28 C 45/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobce oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu škody

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci a) částku ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni b) částku ve výši 80 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

1. Žalobce a) se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 50 000 Kč jakožto nemajetkové újmy a žalobkyně b) pak částky ve výši 80 000 Kč jakožto náhrady škody, to vše v souvislosti s postupem policejního orgánu. Žalobci uvedli, že Policií ČR, OŘP Praha I, OOK – 6. oddělení OK v řízení vedeném po sp. zn. KRPA -446261-79/TČ-2017 byla žalobci a) zadržena výpočetní a přenosová technika, zejména počítač, který byl následně předán ke znaleckému zkoumání. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3.3.2020, sp. zn. 3 T 78/2019 byl žalobce a) uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. K výroku soudu o propadnutí zadržené výpočetní a přenosové techniky nedošlo. Tato výpočetní technika je ve vlastnictví žalobkyně b), která je matkou žalobce a) a která výpočetní techniku žalobci a) svěřila za studijním účelem, neboť tento je studujícím [škola] [anonymizována dvě slova]. S ohledem na vynesený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3.3.2002 podal žalobce a) dne 26.3.2002 k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 žádost o vydání zajištěných věcí Policií ČR. Dne 10.5.2020 pak požádal Policii ČR o vydání zadržených věcí. Vzhledem k tomu, že do doby vydání usnesení Městského soudu Praze ze dne 10.6.2020, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce a) proti rozsudku soudu I.stupně ze dne 3.3.2020, k vyhovění žádosti žalobce a) nedošlo, tento následně dne 13.7.2020 požádal Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 zadání pokynu Policií ČR k vydání zadržených věcí a dne 13.7.2020 opakovaně požádal Policii ČR o vydání věcí. Na tyto žádosti pak nebylo žádným způsobem reagováno. Žalobce a) na počítači měl uloženou nejen osobní dokumentaci, ale i veškerou dokumentaci studijní, přičemž ji nutně potřeboval nejen k dalšímu studiu, ale ke zkouškám. Vzhledem k tomu, že se nemohl dostatečně připravit, dne 6.6.2019 nevykonal jednu ze zkoušek a bude nutné ji opakovat. Jelikož tedy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3.3.2020 nebylo vyhověno návrhu státního zástupce stran propadnutí zadržených věcí a jelikož proběhla státnímu zástupci odvolací lhůta pro napadení rozsudku soudu I. stupně a k vydání věci nedošlo, je zřejmé, že Policie ČR věci neoprávněně zadržela a nadále je neoprávněně zadržuje. Žalobci a) tak byla způsobena újma, neboť výpočetní a přenosovou techniku svěřenou mu žalobkyní b) především ke studiu nemůže využívat a nemůže pracovat s materiály v ní. Žalobkyni b) pak vznikla škoda ve výši ceny této výpočetní a přenosové techniky.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce a) uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč a žalobkyně b) nárok na náhradu škody ve výši 80 000 Kč dne 10.8.2020 z důvodu nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení, jak žalobci popsali ve své žalobě. K projednání žádosti žalobců došlo dne 15.3.2021, přičemž žalovaný konstatoval, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, což žalobcům sdělil stanoviskem ze dne 15.3.2021. Žalovaný v jednání policejních orgánů spočívající v nevrácení výpočetní techniky zpět majiteli, tedy žalobkyni b) a jejího neoprávněného zadržování do současnosti, jak tvrdili žalobci, nespatřuje nesprávný úřední postup. Je zcela logické, že o vrácení věcí bylo rozhodnuto až poté, co bylo trestní řízení pravomocně ukončeno. S ohledem na odvolací řízení nebylo možné věci vrátit zpět, neboť v případě, že by byl rozsudek odsuzující žalobce a) zrušen a věc přikázána k novému projednání, mohla by být předmětná výpočetní a přenosová technika a v ní uložené údaje důležité pro další řízení. Lze tedy uzavřít, že orgány činné v trestním řízení postupovaly zcela správně. Pokud jde o náhradu škody uplatněné žalobkyní b), tento je zcela nedůvodný, neboť předmětná výpočetní i přenosová technika byla žalobkyni b) Policií ČR vrácena dne 17.9.2020. Pokud jde o nárok na nemajetkovou újmu žalobce a), žalovaný v tomto případě sporuje příčinnou souvislost mezi zajištěním výpočetní techniky a neúspěšným absolvováním zkoušky na vysoké škole. Žalobce a) v období, kdy byla výpočetní technika zajištěna, nevykonal pouze jednu jedinou zkoušku a je na místě, aby bylo jednoznačně prokázáno, že neuspěl právě z důvodů, že jeho studijní materiály byly uloženy v zajištěné výpočetní technice a že skutečně nebylo možné obstarat si studijní materiály jiným způsobem. I zde pak platí absence odpovědnostního titulu.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobci se předběžně se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v důsledku nesprávného úředního postupu Policie ČR – v podobě nevrácení výpočetní techniky a jejího neoprávněného zadržování, předběžně obrátili na žalovaného dne 10.8.2020. Tento po projednání žádosti dospěl k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul, což žalobcům sdělil stanoviskem ze dne 15.3.2021. Vzhledem k tomu, že uvedené skutečnosti nebyly mezi účastníky řízení sporné, vzal je soud za svá skutková zjištění ve smyslu ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Jelikož účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízen jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř.

5. Soud provedl dokazování usnesením Policie ČR ze dne 22.3.2019, obžalobou ze dne 15.10.2019, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3.3.2020, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10.6.2020, sp. zn. 5 T 99/2020, dopisem ze dne 6.6.2019, dopisem ze dne 26.3.2020, dopisem ze dne 10.5.2020, dopisem ze dne 13.7.2020, dopisem ze dne 10.9.2020, dopisem ze dne 15.7.2020, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21.8.2020, sp. zn. 3 T 78/2019. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že usnesením Policie ČR ze dne 22.3.2019 bylo proti žalobci a) zahájeno trestní stíhání pro přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b trestního zákoníku. Následně byla k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 podána na žalobce a) obžaloba. V souvislosti se zahájením trestního stíhání byly žalobci a), resp. žalobkyni b), která je vlastníkem zajištěných věcí: stolní PC, Interl Inside včetně vnitřního hardwaru, stsříbrné barvy a MacBook model A 1466, seriál: FVFV4QNSJ1WK, stříbrné barvy. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3.3.2020 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10.6.2020 byl žalobce a) uznán vinným z přečinu navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Současně byla žalobci a) uložena přiměřená povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 se dále podává, že zajištěná počítačová technika je ve vlastnictví žalobkyně b), tudíž soud I. stupně nerozhodoval o propadnutí věci – zajištěné výpočetní techniky. Přípisem ze dne 6.6.2019 žádal žalobci a) o vrácení počítačové techniky, neboť v ní měl uloženu studijní dokumentaci. Následně pak žádal o vrácení počítačové techniky dopisem ze dne 26.3.2020, tedy po vydání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3.3.2020, dopisem ze dne 10.5.2020, dopisem ze dne 13.7.2020, tedy po vydání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10.6.2020. Usnesením ze dne 21.8.2020 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 o vrácení předmětné počítačové techniky (výše specifikované). Následně dopisem ze dne 10.9.2020 se žalobce a) obrátil na Policii ČR s žádostí o fyzické převzetí uvedených věcí na základě usnesení ze dne 21.8.2020.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: proti žalobci a) bylo usnesením Policie ČR ze dne 22.3.2019 zahájeno trestní stíhání pro přečin nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b trestního zákoníku. V souvislosti s uvedeným trestným řízením proti žalobci a) byla zajištěna výpočetní technika (výše specifikovaná), která je ve vlastnictví žalobkyně b). Po podání obžaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 6, tento rozsudkem ze dne 3.3.2020 uznal žalobce vinným uvedeným přečinem a současně mu uložil trest v trvání 6 měsíců, který byl odložen na dobu 12 měsíců. Také mu uložil povinnost podrobit se psychologickému poradenství. Usnesením Městského soudu ze dne 10.6.2020 bylo odvolání žalobce a) zamítnuto. Ještě před vydáním rozsudku soudem I. stupně, rozhodnutím odvolacího soudu, a následně po rozhodnutí odvolacího soudu žádal žalobce o vrácení předmětné počítačové techniky. O tomto vrácení bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21.8.2020. Následně na základě žádosti žalobce ve vztahu k policejnímu orgánu ze dne 10.9.2020 mu byla počítačová technika dne 17.9.2020 vrácena.

7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

8. Na základě provedeného dokazování a odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Naopak nesprávnost úředního postupu či vady úkonů při úředním postupu, které směřující k vydání rozhodnutí, jež nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Samy o sobě však odpovědnostní titul představovat nemohou. Jelikož žalobce vydal předmětnou výpočetní techniku Policii ČR dne 2.4.2019 dobrovolně, tj. nebylo o těchto věcech vydáváno žádné rozhodnutí ve smyslu ust. § 78 odst. 5 tr. ř., je třeba případnou odpovědnost státu za škodu posuzovat z titulu nesprávného úředního postupu. Soud dále sděluje, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu z titulu nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona je naplnění těchto tří podmínek: 1. existence nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Tyto podmínky pak musí být splněny kumulativně. Z provedeného dokazování vyšla najevo skutečnost, že minimálně do doby rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10.6.2020 o opravném prostředku, postupovaly orgány činné v trestním řízení v souladu se zákonem, když uvedenou výpočetní techniku žalobci prozatím nevrátily, neboť v této době byly tyto věci potřebné k trestnímu řízení podle § 78 odst. 1 tr. ř., myšleno pro účely trestního řízení, protože trestní řízení nebylo do té doby pravomocně ukončeno. Není proto pravdivé tvrzení, že výpočetní techniku by Policie ČR žalobci a), resp. žalobkyni b) neoprávněně (rozuměj bezdůvodně) zadržovala. O vrácení těchto věcí po rozhodnutím Městského soudu v Praze o odvolání ze dne 10.6.2020 bylo Obvodním soudem pro Prahu 6 rozhodnuto bezodkladně tj. v přiměřené lhůtě, a to dne 21.8.2020. Odpovědností titul v podobě nesprávného úředního postupu proto není dán.

9. Pokud jde o žalobkyní b) tvrzenou škodu ve výši 80 000 Kč, soud uvádí, že tento požadavek nemůže být opodstatněný, i pro nenaplnění dalšího odpovědnostního předpokladu – vznik škody, neboť předmětná výpočetní technika žalobci a), resp. žalobkyni b), byla již vrácena, tudíž v této souvislosti žalobkyni nemohla vzniknout materiální škoda v hodnotě této výpočetní techniky, neboť ve smyslu ust. § 2952, věta prvá o.z. se hradí skutečná škoda a ušlý zisk. Škodu chápeme jako majetkovou újmu vyjádřitelnou v penězích, a je proto penězi nahraditelná. Jedná se o újmu, jež vznikla ve sféře poškozeného. Takovouto újmou se rozumí především majetková újma spočívající jednak v konkrétním zmenšení již existujícího majetku poškozeného, jakož i to, o co se sice majetek poškozeného nezmenšil, ale na druhé straně zas ani nerozmnožil, ač by to bylo jinak logické a očekávatelné (ušlý zisk).

10. Ani požadavek žalobce a) na náhradu nemajetkové újmy nemůže být důvodný, a to jednak pro neexistenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu a jednak pro neexistenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy, neboť ze samotných tvrzení žalobce a z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce výpočetní techniku Policii ČR vydal dne 2.4.2019, přičemž zkoušku, kterou měl vykonat a kterou nesložil, činil dne 6.6.2019. K rozhodnutí o odvolání Městským soudem v Praze došlo až dne 10.6.2020, tedy rok poté, co předmětnou zkoušku vykonával. Z daného je zřejmé, že to, že se žalobce nemohl řádně připravit na zkoušku, není v příčinné souvislosti s tím, že Policie ČR disponovala jeho počítačem, kde měl mít studijní materiál uložen, nýbrž v příčinné souvislosti s jeho trestnou činností, neboť z tohoto důvodu byl Policií ČR požádán o vydání předmětné výpočetní techniky. Tedy jinak řečeno, nebýt toho, že žalobce a) se dopustil jednání, pro které bylo zahájeno jeho trestní stíhání a za které byl následně odsouzen, nemusel by předmětnou výpočetní techniku pro účely trestního řízení Policii ČR vydávat a mohl mít tak svůj studijní materiál, uložený ve výpočetní technice, k dispozici. K otázce příčinné souvislosti pak soud sděluje, že o odškodnitelnou majetkovou újmu se přitom jedná, jestliže nesprávný úřední postup měl dopad do sféry poškozeného, tedy jestliže nebýt jeho, nedošlo by k újmě. Nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je pak příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá, a vznikem škody, tedy je-li nesprávný úřední postup se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Samotná existence nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. Příčinná souvislost je přitom obecně dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2596/2012). V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nesprávným úředním postupem. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009). Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1635/2012). Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2490/2012). Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 840/2014).

11. Na základě shora uvedeného soudu dospěl k závěru, že ve věci nebyly naplněny podmínky odpovědnosti státu za škodu/nemajetkovou újmu a z tohoto důvodu žalobu žalobců zamítl výrokem I. a II. rozsudku jako neopodstatněnou.

12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé).