28 C 57/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO , sídlem adresa o zaplacení 289 180,17 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 271 424,60 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení od [datum] do [datum] z částky 271 424,60, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 17 755,56 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 32 894,51 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobce se po žalované v tomto řízení domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky jakožto nákladů vynaložených na jeho obhajobu v rámci trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby. Žalobce konkrétně tvrdil, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově, č. j. 6 T 62/2018-2524 ze dne 31. 1. 2019, byl pravomocně zproštěn obžaloby podané Okresním státním zastupitelstvím v Chomutově dne 7. 6. 2013, č. j. 1 ZT 423/2011-320, pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin pletichy ve veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. Ke zproštění žalobce došlo, neboť skutek označený v žalobě nebyl trestným činem. Žalobce za účelem prokázání své neviny v trestním řízení vynaložil náklady spočívající v zaplacené odměně obhájce za úkony právní služby (v částce celkem 156 400 Kč), náhradě za promeškaný čas (v částce 18 100 Kč), paušální náhradě hotových výdajů obhájce (v částce 21 300 Kč za celkem 71 realizovaných úkonů) a náhradě cestovného (v částce 43 191,88 Kč). O zaplacení náhrady škody způsobené nezákonným trestním stíháním požádal žalovanou v žádosti ze dne [datum]. Do podání žaloby nebyl nárok žalobce uspokojen ani z části.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobcův nárok neuznává. Nesporovala průběh a výsledek trestního řízení ani skutečnost, že nárok u ní žalobce uplatnil podáním ze dne [datum]. Dále žalovaná tvrdila, že předběžné projednání nároku žalovaného ukončila po podání žaloby s tím výsledkem, že žalobci na náhradě nákladů obhajoby, včetně náhrady cestovného a promeškaného času, přiznala částku 271 424,61 Kč včetně DPH. Nadále však sporuje nárok žalobce, pokud jde o následující účtované položky (dále souhrnně též jako„ sporné úkony“ či„ sporné náklady obhajoby“): -) úkon ze dne [datum] spočívající v účasti na podání vysvětlení klienta jako podezřelého (dle žalované byl úkon učiněn před zahájením trestního stíhání, tj. před existencí odpovědnostního titulu), -) úkon ze dne [datum] spočívající v přípravě odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání (dle žalované je odměna za tento úkon součástí náhrady za úkon ze dne [datum]), -) úkon ze dne [datum] spočívající v žádosti o odstranění závad v postupu státního zástupce (dle žalované se nejedná o účtovatelný úkon dle § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu), -) úkon ze dne [datum] spočívající v žádosti o poskytnutí opisu obžaloby (dle žalované se nejedná o účtovatelný úkon dle § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu), -) úkon ze dne [datum] spočívající v podání písemné závěrečné řeči (dle žalované se nejedná o účtovatelný úkon dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), -) náhrada promeškaného času v souvislosti s opožděním jednání ve dnech [datum] a [datum] (dle žalované došlo k opoždění v důsledku chování žalobce), -) náhrada cestovného a promeškaného času na cestě v souvislosti s úkonem ze dne [datum] (neboť dle žalované nebyl účtovatelný ani samotný úkon právní služby s nimi spojený).

3. S ohledem na dílčí dobrovolné plnění ze strany žalované vzal žalobce podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět co do částky 271 424,61 Kč. <i>4. Podle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“), může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, a nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odstavce 4 ustanovení, ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.</i> 5. Jelikož vzal žalobce podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět a učinil tak ještě před tím, než ve věci začalo první jednání, nebylo zjišťováno stanovisko žalované ke zpětvzetí žaloby. Soud za této situace dle § 96 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku řízení zastavil, a to v rozsahu odpovídajícímu částečnému zpětvzetí. Nadále se pak věcně zabýval pouze nárokem žalobce na náhradu sporných nákladů obhajoby v částce 17 755,56 Kč s příslušenstvím a nárokem na úrok z prodlení z již uhrazené částky 271 424,61 Kč pro období od [datum] do [datum].

6. Mezi účastníky řízení bylo nesporné a soud vzal za prokázané (§ 120 o.s.ř.), že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1,2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. V příslušném trestním řízení byl žalobce rozsudkem Okresního soudu v Chomutově č. j. 6 T 62/2018-2524 ze dne 31. 1. 2019 pravomocně zproštěn obžaloby, neboť stíhaný skutek nebyl trestným činem. Žalobce dne [datum] uplatnil u žalované nárok na náhradu škody způsobenou nezákonným trestním stíháním, přičemž se domáhal zaplacení celkové částky 289 180,17 Kč s příslušenstvím, která byla tvořena náklady na odměnu advokáta za úkony právní služby ve výši 156 400 Kč, náhradou za promeškaný čas ve výši 18 100 Kč, náhradou hotových výdajů ve výši 21 300 Kč a náhradou cestovného ve výši 43 191,88 Kč. Žalovaná v rámci předběžného projednání přiznala žalobci náhradu nákladů obhajoby, včetně náhrady cestovného a promeškaného času, v částce 271 424,61 Kč vč. DPH. [Obsah přílohového spisu]

8. Jak již bylo uvedeno shora, po učiněném částečném zpětvzetí žaloby zůstal předmětem řízení nárok žalobce na náhradu škody za sporné náklady obhajoby. Podstatným důkazem pro posouzení existence a povahy sporných úkonů právní služby byl obsah trestního spisu Okresního soudu v Chomutově ve věci sp.zn. 6 T 62/2018. Ostatní navrhované důkazy směřovaly buď k prokázání skutečností, které mezi účastníky řízení nebyly sporné, nebo nebyly způsobilé poskytnout další zjištění relevantní pro shora vymezený předmět řízení. Posouzení nároku žalobce nad to záviselo primárně na řešení otázek právních, přičemž zjištění učiněná z trestního spisu pro právní hodnocení věci poskytovala dostatečný podklad. Soud proto další dokazování již neprováděl a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci (bod 9. tohoto odůvodnění).

9. Okresní soud v Chomutově rozsudkem č.j. 6 T 62/2018-2524 zprostil žalobce obžaloby Okresního státního zastupitelství v [obec] č.j. 1 ZT 423/2011-320 pro skutek v němž byl spatřován trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2, písm. b) tr. zákona. Žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení policejního orgánu ze dne 1. 8. 2012, č.j. KRPU-448-234/TČ-2011-040081-MX o zahájení trestního stíhání. Obhájce žalobce podal dne [datum] proti usnesení o zahájení trestního stíhání odůvodněnou stížnost, kterou následně ještě doplnil a rozvedl podáním ze dne [datum]. Dne [datum] učinil obhájce JUDr. [jméno] [příjmení] za [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tehdy spoluobžalovanou, žádost o poskytnutí opisu obžaloby. Žalobce se jakožto obžalovaný osobně nedostavil k hlavnímu líčení, které bylo Okresním soudem v Chomutově nařízeno ve věci sp.zn. 6 T 82/2018 na den 4. 12. 2018 v 8:15 hod. Na základě sdělení přítomného obhájce bylo hlavní líčení přerušeno a obhájci byl dán prostor, aby za součinnosti s pracovníky advokátní kanceláře zajistil písemnou žádost žalobce o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Poté, co se předmětná žádost dostala do sféry dispozice soudu, bylo v hlavním líčení od 9:24 hod. pokračováno. Jedno z dalších hlavních líčení bylo nařízeno na [datum] v 8:15 hod. Soud zahájil toto hlavní líčení až v 9:00 hod., neboť bylo vyčkáváno na příchod obžalovaného. Při posledním hlavním líčení konaném dne [datum] obhájce založil do spisu písemnou závěrečnou řeč v rozsahu pěti stran textu.

10. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

11. V souladu se soudní judikaturou, zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaným pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1991 (kdy tyto závěry jsou ostatně již notorietou, žalovanou plně reflektovanou a mezi účastníky řízení nespornou), má žalobce v souvislosti se shora popsaným zahájením trestního stíhání proti jeho osobě nárok na náhradu škody podle § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona, představující účelně vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí podle § 31 odst. 1 zákona. V posuzovaném případě je nezákonným rozhodnutím ve smyslu citovaných zákonných ustanovení usnesení policejního orgánu ze dne 1. 8. 2012, č.j. KRPU-448-234/TČ-2011-040081-MX, kterým bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání, a to za situace, kdy trestní řízení skončilo zprošťujícím rozsudkem pro důvod dle § 226 písm. b) tr. řádu (skutek nebyl trestným činem). Lze tak uzavřít, že v řešeném případě je dána existence odpovědnostního titulu a poškozený má právo na náhradu všech nákladů obhajoby, které účelně vynaložil na odklizení nezákonného rozhodnutí.

12. Výše uvedený závěr o existenci odpovědnostního titulu neplatí v případě úkonu ze dne [datum] spočívajícího v účasti obhájce na podání vysvětlení žalobce jako podezřelého. V této souvislosti je třeba připomenout, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. V řešeném případě bylo nezákonným rozhodnutím usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Úkon spočívající v účasti obhájce při podání vysvětlení proběhl ve fázi prověřování, tedy v době, kdy trestní stíhání žalobce ještě nebylo zahájeno. Z tohoto důvodu je třeba konstatovat, že škoda žalobci nevznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Nárok žalobce na náhradu škody za tento úkon proto není důvodným. Z logiky věci nelze žalobci přiznat ani náhradu promeškaného času na cestě ze dne [datum], neboť takovou náhradu je možno přiznat vždy jen v souvislosti s přiznaným úkonem právní služby (srov. § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ a.t.“).

13. U ostatních sporných úkonů je příčinná souvislost s usnesením o zahájení trestního stíhání dána. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda představují účelně vynaložené náklady ve smyslu § 31 zákona, přičemž vycházel z úpravy zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je a.t.

14. Pokud jde o úkon ze dne [datum] spočívající v přípravě odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, v řízení bylo prokázáno, že tímto podáním byla pouze doplněna již dříve podaná stížnost proti zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Sám obhájce přitom uvedl, že podání činí v zachovalé stížnostní lhůtě. Doplňující podání rozvádělo a přidávalo stížnostní argumenty, a tak ve svém důsledku představovalo nápravu neúplnosti původního podání. Za této situace soud vycházel z ustálené soudní praxe, podle které je sepis podání a jeho doplnění (zvláště za situace, kdy jsou tyto úkony činěny v blízké časové návaznosti v zachovalé lhůtě) třeba považovat za jeden celek a jeden úkon právní služby. Odměna za sepis stížnosti proti zahájení trestního stíhání v částce 1 150 Kč byla žalobci již přiznána žalovanou, a to ve správné výši, neboť se zřetelem na ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu jde svou povahou a účelem o úkon nejbližší úkonům právní služby uvedeným v ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) a.t. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2018 sp. zn. I. ÚS 534/18, ze dne 29. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 3811/16 a ze dne 9. 4. 2015 sp. zn. III. ÚS 293/15).

15. Dalším ze sporných úkonů byla žádost o odstranění závad v postupu státního zástupce ze dne [datum]. Soud konstatuje, že tato žádost není úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1, 2 a.t. ani se nejedná o úkon jim svou povahou a účelem blízký podle § 11 odst. 3 a.t. Žádost zcela jistě není obdobná některému z úkonů ve věci samé ani opravnému prostředku. Pakliže by v případě žádosti o odstranění závad v postupu státního zástupce mělo být uvažováno o analogii k některému z úkonů právní služby v § 11, podle soudu připadá v úvahu toliko vzdálené připodobnění k návrhům a stížnostem ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání (§ 11 odst. 2 písm. d) a.t.), tj. například při rozhodování o ochranných opatřeních, o odvolání či o otázkách výkonu trestu. Návrhy a stížnosti v těchto věcech jsou však dle soudu co do požadavku na náležitosti, kvalitativní obsah a zapojení erudice mnohem náročnější činností, než je sepis žádosti o odstranění závad v postupu státního zástupce. Pakliže by měla být odměna za tento úkon přiznána, jednalo by se o výklad natolik rozšiřující, že by popíral smysl taxativního výčtu úkonů právní služby v § 11 a.t. V obecné rovině lze odkázat i na komentářovou literaturu, která uvádí, že zpracování žádostí není úkonem právní služby (srov. PAPEŽ, Vladimír. § 11 (Úkony právní služby). In: SVEJKOVSKÝ, Jaroslav, VYCHOPEŇ, Martin, KRYM, Ladislav, PEJCHAL, Aleš a kol. Zákon o advokacii. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012:„ Účtovatelným úkonem také není písemné vyhotovení závěrečného návrhu ani podání obsahující pouze návrhy na doplnění dokazování (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 8 To 59/99). Stejně tak není účtovatelným úkonem sepis žádostí, dotazů, dopisů apod.“). V této souvislosti soud připomíná, že i v advokátní praxi se vyskytuje řada činností, které účtovatelnými úkony nejsou. Takové činnosti vykonává advokát zdarma (resp. v rámci svých„ režijních nákladů), a účtuje-li odměnu mimosmluvní, nemůže za ně účtovat ani požadovat žádné částky (srov. Kovářová, D. a kol. Advokátní tarif. Odměna advokáta. Komentář Wolters Kluwer, Praha 2016, § 11). Ani za tento náklad obhajoby proto žalobci náhrada nepřísluší.

16. Pokud jde o nárokovanou náhradu za úkon ze dne [datum] spočívající v žádosti o poskytnutí opisu obžaloby, v řízení bylo prokázáno, že tento úkon byl činěn v rámci obhajoby spoluobviněné žalobce, [anonymizováno] [příjmení], nikoli za žalobce samotného. Nad to nelze pominout, že taková žádost není úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1, 2 a.t. ani se nejedná o úkon jim svou povahou a účelem blízký, přičemž platí shodná argumentace jako je uvedena v bodě 15. tohoto odůvodnění. Náhradu za odměnu obhájce v souvislosti s podáním této žádosti proto nelze žalobci přiznat.

