28 C 49/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 204 300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 204 300 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 261/2009. Žalobce uvedl, že celková délka podkladového řízení činila 13 let, 7 měsíců a 19 dní, což je doba zjevně nepřiměřená. Podle přesvědčení žalobce podkladový soud v průběhu řízení opakovaně vyhovoval návrhům na odročení jednání ze strany žalovaného, přičemž sám ve věci, která nebyla nikterak složitá, konal deset ústních jednání. Svůj první rozsudek soud I. stupně vydal po více jako deseti letech od zahájení řízení. Věc nebyla nikterak složitá a žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel. Význam předmětu řízení pro žalobce byl vyšší, neboť původní žalobce, do jehož práv nynější žalobce nastoupil, byl osobou vysokého věku a s ohledem na tuto skutečnost měl Obvodní soud pro Prahu 3 k věci přistupovat s větší prioritou, tedy tak, aby věc byla přednostně vyřizována, což nečinil. Žalobce se předběžně se svým nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v celkové výši 342 000 Kč obrátil na žalovaného, tento však žalobci uhradil toliko částku 137 700 Kč, což žalobce nepovažuje za dostatečné odškodnění, a proto nárokuje ještě zbytek uplatněné částky.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nečinila spornou skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne [datum] uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 T 261/2009 ve výši 342 000 Kč. Žalovaná po projednání dané žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému postupu, neboť délka podkladového řízení nebyla přiměřená a žalobci poskytla přiměřené zadostiučinění ve výši 137 700 Kč. Dále žalovaná stručně zkonstatovala průběh posuzovaného řízení s tím, že toto bylo zahájeno dne [datum] původním žalobcem, který v průběhu řízení zemřel a do jeho práv vstoupil žalobce nynější, přičemž řízení není dosud pravomocně skončeno. Řízení se podle žalované vyznačuje celkovou výraznou nekoncentrovaností, byly v něm shledány určité prodlevy, přičemž první rozhodnutí ve věci samé bylo vyneseno až po deseti letech od jeho zahájení a následně bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost, tedy lze uzavřít, že podkladové řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Při stanovení výše zadostiučinění vycházela žalovaná ze základní částky 18 000 Kč za rok trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta náhrada poloviční. Základní částku žalovaná celkem ponížila o 40 %, a to o 30 % z důvodu složitosti řízení a o 10 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Řízení je určitým způsobem co do skutkové i právní složitosti obtížnější, bylo provedeno obsáhlé dokazování včetně znaleckého zkoumání, výslechu znalce i řady svědků. V průběhu řízení došlo k rozšíření žaloby, byl opakovaně podán návrh na přerušení řízení, neúspěšně probíhala i mimosoudní jednání a byla podána nedůvodná námitka podjatosti soudce. Současně bylo rozhodováno o opravných prostředcích do rozhodnutí procesní povahy. Také původní žalobce v průběhu řízení zemřel a na jeho místo nastoupil žalobce nový (nynější žalobce) a následně zemřel i původní žalovaný. Z tohoto důvodu je řízení nyní přerušeno do skončení pozůstalostního řízení. Ve věci samé bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval ve věci jednou a odvolací soud také jednou. Žalobce se na délce řízení částečně podílel, a to opakovanými žádostmi o odročení jednání a neúspěšnými mimosoudními jednáními, což rovněž mělo na délku řízení vliv. Význam předmětu řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako běžný a dospěla k závěru, že přiznané odškodnění je odškodněním dostačujícím.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu nemajetkovou újmu ve výši 342 000 Kč za nepřiměřené řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 261/2009 obrátil na žalovanou dne [datum]. Tato po projednání této žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci na nemajetkové újmě poskytla přiměřené zadostiučinění ve výši 137 700 Kč, což mu sdělila svým stanoviskem. [Obsah přílohového spisu]

5. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

6. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

7. Soud v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která stanoví, že se odškodňuje celková délka řízení, vyšel z toho, že řízení trvalo od [datum], tedy od podání žaloby původním podkladovým žalobcem do data [datum], tj. do rozhodnutí soudu v této věci, neboť řízení není dosud pravomocně skončeno. Celkem proto doba podkladového řízení činila 14 let a 5 měsíců. Předmětem podkladového řízení byla žaloba na plnění představující nárok na obvyklé nájemné.

8. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud podle § 31a odst. 3 o.s.ř. přihlíží, uvádí následující: Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení Provedeným dokazováním soud zjistil, že v rámci podkladového došlo k opakovaným průtahům ze strany soudu I. stupně, a to v období od 10.4.2009 do 23.2.2010, od 18.10.2012 do 26.6.2013, od 13.10.2016 do 5.1.2018 a od 1.3.2018 do 3.9.2018. Řízení také bylo soudem I. stupně vedeno ne zcela koncentrovaným způsobem a především byl rozsudek soudu I. stupně odvolacím soudem zrušen pro nepřezkoumatelnost, což ve svém důsledku v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR znamená nesprávný úřední postup, který se podílel na celkové délce řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010). Z popsaného je proto zřejmé, že orgány státu se podílely na celkové délce řízení a soud proto na tomto kritériu navýšil základní částku o 10 %. Kritérium složitosti řízení Soud uvedenou věc hodnotil jako obtížnější, zejména po stránce skutkové, neboť v rámci řízení bylo provedeno k důkazu velké množství listin, byli vyslechnuti svědci, byl vypracován znalecký posudek včetně jeho dodatku a byl vyslechnut znalec, neboť bylo nutné s ohledem na žalobní žádání stanovit obvyklý výnos z nájmu bytu a nebytových prostor. I po procesní stránce věc vykazovala částečnou složitost, neboť v průběhu řízení zemřel jak původní žalobce, tak žalovaný, s čímž souvisela pozůstalostní řízení, do kterých bylo podkladové řízení přerušeno (byť ne na delší dobu, která by se výrazným způsobem promítla do celkové doby řízení). Na tomto kritériu, tedy z důvodu skutkové a částečně procesní obtížnosti věci, soud základní částku ponížil o 40 %. Kritérium počtu stupňů soudní soustavy Věc se nacházela před dvěma stupni soudní soustavy - před nalézacím a odvolacím soudem. Ve věci samé rozhodoval soud I. stupně jedenkrát a odvolací soud rovněž jedenkrát. S procesními rozhodnutími se věc nacházela třikrát u odvolacího soudu resp. odvolací soud rozhodoval o odvolaní do usnesení o přiznání znalečného a o odvolání do usnesení o procesním nástupnictví po zemřelém žalovaném a jedenkrát byla u odvolacího soudu řešena vznesená námitka podjatosti rozhodující soudkyně. Zde soud podotýká, že nelze účastníkům řízení upřít jejich procesní práva v podobě podání řádných či mimořádných opravných prostředků, popř. dalších procesních návrhů, avšak při jejich vyřízení se orgány státu s nimi musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což se zákonitě promítne i do celkové délky řízení, jako v tomto případě. Tuto skutečnost však není možné přisuzovat k tíži žalované. Na tomto kritériu soud proto s ohledem na stupně soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, ponížil základní částku o 10 %. Kritérium chování poškozeného v rámci řízení Po provedeném dokazování soud zjistil, že se žalobce sám částečným způsobem podílel na celkové délce řízení, když celkem pětkrát žádal o odročení jednání a také nereagoval na dotaz soudu ohledně sdělení důkazních návrhů, kdy jeho odpověď musela být urgována dne [datum]. Soud proto na tomto kritériu navýšil základní částku o 10 %. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného Obecně s tímto typem sporu Evropským soudem pro lidská práva není spojován vyšší význam oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Pokud žalobce argumentoval skutečností, že původní žalobce byl vysokého věku, tudíž zde měl soud k věci přistupovat prioritně, tedy ji upřednostňovat před dalšími napadlými věcmi, soud uvádí, že věk poškozeného, resp. vyšší věk poškozeného je samozřejmě skutečností, kterou je třeba při hodnocení významu předmětu řízení pro poškozeného zohlednit, avšak v tomto případě vzhledem k tomu, že odškodnění požaduje procesní nástupce původního žalobce, který vyššího věku není, nelze k této skutečnosti v rámci posuzovaného kritéria přihlížet. Soud proto hodnotil význam předmětu řízení jako standardní bez procentuálního zhodnocení. Pro úplnost soud dodává, že sice v rámci podkladového řízení zaznamenal, že jedenkrát žalobce žádal o nařízení ústního jednání, avšak v poměrech dané věci to nelze kvitovat jako výrazný zájem žalobce o průběh řízení, ke kterému by soud měl přihlédnout.

9. Celkově shrnuto s odkazem na popsanou délku podkladového řízení, která čítala 14 let a 5 měsíců a jeho podrobně rozebraný průběh a zejména částečný podíl orgánů státu na délce řízení, dospěl soud k závěru ve shodě s účastníky řízení, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozs. ve věci Appicella proti Itálii, § 93).

10. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je třeba přistoupit k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě, přičemž ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výši odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetické výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V posuzované věci proto výpočet soudu vypadá následovně: soud oproti žalované stanovil základní částku za rok trvání řízení 17 000 Kč, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši podle citovaného stanoviska Nejvyššího soudu, neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat. Soud nepřistoupil ke stanovení vyšší částky za rok trvání řízení, neboť pokud je doporučující rozpětí Nejvyšším soudem nastaveno v rozmezí 15 000 Kč až 18 000 Kč za rok, přičemž základní částka 15 000 Kč se zpravidla použije v případě, pokud řízení trvá kolem 10 let, je podle názoru soudu částka 17 000 Kč za rok trvání řízení dostatečná a odpovídající, když aktuálně řízení trvá něco přes 14 let. Celkem proto soud dospěl k základní částce 194 085 Kč, tuto snížil celkem o 50 % (celková složitost věci - mínus 40 % podíl žalobce na délce řízení - plus 10 %, podíl orgánů státu na délce řízení - mínus 10 % a počet stupňů soudní soustavy - mínus 10 %), což činí částku 97 042,50 Kč. Žalobci by se tak podle názoru soudu měla na přiměřeném zadostiučinění za délku podkladového řízení náležet částka 97 042,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně hradila částku 137 700 Kč, plnila tak dostatečně a soud proto žalobu zamítl výrokem I. rozsudku jako nedůvodnou.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná ve sporá plně úspěšná, přiznal jí soud náhradu nákladů tohoto řízení, které se skládají z nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 900 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 1, 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu (3 úkony po 300 Kč - vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání).