28 C 262/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 127 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 127 500 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále také jen „dědické řízení“ nebo „podkladové řízení“). Žalobce k věci samé uvedl, že svou pohledávku za zemřelým přihlásil do dědického řízení dne 26.2.2015, přičemž samotné dědické řízení je vedeno od 24.9.2014 a není dosud skončeno. Předmětné dědické řízení, resp. jeho ukončení pak má zásadní význam pro vymožení žalobcovy pravomocně přiznané pohledávky za zůstavitelem, neboť žalobce se do skončení dědického řízení nemůže domáhat uspokojení své pohledávky cestou výkonu rozhodnutí vůči správci pozůstalosti. Podle přesvědčení žalobce tak předmětná délka řízení, která dosud trvá v souhrnu více, jak 9 let je zcela zjevně nepřiměřená. Žalobce pak při stanovení výše zadostiučinění vyšel ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, tedy konkrétně z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované dne 10.5.2023.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne 10.5.2023 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 127 500 Kč z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že není důvodná, neboť žalobce není účastníkem předmětného řízení a tudíž nemá právo na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení. Toto své stanovisko pak žalovaná žalobci sdělila podáním ze dne 29.5.2023.

3. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , konkrétně usnesením ze dne 18.9.2015, čj. , spisová značka, , oznámením o pohledávce věřitele ze dne 26.2.2015 a sdělením notáře ze dne 23.5.2023. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobce oznámil , tituly před jménem, , jméno FO, soudnímu komisaři, pověřenému v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, u Okresního soudu ve , adresa, , že má za zemřelým , tituly před jménem, , jméno FO, pohledávku ve výši 73 231 Kč s příslušenstvím, která mu byla pravomocně přiznána rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 6.8.2014, čj. , spisová značka, . Usnesením ze dne 18.9.2019 pověřený notář , tituly před jménem, , jméno FO, vyzval věřitele, aby do 15.1.2016 ohlásili a doložili soudu své pohledávky, které mají za zemřelým , tituly před jménem, , jméno FO, . Sdělením ze dne 23.5.2023 sděloval , tituly před jménem, , jméno FO, , že žalobce nebyl a není účastníkem pozůstalostního řízení po zůstaviteli , tituly před jménem, , jméno FO, vedeném u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Předmětné řízení dosud nemůže být ukončeno, neboť u jiného soudu probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v podkladovém řízení, a to konkrétně u Okresního soudu v , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, .

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, je vedeno dědické řízení po zůstaviteli , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy úkony v tomto řízení byl pověřen soudní komisař , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce v rámci tohoto dědického řízení oznámil svou pohledávku vůči zůstaviteli ve výši 73 231 Kč na základě rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne 6.8.2014, čj. , spisová značka, , a to podáním ze dne 26.2.2015. Předmětné dědické řízení není dosud ukončeno a žalobce není účastníkem tohoto řízení. Žalobce předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 127 500 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, uplatnil u žalované dne 10.5.2023, přičemž žalovaná jeho nárok odmítla, což mu sdělila stanoviskem ze dne 29.5.2023.

6. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

7. Podle § 110 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních („z.ř.s.“) účastníky jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici; má-li dědictví připadnout státu proto, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákona dědické posloupnosti, a hledí-li se na stát, jakoby byl zákonný dědic, je účastníkem pouze stát.

8. Podle ustanovení § 117 odst. 1 z.ř.s. byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou účastníky věřitelé, kteří se přihlásili, nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky, i když ji nepřihlásili a likvidační správce.

9. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a obranu žalované se soud prvotně zabýval skutečností, zda žalobce je účastníkem podkladového řízení. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2013 sp. zn. 30 Cdo 664/2013 a obdobně také v rozhodnutí ze dne 4.2.2020 sp.zn. 30 Cdo 1292/2019, nemajetková újma v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení může zásadně vznikat jen účastníku takového (nepřiměřeně dlouze trvajícího) řízení. Může mu vznikat jen tehdy, jestliže takové řízení trvá a účastník jej takto vnímá. Jestliže tomu tak není, tedy osoba považující se za poškozeného si není vědoma toho, že nějaké řízení, jehož účastníkem je nebo by měla být, se vede, a že tedy nevyčkává jeho skončení (konečného rozhodnutí), nemůže jí vznikat újma nemajetkové povahy pramenící z nejistoty ohledně výsledku řízení.

10. S argumentací žalované lze proto jedině souhlasit, neboť ve smyslu § 110 odst. 1 z. ř. s. nejsou věřitelé zemřelého účastníky dědického řízení, tímto jsou pouze dědici. Věřitelé mohou být účastníkem dědického řízení, avšak skutečnost, že konkrétní osoba (v tomto případě žalobce, který je věřitelem zemřelého, když v rámci dědického řízení oznámil, že disponuje vůči zůstaviteli pohledávkou na základě soudního rozhodnutí) je věřitelem zůstavitele však sama o sobě nestačí k tomu, aby věřitel mohl být považován za účastníka dědického řízení, tím se stává teprve v případech zákonem přesně vymezených. Dědické řízení má dvojí účel, zjištění právních nástupců zůstavitele a zjištění zůstavitelova majetku; přestože likvidace dědictví je upravena v rámci dědického řízení, jedná se spíše o samostatné řízení vykazující prvky nesporného řízení, které se svojí povahou blíží exekučnímu či insolvenčnímu řízení. Nařízením likvidace se zásadně mění smysl a účel dědického řízení, neboť zde již nejde o zjištění a deklaraci dědického práva, ale o zajištění úhrady pohledávek zůstavitelových věřitelů (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne10.10.2018 sp. zn. 30 Cdo 4962/2016). V posuzovaném případě to značí, že i když byli soudním komisařem věřitelé vyzváni ke sdělení a doložení pohledávek za zůstavitelem, dědické řízení dosud zůstává ve fázi zjišťování aktiv a pasiv dědictví a v rámci řízení nebyla dosud ani navržena jeho likvidace (natož, aby bylo o likvidaci rozhodnuto), tudíž žalobce nadále zůstává stranou účastenství v posuzovaném řízení. Na žalobce jako na věřitele pak nedopadá ani § 182 odst. 2 z. ř. s.

11. Na podkladě shora uvedeného, kdy se podle § 13 odst. 1 zákona odškodňuje nemajetková újma, která vznikla poškozenému v důsledku nepřiměřené délky řízení, je zjevné, že tato újma může vzniknout pouze tomu, kdo je účastníkem řízení a kdo vlivem jeho nepřiměřené délky je vystaven nejistotě, jakým způsobem jeho řízení dopadne. Protože žalobce není účastníkem podkladového řízení, nemohla mu vzniknout v důsledku případné nepřiměřené délky tohoto řízení újma a není tudíž ani aktivně legitimován k podání této žaloby. Soud se proto nezabýval průběhem podkladového dědického řízení a žalobu bez dalšího zamítnul výrokem I. rozsudku.

12. Pro úplnost soud dodává, že souhlasí s argumentací žalobce, že v případě odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu, nemusí jít o účastníka řízení, nýbrž o osobu, které nesprávným úředním postupem vznikla škoda či nemajetková újma, avšak jedná se o nesprávný úřední postup, který je založen jinou skutečností, nežli nepřiměřenou délkou. V takovém případě poškozený musí být účastníkem posuzovaného řízení, v němž k takovémuto nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení došlo.

13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1, 3 odst. 1 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé).