28 C 71/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované o náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 101 508 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 101 508 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu dne 22.4.2024 ve znění jejího doplnění ze dne 6.5.2024 domáhala po žalované v záhlaví uvedené částky (původně částky 126 508 Kč, když žaloba stran částky 25 000 Kč byla usnesením zdejšího soudu ze dne 16.5.2024 odmítnuta) z důvodu, že proti ní bylo vedeno nedůvodné a nepřiměřeně dlouhé exekuční řízení u Městského soudu Brno pod sp. zn. , Anonymizováno, (Exekutorský úřad , adresa, ,, Anonymizováno, exekutorka , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , sp. zn. , Anonymizováno, ), čímž jí měla vzniknout a) újma majetková i nemajetková způsobená nedůvodným exekučním řízením ve výši 96 508 Kč (náklady právního zastoupení ve výši 4 508 Kč, nemajetková újma ve výši 20 000 Kč spočívající v tom, že nemohla disponovat se svými peněžními prostředky na spořících účtech a nemajetková újma ve výši 72 000 Kč, spočívající v tom, že nemohla řídit své motorové vozidlo) a b) nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou exekučního řízení vedeného u Městského soudu Brno pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobkyně uvedla, že proti ní bylo zahájeno exekuční řízení na podkladě exekučního titulu – rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12.3.2020, čj. , Anonymizováno, (sp. zn. , Anonymizováno, ), přičemž exekucí byla pověřena podle usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26.5.2022 exekutorka , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , Exekutorský úřad , adresa, , která proti ní zahájila exekuci k uspokojení pohledávky ve výši 5 480 Kč s příslušenstvím a nákladů exekuce, vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, Bezprostředně poté, co se žalobkyně dozvěděla o zahájení exekuce, podala dne 20.6.2022 návrh na zastavení exekuce, neboť jí žádný dluh na výživném vůči nezletilému synovi nevznikl, když syn se přestal připravovat na své budoucí povolání, nad to syn začal bydlet u své babičky, nikoliv u svého otce, u kterého do té doby bydlel, a který podal návrh na zahájení exekuce. Současně žalobkyně podala k Městskému soudu v Brně návrh na zrušení vyživovací povinnosti k nezletilému dne 8.3.2022, který následně rozsudkem ze dne 23.5.2023 sp. zn. , právnická osoba, rozhodl tak, že vyživovací povinnost žalobkyně jakožto matky, k již zletilému synovi zrušil ke dni 8.3.2022. Poté, co nabyl syn , jméno FO, zletilosti, podal v září 2022, konkrétně dne 21.9.2022 návrh na zastavení exekuce, o kterém bylo rozhodnuto až usnesením Městského soudu v , Anonymizováno, ze dne 7.2.2023, čj. , Anonymizováno, tak, že exekuce byla částečně zastavena v rozsahu vymáhaného dlužného výživného a současně bylo rozhodnuto, že návrh povinné ze dne 30.6.2022 na částečné zastavení exekuce pro vymožení exekučních nákladů byl zamítnut. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, ve kterém se domáhala zastavení exekuce v celém rozsahu. Následně žalobkyně dne 29.5.2023 doplnila své odvolání a dne 31.5.2023 podala žalobkyně návrh na zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb. Poté, po dalších dvou měsících bylo rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení. Posléze usnesením ze dne 19.7.2023, čj. , Anonymizováno, rozhodla soudní exekutorka o zastavení exekuce, dále že soudní exekutorce se nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce a naposledy pak, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení. Exekuce tak byla ve věci žalobkyně vedena od 26.5.2022 do 22.8.2023, tedy 15 měsíců. V rámci vedené exekuce byly v exekučním řízení vydány exekuční příkazy, a to přikázání pohledávky z účtu povinné vedené u , právnická osoba, ., vedené u , právnická osoba, ., vedené u , Anonymizováno, a dále exekučním příkazem došlo k obstavení cenných papírů žalobkyně u , právnická osoba, . Tyto příkazy, které byly vydány dne 12.6.2022, dne 16.6.2022 a dne 17.6.2022 byly pravomocně zrušeny na základě vyrozumění o ukončení exekučního řízení ze dne 22.8.2023. Na těchto účtech měla žalobkyně finanční hotovost ve výši 55 000 Kč a cenné papíry v hodnotě 7 500 Kč. Z důvodu, že žalobkyně v uvedené době nemohla s těmito finančními prostředky nakládat, tedy používat je k běžnému platebnímu styku, požaduje nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč. Dále dne 12.6.2022 vydala pověřená exekutorka exekuční příkaz čj. , Anonymizováno, , kterým postihla řidičské oprávnění žalobkyně, které bylo pozastaveno u Statutárního města Brno. Přestože neexistuje proti uvedenému exekučnímu příkazu opravný prostředek, podala žalobkyně dne 11.7.2022 návrh na zastavení exekuce způsobem provedení zadržení řidičského oprávnění, o kterém exekutorka nerozhodla. Následně podala tento návrh Městskému soudu v Brně a poukazovala na skutečnost, že dané rozhodnutí je nezákonné, neboť takový způsob exekuce lze nařídit pouze na dlužné výživné, nikoliv na náklady exekučního řízení. Poté se žalobkyně dozvěděla, že fakticky nikdy tento exekuční příkaz nebyl Statutárnímu úřadu města Brna doručen. I tento příkaz byl pravomocně zrušen vyrozuměním o ukončení exekuce dne 22.8.2023. V důsledku uvedeného proto žalobkyně byla omezena ve své možnosti řídit osobní motorové vozidlo od 12.6.2022 do 22.8.2023, což jí velmi komplikovalo její životní situaci. Žalobkyně uvedla, že auto každodenně užívá k přepravě do práce, na nákupy, při jízdě za synem, za rodiči. V daném období nemohla vozidlo řádně používat, tudíž nemohla řádně vykonávat svou práci, neboť neustále sledovala čas, aby jí neujel spoj, popřípadě musela jet taxíkem, několikrát pro ni přijel i přítel. Celkově tedy žalobkyni rozhodnutí o nemožnosti používat motorové vozidlo zásadním způsobem poškodilo. Za každý měsíc, kdy žalobkyně nemohla řídit své motorové vozidlo, proto požaduje zadostiučinění ve výši 4 800 Kč měsíčně, tedy celkem za uvedené období částku 72 000 Kč, jakožto nemajetkovou újmu. Naposledy pak žalobkyně nárokovala částku 5 000 Kč za nepřiměřenou délku exekučního řízení vedeného před Městským soudem Brno, pod sp. zn. , Anonymizováno, ), když celková délka exekučního řízení trvala 15 měsíců, což je podle žalobkyně doba zcela nepřiměřená.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně dne 31.8.2023 uplatnila nárok na náhradu újmy způsobené nedůvodným exekučním řízením ve výši 96 508 Kč, která zahrnovala náhradu nákladů za právní zastoupení ve výši 3 150 Kč, náhradu cestovného ve výši 1 358 Kč, náhradu za nemožnost nakládat se svými finančními prostředky ve výši 20 000 Kč a náhradu za nemožnost řídit své motorové vozidlo ve výši 72 000 Kč a naposledy pak nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení ve výši 5 000 Kč. To vše v souvislosti s exekučním řízením vedeným u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, a u soudní exekutorky Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, pod sp. zn. , Anonymizováno, Žalovaná po projednání dané žádosti neshledala nárok žalobkyně jako odůvodněný, což jí sdělila stanoviskem ze dne 28.2.2024. Žalovaná ve svém vyjádření zkonstatovala průběh exekučního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, a u Exekutorského úřadu , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , kdy skutkový stav popsala shodně jako žalobkyně. K nároku na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 3 150 Kč a cestovného žalobkyně, žalovaná uvedla, že se nejedná o náklady, které by žalobkyně vynaložila na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, kdy v tomto směru žalovaná připomněla předpoklady odpovědnosti státu za škodu. Dále podotkla, že exekuce byla proti žalobkyni vedena zcela oprávněně podle vykonatelného exekučního titulu, když žalobkyně jakožto povinná měla dluh vůči oprávněnému (svému synovi) na výživném, přičemž exekuce byla zastavena z důvodu, že oprávněný nechtěl vést proti své matce nadále exekuci, kdy návrh na exekuci za oprávněného podával jeho otec, nicméně syn žalobkyně v mezidobí nabyl zletilosti. Rovněž pak podle přesvědčení žalované nebyl v exekučním řízení shledán ani nesprávný úřední postup exekutora, či exekučního soudu. Obdobně se pak žalovaná vyjádřila i k nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč z důvodu nemožnosti nakládat s peněžními prostředky a účty u , Anonymizováno, a k nároku ve výši 72 000 Kč uplatněném z titulu nemožnosti řídit své vozidlo, neboť i zde podle žalované chybí odpovědnostní titul, když exekuce byla proti žalobkyni nařízena, vedena a provedena v souladu s příslušnými právními předpisy. Pokud jde o nárok žalobkyně na nemajetkovou újmu ve výši 5 000 Kč z důvodu nepřiměřené délky podkladového řízení, žalovaná uvedla, že celková délka exekučního řízení činila 14 měsíců, přičemž, jak soudní exekutorka, tak exekuční soud nebyly v exekuci nečinní. Soudní exekutorka vydala ihned po nařízení exekuce exekuční příkazy a exekuční soud vzápětí rozhodoval o návrzích žadatelky na zastavení exekuce, a to na dvou stupních soudní soustavy, přičemž v mezidobí musel soud vyzývat jak oprávněného k vyjádření k návrhům na zastavení exekuce, přičemž oprávněný ze začátku na výzvy soudu nijak nereagoval, tak i žalobkyně jakožto povinnou k doplnění návrhu a k doložení listinných důkazů k těmto návrhům. Žalovaná proto konstatovala, že délka exekučního řízení byla zcela přiměřená.

3. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne 31.8.2023 uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové a majetkové újmy v souvislosti s nedůvodně vedeným exekučním řízením u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, a u soudní exekutorky Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , Anonymizováno, v celkové výši 96 508 Kč. Po projednání této žádosti žalovaná dospěla k závěru, že není dán odpovědnostní titul, nárok žalobkyně tak shledala nedůvodným a toto žalobkyni sdělila stanoviskem ze dne 28.2.2022. Dále není mezi účastníky v rozepři, že exekuční řízení bylo zahájeno na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 26.5.2022, čj. , Anonymizováno, , kterým byla pověřena exekutorka , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , provedením exekuce ze dne 20.5.2022 k vymožení peněžité pohledávky dlužného a běžného výživného s příslušenstvím podle vykonatelného exekučního titulu – rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12.3.2020, čj. , Anonymizováno, (kdy oprávněným byl syn povinné žalobkyně zastoupen zákonným zástupcem otcem , jméno FO, ). Dne 9.6.2022 vydala soudní exekutorka exekuční příkaz čj. , Anonymizováno, k provedení exekuce prodejem movitých věcí, dne 10.6.2022 exekuční příkaz čj. , Anonymizováno, k provedení exekuce srážkami z příjmu u , právnická osoba, , dne 12.6.2022 exekuční příkaz čj. , Anonymizováno, k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů, dne 17.6.2022 exekuční příkaz čj. , Anonymizováno, k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinné, dne 20.6.2022 exekuční příkaz čj. , Anonymizováno, k provedení exekuce zastavením řidičského průkazu. Usnesením Městského soudu v , Anonymizováno, ze dne 7.2.2023, čj. , Anonymizováno, byla částečně zastavena exekuce v rozsahu vymáhaného dlužného a běžného výživného podle § 268 odst. 1 písm. c) a odst. 4 o.s.ř. a zároveň byl zamítnut návrh povinné ze dne 20.6.2022 na částečné zastavení exekuce nařízené pro vymožení exekučních nákladů. Proti tomuto usnesení podala povinná dne 6.3.2023 odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 21.8.2023, čj. , Anonymizováno, tak, že odvolací řízení bylo zastaveno. Usnesením soudní exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 19.7.2023, čj. , Anonymizováno, byla zastavena exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s § 55 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. a současně bylo rozhodnuto, že soudní exekutorce se nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce a že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19.8.2023.

