28 C 52/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 90 454,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 90 454,60 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení ročně od 13. 9. 2021 do zaplacení z částky 999,60 Kč, s 8,5% zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení z částky 89 455 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 309 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky sestávající z doplatků faktury [číslo] vystavené žalobkyní žalované dne [datum] na úhradu ceny služeb spojených s návozem kejdy a faktury [číslo] vystavené žalobkyní žalované dne [datum] za převoz sena. Žalobkyně dále uvedla, že tyto zemědělské služby si žalovaná u žalobkyně objednala na základě telefonických a elektronických objednávek a jejich poskytnutím vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni sjednanou cenu. Obě faktury byly žalovanou částečně uhrazeny (u faktury [číslo] vystavené na 14 229,60 Kč zbývá uhradit 999,60 Kč a u faktury [číslo] vystavené na 329 483 Kč zbývá uhradit 89 455 Kč). Žalovaná ani přes opakované upomínky doplatek faktur neprovedla. Žalobkyně současně požadovala i paušální náhradu nákladů ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že nárok na doplatky shora uvedených faktur uznává, avšak pouze co to částky 999,60 Kč, tj. doplatku faktury [číslo]. Ve zbylé části žalované částky (tj. doplatku faktury [číslo] ve výši 89 455 Kč) žalovaná odkázala na skutečnost, že součástí objednávky zemědělských služeb byla i dohoda, že žalovaná pro zaměstnance žalobkyně zajistí ubytování a žalobkyně jí nahradí náklady s tím spojené. Žalovaná proto tento nárok započetla (písemnou formou) proti pohledávce žalobkyně, tudíž má za to, že tímto zápočtem pohledávka zanikla a žaloba proto v tomto rozsahu není důvodná.

3. Vzhledem k tomu, že se žalovaná i přes řádné předvolání nedostavila dne [datum] k ústnímu jednání, soud projednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti za použití § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Při tomto jednání žalobkyně doplnila, že pohledávka žalované na úhradu nákladů ubytování zaměstnanců žalobkyně ve výši 89 455 Kč je nejistá a tudíž ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), nezpůsobilá k započtení.

4. Soud provedl dokazování fakturou [číslo] ze dne [datum], fakturou [číslo] ze dne [datum], knihou faktur, přehledem bankovních transakcí na bankovním účtu žalobkyně. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně vyfakturovala žalované částku 329 483 Kč za zemědělské služby – převoz sena ve dnech 28. 6. – [datum]. Na tuto fakturu žalovaná uhradila částku ve výši 90 028 Kč dne [datum] a 150 000 Kč dne [datum]. Dále žalobkyně vystavila žalované fakturu ve výši 14 229,60 Kč za zemědělské služby – návoz kejdy do [anonymizováno] ve dnech 29. 7. – [datum]. Na tuto fakturu žalovaná hradila částku ve výši 13 230 Kč dne [datum]. Žalobkyně vystavila žalované v roce 2021 celkem 8 faktur za provedené služby, přičemž tyto faktury vyjma faktur [číslo] [číslo] (u kterých žalobkyně eviduje pouze částečné úhrady), žalovaná zaplatila.

5. Z emailové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou ze dne [datum] až [datum] a z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná zaslala žalobkyni fakturu na úhradu nákladů ubytování zaměstnanců žalobkyně na částku 89 455 Kč, kterou ubytovateli zaplatila a současně dne [datum] navrhla započtení této částky oproti pohledávce žalobkyně z neuhrazených faktur, s čímž žalobkyně nesouhlasila. Důvodem nesouhlasu žalobkyně byla vysoká cena, která neodpovídala dohodě stran. Žalobkyně požadovala po žalované doložení skutečné výše nákladů, které žalovaná za ubytování uhradila, což žalovaná neučinila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, avšak bezúspěšně.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně podle objednávek žalované provedla pro žalovanou ve dnech 28. 6. – [datum] návoz sena a ve dnech 29. 7. – [datum] návoz kejdy, za což fakturovala žalobkyní částku ve výši 329 483 Kč fakturou ze dne [datum] a částku ve výši 14 229,60 Kč fakturou ze dne [datum]. Na fakturu ze dne [datum] uhradila žalovaná částku ve výši 240 028 Kč a na fakturu ze dne [datum] částku ve výši 13 230 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, na což žalovaná reagovala započtením své pohledávky vůči žalobkyni ve výši 89 455 Kč představující částku, kterou měla žalovaná zaplatit za ubytování zaměstnanců žalobkyně.

7. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

9. Podle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

10. Podle § 1987 odst. 1 o.z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

11. Podle § 1987 odst. 2 o.z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

12. Na základě shora uvedených závěrů o skutkovém stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení posoudil soud věc po právní stránce následovně: vzhledem k tomu, že žalovaná nesporovala skutkové okolnosti týkající se objednání a řádného provedení zemědělských služeb, ani výši fakturovaných částek za tyto služby, zabýval se soud otázkou právního posouzení. Ohledně částky 999,60 Kč představující doplatek faktury [číslo] ze dne [datum] žalovaná ve svém písemném vyjádření dluh co do důvodu a výše této částky nesporovala, resp. jej uznala a soud proto vycházel z vyvratitelné právní domněnky podle § 2053 o.z, že tento dluh v době uznání trval. Pokud jde o dlužnou částku ve výši 89 455 Kč i tento nárok žalobkyně soud shledal jako opodstatněný. Částečné plnění má účinky uznání zbytku dluhu jen, lze-li současně z okolností, za nichž tak dlužník činí, usoudit, že uznal i zbytek dluhu. Pokud tedy žalovaná splnila žalobkyni část ceny za zemědělské služby – převoz sena fakturované fakturou [číslo] aniž by vznesla námitku neprovedení této služby, její kvality, množství či ceny, lze z takových okolností dovodit, že uznala i zbytek dluhu. I tento způsob uznání má za následek vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání.

13. Dále se soud zabýval procesní obranou žalované v podobě námitky započtení její pohledávky z titulu neuhrazeného ubytování zaměstnanců žalobkyně, žalobkyní, a to do výše žalobou nárokované částky 89 455 Kč. Ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení platí, že mají-li strany - věřitel a dlužník vůči sobě navzájem pohledávky, jejichž plnění je téhož druhu (typicky peněžité), mohou přivodit jejich zánik započtením. Musí se však jednat o pohledávky, které lze uplatnit před soudem a nejsou nejisté nebo neurčité. Další podmínkou je vzájemnost pohledávek, přičemž pohledávky jsou vzájemné, pokud věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé pohledávky a naopak. Konečně nesmí být započtení vzájemných pohledávek (i kdyby byly vzájemné a téhož druhu) zákonem zakázáno. Pohledávka, která je nejistá, neurčitá a nelikvidní, je nezpůsobilá k započtení. Nejistou nebo neurčitou pohledávkou ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je pak hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka jistá a určitá, odporuje započtení § 1987 odst. 2 o.z. a je zpravidla (relativně) neplatná. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno nezanikne), (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věta druhá o.s.ř. s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možnost konstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 571/2017). Soudní praxe vyšších soudů tak klade důraz na to, aby aktivní pohledávka (tj. k započtení použitá) nebyla neurčitá a nejistá tj. nelikvidní. Za likvidní lze považovat jen tu pohledávku, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat (zjistit). Za neurčitou proto nelze pokládat pohledávku jen proto, že ji dlužník neuznává nebo, že je sporná její právní kvalifikace, nýbrž zde musí být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla, z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. Tedy za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko, je-li míra nejistoty ohlední ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky, nad to, vznikne-li z jiného právního vztahu mezi stranami.

14. Jelikož žalobkyně při ústním jednání konaném dne [datum] vznesla námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení z důvodu, že pohledávka žalované je nejistá, tudíž nezpůsobilá k započtení, zabýval se soud rovněž posouzením této námitky. Soud po provedeném dokazování, jak uvedl shora, uzavřel, že žalobkyni nárok, který byl uplatněn žalobou, svědčí, když ostatně žalovaná základ nároku nesporovala, tj. že by nedošlo k poskytnutí služeb, popř. že nebyly poskytnuty řádně apod., tudíž soud mohl o věci rozhodnout již při prvním jednání. Naopak žalovanou vznesená námitka započtení v podobě pohledávky za úhradu ubytování zaměstnanců žalobkyně, jak vyplynulo z provedeného dokazování (emaily mezi účastníky řízení) a vzhledem k obraně žalobkyně proti jejímu uplatnění, by vyžadovala mnohem rozsáhlejší a složitější dokazování stran tohoto sjednaného závazku – předmětu, ceny, doby ubytování, splatnosti, to vše minimálně za nutnosti použití poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Také aktivní pohledávka, kterou žalovaná uplatnila, vychází ze zcela jiného smluvního základu než žalobkyní nárokovaná pohledávka pasivní. Tedy posouzení aktivní pohledávky by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné pasivní pohledávce, což by vedlo k porušení práva žalobkyně, jakožto věřitelky na její ochranu a při vymáhání svého práva by byla nadmíru zdržována vznesenou námitkou započtení tj. obtížně prokazatelnou vzájemnou pohledávkou ze strany žalované (dlužníka). Navíc v této souvislosti soud dodává, že se žalovaná k ústnímu jednání dne [datum] nedostavila a soud jí tak ani nemohl poskytnout případné poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. S ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše aktivní pohledávky soud s odkazem žalobkyně na § 1987 odst. 2 o.s.ř. shledal, že žalovanou uplatněná aktivní pohledávka je nekompenzabilní k započtení a naopak žalobu shledal jako zcela opodstatněnou, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

15. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku na paušální náhradu nákladů ve výši 1 200 Kč v souvislosti s uplatněním pohledávky mezi podnikateli podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dospěl soud k závěru, že nárok na tuto paušální náhradu žalobkyni nevznikl, neboť pohledávky byly mimosoudně uplatněny dne [datum] prostřednictvím právního zástupce žalobkyně (nikoli samotnou žalobkyní), a to formou předžalobní výzvy, což soud zohlednil v rozhodnutí o nákladech řízení (viz odst. 16), protože v opačném případě by žalobkyně za uvedenou výzvu obdržela náhradu nákladů duplicitně Vzhledem k výše uvedenému soud nárok na paušální náhradu nákladů ve výši 1 200 Kč zamítl výrokem II. rozsudku.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 309 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 523 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „ a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 90 454 Kč sestávající z částky 4 740 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání [datum]) a z částky 2 370 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (výzva k plnění) včetně přináležejícího režijního paušálu po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t., náhrada za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč podle § 14 odst. 1 písm. c) a. t. strávený na cestě k ústnímu jednání dne [datum], na trase [obec] – [obec] a zpět (10 započatých půlhodin á 100 Kč), náhrada cestovného ve výši 2 680 Kč podle § 1 písm. a), § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb. v souvislosti s cestou na jednání [datum], na trase [obec] – [obec] a zpět, tj. 375 km, spotřebě 5,5 l/ 100 km, průměrné ceně benzínu 44,50 Kč a sazbě za použití motorového vozidla 4,70 Kč/km a daně z přidané hodnoty ve výši ve výši 4 316 Kč (21 %) z částky 20 553 Kč.