28 C 4/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a omluvu

I. Řízení se co do požadované omluvy formou zaslání žalobci doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem a formou zveřejnění omluvy po dobu jednoho měsíce na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ve znění:„ Omluva [celé jméno žalobce], narozeném [datum]: Ministerstvo spravedlnosti se Vám omlouvá za porušení Vašeho základního práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („ Úmluva“) a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod („ Listina“) a základního práva na svobodu projevu a informace (v jeho časové dimenzi) podle článku 10 Úmluvy a článku 17 Listiny při vyřizování Vaší žádosti o informace podle zákona [číslo] Sb. ze dne [datum], k němuž došlo průtahy a nečinností v řízení ze strany Obvodního soudu pro Prahu 5 a oddělení styku s veřejností Ministerstva spravedlnosti“, zastavuje.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 60 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky a omluvy ź důvodu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném o žádosti žalobce o informace u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 62 Si 1061/2021 a u nadřízeného orgánu – Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-998/2021-OSV-OSV/4, které se vyznačovalo nepřiměřenou délkou, průtahy a nečinností. Žalobce uvedl, že dne [datum] podal u Obvodního soudu pro Prahu 5 žádost o informace podle zákona [číslo] konkrétně o zaslání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 a navazujícího rozhodnutí Městského soudu v Praze (řízení vedené u nalézacího soudu pod sp. zn. 30 T 117/2020). Obvodní soud pro Prahu 5 podmínil poskytnutí informací zaplacením úhrady nákladů řízení ve výši 280 Kč, což žalobce obratem uhradil dne [datum] a dne [datum] mu byly požadované informace poskytnuty. Následně žalobce podal u Obvodního soudu pro Prahu 5 stížnost proti výši stanovené úhrady, přičemž povinností soudu bylo předložit věc se spisovým materiálem do sedmi dnů nadřízenému orgánu, kterým bylo Ministerstvo spravedlnosti a toto mělo rozhodnout o stížnosti ve lhůtě 15 dnů. Ačkoliv tyto lhůty marně uplynuly, zůstalo Ministerstvo spravedlnosti nečinné a v zákonné patnáctidenní lhůtě žalobce neobdržel žádné rozhodnutí. Z tohoto důvodu se žalobce dne [datum] obrátil na Úřad pro ochranu osobních údajů se žádostí o přijetí opatření proti nečinnosti, neboť uvedené řízení v té době probíhalo již téměř šest měsíců, aniž by o stížnosti bylo Ministerstvem spravedlnosti jakkoliv rozhodnuto. Dne [datum] vydal Úřad pro ochranu osobních údajů opatření proti nečinnosti pod čj. UOOU [číslo], kterým uložil Ministerstvu spravedlnosti rozhodnout o stížnosti žalobce proti výši úhrady. Teprve až poté vydalo Ministerstvo spravedlnosti rozhodnutí ze dne 14.7.2022, čj. MSP-998/2021-OSV-OSV/4, kterým stížnosti žalobce vyhovělo a výši úhrady nákladů snížilo na 0 Kč. Následně dne [datum] vydal Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodnutí, podle kterého byla žalobci vrácena částka 280 Kč. Navzdory tomuto rozhodnutí a rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti však byla vybraná úhrada nákladů od žalobce ve výši 280 Kč soudem dále po dobu dvou a půl měsíců neoprávněně zdržována a k jejímu vrácení žalobci došlo teprve až po písemné urgenci ze dne [datum]. Podle žalobce tedy došlo jak k nesprávnému úřednímu postupu založené nepřiměřenou délkou řízení, tak k vydání nezákonné výzvy Obvodního soudu pro Prahu 5 k úhradě nákladů. K nečinnosti před Ministerstvem spravedlnosti došlo v rozsahu celkem sedmi měsíců a následně k nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 5 s vrácením neoprávněně vybrané úhrady nákladů v rozsahu dva a půl měsíce. Žalobce tedy požaduje, aby mu byla vyplacena na přiměřeném zadostiučinění částka 60 000 Kč a dále, aby mu žalovaná poskytla jednak písemnou omluvu ve znění uvedeném v žalobním návrhu a jednak aby tuto omluvu zveřejnila na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy a omluvy obrátil na žalovanou dne [datum].

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala, že u ní žalobce předběžně dne [datum] uplatnil jednak nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč a jednak nárok na omluvu, to vše v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 62 Si 1061/2021 a u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-998/2021-OSV-OSV/4. Po projednání dané žádosti žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková délka řízení nebyla přiměřená. Žalobci proto poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, zaslala žalobci písemnou omluvu v požadovaném znění a tuto omluvu také zveřejnila na svých webových stránkách. To vše žalobci sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Dále žalovaná ve svém vyjádření popsala průběh podkladového řízení shodně, jak učinil žalobce, a dospěla k závěru, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, přičemž poskytnutí satisfakčního prostředku formou omluvy a konstatace je odškodnění dostačující. V případě nesprávného úředního postupu spočívající v překročení lhůty pro vyřízení žádosti o informace se jednalo o překročení lhůty o jeden den, oproti zákonem stanovené lhůtě 15 dnů. V tomto případě se tedy jedná v podstatě o marginální záležitost, navíc požadované informace se žalobce nijak nedotýkaly. V případě překročení lhůty při rozhodování o stížnosti žalobce proti výši vyměřené úhradě nákladů na zpracování informací žalovaná uvedla, že se již nejednalo o samotné poskytnutí informací, ale pouze o výši nákladů, která činila 280 Kč, tudíž morální zadostiučinění je naprosto dostačující. Význam řízení u nadřízeného orgánu o stížnosti byl podle žalované pro žalobce zcela minimální. Pokud by mělo řízení pro žalobce význam vyšší než zanedbatelný, bylo by očekávatelné, že po překročení zákonem stanovené lhůty zašle žalobce dotaz na stav řízení, případně se obrátí na Úřad pro ochranu osobních údajů ve lhůtě kratší, než učinil.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal podáním ze dne [datum] svou žalobu co do požadované omluvy doručené dopisem žalobci a veřejné omluvy na webových stránkách žalované zpět, neboť omluva byla žalobci doručena dne [datum] a tato omluva byla zveřejněna na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti [webová adresa] v rubrice aktuality dne [datum], postupoval soud podle § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran požadovaných omluv výrokem I. rozsudku zastavil.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 60 000 Kč a omluvu v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 62 Si 1061/2021 a u Ministerstva spravedlnosti pod sp.zn. MSP- 998/ 2021 obrátil dne [datum] na žalovanou. Tato po projednání dané žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená a žalobci poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, dále žalobci zaslala písemnou omluvu v jím požadovaném znění a současně tuto omluvu zveřejnila na svých webových stránkách. Omluva byla zveřejněna na webových stránkách dne [datum] a písemnou omluvu ze dne [datum] žalovaná doručila žalobci dne [datum]. [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu]

7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění nebo upřesnění.

9. Podle ustanovení § 16a odst. 8 zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím nadřízený orgán o stížnosti rozhodne do 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena.

10. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne [datum], Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

11. Podkladové řízení, jehož délku soud posuzoval, trvalo od [datum], kdy žalobce podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 žádost o poskytnutí informace podle zák. č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí, kterým byla žalobci vrácena částka 280 Kč, představující náklady uvedeného řízení, tedy téměř 9 měsíců. V podkladovém řízení, jak vyplynulo z provedeného dokazování, nebylo o žádosti žalobce rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě 15 dnů podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, přičemž tato lhůta byla překročena o den, neboť žalobce svou žádost podal dne [datum] a k poskytnutí informace došlo dne [datum]. Lze proto uzavřít, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Ostatně k tomuto dospěla i žalovaná v rámci předběžného projednání žádosti žalobce, neboť se za překročení této lhůty žalobci omluvila jak na webových stránkách, tak osobně dopisem a rovněž konstatovala nesprávný úřední postup. Na druhou stranu však lze přisvědčit žalované, že v daném případě byla uvedená lhůta překročena toliko o jeden den, což lze v poměrech dané věci akceptovat a je nutno zohlednit fakt, že žalobce stran poskytnutí nárokované informace nebyl v nejistotě déle než jeden den.

