28 C 66/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 36 300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 36 300 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 10 998,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně podala dne 2. 4. 2026 žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 36 300 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dle objednávky žalované provedla objednanou mezinárodní přepravu zboží, na kterou následně vystavila fakturu č. 2025001074, ze dne 22. 12. 2025, splatnou dne 20. 2. 2026, na částku 36 300 Kč. Přes předžalobní výzvu ze dne 23. 3. 2026 žalovaná uvedené neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznala, neboť uvedenou přepravu u žalobkyně neobjednala a pokud tedy žalobkyně realizovala uvedenou přepravu, nebylo to na objednávku žalované.

3. Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), uveřejněné ve vyhlášce č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“), platí, že: „…tato Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.“ Čl. 31 cit. Úmluvy pak upravuje mezinárodní pravomoc soudu: „Spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání; u jiných soudů nemůže žalobce spor vést.“ Soud tak dovodil, že je nadán pravomocí o sporu rozhodnout, neboť sídlo žalovaného se nachází v obvodu zdejšího soudu.

4. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž předložené důkazy považoval za zcela hodnověrné, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu:

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně dne 22. 12. 2025 vystavila žalované fakturu na částku 36 300 Kč za přepravné na trase právnická osoba, adresa, v termínu 15. 12. 2026 až 16. 12. 2026 (faktura č. 2025001074 – čl. 4 spisu). Žalovaná u žalobkyně objednala mezinárodní přepravu zboží se sjednanou dobou splatnosti v rozmezí 60 dnů ode dne doručení faktury s místem nakládky Anonymizováno, dne 15. 12. 2025 do místa vykládky právnická osoba, adresa, dne 17. 12. 2026 za částku 30 000 Kč (objednávka přepravy – čl. 5 spisu, zdrojová hlavička emailu – čl. 35). Žalobkyně dne 15. 12. 2025 provedla přepravu s místem nakládky Anonymizováno a místem vykládky právnická osoba, adresa (mezinárodní nákladní list – čl. 6). Dne 23. 3. 2026 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 36 300 Kč (předžalobní výzva – č. l. 12 spisu, doručenka – čl. 17. spisu).

6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud dále zamítl návrh žalobce na provedení výslechu svědka adresa a dalších listinných důkazů, tedy ohledně původu emailové objednávky a komunikace se žalovanou a dále výslechu jméno FO a předložení dokumentů ohledně jeho zapojení ve společnosti žalované a návrh na vyžádání si listin od společnosti právnická osoba, neboť uvedené důkazní prostředky nebyly schopny prokázat žalobní tvrzení týkající se provedení přepravy a byly tak ve věci nadbytečné.

7. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

8. Podle § 2471 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu.

9. Podle § 2472 o. z. není-li smlouva uzavřena v písemné formě, má zasílatel právo žádat, aby mu příkazce doručil příkaz k obstarání přepravy (zasílatelský příkaz).

10. Podle § 2474 o. z. neodporuje-li to smlouvě nebo nezakáže-li to příkazce nejpozději do začátku uskutečňování přepravy, může zasílatel sám provést přepravu, kterou má obstarat.

11. Dle článku 9 odst. 1 Úmluvy nákladní list je, pokud není prokázán opak, věrohodným dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem.

12. Na základě skutkových zjištění z provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně sjednána zasílatelská smlouva dle § 2471 a násl. o. z. Zároveň však dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně provedení objednané přepravy, neboť soud měl sice ze strany žalobkyně dle shora uvedeného za prokázané, že žalobkyně dne 18. 12. 2025 skutečně zaslala objednávku na mezinárodní přepravu zboží z místa právnická osoba, adresa, předložený CMR list, který však má tuto přepravu prokazovat, však zní na nakládku v místě Anonymizováno, tedy soud neměl za prokázané, že by se skutečně jednalo o přepravu, kterou si žalovaná objednala. Žalobce pak přes poučení soudu ke svému tvrzení nenavrhl žádné důkazy, kromě návrhů k prokázání, že k objednávce skutečně došlo na straně žalované. Zcela však pominula, že soud neměl za prokázané provedení sjednané přepravy, nikoliv objednání přepravy.

13. Na základě výše uvedeného tak soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 998,90 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 300 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 090 Kč ve výši 1 908,90 Kč.

15. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované.

16. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.