17. Podání písemné závěrečné řeči ze dne [datum] rovněž není úkonem právní služby dle a.t. K tomu lze odkázat na závěry Vrchního soudu v Praze přijaté v usnesení ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 8 To 59/99, které přiléhavě vysvětluje, že„ písemný závěrečný návrh nemá charakter písemného podání soudu, jak je uvedeno v § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb. (advokátní tarif). Trestní řád žadný takový institut nezná a samotný charakter tohoto podání je naprosto rozdílný od jiných listin podávaných k soudu. Písemný závěrečný návrh není ničím jiným než a) prostředkem k zajištění přesné protokolace závěrečné řeči obhájce, b) prostředkem k usnadnění protokolace, c) pomůckou obhájce. Se založením písemného závěrečného návrhu trestní řád nespojuje žádné procesní následky, nezavazuje soud k rozhodnutí o něm ani k tomu, jak s ním má naložit. Pokud je takový písemný návrh předložen, zakládá se podle ustálené praxe do spisu a stává se součástí protokolu o hlavním líčení.“ Ani tuto část odměny obhájce proto soud žalobci jako náhradu škody nepřiznal.

18. Dále se soud zabýval požadovanou náhradou promeškaného času v souvislosti s opožděním jednání ve dnech [datum] a [datum]. I v tomto případě dospěl soud k závěru, že nárok není důvodným. Je tomu tak proto, že v řízení bylo prokázáno, že v obou případech došlo ke zpoždění hlavního líčení z důvodů na straně samotného žalobce. Takto v případě hlavního líčení dne [datum] bylo vyčkáváno na zaslání písemné žádosti o konání hlavního líčení v nepřítomnosti žalobce. Obhájce i žalobce byli přitom o konání hlavního líčení včas vyrozuměni a mohli předmětnou žádost dopředu obstarat již na začátek hlavního líčení (a to zvláště za situace, kdy písemná žádost žalobce byla datována dnem [datum]). Obdobně bylo zpožděno i hlavní líčení dne [datum] poté, co bylo vyčkáváno na příchod žalobce. Nelze tedy konstatovat, že by vznik škody v podobě náhrady nákladů za ztrátu času obhájce byl v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, ba naopak, je následkem jednání samotného žalobce. Ani tento dílčí nárok proto není důvodný.

19. Na tomto místě soud uzavírá, že žádná ze sporných položek nákladů obhajoby nebyla vyhodnocena jako důvodně požadovaná. S ohledem na tento závěr bylo proto třeba přisvědčit argumentaci žalované a žalobu co do nároku na zaplacení mimosoudně nepřiznané částky 17 755,56 Kč s příslušenstvím zamítnout.

20. V řízení bylo prokázáno, že nárok žalobce žalovaná uspokojila a shledala důvodným co do částky 271 424,60 Kč. Pakliže žalobci plnila až dne [datum], byla v prodlení se splněním dluhu (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) Počátek prodlení žalované je určen dnem [datum], což je den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty pro předběžné projednání nároku podle § 15 odst. 1 zákona. Soud proto žalobci přiznal za dané období zákonný úrok z prodlení z mimosoudně uznané částky žalovanou.

21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Ke zpětvzetí žaloby došlo co do částky 271 424,60 Kč pro chování žalované, která plnila až po podání žaloby. Zavinila tak částečné zastavení řízení a částku 271 424,60 Kč je třeba považovat za procesní úspěch žalobce v rozsahu 94 %. Žalobce byl naproti tomu neúspěšný co do částky 17 755,56 Kč, tj. v rozsahu 6 %. Převážně úspěšnému žalobci tak soud přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 88 % (úspěch žalobce 94 % - neúspěch 6 %). Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 24 939 Kč (88%) podle ust. § 7, ust. § 8 a ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby po 9 460 – převzetí věci a sepsání žaloby a 1 úkon právní služby po 9 420 Kč – částečně zpětvzetí žaloby). Pro úplnost soud dodává, že v průběhu řízení se měnila tarifní hodnota rozhodná pro účely stanovení úkonové sazby. U úkonu právní služby spočívající v částečném zpětvzetí žaloby, soud vycházel z tarifní hodnoty 271 424,61 Kč, neboť právě této částky se daný úkon týkal (k tomu srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2016, sp.zn. 75 Co 248/2016, dle kterého„ je třeba uzavřít, že v případě úkonu částečného zpětvzetí žaloby činí tarifní hodnota pro výpočet odměny advokáta dle AT vždy částku odpovídající výši zpětvzatého peněžitého plnění, neboť právě takového plnění se tento úkon právní služby týká“). Ke shora uvedeným úkonům právní služby pak přináleží náhrada hotových výdajů ve výši 792 Kč (88%) podle ust. § 13 odst. 1, 4 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby), zaplacený soudní poplatek ve výši 1 760 Kč (88%) a daň z přidané hodnoty ve výši 5 403,51 Kč (21%), jíž je právní zástupce žalobce plátcem.