12. Poskytnutí informace tedy bylo hlavním důvodem vedeného podkladového řízení, přičemž poté, co byla žalobci požadovaná informace poskytnuta, byla v podkladovém řízení řešena již jen otázka nákladů tohoto řízení spojených se žádostí o informaci. I zde, v tomto úseku řízení, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť o stížnosti žalobce nebylo nadřízeným orgánem – Ministerstvem spravedlnosti rozhodnuto ve lhůtě stanovené § 16a odst. 8 zák. č. 106/1999 Sb., tedy i v tomto případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona. Rovněž za překročení této lhůty se žalovaná žalobci písemně dopisem a na svých webových stránkách omluvila a obdobně konstatovala porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Soud pouze dodává, že poslední jmenovaný nesprávný úřední postup se podílel na celkové délce řízení, kterou soud shodně s účastníky řízení hodnotil jako nepřiměřenou.

13. Soud však nesouhlasí s tvrzením žalobce, že uvedená částka 280 Kč byla žalobci vydána dne [datum] z pokladny Obvodního soudu pro Prahu 5 až po urgenci žalobce, když již dne [datum], jak vyplývá z obsahu podkladového spisu, soud vyzýval žalobce ke sdělení čísla účtu, na který mu má být úhrada vrácena, a to prostřednictvím emailové adresy na které žalobce v rámci řízení standardně komunikoval, přičemž na tuto výzvu žalobce nijak nereagoval a až následně soud urgoval o vrácení uvedené částky. Nicméně pro tento úsek řízení je rozhodná soudem vymezená doba, kdy řízení skončilo, tedy k datu právní moci rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 o vrácení zaplacené částky ([datum]), nikoliv k datu, kdy žalobci byla částka 280 Kč skutečně vyplacena ([datum]). Toto však soud sděluje pouze na okraj, neboť podstatou podkladového řízení, tedy proč bylo řízení vedeno, byla žádost žalobce o poskytnutí informace a následný úsek řízení, který se týkal již jen žalobcem vynaložených nákladů k výzvě soudu, navíc v bagatelní částce, nemohl žalobci působit žádnou nejistotu (když jím požadovanou informaci, tedy důvod, proč řízení zahajoval a vedl, již získal). Tento úsek řízení proto pro žalobce neměl a ani nemohl mít žádný význam, resp. žalobce k tomuto úseku řízení obecně ani žádný význam pro svou osobu netvrdil.

14. Pokud žalobce v žalobě uvedl, že v důsledku nesprávného úředního postupu Ministerstva spravedlnosti, potažmo i soudu stran nesprávné výzvy k úhradě uvedených nákladů musel zbytečně vynakládat čas, práci a prostředky na nadbytečnou korespondenci s orgány veřejné moci a tím byl bezdůvodně obtěžován, soud sděluje, že tyto žalobcem negativně pociťované skutečnosti, nelze podřazovat pod význam předmětu řízení pro žalobce, který je především spojen s nejistotou poškozeného stran vedeného řízení. Soud pak nepolemizuje s argumentací žalobce, že i objektivně nulový materiální význam řízení pro poškozeného průtahy v takovém řízení nelegitimuje, a že řízení s objektivně nulovým (materiálním významem) pro stěžovatele musí být vedeno bez průtahů a pokud se tak nestane, má poškozený právo na náhradu takto vzniklé újmy, nicméně soud v této souvislosti dodává, že význam předmětu řízení pro poškozeného se pak zásadně odrazí ve formě, popř. výši poskytnutého zadostiučinění. Obecně totiž platí, že čím větší význam řízení pro poškozeného, tím vyšší nejistota a tím vyšší zadostiučinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 242/2016). Za situace, kdy byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nikterak nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného, je v takovém případě dostačující konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009 a sp. zn. 30 Cdo 980/2022). Tato úvaha pak podle názoru soudu přesně dopadá na případ žalobce, neboť úsek řízení, který mohl být pro žalobce význam, byla ta část, v níž žalobce žádal o poskytnutí informace, až do doby jejího poskytnutí, kdy zákonem stanovená lhůta pro jejich sdělení byla překročena toliko o jeden den, tedy se nijak zásadně nepromítla do celkové doby řízení a poté, jak již soud naznal shora, bylo řízení vedeno pouze o náklady vynaložené žalobcem na uvedenou informaci, nad to v bagatelní výši. Tato část řízení proto nijak nemohla zasáhnout psychickou sféru žalobce.

15. Nad rámec rozhodného pro věc samu, soud konstatuje, že nesouhlasí s názorem žalované, že je třeba zohlednit, že žalobcem požadovaná informace se jej nijak nedotýkala, neboť pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného je tato skutečnost irelevantní. Tedy nezáleží na tom, zda poškozený požaduje informaci týkající se jeho osoby, popřípadě informaci, která se jej osobně nedotýká, neboť to nemusí ještě značit, že požadovaná informace je pro poškozeného bezvýznamná.

16. Závěrem soud shrnuje, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 o.s.ř., když uvedenými orgány nebyla dodržena zákonem stanovená lhůta pro poskytnutí informace a vyřízení jeho stížnosti (tedy nebyl učiněn procesní úkon v zákonem stanovené lhůtě), přičemž ve druhém uvedeném případě se tato nečinnost podílela na celkové délce podkladového řízení a jako takové je třeba jej hodnotit jako nepřiměřeně dlouhé. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá), kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93). S odkazem na výše uvedené úvahy soudu a konstantní judikaturu Nejvyššího soudu týkající se otázky významu předmětu řízení pro poškozeného, dospěl soud k závěru shodně jako žalovaná, že v daném případě je omluva, která byla žalobci ze strany žalované poskytnuta a rovněž poskytnuté konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, resp. učinit úkon v zákonem stanovené lhůtě, odškodnění dostatečné a odpovídající, a soud proto žalobu na poskytnutí zadostiučinění v relutární formě zamítl výrokem II. rozsudku.

17. Pro úplnost soud uvádí, že zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování jeho výslechem a údaji z rejstříku osob na úseku Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze týkající se osoby žalobce, k prokázání skutečnosti, že žalobce je„ oznamovatel určitých záležitostí“ a z tohoto důvodu k němu úřady takto přistupují (tedy„ schválně“ nevyřizují jeho žádosti v zákonem stanovené době) a rovněž z těchto důkazů mělo vyplynout, proč žalobce požadoval předmětnou informaci. Provedení těchto důkazních návrhů soud nepovažoval za účelné a pro řízení podstatné, když veškeré skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí ve věci samé zjistil z provedených důkazů a jak naznal shora, nemajetková újma žalobce se presumuje (tudíž není potřeba ji prokazovat), nad to je pro věc samu bez významu, z jakých důvodů žalobce informaci požadoval. V této souvislosti soud ještě dodává, že pokud žalobce navrhoval svůj účastnický výslech k prokázání skutečnosti, že k žalobci jakožto osobě„ oznamovatele“ je přistupováno jiným způsobem orgány státu, než vůči„ běžným“ osobám, tak soud uvádí, že toto žalobce ve své žalobě jednak vůbec netvrdil, tudíž soud neviděl důvod pro to, aby byly v řízení prokazovány skutečnosti, které nebyly ani tvrzeny a jednak má soud za to, že z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce jsou tyto skutečnosti nepodstatné.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobce zavinil zastavení řízení ve vztahu k požadované omluvě, když žalobkyně žalobci omluvu dopisem a na svých webových stránkách poskytla v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě od podání předběžné žádosti podle § 15 odst. 1 zákona (konkr. dne [datum] a dne 24. 3 2023 a nárok byl u žalované předběžně uplatněn dne [datum]) a s nárokem na relutární odškodnění byl žalobce již neúspěšný, přiznal soud žalované náklady tohoto řízení, neboť měla plný úspěch ve věci. Náklady řízení se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a), b), c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. [číslo] o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (3 úkony po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání).