrům.

26. Pokud jde o kritérium složitosti věci, jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, jenž je citovaný ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Složitost řízení je dána jednak počtem instancí, které jsou do řízení zapojeny, a jednak složitostí řízení jako takovou, tj. procesní nebo hmotněprávní (srov. Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 282., shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013 a další). Soud v tomto směru nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že by posuzované řízení nebylo složité, naopak soud dospěl k závěru, že je třeba pro toto kritérium modifikovat základní částku snížením o 20 %. V posuzovaném řízení rozhodovaly soudy 3 instancí, a to nalézací soud I. stupně, odvolací soud a Ústavní soud, přičemž nalézací soudy ve věci samé rozhodovaly dvakrát, dále bylo řízení ve smyslu shora uvedeném složité i po právní stránce, a to s ohledem na skutečnost, že oba rodiče postupně podali protichůdné návrhy na úpravu poměrů jejich nezletilých dětí, matka v průběhu posuzovaného řízení podala ještě návrh na zahájení řízení o nesoulad rodičů (zahájeno dne 27. 6. 2019), o němž musel nalézací soud rovněž rozhodnout, dále byly postupně podány 4 návrhy na předběžná opatření (3x byla navrhovatelkou matka, 1x otec), přičemž bylo rozhodováno o předběžném opatřeních ve třech instancích, kdy byl opatrovnický spis zaslán k Ústavnímu soudu, kdy ze skutkových zjištění vyplývá, že jednou bylo ústavní stížnosti vyhověno a jednou byla ústavní stížnost odmítnuta, dále byla k návrhům účastníků odročena dvě ústní jednání (jednou žádal otec, jedenkrát požádala matka), matka činila v řízení četná podání a četné návrhy na doplnění dokazování, dále bylo v řízení rozhodováno o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zletilé dceři. Soud shledal složitost i po věcné stránce, která spočívala v objasňování majetkových poměrů otce, kdy rodiče v řízení vzájemně zpochybňovali své majetkové poměry, bylo třeba zjišťovat příjmy otce z různých zdrojů, kdy tento má majetkovou účast hned v několika společnostech, což je vždy spjato s vyšší náročností dokazování. Nalézací soud se za této situace pokusil zjistit hodnotu majetkové účasti otce v těchto společnostech, přičemž soud nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že šlo od počátku o důkaz nadbytečný. V opatrovnickém řízení je totiž nalézací soud povinen v zájmu nezletilých řádně zjistit majetkové poměry rodičů, navíc v daném případě nelze přehlédnout, že již v usnesení ze dne 20. 5. 2020, č. j. 21 Co 90/2020-651, odvolací soud poukázal právě na možnou potřebu vypracování znaleckého posudku právě za účelem řádného zjištění majetkových poměrů. Skutečnost, že v důsledku nedostatečné součinnosti otce neměl znalec dostatek potřebných podkladů, a proto z tohoto znaleckého posudku následně odvolací soud nevycházel, nelze klást ani k tíži soudu. Další určitá věcná složitost spočívala i ve skutečnosti, že bylo současně rozhodováno o třech dětech, což sebou rovněž nese větší rozsah dokazování týkající se oprávněných potřeb jednotlivých dětí.

27. Účastníci se na délce řízení nepodíleli, matka žalobkyně se sice snažila postup soudu urychlit stížnostmi a návrhy na projednání věci, nicméně nelze odhlédnout od toho, že její stížnost byla shledána jako nedůvodná, přičemž rozhodnutí o stížnosti je plně rozhodovací činnost soudu a zdejší soud v daném řízení o výsledcích nesmí polemizovat. S ohledem na toto kritérium soud základní částku nemodifikoval.

28. Co se týče kritéria postupu soudu, nelze přehlédnout, že na délce posuzovaného řízení se podílel postup prvostupňového nalézacího soudu, jelikož jeho první rozhodnutí bylo zrušeno pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, přičemž soud dále jako průtah zapříčiněný soudem vyhodnotil vypracování znaleckého posudku. Jinak ovšem nalézací soud postupoval v posuzovaném řízení plynule a bez průtahů, nicméně nekoncentrovaně, což se projevilo ve zvýšeném počtu ústních jednání, kdy na některých ani nebylo provedeno dokazování. Dle soudu je tak důvodné navýšení základní částky z tohoto kritéria o 10 %.

29. Co se týče kritéria významu řízení, v posuzovaném řízení se jedná o opatrovnické řízení, v němž byla řešena jak výživa a výchova žalobkyně a jejích sourozenců v době před a po rozvodu manželství rodičů, přičemž jde o řízení, jež má pro účastníky typově zvýšený význam, neboť se dotýká rodinného života a nepřiměřená délka tohoto řízení tak zvýšeně dopadá na psychiku účastníků, nadto pravomocné skončení tohoto typu řízení je i podmínkou pro rozvodové řízení, tedy nepřímo dopadá do osobního stavu účastníků. Soud tedy přistoupil k navýšení základní částky z tohoto důvodu o 10 %. Jako zcela nedůvodný shledal soud požadavek žalobkyně na navýšení základní částky z důvodu mimořádných okolností, tedy zhoršení psychického stavu žalobkyně a závažného psychického onemocnění, jež se mělo stupňovat v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení (ať již tyto důvody žalobkyně podřazovala pod kritérium význam řízení pro poškozeného nebo jako samostatné kritérium), neboť předmětem odškodnění dle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk je nemajetková újma žalobkyně způsobená nepřiměřenou délkou řízení, tj. nejistota ohledně výsledku způsobená nepřiměřenou délkou řízení, nikoli nemajetková újma žalobkyně, jejíž příčinou byla jiná skutečnost než nepřiměřená délka řízení. Z meritorních rozhodnutí je zřejmé, že psychický stav žalobkyně byl zásadním způsobem negativně ovlivněn intenzitou a délkou konfliktních vztahů v rodině, které předcházely i počátek posuzovaného řízení, přičemž o intenzitě svědčí i trestní oznámení mající původ opět v majetkových sporech rodičů. Naopak nelze přehlédnout, že soudy se v zájmu nezletilých tyto konfliktní vztahy snažily v průběhu posuzovaného řízení eliminovat tím, že rodičům nařídily rodinnou terapii, jež však s ohledem na osobnosti rodičů a jejich vzájemné spory, nebyla úspěšná. Pokud žalobkyně tvrdila, že byla v důsledku dlouhotrvající neschopnosti soudu rozhodnout o vyživovací povinnosti otce, nucena ukončit studium na soukromé škole, pak v posuzovaném řízení bylo prokázáno, že otec na školném pro žalobkyni v průběhu posuzovaného řízení zaplatil celkem částku 128 488 Kč, přičemž žalobkyně přestala soukromou školu navštěvovat ke dni 31. 1. 2021, tj. v době, kdy byla ve faktické střídavé péči rodičů a v době, kdy matka vůči žalobkyni plnila vyživovací povinnost ve výši pouze 150 Kč měsíčně. Konečně nelze ani přehlédnout, že otec po druhém meritorním rozhodnutí nalézacího rozsudku začal platit stanovené výživné, byť dosud meritorní rozhodnutí nenabylo právní moci a rovněž ještě před právní mocí uhradil na dlužném výživném stanovené statisícové částky.

30. Soud se dále ztotožnil s hodnocením žalované ohledně sdílené újmy, kdy s ohledem na ustálenou judikaturu a stanovisko Nejvyššího soudu soud přistoupil ke snížení základní částky o 5 % právě z důvodu sdílené újmy, kdy žalobkyně v předmětném řízení sdílela svoji újmu se svými sourozenci.

31. K námitce žalobkyně, že by částky přiměřeného zadostiučinění s ohledem na inflaci měly být „valorizovány“, soud nepovažuje za důvodnou. Požadavky na „valorizaci“ přiznávaných částek s ohledem na inflaci byly předmětem posouzení opakovaně, aniž by došlo k odklonu od dlouhodobě zastávaných závěrů, totiž, že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního odškodnění ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice, resp., že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021, dostupný na www.nsoud.cz a tam odkazovanou judikaturu).

32. S ohledem na výše uvedené žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši 41 522,60 Kč. Soud vycházel ze základní částky 43 750 Kč (15 000 Kč za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), sníženou o 5 % (- 20 % složitost řízení, + 10 % význam, + 10 % postup soudů, - 5 % sdílená újma). Žalovaná jí v zákonné šestiměsíční lhůtě přiznala částku 37 188 Kč. Žalobkyni tak byla tímto rozsudkem přiznaná částka 4 334, 60 Kč. Žalobkyni pak z přiznané částky náleží i požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne 25. 10. 2023, protože právě od tohoto dne se stát ve smyslu konstantní soudní judikatury (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) ocitl v prodlení, tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne 24. 4. 2023. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I rozsudku.

33. Co do zbytku požadované částky s příslušenstvím soud žalobu výrokem II rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Přestože žalobkyni výrokově nebylo požadované plnění přiznáno v plném rozsahu, je na místě jí přiznat plnou náhradu nákladů řízení, protože výše přiznané částky závisela toliko na úvaze soudu. Náklady řízení žalobkyně v dané věci představuje částka 25 965 Kč skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za žalobu a 4 000 Kč za dovolání a nákladů právního zastoupení ve výši 19 965 Kč. Náklady právního zastoupení jsou představovány odměnou právní zástupkyně žalobkyně podle § 7 bod 5, 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve znění do 31. 12. 2024 za čtyři úkony právní služby ve výši 12 400 Kč (3 100 Kč á úkon) spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, odvolání a dovolání dle § 11 odst. 1 a. t. Dále odměnou právní zástupkyně žalobkyně podle § 7 bod 3, § 9a odst. 2 písm. a) a. t. ve znění od 1. 1. 2025 za dva úkony právní služby ve výši 2 000 Kč (1 000 Kč á úkon) spočívající ve vyjádření z 23. 10. 2025 a účasti na jednání soudu dne 26. 11. 2025 za úkon právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. K odměně je dále připočítaná paušální náhrada hotových výdajů 4 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 2 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, proto jí soud dále dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal částku 3 465 Kč (21 % ze 16 500 Kč).

35. Soud nepřiznal odměnu za úkon právní služby spočívající v námitkách ze dne 21. 11. 2023 a doplnění námitek, neboť se nejednalo o účelný úkon právního zastoupení, když žalobkyně těmito námitkami nebyla v řízení úspěšná, dále za zastoupení u Ústavního soudu, neboť o nákladech za řízení před Ústavním soudem rozhoduje sám Ústavní soud a nalézacímu soudu tak ani nepřísluší o těchto nákladech rozhodovat, a dále soud nepřiznal žalobkyni náklad za „opětovné“ převzetí a přípravu zastoupení, když u žalobkyně nedošlo ke změně právního zastoupení a došlo pouze k udělení souhlasu se zastoupením přímo žalobkyní, která již byla zastupována na základě předchozího souhlasu zákonného zástupce.

36. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., když soud prodloužil zákonnou lhůtu ze 3 dnů na 15, protože takové prodloužení lhůty je možno po žalobkyni spravedlivě požadovat a žalované umožní včasné administrativní zpracování soudem uloženého plnění.

37. Místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1. o. s. ř. k rukám zastupující advokátky.