4. Soud provedl dokazování spisem Městského soudu v Brně, sp. zn. , Anonymizováno, . Z tohoto spisu se podává, že soudu byla , tituly před jménem, , jméno FO, podána žádost o pověření a nařízení exekuce dne 23.5.2022, a to z důvodu návrhu oprávněného , jméno FO, (syn žalobkyně) zastoupeného zákonným zástupcem , jméno FO, (otec) na podkladě exekučního titulu – rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12.3.2020, čj. , Anonymizováno, pro částku 5 480 Kč – nedoplatek na výživném za březen 2022 do května 2022 a pro částku běžného výživného ve výši 2 000 Kč od června 2022 do budoucna. Tento návrh došel Exekutorskému úřadu , adresa, dne 20.5.2022. Městský soud v Brně dne 26.5.2022 pověřil vedením a provedením exekuce , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, . Dne 21.7.2022 byla Městskému soudu v Brně předložena věc k rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce podaného dne 28.6.2022 k Exekutorskému úřadu povinnou. K tomuto návrhu se vyjádřil podáním ze dne 11.7.2022 oprávněný – otec nezletilého tak, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Dne 21.7.2022 podala povinná k Městskému soudu v Brně, Anonymizováno, podklady týkající se návrhu na zastavení exekuce. Dne 25.7.2022 zaslala exekutorka soudu sdělení – vyjádření otce nezletilého s nesouhlasem se zastavením exekuce došlým dne 21.7.2022. Přípisem ze dne 1.9.2022 byla povinná exekučním soudem vyzvána k doložení zde požadovaných podkladů a doplnění tvrzení. Obdobně k tomuto byl vyzván i oprávněný (syn). Přípisem ze dne 1.9.2022 žádala soudní exekutorka Městský soud v Brně o poskytnutí součinnosti (evidence řízení, ve kterých povinná vystupovala jako žalobce či oprávněný). Na to bylo reagováno Městským soudem v Brně dne 5.9.2022. Dne 13.9.2022 zaslala povinná požadované podklady s tím, že současně soudu poslala i kopii žaloby na zrušení výživného ze dne 20.6.2022. Přípisem ze dne 16.9.2022 činil soud dotaz na opatrovnický soud, týkající se žaloby o zrušení vyživovací povinnosti. Dne 20.9.2022 podala povinná stížnost na jednání exekutorky. Současně povinná zaslala soudu ještě další podklady, týkající se studia syna. Na stížnost povinné reagoval soud podáním ze dne 26.9.2022. Z úředního záznamu ze dne 26.9.2022 vyplývá, že z telefonického hovoru s opatrovnickým oddělením Okresního soudu v , adresa, bylo zjištěno, že návrh povinné na zrušení vyživovací povinnosti vůči synovi neevidují. Přípisem ze dne 21.9.2022 sděloval oprávněný , tituly před jménem, , jméno FO, , že žádá, aby exekuce byla zastavena. Tento návrh předložila povinná Městskému soudu v Brně dne 27.9.2022. Tento návrh oprávněného současně Městskému soudu v Brně zaslala i exekutorka dne 26.9.2022. Usnesením ze dne 19.10.2022 vyzval soud oprávněného ke sdělení rozhodných skutečností (týkající se zejména nákladů exekučního řízení). Na výzvu soudu reagoval podáním došlým soudu dne 30.11.2022. Městský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 7.2.2023 o částečném zastavení exekuce v rozsahu vymáhaného dlužného a běžného výživného, návrh povinné na částečné zastavení exekuce nařízené pro vymožení exekučních nákladů zamítnul a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s částečným zastavením exekuce (výrok I. o částečném zastavení exekuce nabyl právní moci dne 19.5.2023). Proti tomuto usnesení podala dne 6.3.2023 povinná odvolání. Přípisem ze dne 15.3.2023 žádala soudní exekutorka Městský soud v Brně o vyznačení doložky právní moci na usnesení ze dne 7.2.2023. Povinná doplnila své odvolání podáním došlým soudu dne 29.5.2023. Věc byla předložena Krajskému soudu v Brně dne 29.6.2023. Usnesením ze dne 19.7.2023 , tituly před jménem, , jméno FO, soudní exekutorka zastavila exekuci, současně rozhodla, že se jí nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce a že oprávněný nemá právo na náhradu exekučního řízení. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2023 bylo odvolací řízení zastaveno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 20.9.2023. Podáním ze dne 22.8.2023 sdělovala soudní exekutorka, že exekuční řízení bylo pravomocně zastaveno a její pověření zaniklo.

5. Dále soud provedl dokazování spisem Exekutorského úřadu , adresa, , exekutorka , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , sp. zn. , Anonymizováno, . Z tohoto spisu se podává, že dne 23.5.2022 došel exekučnímu úřadu návrh na provedení exekuce na podkladě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12.3.2020, čj. , Anonymizováno, (exekuční titul) pro dlužné a běžné výživné. Soudní exekutorka , tituly před jménem, , jméno FO, byla pověřena vedením předmětné exekuce na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 26.5.2022. Dne 9.6.2022 vydala soudní exekutorka vyrozumění o zahájení exekuce. Současně vyzvala povinnou k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti. Dne 6.6.2022 vydala exekutorka součinnostní přípisy určené Statutárnímu městu , adresa, (týkající se řidičského oprávnění). Exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí byl exekutorkou vydán dne 9.6.2022. Dále požádala exekutorka dne 9.6.2022 o součinnost Finanční úřad pro Jihomoravský kraj a učinila lustraci u VZP, České správy sociálního zabezpečení. Dne 10.6.2022 vydala exekutorka exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů. Dne 10.6.2022 činila exekutorka šetření v evidenci vězněných osob. Odpověď na žádost o poskytnutí součinnosti obdržela exekutorka od Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj dne 10.6.2022. Dne 12.6.2022 vydala exekutorka exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky. Dne 12.6.2022 zaslala exekutorka Statutárnímu městu Brno žádost o poskytnutí součinnosti. Od Magistrátu Město Brna, odbor dopravně správních činností obdržela exekutorka sdělení dne 13.6.2022. Od České správy sociálního zabezpečení přišla odpověď ze dne 14.6.2022. Dne 17.6.2022 vydala exekutorka exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu. Z úředního záznamu ze dne 20.6.2022 se podává, že dne 20.6.2022 bylo telefonicky hovořeno s povinnou, která sdělila následující skutečnosti: výživné má uhrazeno a syn již nestuduje, tudíž k němu nemá vyživovací povinnost a bude podávat návrh na zastavení exekuce. Dne 20.6.2022 vydala exekutorka exekuční příkaz k provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění. Úřad městské části města , adresa, odpovídal na žádost o součinnost dopisem ze dne 21.6.2022. Z úředního záznamu ze dne 27.6.2022 se podává, že povinná se telefonicky dotazovala, zda došel návrh na zastavení exekuce. Dne 28.6.2022 došel exekutorskému úřadu , adresa, návrh na zastavení exekuce podaný povinnou. Společnost Innogy energie s.r.o. odpověděla na součinnostní dotaz exekutorského úřadu dne 27.6.2022. Přípisem ze dne 2.7.2022 činila exekutorka žádost o součinnost na Exekutorský úřad , adresa, , , tituly před jménem, , adresa, , soudní exekutor. Z úředního záznamu ze dne 4.7.2022 se podává, že povinná se dotazovala, zda byl již doručen návrh na zastavení exekuce. Přípisem ze dne 4.7.2022 byl oprávněný vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil k návrhu povinné na zastavení exekuce. Emailem ze dne 4.7.2022 se oprávněný (otec) dotazoval na stav exekučního řízení. Emailem ze dne 11.7.2022 vyjádřil oprávněný (otec) nesouhlas se zastavením exekuce. Emailem ze dne 11.7.2022 žádala povinná zrušení exekuce pozastavením řidičského oprávnění a zrušení exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu. Dne 18.7.2022 byla předložena věc Městskému soudu v Brně k rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Dne 19.7.2022 podala povinná návrh na zrušení exekučního příkazu k provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění. Přípisem ze dne 19.7.2022 byl oprávněný (zřejmě syn, pozn. soudu) vyzván, aby se vyjádřil k návrhu povinné na zastavení exekuce a to ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Podáním ze dne 11.7.2022 vyjádřil oprávněný (otec) nesouhlas se zastavením exekuce. Tento přípis byl exekutorskému úřadu zaslán dne 21.7.2022. Vyjádření oprávněného bylo Městskému soudu v Brně zasláno dne 25.7.2022. Následně byla do exekutorského spisu zaslána plná moc, kterou syn , jméno FO, zplnomocnil k zastupování dlužného výživného svého otce , jméno FO, (plná moc ze dne 17.8.2022). Dne 1.9.2022 činila soudní exekutorka součinnostní dotaz na Městský soud v Brně. Městský soud v Brně činil dne 2.9.2022 dotaz ohledně průběhu řízení, tj. zda došlo ze strany povinné k úhradě částky na dlužné či běžné výživné, popř. zda byly uhrazeny exekuční náklady. Na to reagovala soudní exekutorka přípisem ze dne 5.9.2022. Dne 16.9.2022 vydala soudní exekutorka exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinné z účtu peněžního ústavu. Dne 16.9.2022 byl sepsán protokol o movitých věcech povinné. Městský soud v Praze reagoval na součinnostní dotaz exekutorky přípisem ze dne 16.9.2022. Přípisem ze dne 21.9.2022 sděloval otec, že zastupuje syna i v rámci exekučního řízení i po jeho dosažení plnoletosti. Dne 26.9.2022 byl exekutorskému úřadu zaslán návrh , jméno FO, (syn) na zastavení exekuce. Tento byl přeposlán téhož dne Městskému soudu v Brně. Z tohoto spisu se podává, že dne 21.9.2022 podala povinná k Ministerstvu spravedlnosti stížnost na neoprávněné jednání exekutorky. Na to konto žádalo Ministerstvo spravedlnosti podáním ze dne 3.10.2022 spisový materiál, tedy exekuční spis. Na stížnost reagovala exekutorka podáním ze dne 5.10.2022. Přípisem ze dne 13.10.2022 žádalo Městské ředitelství policie , adresa, o sdělení informací ohledně podnětu povinné. Na to reagovala exekutorka odpovědí ze dne 17.10.2022. Přípisem ze dne 19.10.2022 vyžadoval Městský soud v Brně doložení veškerých listinných podkladů založených povinnou. Soudní exekutorka reagovala přípisem ze dne 1.11.2022 se zasláním kompletního spisu. Přípisem ze dne 1.12.2022 sdělovalo Ministerstvo spravedlnosti exekutorce výsledky týkající se stížnosti povinné, s tím, že tato nebyla shledána důvodnou. Dne 9.2.2023 žádal Městský soud v Brně exekutorku o doručení usnesení čj. , Anonymizováno, a jeho následné vrácení k vyznačení doložky právní moci. Exekutor , tituly před jménem, , adresa, reagoval na přípis exekutorky oznámením ze dne 22.2.2023 (žádost o součinnost). Podáním došlým exekutorskému úřadu dne 14.3.2023 žádala povinná o zrušení exekučních příkazů, týkajících se řidičského oprávnění a týkajících se jejich bankovních účtů. Dne 15.3.2023 zasílala exekutorka žádost o vyznačení doložky právní moci na usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26.5.2022, čj. , Anonymizováno, . Přípisem ze dne 16.3.2023 sdělovala exekutorka povinné, že po vyznačení doložky právní moci na předmětném usnesení bude exekutor postupovat podle výroků uvedených v tomto usnesení. Dne 6.3.2023 podala povinná proti výroku II. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7.2.2023 odvolání. Tato skutečnost byla dána na vědomí exekutorce Městským soudem v Brně dne 10.3.2023. Dne 1.6.2023 podala povinná návrh na zastavení exekuce s tím, že současně dne 23.5.2023 doložila protokol o jednání ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , právnická osoba, a sdělovala, že byla zrušena vyživovací povinnost matky (povinné) k již zletilému synovi k datu 8.3.2022. Přípisem ze dne 6.6.2023 byl vyzván oprávněný, aby se vyjádřil k návrh povinné na zastavení exekuce ve lhůtě 15 dnů. Povinná doplnila své odvolání podáním došlým Městskému soudu v Brně dne 29.5.2023. Toto následně dne 7.6.2023 bylo Městským soudem v Brně zasláno exekutorce. Usnesením ze dne 19.7.2023 zastavila soudní exekutorka exekuci. Dne 22.8.2023 vyrozuměla soudní exekutorka příslušné subjekty o ukončení exekučního řízení na základě pravomocného rozhodnutí.

6. Naposledy soud provedl dokazování rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23.5.2023, čj. , právnická osoba, a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28.11.2023, čj. , Anonymizováno, . Z těchto listinných důkazů vzal za prokázané, že o návrhu žalobkyně, jakožto matky, o zrušení vyživovací povinnosti k již zletilému synu , jméno FO, bylo rozhodnuto tak, že tato vyživovací povinnost upravená naposledy rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 12.3.2020, čj. , Anonymizováno, byla ke dni 8.3.2022 zrušena, neboť syn žalobkyně ukončil studium na Střední škole , adresa, , příspěvková organizace. Studentem této školy byl od 1.9.2021 do 8.3.2021, přičemž soud uzavřel, že syn žalobkyně byl od data 8.3.2023 schopen se sám živit.

7. Naposledy soud provedl dokazování čestným prohlášením žalobkyně ze dne 26.7.2023, avšak z tohoto listinného důkazu nevzal za podstatné pro posuzovanou věc žádné skutečnosti.

8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 Zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 zákona nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. K zhodnocení věci pak lze obecně uvést, že shora citovaná ustanovená zákona, a to konkrétně § 8 odst. 1 a § 13 odst. 1 rozeznává dva odpovědnostní tituly - nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Naopak nesprávnost úředního postupu či vady úkonů při úředním postupu, které směřující k vydání rozhodnutí, jež nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Samy o sobě však odpovědnostní titul představovat nemohou. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je pak naplnění těchto podmínek: 1) existence nesprávného úřední postupu/nezákonného rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto podmínky musí být splněny zároveň.

10. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil nárok na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky podkladového řízení následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

11. Soud stanovil délku podkladového řízení pro žalobkyni od data 9. 6. 2022, kdy soudní exekutorka vyrozuměla žalobkyni, jakožto povinnou o zahájení exekuce a současně ji vyzvala k dobrovolnému splnění vymáhané částky, neboť tímto okamžikem se žalobkyně dozvěděla o vedeném exekučním řízení a až tímto okamžikem ji mohla vznikat případná nemajetková újma, kterou z jeho nepřiměřené délky odvozuje. Za konec řízení soud určil datum 19.8.2023, kdy nabylo právní moci usnesení soudní exekutorky ze dne 19.7.2023, kterým byla exekuce zastavena, tedy celkem exekuční řízení trvalo jeden rok, dva měsíce a 10 dnů. Následně se soud zaměřil na zhodnocení, zda celková délka podkladového řízení byla přiměřená či nikoliv. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud podle § 31a odst. 3 zákona přihlíží, uvádí následující:

12. Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízenína základě provedeného dokazování soud v podkladovém řízení nezjistil žádné průtahy, v řízení bylo jak soudní exekutorkou, tak soudem postupováno plynule, bez zjevných prodlev a průtahů, přičemž jejich postup směřoval k ukončení exekučního řízení (prvotně k vymožení pohledávky, následně zastavení řízení).

13. Počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházelavěc se toliko jedenkrát nacházela s odvoláním u Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího.

14. Kritérium podílu poškozeného na délce řízenív řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se na délce podkladového řízení nepodílela.

15. Kritérium složitosti věcipři hodnocení tohoto kritéria soud dospěl k závěru, že posuzovaná věc v zásadě nebyla obtížná ani po právní, ani po skutkové stránce. Nicméně v průběhu řízení bylo třeba vyřešit situaci, kdy exekuční řízení bylo nejprve vedeno na základě návrhu oprávněného, tj. zákonného zástupce nezletilého (otce), který nesouhlasil se zastavením exekuce. Poté, v době, kdy nezletilý syn již nabyl zletilosti, tento navrhl zastavení exekuce, avšak nesouhlasil s náhradou exekučního řízení. Tyto skutečnosti proto musely být v rámci podkladového řízení ujasněny (tj. prokázány z hlediska zavinění na zastavení exekučního řízení).

16. Význam předmětu řízení pro poškozenéhoobecně ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva a judikatury Nejvyššího soudu není s tímto typem řízení – exekuční řízení spojen vyšší význam předmětu řízení pro jeho účastníky, oproti řízení typu opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Naopak na tomto místě soud připomíná, že na exekuční řízení je třeba pohlížet jinou optikou než na řízení tzv. sporná, neboť z hlediska odškodňovacího, je exekuční řízení bráno jako zvláštní typ řízení. Nalézací řízení se od vykonávacího liší především účelem, neboť účelem vykonávacího řízení je vymožení exekučním titulem přiznaného plnění, které nebylo dobrovolně splněno (§ 251 o.s.ř.). Nejde o řízení nalézací, kde by byl řešen spor účastníků, v němž bylo nalézáno, komu z účastníků právo svědčí a ve kterém by byli účastníci po dobu vystaveni nejistotě, jak dané řízení dopadne, ale o řízení, které má vést k vynucení již autoritativně přiznaného plnění od povinného, který nalézací rozhodnutí nerespektuje (§ 2 o.s.ř.).

17. Celkově shrnuto s odkazem na popsaný průběh exekučního řízení a jeho celkovou délku, soud dospěl k závěru, že v podkladovém řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona a je nutné uzavřít, že doba posuzovaného řízení byla přiměřená. Žalobkyni proto odškodnění na nemajetkové újmě z tohoto titulu nenáleží, neboť nebyla splněna podmínka odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu – nepřiměřená délka podkladového řízení.

18. Ke zbylým požadovaným nárokům soud sděluje, jak již naznal shora, že odpovědnost státu za škodu spočívá ve dvou odpovědnostních titulech. Pokud snad žalobkyně tvrdila, že uvedené exekuční příkazy, kterým byl postižen majetek, resp. účty žalobkyně (a zajištěno její řidičského oprávnění), neměly být vydány, soud uvádí, že není dána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona, tj. není zde žádné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, jakožto jeden z odpovědnostních předpokladů státu za škodu. Předmětná exekuce byla nařízena k návrhu oprávněného a byla vedena v souladu se zákonem. Pokud následně došlo k jejímu zastavení, bylo tak učiněno z důvodu, že nový oprávněný, tj. původně nezletilý syn žalobkyně, který v průběhu exekučního řízení dosáhl zletilosti, v zahájeném exekučním řízení pokračovat nechtěl, tj. nikoli z důvodu, že by exekuce vůči žalobkyni vůbec neměla být nařízena a vedena a tudíž neměly být vydány ani zmíněné exekuční příkazy.

19. Jestliže žalobkyně tvrdila, že podkladové řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tudíž byla nepřiměřeně dlouhou dobu omezena ve svých právech jednak nakládat s finančními prostředky, které měla uloženy na postižených účtech, a jednak nemohla řídit motorové vozidlo, soud znovu opakuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by podkladové řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tedy ani tento odpovědnostní titul nemůže zakládat právo žalobkyně na náhradu jí požadované škody a nemajetkové újmy. K poslední žalobkyní tvrzené skutečnosti, že od data 21.9.2022, kdy syn žalobkyně, který nabyl zletilosti souhlasil, resp. navrhl, aby exekuce byla zastavena, mělo dojít k zastavení exekuce bezprostředně po tomto návrhu (v řádech dnů) a nikoliv až na základě rozhodnutí exekutorky ze dne 19.7.2023, soud podotýká, že žalobkyně opomíjí, že předmětná exekuce nadále probíhala pro náklady exekuce a náklady exekutorky, pro které byla rovněž nařízena (nikoli jen pro běžné a dlužné výživné), neboť oprávněný v rámci svého návrhu na zastavení exekuce nesouhlasil s tím, aby předmětné náklady exekučního řízení hradil. O částečném zastavení exekuce týkající se dlužného a běžného výživného bylo exekučním soudem rozhodnuto dne 7.2.2023, přičemž předmětné rozhodnutí v této části nabylo právní moci dne 19.5.2023. Protože nadále exekuční řízení běželo pro zmíněné náklady, byl oprávněný soudem vyzýván, aby sdělil a doložil, jakým způsobem výživné bylo hrazeno, tedy k ověření plateb na dlužném výživném, jež přicházely od povinné. Ostatně sama povinná, tedy žalobkyně, tvrdila, že vznik nákladů pověřené soudní exekutorky nezavinila, neboť výživné od března do května 2022 plnila na studentský účet oprávněného, na účet jeho babičky nebo přispívala finanční částkou na zakoupení ošacení, proto se exekuční soud musel zabývat tím, kdy došlo k úhradě vymáhaného plnění a kdo tedy nese vinu za vznik exekučních nákladů. Tedy v tomto směru exekutorka nebyla ve smyslu § 55 odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále také jen „exekuční řád“) oprávněna vydat usnesení o zastavení exekuce.

