28 C 77/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o poskytnutí náhradu škody v celkové výši 44 100,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 853,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 10.20, do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 34 247 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 168 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky představující náhradu škody, která žalobci měla být způsobena v souvislosti s jeho nezákonně vedeným trestním stíháním. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitury Hradec Králové, 4. oddělení ze dne 9.1.2017, čj. NCOZ -1141-441/TČ-2016-417503 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1,5 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku z části dokonaného a z části nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Proti uvedenému usnesení podal žalobce stížnost, na základě které bylo toto usnesení usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 6.4.2017, čj. NZT 2/2017-62 zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Na základě této skutečnosti Policie ČR, Národní centrála proti organizovanému zločinu, SKPV, Expozitura Hradec Králové, 4. oddělení znovu vydala usnesení dne 9.8.2017 o zahájení trestního stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1,5 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, z části dokonaného a z části nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce opět stížnost, kdy na základě usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 10.11.2017, čj. VZV 1/2017-272 bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce zrušeno a tímto rozhodnutím bylo trestní stíhání žalobce ukončeno. V souvislosti s uvedeným trestním stíháním si žalobce zvolil pro své zastupování obhájce [titul] [jméno] [příjmení]. Tento ve věci vykonal úkony právní služby, které žalobce specifikoval v příloze své žaloby (čl. 85 až 86 spisu), za což uhradil celkem částku ve výši 52 232 Kč. Žalobce se se svým nárokem na náhradu škody předběžně obrátil na žalovaného dne 26.3.2019, přičemž žalovaný mu v souvislosti s jeho nárokem uhradil částku ve výši 8 131,20 Kč. Zbytek nároku ve výši 44 100,80 Kč žalobce požaduje touto žalobou.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 52 232 Kč, která žalobci měla vzniknout v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním, a to dne 26.3.2019. Po projednání uvedeného nároku dospěl žalovaný k závěru, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. a na náhradě škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu žalobci poskytl částku 8 131,20 Kč. Žalovaný nesporoval průběh trestního stíhání žalobce, jak jej žalobce vymezil ve své žalobě. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároku na náhradu nákladů obhajoby vztahující se k usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 9.1.20017, neboť ke zrušení tohoto usnesení došlo dne 6.4.2017 a k dalšímu vydání usnesení o zahájení trestního stíhání došlo dne 9.8.2017. Žádost žalobce byla žalovanému doručena dne 26.3.2019, přičemž se podle § 35 odškodňovacího zákona stavěla promlčecí doba po dobu šesti měsíců, tj. do 26.9.2019. Žaloba žalobce byla k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 podána dne 13.4.2021, tedy po uplynutí zákonné šestiměsíční promlčecí lhůty. Stran věci druhého zahájeného trestního stíhání proti žalobci přiznal žalovaný žalobci odměnu za právní služby ve výši 8 131,20 Kč představující odměnu za dva úkony právní služby po 1 840 Kč, dva půlúkony po 920 Kč a čtyřikrát režijní paušál po 300 Kč a daň z přidané hodnoty, a to konkrétně za stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, neboť tyto byly účelně vynaloženými úkony směřující ke zrušení nezákonného rozhodnutí, kterými jsou pro svou předběžnou vykonatelnost usnesení o zahájení trestního stíhání. Stran jiných žalobcem požadovaných úkonů není dán odpovědnostní titul, neboť tyto se neodrazily právě v písemnosti, kterou se žalobce bránil proti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, a neodrazily se v kasačním rozhodnutí nadřízeného orgánu rozhodujícího o stížnosti.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, SKPV, Expozitury Hradec Králové, 4. oddělení ze dne 9.1.2017, čj. NCOZ -1141-441/TČ-2016-417503 zahájeno trestní stíhání pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, z části dokonaného a z části nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Toto usnesení bylo na základě žalobcem podané stížnosti zrušeno usnesením Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ze dne 6.4.2017, čj. 2 NZT 2/2017-62. Následně opětovně stejným policejním orgánem došlo k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 9.8.2017, čj. NCOZ -1141-587/TČ-2016-417503, pro podezření ze spáchání stejného trestného činu. I toto usnesení bylo na základě žalobcem podané stížnosti usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 10.11.2017, čj. VZV 1/2017-272 zrušeno. Žalobce si v souvislosti s uvedeným trestním stíháním zvolil právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení], kterému na vynaložených nákladech na obhajobu uhradil částku ve výši 52 232 Kč. Žalobce se se svým nárokem na náhradu škody ve výši 52 232 Kč předběžně dne 26.3.2019 obrátil na žalovaného, který po projednání žádosti zkonstatoval, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci na náhradě škody v této souvislosti, v podobě vynaložených nákladů na obhajobu, poskytl mimosoudně částku ve výši 8 131,20 Kč, což mu sdělil svým stanoviskem.

5. Soud se nejprve zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení vztahující se k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 9.1.2017. Za tímto účelem soud provedl dokazování spisem Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu sp. zn. 1141-441/TČ-2016. Vzhledem k tomu, že v tomto spise nenalezl doručenku vztahující se k usnesení Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, učinil dotaz na žalobce, kdy mu předmětné usnesení bylo doručeno. Tento reagoval přípisem ze dne 20.5.2021, kdy soudu sdělil, že uvedené usnesení mu bylo doručeno dne 10.4.2017. Podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, se nárok na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Vzhledem k tomu, že proti žalobci bylo podvakrát zahájeno trestní stíhání na základě shora uvedených usnesení o zahájení trestního stíhání, které byly následně zrušeny, je třeba vycházet z toho, že ve věci se nacházejí dva odpovědnostní tituly, tj. dvě rozhodnutí, která byla pro nezákonnost zrušena. V tomto směru je pak nutné posuzovat každý odpovědnostní titul zvlášť, neboť se jedná o dva nároky se samostatným skutkovým základem. Jelikož první usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 9.1.2017 bylo zrušeno usnesením Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ze dne 6.4.2017, které bylo žalobci doručeno dne 10.4.2017, je nutné odvíjet počátek promlčecí doby od doby doručení tohoto usnesení, v souladu s ustanovením § 32 odst. 1 zákona. Promlčecí doba je pak tříletá, přičemž tato byla stavěna v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu škody u žalovaného, tj. od 26.3.2019 do 26.9.2019, tedy po dobu šesti měsíců, neboť žalovaný ve věci vydal stanovisko až dne 30.9.2020. Promlčecí doba tak skončila v souladu se shora uvedenými a citovanými usneseními k datu 10. 10.

20. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žalobu ke zdejšímu soudu dne 13.4.2021, je zřejmé, že tento nárok na náhradu škody představující vynaložené náklady na zrušení tohoto rozhodnutí, je promlčen.

6. Dále se soud zabýval nárokem na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu, vztahující se k vydání druhého usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 9.8.2017. Za tímto účelem soud provedl dokazování spisem Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, SKPV, sp. zn. NCOZ -1141-587/TČ-2016, a to konkrétně stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18.9.2017, potvrzením ze dne 25.9.2017, protokolem o výslechu obviněného ze dne 26.9.2017 a protokolem o výslechu svědka ze dne 25. 10.

20. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobce si v souvislosti s zahájením trestního stíhání proti své osobě ze dne 9.8.2017 zvolil právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení], který podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 9.8.2017, dne 18.9.2017 stížnost. Následně dne 25.9.2017 se konala porada s tímto právním zástupcem od 13.15 do 14.35 hod. Dne 26.9.2017 byl právní zástupce žalobce účasten při výslechu obviněného [jméno] [příjmení] od 9.05 hod. do 10.20 hod. a dále byl právní zástupce žalobce přítomen při výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne 25. 10.20 od 11.10 hod. do 12.03 hod. Z velkého technického průkazu pro vozidlo Ford, jehož provozovatelem je [titul] [příjmení] [příjmení], má soud za prokázané, že spotřeba tohoto automobilu činí 7 litrů /100 km a jezdí na palivo BA 95 B.

7. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

8. Na základě provedeného dokazování a odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil soud věc po právní stránce následovně: judikatura rozvinula ve vztahu k zahájení (vedení) trestního stíhání svůj názor tak, že nárok na náhradu škody se posuzuje podle § 5 písm. a), ustanovení § 7 a ustanovení § 8 zákona jako nárok na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím s tím, že rozhodujícím měřítkem je pozdější výsledek trestního řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.1.2005, sp. zn. 25 Cdo 1388/2004). Z ustanovení § 7 a ustanovení § 8 zákona vyplývá, že proto, aby poškozený mohl být se svým nárokem na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním úspěšný, je nutné naplnění tří podmínek: 1. existence nezákonného rozhodnutí, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Tyto podmínky pak musí být naplněny současně. Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím má pak ten, v jehož případě bylo pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost změněno či zrušeno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je pak soud rozhodující o náhradě škody vázán. S ohledem na předběžnou vykonatelnost usnesení o zahájení trestního stíhání, je třeba za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona považovat i usnesení o zahájení trestního stíhání. V případě vydání usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 9.8.2017, je tak nárok žalobce na náhradu škody nepochybně dán, k čemuž ostatně dospěl i žalovaný, když žalobci částečně tento nárok hradil. K jednotlivým úkonům právní služby pak soud uvádí následující: - převzetí a příprava věci ze dne 29.8.2017, tento úkon je opodstatněný podle ust. § 11 odst. 1 písm. b) - stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18.9.2017 je úkonem opodstatněným v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky 177/1996 Sb., kdy v souvislosti s tímto úkonem právní služby náleží odměna ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny (což ostatně žalovaný nesporoval). Tento úkon právní služby proto soud shledal jako opodstatněný. - úkon právní služby ze dne 25.9.2017 v podobě porady žalobce s advokátem, k tomuto soud připomíná ústavně konformní výklad Ústavního soudu (srov. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3208/08, sp. zn. II. ÚS 3211/2008, sp. zn. II. ÚS 782/2007 a sp. zn . ÚS 2826/2009), podle kterého u tzv. dalších porad přesahující jednu hodinu je třeba poměřovat celkový počet, frekvenci a časovou posloupnost jednotlivých porad s rozsahem a složitostí projednávané věci a počtem a charakterem úkonů, které byly prováděny, jakož i obsahem, složitostí, rozsahem a kvalitou úkonů obhájce, které bezprostředně s těmito poradami souvisely. Jinak řečeno, porady musí být východiskem nějakého následujícího úkonu obhájce, k čemuž v daném případě došlo, když dne 26.9.2017 byl právní zástupce žalobce přítomen u výslechu obviněného [jméno] [příjmení]. Tento úkon právní služby soud shledal jako opodstatněný. - úkon právní služby v podobě účasti při výslechu dne 26.9.2017 a dne 25. 10.20, jedná se o úkony právní služby rovněž opodstatněné v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu, neboť při nich byl přítomen právní zástupce žalobce, a to dne 26.9.2017 od 9.05 do 10.20 hod. a dne 25. 10.20 od 11.10 hod. do 12.03 hod.

9. Soud je názoru oproti názoru žalovaného, že všechny tyto úkony právní služby byly účelně vynaloženy, když směřovaly k vydání rozhodnutí - usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 10.11.2017, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 9.8.2017 zrušeno. Soud při stanovení výše náhrady škody postupoval v souladu s ustanovením § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, § 7 a § 10 odst. 3 písm. c) a § 12a odst. 1 advokátního tarifu, když za jeden úkon právní služby počítal s částkou á 1 840 Kč (ostatně z tohoto výpočtu vycházel i žalovaný) za 4 úkony právní služby – převzetí věci a příprava obhajoby, další porada s klientem ze dne 25.9.2014 a účast při výslechu dne 26.9.2017 a dne 25. 10.20 a částkou 920 Kč za 1 úkon právní služby – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, tj. celkem 8 280 Kč. K těmto úkonům právní služby přináleží ještě režijní paušál á 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky, tj. 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že úkon právní služby dne 26.9.2017 se konal v Hradci Králové a dne 25. 10.20 v Českých Budějovicích, náleží žalobci ještě náhrada za promeškaný čas strávený jeho právním zástupcem na cestě Křemže – Hradec Králové a zpět (14 započatých půlhodin á 100 Kč) tj. 1 400 Kč a náhrada za promeškaný čas na cestě Křemže – České Budějovice a zpět (2 započaté půlhodiny á 100 Kč) tj. 200 Kč, celkem ve výši 1 600 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 citované vyhlášky. Rovněž tak žalobci náleží náhrada cestovních výdajů v souvislosti s těmito cestami vykonanými jeho právním zástupcem, a to na cestě Křemže - Hradec Králové a zpět celkem 550 km, sazba za 1 km 3,90 Kč, pohonné hmoty 29,50 Kč litr podle vyhlášky č. 440/2016 Sb. a průměrné spotřebě 7 litrů /100 km, tj. celkem 3 281 Kč a na cestě Křemže – České Budějovice a zpět tj. celkem 34 km, při stejných údajích, celkem ve výši 203 Kč Celkem tedy na náhradě nákladů vynaložených na obhajobu náleží žalobci částka ve výši 14 864 Kč. K této soud připočetl ještě 21 % DPH, jíž je právní zástupce žalobce plátcem, tedy celkem 17 985 Kč. Jelikož žalovaný na nákladech na obhajobu žalobci mimosoudně hradil celkem částku 8 131,20 Kč, zbývá k doplacení ještě částka ve výši 9 853,80 Kč, kterou soud žalobci přiznal výrokem I. rozsudku.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobce měl úspěch v 22% a žalovaný v 78%, je nutné od úspěchu žalovaného odečíst úspěch žalobce, tj. žalovaný má nárok na 56% nákladů řízení. Náklady řízení se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 168 Kč (56%) podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1,3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé).