28 C 53/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 050,10 Kč s příslušenstvím a příslušenství z částky 12 911 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ročně od [datum] do [datum] z částky 12 911 Kč.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6 000,10 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 3 440 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení v záhlaví uvedené částky (po částečném zastavení řízení stran částky 12 911 Kč pro částečné zpětvzetí žaloby, na základě usnesení ze dne 10.1.2023, čj. 28 C 53/2022-49) představující jednak nárok na náhradu škody ve výši 1 050 Kč (obhajné) za úkon právní služby ze dne [datum] včetně režijního paušálu, kdy tento úkon právní služby žalovaná mimosoudně neuhradila a jednak nárok na nemajetkovou újmu ve výši 6 000 Kč, to vše v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním žalobce. Proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Středočeského kraje, územní odbor [obec], oddělení obecné kriminality ze dne [datum], čj. KRPS [číslo] zahájeno trestní stíhání pro trestné činy – přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl následně po podání obžaloby rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 8.11.2021, čj. 10 T 118/2021-154 obžaloby zproštěn. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce si v souvislosti s trestním stíháním zvolil právního zástupce a nárokuje tak na zbylém obhajném částku 750 Kč za úkon právní služby ze dne [datum] – vyjádření se ve věci (k dohodě o vině a trestu) s přináležejícím režijním paušálem ve výši 300 Kč, při sazbě 1 500 Kč/úkon podle § 7 bod 5 ve spojení s § 10 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Nemajetkovou újmu pak nárokuje z důvodu, že jeho trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum], tedy po dobu pěti měsíců a toto pro něj bylo velmi nepříjemné a psychicky náročné. Žalobce byl dosud osobou netrestanou, a naopak orgány činné v trestním řízení s ním zacházely jakoby trestný či spáchal, což u něj způsobilo, že se ztratil důvěru v policejní orgány a státní zastupitelství. Žalobce měl také narušený spánek, což přetrvává dodnes. Rovněž také mívá psychické problémy a zvažuje vyhledání odborné pomoci psychologa. Partnerka žalobce pak byla po dobu jeho trestního stíhání těhotná, kdy místo toho, aby se žalobce soustředil na tuto událost, musel řešit své trestní stíhání, což mu zabralo spoustu času a energie.

2. Jelikož účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a o. s. ř.

3. Vzhledem k tomu, že se jedná o rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, soud ve svém rozhodnutí v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě provedeného dokazování, kdy soud konkrétní skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů nevyjmenovává a rovněž v souladu s nespornými tvrzeními účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., činí tento závěr o skutkovém stavu: proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství Středočeského kraje, územní odbor [obec], oddělení obecné kriminality ze dne [číslo], čj. KRPS [číslo] zahájeno trestní stíhání pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu. Žalobce byl obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn na základě rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 8.11.2021, čj. 10 T 118/2021. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce si v souvislosti se svým trestním stíháním zvolil právní zástupkyni Mgr. [jméno] [příjmení], která ve věci vykonala úkon právní služby ze dne [datum], kterým se na žádost soudu vyjádřila k dohodě o vině a trestu. Žalobce v souvislosti s trestním stíháním měl psychické obtíže, měl narušený spánek, v noci se budil a také se nemohl věnovat těhotné partnerce tak, jak si v té době představoval. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním obrátil na žalovanou, která po projednání této žádosti dospěla k závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí a na nákladech vynaložených žalobcem na obhajobu v trestní věci mu poskytla částku ve výši 12 911 Kč dne [datum] (vyjma úkonu ze dne [datum]). Za nezákonně vedené trestní stíhání se pak žalovaná žalobci omluvila bez přiznání satisfakce v peněžité formě.

4. Soud po právní stránce věc posoudil podle § 1, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 31 odst. 1, 2, 3 a § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) a podle § 26 o. z.

5. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/1990 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že rozsudek zprošťující obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. je jedním z těch rozhodnutí, které ruší účinky zahájeného trestního stíhání a činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely„ nezákonným“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jak již bylo zmíněno i odškodnění nemajetkové újmy. Nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu pak vyplývá ze shora citovaných zákonných ustanovení. Žalobce tak má nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím představující vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Ostatně tento skutkový stav a právní posouzení věci žalovaná nesporovala, když v rámci mimosoudního projednání nároku žalobce uhradila žalobci na nákladech řízení v souvislosti s jeho trestním stíháním částku 12 911 Kč. Mezi účastníky řízení zůstal sporný toliko úkon právní služby ze dne [datum]. V této souvislosti soud uvádí, že tento právní úkon má za opodstatněný a účelně vynaložený, když se jeho prostřednictvím vyjadřoval jednak na popud soudu (tedy jeho vyjádření bylo soudem vyžadováno) a jednak se vyjadřoval k věci samé k návrhu na dohodu o vině a trestu. Soud proto tento úkon právní služby shledal jako důvodný, a přiznal za něj žalobci náhradu podle § 11 odst. 2 písm. d) za použití odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a to ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, která vyplývá z § 7 bod 5 ve spojení s § 10 odst. 3 písm. c) citované vyhlášky, tj. ve výši 750 Kč. K uvedenému úkonu právní služby náleží i náhrada režijního paušálu á 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

6. U existence odpovědnostního předpokladu představované vznikem nemajetkové, morální újmy, je situace složitější vzhledem k tomu, že újma na straně poškozeného se nepresumuje (na rozdíl od nepřiměřené délky řízení, což platí i v případě vazby), ale musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a nešlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2013, sp. zn. 13 Cdo 255/2009, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 428/2011). V posouzené věci tedy soud vycházel z toho, že vznik imateriální újmy, jakkoliv je tedy trestní stíhání spojeno s jistým individuálním diskomfortem trestně stíhaných osob (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/2005), není na místě presumovat, nýbrž prokazovat, stejně tak i intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžní odškodnění. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11.1.2012 či sp. zn. 30 Cdo 914/2011 ze dne 31.5.2012), jež formuluje zásadní závěr, že při úvaze o formě a výši odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka trestního řízení a následky v osobní sféře postižené osoby.

7. V souvislosti s tímto názorem proto soud vycházel z toho, že žalobce byl trestně stíhání pro trestný čin podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a 146 odst. 1 trestního zákoníku, kdy trestní sazba pro přísněji hodnocený trestný čin činila šest měsíců až tři roky, tedy trest nižšího charakteru, navíc s odkazem na skutečnost, že žalobce byl osobou bezúhonnou, nebylo vůbec reálné, aby byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Touto skutečností je proto intenzita vzniku nemajetkové újmy snížena. Také trestný čin, pro který byl žalobce trestně stíhán, zpravidla nepůsobí ve společnosti větší společenské odsouzení, oproti trestným činům proti životu a zdraví nebo trestným činům proti rodině a dětem apod., jež působí výrazné společenské odsouzení stíhaného. Rovněž trestní stíhání v poměrech souzené věci trvalo krátkou dobu, a to pět měsíců, tedy žalobce nebyl negativnímu vlivu trestního stíhání vystaven po nikterak výrazné časové období.

8. Soud pak měl za prokázané, když vycházel z žalobních tvrzení, že žalobce v důsledku trestního stíhání špatně spal, v noci se budil a projevila se u něj nedůvěra ve vztahu k orgánům činných v trestním řízení. Soud těmto skutkovým tvrzením žalobce zcela uvěřil, aniž je jakýmkoliv způsobem ověřoval, neboť z úřední činnosti soudu je mu známo (z obdobných případů), že lidé, kteří si projdou nezákonně vedeným trestním stíháním, trpí shodnými pocity a problémy, které žalobce vymezil, tj. obecně se jedná o standardní problémy, kterým jsou trestně stíhané osoby vystaveny. Další zásahy do osobního života žalobce ani netvrdil, resp. toliko ještě uváděl, že v době trestního stíhání se nemohl řádně připravovat na událost v podobě očekávání narození dvojčat, avšak v této souvislosti nikterak neuváděl a nespecifikoval žádné konkrétní negativní okolnosti či zásahy a navíc je třeba opětovně poukázat na to, že této situaci byl vystaven„ pouze“ krátce.

9. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne 14.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, jež navazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je zřejmé, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Soud v této souvislosti zvolil srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 206/2016, kde byla poškozenému v rámci mimosoudního projednání jeho nároku vyslovena omluva a konstatováno porušení jeho práva, což měl za dostatečné odškodnění i soud I. stupně, jak vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 23. 2. 2017, č. j. 15 C 206/2016 – 108 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2017, č. j. 91 Co 190/2017 – 134. Tento poškozený byl ve věci stíhán pro trestný či nebezpečného vyhrožování s překvalifikací na trestný čin vydírání, za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Jeho trestní stíhání trvalo 12 měsíců a poškozený trpěl psychickými problémy a byl propuštěn ze zaměstnání. Dále soud zvolil komparaci s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 618/2014, kdy rozsudkem soudu I. stupně ze dne 22. 3. 2017, č. j. 31 C 618/2014 – 173 bylo poškozené přiznáno konstatování porušení práva, přičemž nárok na relutární odškodnění byl zamítnut. Tato poškozená byla stíhána pro trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví, za což jí hrozil trest odnětí svobody v trvání 3 let, resp. v poloviční sazbě, neboť v té době byla mladistvá. Délka trestního stíhání činila jeden rok. V důsledku trestního stíhání byl narušen vztah poškozené s otcem a byly omezeny její mimoškolní aktivity.

10. Z popsaných případů je zjevné, že tyto se v podstatných znacích s případem žalobce shodují. V uvedených věcech hrozil poškozeným buď vyšší trest odnětí svobody než žalobci, nebo trest srovnatelný; v obou případech pak délka trestního stíhání byla delší než v případě žalobce. U obou posuzovaných případů pak podle názoru soudu došlo k větším zásahům do osobního života těchto poškozených než v případě žalobce, neboť v případě 31 C 618/2014 byl zejména narušen vztah poškozené s jejím otcem Nad to u této poškozené je třeba upozornit na skutečnost, že se jednalo o osobu mladistvou, u níž samozřejmě s ohledem na ještě neukončený psychický vývoj, můžou být zásahy citelnější a mít větší vliv na budoucí život než u dospělého jedince. V druhém případě pak měl poškozený obdobně jako žalobce psychické problémy, navíc byl propuštěn v důsledku vedeného trestního stíhání ze zaměstnání. Jak již soud naznačil výše, v obou případech se poškozeným na přiměřeném zadostiučinění dostalo ze strany žalované (popř. soudu) konstatování nezákonnosti trestního stíhání a soud je tudíž závěru, že i v případě žalobce je konstatování, resp. omluva, kterou žalovaná žalobci mimosoudně poskytla, jako dostatečná a adekvátní, a plně refundující nemajetkovou újmu, která žalobci v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání vznikla.

11. Na základě výše popsaných skutečností proto soud žalobci na náhradě škody přiznal částku ve výši 1 050 Kč výrokem I. rozsudku a naopak jeho nárok na přiměřené zadostiučinění v souvislosti se vznikem nemajetkové újmy jako neopodstatněný zamítl.

12. Úrok z prodlení žalobci náleží v souladu s § 15 odst. 1, 2 zákona, neboť žalovaná je povinna v případě uznaných částek, tyto poškozenému vyplatit ve lhůtě 6 měsíců ode dne jejich mimosoudního uplatnění. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně uznala částku ve výši 12 911 Kč a žalobce předběžně svůj nárok uplatnil dne [datum], dostala se žalovaná za dobu od [datum] do [datum] do prodlení, když tuto částku žalobci uhradila až dne [datum]. Obdobně pak žalobci náleží i úrok z prodlení ze soudem přiznané částky výrokem I. rozsudku, neboť i v tomto případě se žalovaná okamžikem uplynutí šestiměsíční lhůty od předběžně uplatněného nároku dostala do prodlení, tj. od [datum].

13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 věta druhá o.s.ř., a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci se zohledněním částečného zpětvzetí žaloby pro chování žalované. Vzhledem k tomu, že předmětem žaloby byly dva nároky (nárok na náhradu škody ve výši 13 961 Kč a nárok na nemajetkovou újmu ve výši 6 000 Kč) je třeba vycházet ze součtu obou tarifních hodnot, kdy pro nárok na náhradu škody je tarifní hodnota 13 961 Kč a pro nárok na nemajetkovou újmu tarifní hodnota 50 000 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 1435/2015). Nicméně soud v tomto případě, vzhledem k tomu, že žalobce na nemajetkové újmě žádal nepoměrně nižší částku, než odpovídala tarifní hodnotě, vycházel z tarifní hodnoty představované částkou 6 000 Kč. Za tarifní hodnotu soud podle § 12 odst. 3 ve spojení s ust. § 7, ust. § 8 a ust. § 9 odst. 4 písm. a) považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u náhrady škody 13 961 Kč + u nemajetkové újmy 6 000 Kč). Žalobce byl úspěšný v rozsahu částky 13 961 Kč, tj. 70% (majetková škoda) a naopak neúspěšný v částce 6 000 Kč, tj. 30% (nemajetková újma). Soud proto od úspěchu žalobce odečetl úspěch žalované a žalovaná by mu měla nahradit 40% jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 2 280 Kč (40%) (3 úkony právní služby po 1 900 Kč převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum]) náhrady hotových výdajů ve výši 360 Kč (40%) podle ust. § 13 odst. 1, 4 vyhlášky (3 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč (40%).