28 C 58/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B pro 491 626,46 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 491 626,46 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 491 626,46 Kč od 26. 2. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 491 626,46 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, a náklady uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 20 266 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Ve shora označené věci se žalobkyně žalobou podanou dne 29. 1. 2026 domáhala vydání rozsudku ve výroku uvedeného obsahu. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, , IČO , IČO, , uzavřela se žalovanými dne 22. 1. 2024 dohodu o narovnání. Touto dohodou se žalovaní zavázali splácet právní předchůdkyni žalobkyně částku 607 284,40 Kč se smluvním úrokem, a to nejpozději do 31. 3. 2024. Dne 31. 3. 2024 pak uzavřeli dodatek č. 1, kterým prodloužili splatnost závazku do 30. 6. 2024. Dne 25. 2. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně provedla započtení pohledávky žalovaných v celkové výši 222 110 Kč, a to v části ve výši 115 657,94 Kč na jistinu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 1. 2026 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovaným oznámeno dne dopisem ze dne 22. 1. 2026. Žalovaní dluh dosud neuhradili, ačkoliv byli žalobkyní k úhradě dluhu vyzváni předžalobní výzvou z 26. 11. 2025.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně souhlasila v podání ze dne 24. 4. 2026 a žalovaní se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud provedl dokazování pouze důkazy, které mu nabídla žalobkyně, když žalovaní zůstali po celou dobu nečinní. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ke kterým patří Dohoda o narovnání z 22. 1. 2024, Dodatek č. 1 ze dne 31. 3. 2024, Oznámení o započtení z 25. 2. 2025, Výzva k řešení ze dne 24. 11. 2025, Smlouva o postoupení pohledávek z 22. 1. 2026 a Oznámení o postoupení pohledávek z 22. 1. 2026. Předložené listinné důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

5. Z Dohody o narovnání soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanými dne 22. 1. 2024 dohodu o narovnání, v níž se žalovaní zavázali zaplatit dluh z nájemného a služeb ve výši 607 284,40 Kč společně a nerozdílně do 31. 3. 2024, s úrokem ve výši 15 % ročně od 1. 1. 2024 do zaplacení. Dodatkem č. 1 smluvní strany prodloužili splatnost závazku do 30. 6. 2024 a zároveň se žalovaní zavázali uhradit právní předchůdkyni žalobkyně náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč. Dne 25. 2. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně započetla pohledávku žalovaných ve výši 222 110 Kč na svou pohledávku. Právní předchůdkyně žalobkyně poté vyzvala dne 24. 11. 2025 k úhradě zbývajícího dluhu. Dne 22. 1. 2026 pak žalobkyně se svou právní předchůdkyní uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, což právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovaným téhož dne.

6. Pro posouzení věci je rozhodná úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“); podle § 1903 o. z. platí, že „dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. ...“. Podle § 1931 o. z. „bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“7. V projednávaném případě se tedy strany dohodly na uhrazení částky 607 284,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 1. 2024, a to do 30. 6. 2024. Dle podmínek sjednaných v dohodě o narovnání pak právní předchůdkyně žalobkyně učinila na část pohledávky jednostranné započtení, přičemž žalovaným tak k úhradě zbyla jistina ve výši 491 626,46 Kč s příslušenstvím, což právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaných uplatnila výzvou z 24. 11. 2025. Žalobkyně pak prokázala v řízení i přechod pohledávky na svou osobu. Poněvadž tedy žalovaní na pohledávku žalobkyně ničeho dalšího neuhradili, žalobkyně byla oprávněna požadovat po nich zaplacení celé částky včetně smluvních úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaní v řízení netvrdili ani neprokazovali, že by na svůj dluh něčeho zaplatili. Žalobě tedy soud v plném rozsahu vyhověl, současně žalobkyni přiznal i příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky, a to přihlížeje k § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Počátek prodlení je odůvodněn dnem následujícím po splatnosti pohledávky, tj. dnem 1. 7. 2024, přičemž žalobkyně však zákonný úrok z prodlení požadoval až od 26. 2. 2025.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 266 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 666 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

9. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.