20. Naopak exekutorka byla povinna činit úkony směřující k provedení exekuce, neboť by svou nečinností fakticky porušovala zákon. Pokud pak pověřená exekutorka v rámci probíhající exekuce vydala ve smyslu § 47 odst. 1 e. ř. několik exekučních příkazů zajišťující majetek k umoření vymáhané pohledávky, činila tak v rámci zákonných ustanovení upravující vedení exekučního řízení. Soud předesílá, že samo vydání exekučních příkazů není provedením exekuce postihující v nich uvedený majetek, provedením exekuce je až dovršení samotné realizace, tedy faktické postižení tohoto majetku za účelem úhrady pohledávky oprávněného a vzniklých exekučních nákladů. V této souvislosti soud zejména zdůrazňuje, že o podaném návrhu na zastavení exekuce exekuční soud rozhodne po provedení důkazního řízení, což se i v posuzovaném případě stalo. Uvedená exekuce proto probíhala v souladu s exekučním řádem a exekutorka sama o své vůli nemohla exekuční příkazy zrušit, když exekuce nadále probíhala (po jejím částečném zastavení) pro náklady exekuce (pro které byla rovněž nařízena).

21. Zde soud také zdůrazňuje, že exekuční řízení bylo částečně pravomocně zastaveno dne 19.5.2023, přičemž dne 19.7.2023 vydala exekutorka rozhodnutí o zastavení celé exekuce, tedy dva měsíce poté, co byla exekuce částečně pravomocně zastavena; ani v tomto případě se nejedná o dobu nijak nepřiměřenou, tedy o průtah či bezdůvodnou nečinnost, neboť uvedený procesní úkon byl učiněn ve lhůtě dvou měsíců, což je doba přiměřená a odpovídá běžné soudní (procesní) praxi.

22. Ostatně soudem popsané skutečnosti vyplývají i z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7.2.2023, čj. , Anonymizováno, , kterým exekuční soud rozhodl o částečném zastavení exekuce v rozsahu vymáhaného dlužného a běžného výživného, neboť, jak již soud uvedl výše, se exekuční soud v rámci podkladového řízení zabýval jednak hrazením dlužného a běžného výživného povinnou a v tomto rozsahu tedy mohl exekuci částečně zastavit a jednak se zabýval i exekučními náklady, protože exekuce byla nařízena i pro vymožení těchto nákladů, přičemž ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že nelze z důvodu nesouhlasu oprávněného exekuci pro vymáhání vzniklých nákladů soudní exekutorky zastavit a obdobně pak pro vymáhané exekuční náklady. Exekuční soud dále ve svém rozhodnutí sdělil, a v tomto směru na toto odůvodnění pod odstavcem 12 soud odkazuje, že: „je zjevné, že to byla povinná, která vznik exekučních nákladů zavinila tím, že nerespektovala rozhodnutí opatrovnického soudu, kterým byla pravomocně zavázána hradit na výživu syna částku 2 000 Kč měsíčně do 15 dnů v měsíci předem k rukám jeho otce. Pokud v průběhu řízení namítala, že výživné k rukám otce přestala platit v souvislosti s ukončením studia syna na střední škole k datu 8.3.2022, k tomuto přistoupila fakticky svévolně. Návrh na zrušení její vyživovací povinnosti vůči synovi pak podala k soudu dne 20.6.2022, tj. měsíc po zahájení exekuce. Pokud se povinná proti exekuci bránila námitkami, že výživné od března 2022 hradí přímo nezletilému synovi, z dokládaných plateb na jeho účet nelze dovodit, že jsou výživným a tedy, že mají právě tento charakter (platby byly prováděny měsíčně nepravidelně).“ V této situaci pak podle exekučního soudu nebylo možné zohlednit ani to, že povinná výživné synovi částečně refundovala zakoupením oblečení. Tedy jinak řečeno, je zjevné, že exekuční řízení bylo zahájeno a následně i vedeno důvodně, neboť to byla žalobkyně, která porušila povinnost, kterou jí ukládalo pravomocné rozhodnutí opatrovnického soudu.

23. Závěrem soud shrnuje, že pokud ve věci nebyla zjištěna ani existence nezákonného rozhodnutí, ani existence nesprávného úředního postupu, jakožto jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu, neshledal soud důvodným ani nárok žalobkyně na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na cestovné a nákladů na právní zastoupení (když tyto nebyly ve smyslu § 31 odst. 1 zákona vynaloženy za účelem zrušení či změny nezákonného rozhodnutí či nápravy nesprávného úředního postupu) a obdobně tak není opodstatněný nárok na nemajetkovou újmu z důvodu, že žalobkyně nemohla disponovat finančními prostředky na svých účtech a používat automobil pro vydané exekuční příkazy. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1, 3 odst. 1 písm. a), c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (3 úkony právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé a 2x účast na jednání).