28 C 4/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 72 614,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 34 431,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do návrhu na zaplacení částky 38 183,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 966,27 od 17. 7. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném shora uvedené částky s odůvodněním, že s ním dne 14. 10. 2024 uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo 25149979, kterou se zavázala mu poskytnout peněžní prostředky až do výše 50 400 Kč s možností postupného čerpání. Splátky byly sjednány v pravidelných denních splátkách dle čerpání úvěru. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl na účet žalovaného vyplacen ve výši 17 000 Kč dne 14. 10. 2024 a ve výši 18 079 Kč dne 17. 12. 2024. Žalovaný si dále při sjednání úvěru zvolil službu „klidné spaní“ za poplatek 40,26 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 647,87 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s denními splátkami, proto žalobkyně vypověděla dne 16. 7. 2025 smlouvu a žalovaný se tak od 17. 7. 2025 dostal do prodlení. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného částku 72 614,98 Kč, a to konkrétně jistina ve výši 34 431,19 Kč, poplatek za vyplacení úvěru 535,08 Kč a smluvní úrok ve výši 37 648,71 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud k projednání věci nařídil jednání na 17. 6. 2026, k němuž předvolal účastníky řízení. Žalobkyně zaslala soudu omluvu z jednání s tím, že souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač mu byla žaloba doručena řádně do jeho vlastních rukou stejně jako předvolání k jednání, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25149979 soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 10. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala mu poskytnout peněžní prostředky až do výše 50 400 Kč a kterou se žalovaný zavázal uvedené peněžní prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 0,933 % denně v pravidelných denních splátkách počínaje dnem 13. 11. 2024 ve výši počítané ze skutečně vyčerpané částky. RPSN bylo smluveno ve výši 1422,87 %. Dále byl sjednán poplatek za vyplacení částky úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. V případě prodlení se žalovaný zavázal uhradit žalované účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, a to paušálně 35 Kč denně, maximálně 490 Kč za kalendářní měsíc, a dále 105 Kč za každou zaslanou upomínku. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky.

5. Ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že veškeré částky uhrazené žalovaným měly být žalobkyní započítány nejprve na úhradu přirostlého úroku, následně poplatků, a nakonec na splacení poskytnutých peněžních prostředků (čl. 5.14.). Pokud se žalovaný ocitl v prodlení alespoň 91 dní, pak si žalobkyně vyhradila právo k zesplatnění úvěru v celé výši s tím, že před zesplatněním byla povinna žalovaného vyzvat k uhrazení dlužných splátek a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (čl. 5.18.). V případě prodlení se splacením jakékoliv splátky byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, náhradu účelně vynaložených nákladů dle smlouvy a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky (čl. 8.4.).

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, identifikovaných příjmů a bankovních výpisů soud zjistil, že žalobkyně měla provést posouzení úvěruschopnosti na základě sdělených údajů a prostřednictvím bankovního výpisu, přičemž zjistila, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti žalovaného jsou 3, z toho 2 s příjmy, výdaje na bydlení by měli činit 5 000 Kč, další nebytné výdaje 3 000 Kč a ostatní nezbytné výdaje 5 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalovaného výše příjmu činí 30 000 Kč, výše ověřeného příjmu částku 23 333 Kč. Na účet žalovaného měla být v období 15. 10. 2023 až 14. 10. 2024 připsána celkem částka 773 532,25 Kč.

7. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 14. 10. 2024 žalobkyně provedla platbu ve výši 17 000 Kč na účet č. č. účtu pod VS var. symbol a dne 17. 12. 2024 ve výši 18 079,07 Kč na účet č. č. účtu pod VS var. symbol.

8. Z emailu ze dne 16. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného uvedeného dne upozornila na prodlení delší 91 dní a úvěr tak zesplatnila a vyzvala ho k úhradě celkové částky 72 614,98 Kč.

9. Z předžalobní výzvy a potvrzení o podání zásilky soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala dne 5. 11. 2025 výzvu k úhradě dlužné částky žalovanému.

10. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky v celkové výši 72 614,98 Kč s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 10. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky až do výše 50 400 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně sjednaných úroků a poplatků. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžité prostředky v celkové výši 35 079,70 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku dle tvrzení žalované pouze částku 647,87 Kč.

12. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je neplatné ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smyl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuj veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrtit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

17. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […].

18. Podle § 78 odst. 4 věty první ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

19. Podle § 78 odst. 5 ZSÚ povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.

20. Podle § 84 odst. 2 ZSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ „poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Shora uvedený skutkový závěr soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ.

26. Žalobkyni se však již v řízení, ačkoliv byla soudem písemně poučena, dobrodiní ústního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř se však svou neúčastí na jednání soudu vzdala, nepodařilo prokázat, že by řádně splnila povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně vycházela ze sdělení, že žalovaný má příjem ve výši cca 30 000 Kč měsíčně, přičemž z předložených výpisů údajně měla potvrzený měsíční příjem žalobce ve výši 23 333 Kč. Nicméně pokud jde o výdaje žalovaného, zde se žalobkyně spolehla na pouhé sdělení částky 13 000 Kč, které uvedl žalovaný; žalobkyně tento údaj nijak neověřila, navíc za situace, kdy zjevně např. údaj o nákladech na bydlení ve výši 5 000 Kč zjevně ani nemůže být pravdivý. Jestliže poskytovatel spotřebitelského úvěru rezignuje na ověření přesné výše výdajů spotřebitele a zároveň neověří ani způsob bydlení spotřebitele, nelze mít za to, že by řádně ověřil výši výdajů spotřebitele podle § 84 odst. 2 věty poslední ZSÚ.

27. Dalším neméně významným údajem pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr také způsob plnění dosavadních dluhů podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ. Aby mohl poskytovatel spotřebitelského úvěru daný způsob plnění posoudit, musí nejprve zjistit, zda spotřebitel již měl nebo stále má dluhy a jak dluhy splácí. Zároveň musí sjednané splátky dosud nesplacených dluhů zahrnout též mezi výdaje spotřebitele. V předmětném případě nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala existenci a způsob plnění dluhů žalovaného, žádné doklady podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSÚ ohledně ověřování existence a způsobu plnění dosavadních dluhů žalovaného nebyly soudu předloženy.

28. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezjistila dostatečně informace o poměrech žalovaného a informace, které od žalovaného získala, nehodnotila s náležitou obezřetností a pečlivostí, neboť z nich neplyne závěr, že žalovaný disponoval prostředky umožňujícími mu řádně hradit sjednané splátky. Na tomto závěru pak nemůže ničeho změnit ani obrana žalobkyně, že při svém závěru vycházela z pravdivosti prohlášení žalovaného. Jak bylo shora uvedeno, předně je povinností poskytovatele úvěru poskytnuté údaje přiměřeně ověřit, zároveň pak žalovaným poskytnuté informace i při presumpci jejich pravdivosti, nemohly vést k logickému závěru o jeho celkových poměrech, které by mu umožnily každý měsíc uhradit splátku přesahující 4 000 Kč. Závěr, že žalobkyně své povinnosti pečlivě prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet nedostála, je zcela na místě.

29. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným řádně posoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky, s ohledem na § 86 odst. 1 ZSÚ nebyla oprávněna s ním smlouvu uzavřít. Protože smlouvu přesto uzavřela, je tato neplatná podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu přes § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ a podle § 588 o. z., neboť porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť již Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Povinnost soudu přihlížet k neplatnosti i bez návrhu a bez časového omezení plyne též z článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jak dovodil rovněž Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 (OPR-Finance s.r.o. proti GK).

30. Protože závazek ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní je neplatný, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pouze dlužnou jistinu, a to ve lhůtě dle jeho aktuálních možností podle § 87 odst. 1 větě poslední ZSÚ. Jak bylo v řízení zjištěno, žalovaný čerpal jistinu ve výši 35 079,07 Kč a uhradil částku 647,87 Kč. Soud vycházel v tomto směru z tvrzení žalobkyně, neboť žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil a ač mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, žalovaný se k jednání nedostavil, soud tak nemohl žalovaného o povinnosti tvrdit a prokázat splátky na jistinu poučit (§ 118a o. s. ř.). Stejně jako žalobkyně se tak vzdal dobrodiní poučení soudem k doplnění svých tvrzení. Soud tak žalovanému uložil, aby částku 34 431,20 Kč žalobkyni zaplatil, přičemž s ohledem na znění § 87 odst. 1 ZSÚ dosud nenastala splatnost tohoto závazku; ta bude určena až právě výrokem I tohoto rozsudku.

31. Při určení splatnosti stanovované povinnosti musí soud vycházet z aktuálních poměrů žalovaného a stanovit ji tak, aby žalovaný byl schopen svou povinnost splnit. Jelikož se však žalovaný k soudu na předvolání nedostavil, soud nemohl žalovaného o povinnosti tvrdit a prokázat své aktuální poměry v tomto řízení poučit (§ 118a o. s. ř.). Soud tak vyšel pouze z jemu známých skutečností z úřední činnosti, a to že žalovaný neprochází insolvenčním řízením a u zdejšího soudu proti němu jako žalovanému není vedeno od roku 2008 další nalézací řízení. Soud tak žalovanému uložil povinnost splnit v obecné lhůtě k plnění stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Bude tak případně na procesní aktivitě žalovaného, aby své poměry řádně tvrdil a prokázal v novém řízení zahájeném návrhem ve smyslu § 87 odst. 3 ZSÚ, neboť současné rozhodnutí o určení splatnosti je rozhodnutím s tzv. výhradou změny poměrů.

32. S ohledem na shora uvedený závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy a povinnosti žalovaného vrátit dle § 87 odst. 1 ZSÚ pouze jistinu, soud výrokem II zamítl veškeré další nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení. Soud tak žalobu zamítl co do příslušenství v podobě smluvního úroku, poplatku i zákonného úroku z prodlení.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III podle § 142 odst. 2 o. s. ř, přičemž poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení je vychýlen v neprospěch žalobkyně, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Soud mu tak jejich náhradu nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.