28 C 77/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce b) příjmení příjmení , datum narození bytem adresa , PSČ c) jméno příjmení , datum narození bytem adresa , PSČ všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 63 900 Kč s příslušenstvím pro žalobce a) a 67 500 Kč s příslušenstvím pro žalobce b) a 67 500 Kč s příslušenstvím pro žalobce c)

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 63 900 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) částku ve výši 67 500 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci c) částku ve výši 67 500 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

V. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

VI. Žalobce c) je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

1. Žalobce a), žalobce b) a žalobce c) se podanou žalobou domáhali v záhlaví uvedených částek na základě nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 60 D 1307/2001 v podobě nepřiměřené délky tohoto řízení. Žalobci uvedli, že řízení bylo zahájeno dne [datum], přičemž ke dni [datum] přihlásili do předmětného řízení svoji pohledávku (žalobce a) ve výši 1 180 000 Kč, žalobce b) ve výši 2 615 000 Kč a žalobce c) ve výši 2 615 000 Kč). Uvedené řízení není dosud skončeno. Žalobci dále sdělili, že na základě žalobci předběžného uplatnění nároku u žalované v roce 2012, kdy tito požadovali odškodnění za období od přihlášení pohledávky do podkladového řízení, tj. od [datum] do [datum] /žalobce a) / od [datum] do [datum] /žalobce b) / a od [datum] do [datum] /žalobce c) / jim žalovaná, každému z nich, přiznala na nemajetkové újmě částku 40 500 Kč (dále jen prvé období), když žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Posléze jiní poškození, a to ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 116/2019, se žalobou domáhali odškodnění za nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky stejného řízení, avšak za další období, a to od [datum] do [datum] (dále jen druhé období), kdy rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10.6.2020, čj. 28 C 116/2019-78 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 19.11.2020, čj. 58 Co 351/2020-109 jim bylo přiznáno odškodnění. Soudy dospěly k závěru, že posuzované řízení je nepřiměřeně dlouhé a těmto žalobcům za nárokované období (druhé období) tedy za celkem 10 let a 8 měsíců přiznaly odškodnění ve výši 18 000 Kč za každý rok trvání řízení (tj. 1 500 Kč za každý měsíc trvání řízení), tedy základní částku 192 000 Kč, přičemž tuto výslednou částku ponížily o 40 % z důvodu složitosti věci a dále o 20 % z důvodu sdílené újmy na straně poškozených. Na základě takto provedeného výpočtu pak žalovaná v rámci předběžného uplatnění nároku na nemajetkovou újmu žalobci za druhé období, tj. za období od [datum] do [datum] přiznala žalobci a) a žalobci b) každému 107 550 Kč a žalobci c) částku 109 800 Kč. Žalobci tak mají za to, že i za jimi specifikované první období by se jim mělo dostat v souladu s výpočtem soudu obou stupňů v uvedené jiné věci vyššího odškodnění, a to v základní částce 18 000 Kč za každý rok trvání řízení, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši (- 40% z důvodu složitosti řízení, kdy snížení o 20 % z důvodu sdílené újmy žalobců pak s ohledem na samostatnost každého žalobce není možné, jako ve věci 28 C 116/2019, aplikovat), tj. 900 Kč za každý měsíc trvání řízení (což v případě žalobce a) činí částku 104 400 Kč a v případě žalobce b) a c) částku 108 000 Kč). Žalobci a) bylo dosud žalovanou za první období přiznáno a vyplaceno zadostiučinění pouze částečně a to ve výši 40 500 Kč, zbývá tak k odškodnění ještě částka ve výši 63 900 Kč. Žalobci b) a c) bylo za prvé období poskytnuto žalovanou zadostiučinění ve výši 40 500 Kč, přičemž každému z žalobců za dané období náleží ještě částka ve výši 67 500 Kč Žalobci se se svým nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (týkající se nedoplatku za prvé období) předběžně obrátili na žalovanou dne [datum], avšak bezúspěšně.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že žalobci se předběžně se svým nárokem na doplatek přiměřeného zadostiučinění obrátili na žalovanou dne [datum], a to z důvodu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 60 D 1307/2001. Po projednání jejich žádosti žalovaná dospěla k závěru, že nárok žalobců není opodstatněný, což jim sdělila svým stanoviskem. Žalovaná uznala skutečnost, že v podkladovém řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky tohoto řízení. Za období od [datum] do [datum] (prvé období) pak každému z žalobců přiznala částku ve výši 40 500 Kč a za období od [datum] do [datum] (druhé období) přiznala žalobci c) částku ve výši 109 800 Kč, žalobci a) za období od [datum] do [datum] (druhé období) částku ve výši 107 550 Kč a žalobci b) za období od [datum] do [datum] částku ve výši 107 550 Kč. Žalovaná rovněž nesporovala, že při stanovení výše odškodnění za druhé období, za které žalobci mimosoudně nárokovali odškodnění, vycházela z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10.6.2020, čj. 28 C 116/2019-78 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19.11.2020, čj. 58 Co 351/2020-109, které se týkaly jiných poškozených, avšak ze stejného podkladového řízení a za tzv. druhé období. K věci samé žalovaná uvedla, že žalobci v podkladovém řízení vystupovali v procesním postavení věřitele zůstavitele a podle současné právní úpravy (zákon o zvláštních řízení soudních) i podle předchozí právní úpravy (občanský soudní řád) nebyli účastníky řízení, neboť těmito se stali až dnem nabytí právní moci usnesení o nařízení likvidace. V podkladovém řízení se tak stalo na základě usnesení o nařízení likvidace dědictví ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Do té doby tedy žalobci nebyli účastníkem podkladového řízení a nenáleží jím tak nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu, neboť nemajetková újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení může podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu vznikat pouze a jenom účastníkům řízení. Pokud se pak žalobci žádostí resp. žalobou podanou v roce 2022 domáhají náhrady újmy, která jim vznikla od roku 2002 do roku 2012, je podle názoru žalované nutno uzavřít, že se jedná o nárok promlčený a to s odkazem na § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., neboť žádost, resp. žaloba byla podána dávno po uplynutí šesti měsíční promlčecí doby. Žalovaná dále sdělila, že je jí známa judikatura Nejvyššího soudu ČR, podle které promlčecí doba neskončí dříve než šest měsíců ode dne pravomocného skončení řízení, nicméně v posuzovaném řízení žalobci nárok na náhradu nemajetkové újmy přesně rozdělili. V roce 2017 požadovali náhradu pouze za období od vydání prvého stanoviska žalované v roce 2012; následně bylo jejich žádosti zcela vyhověno a bylo jim poskytnuto zadostiučinění ve výši 109 800 Kč a 107 550 Kč. Žalobci nyní tvrdí, že až v souvislosti s vydáním rozhodnutí v kompenzačním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 116/2019 se on i žalovaná dozvěděli o tom, jaká výše náhrady představuje odpovídající odškodnění vzniklé újmy. Na takové tvrzení je však nutno pohlížet jako na zcela účelové. Pokud žalobci považovali náhradu poskytnutou jim v roce 2012 za nedostatečnou, žádná okolnost jim nebránila podat již v roce 2012 žalobu, nebo následnou žádost podanou v roce 2017 koncipovat jiným způsobem. Žalovaná má tak za to, že žaloba žalobců je zcela nedůvodná.

3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobci se se svým nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 60 D 1307/2001, konkrétně za období od [datum] do [datum], resp. [datum], resp. [datum] ve výši 63 900 Kč pro každého z žalobců obrátili na žalovanou dne [datum]. Tato jejich žádost vyhodnotila jako neopodstatněnou, což jim sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Také nebylo mezi účastníky řízení sporu o tom, že žalovaná mimosoudně za tuto část řízení každému z žalobců poskytla částku ve výši 40 500 Kč. Rovněž nebylo mezi účastníky řízení v rozepři, že v jiném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 116/2019 byli poškozeni odškodněni na nemajetkové újmě za období od [datum] do [datum] z důvodu nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 60 D 1307/2001 částkou ve výši 45 900 Kč podle rozsudku zdejšího soudu ze dne 10.6.2020, čj. 28 C 116/2019-78 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19.11.2020, čj. 58 Co 351/2020-109. Účastníci také neměli za sporné, že žalobce a) a žalobce b) byli žalovanou v souvislosti s výše citovaným rozhodnutím mimosoudně odškodněni, a to částkou 107 550 Kč pro žalobce a) za období od [datum] do [datum], částkou 109 800 Kč pro žalobce c) za období od [datum] do [datum] a částkou 109 800 Kč pro žalobce b) za období od [datum] do [datum].

4. Mezi účastníky řízení nebyl rovněž sporný průběh podkladového řízení, jak byl zjištěn v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 116/2019, v rozsudku ze dne 10.6.2020, čj. 28 C 116/2019-78. [Obsah přílohového spisu]

6. Dále se z výše uvedených rozhodnutí podává, že jiným poškozeným ze stejného podkladového řízení byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] za období od [datum] do [datum] přiznána na přiměřeném zadostiučinění částka ve výši 45 900 Kč (pro každého z žalobců). Soudy v dané věci vycházely ze základní částky 18 000 Kč za rok trvání řízení, což za dobu šest let a čtyři a půl měsíce (od [datum] do [datum]) dávalo částku 114 750 Kč. Tuto částku soudy ponížily o 40 % z důvodu složitosti věci a o dalších 20% z důvodu sdílené újmy na straně žalobců.

7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

8. Podle ust. § 175b o. s. ř. účastníky řízení jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici, a není-li takových osob, stát. Věřitel zůstavitelův je účastníkem v případě § 175p, v případě, kdy se vypořádává jeho pohledávka, a při likvidaci dědictví.

9. Podle ust. § 110 odst. 1 zák. č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s ) účastníky jsou ti, o nich lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici; má-li dědictví připadnout státu proto, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti ani podle zákonné dědické posloupnosti, a hledí-li se na stát, jako by byl zákonný dědic, je účastníkem pouze stát.

10. Podle ust. § 117 odst. 1 z. ř. s byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou účastníky věřitelé, kteří se přihlásili nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky, i kdy ji nepřihlásili, a likvidační správce.

11. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud posoudil věc po právní stránce následně: nejprve se soud zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení. Ve smyslu § 32 odst. 3 zákona v případě nároku na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení promlčecí doba neskončí dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. V uvedené věci tak podkladové řízení nebylo dosud pravomocně ukončeno, tudíž žalovanou vznesená námitka promlčení je zcela nedůvodná. Je nerozhodné, zda žalobci se„ až nyní“ rozhodli„ dožalovat“ odškodnění, které jim žalovaná mimosoudně poskytla již v roce 2012 za první fázi podkladového řízení, když měli jí přiznané zadostiučinění za nedostatečné. Žalobci mají nárok požadovat své odškodnění vždy za určitou část proběhnuvšího řízení a nemusejí vyčkávat na ukončení řízení, aby poté mohli podat žalobu na odškodnění řízení jako celku. Je rovněž na jejich úvaze (a v tomto směru nejsou ničím omezeni, vyjma promlčecí doby), kdy tak učiní. Nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy proto promlčen není.

12. Dále se soud zabýval argumentací žalované, že žalobci v rozhodném období, za které nárokují odškodnění, nebyli účastníci podkladového řízení, neboť těmito se stali až právní mocí usnesení o nařízení likvidace dědictví. S touto argumentací žalované nelze než souhlasit. Podle § 175b o.s.ř. a rovněž tak podle § 117 odst. 1 z.ř.s. nejsou věřitelé zemřelého účastníky dědického řízení. Tímto se stávají až okamžikem, kdy usnesení o nařízení likvidace dědictví nabyde právní moci a věřitelé jsou soudem vyzváni k uplatnění svých pohledávek. Pokud tedy žalobci své pohledávky vůči zůstaviteli do dědického řízení přihlásili již v počátku dědického řízení, tj. dne [datum], mohla jim nemajetková újma založena nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení vznikat až od okamžiku, kdy se účastníky tohoto řízení skutečně stali. Tato úvahu odpovídá i tomu, že v prvotní fázi dědického řízení je v jeho rámci zjišťován okruh dědici zůstavitele, majetek zůstavitele, včetně dluhů. Do té doby, než je postaveno najisto, kdo jsou dědici zůstavitele a jaký je jeho majetek, dluhy, popř. zda není dědictví předluženo (jako v tomto případě), nemůže dojít k realizaci pohledávek věřitelů. K tomu může dojít až na základě usnesení o nařízení likvidace dědictví, o čemž svědčí to, že po vydání uvedeného rozhodnutí jsou všichni věřitelé vyzváni, aby přihlásili své pohledávky do řízení. Teprve až tímto okamžikem může být jednáno a rozhodováno o pohledávkách věřitelů vůči zůstaviteli a až tímto okamžikem se věřitelé stávají účastníky dědického řízení, neboť až tehdy může být jednáno o jejich pohledávkách a oni mohou v rámci řízení uplatňovat svá procesní práva. Pokud žalobci argumentovali tím, že dědické řízení je třeba vnímat jako jeden celek, tak s tím soud v podstatě souhlasí, avšak podotýká, že i v rámci jednoho řízení se může jeho význam pro účastníky měnit. Podle názoru soudu proto žalobci v prvotní fázi dědického řízení, tedy do vydání usnesení o nařízení likvidace dědictví (odhlédnuto od toho, že nebyli účastníky řízení), ani nemohli mít na výsledku řízení žádný zájem, resp. tato fáze řízení pro ně byla zcela bezvýznamná. Význam pro ně řízení získalo až v okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o nařízení likvidace dědictví, oni se stali účastníky řízení a byly projednávány jejich pohledávky v rámci dědického řízení uplatněné. Vzhledem k tomu, že usnesení o nařízení likvidace dědictví nabylo právní moci dne [datum] a žalobci žádali odškodnit za období od [datum] do [datum], zůstala tak reálně k odškodnění pouze doba od [datum] do [datum], tedy doba tří měsíců.

13. Vzhledem k tomu, že na základě uvedených rozhodnutí a s odkazem na celkovou délku řízení, bylo již uzavřeno, že v podkladovém řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 o. s. ř., přičemž v důsledku porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě jim vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, neboť porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozs. ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), je namístě přistoupit k odškodnění v relutární formě. Jako přiměřená částka k odškodnění byla soudy shledána částka ve výši 18 000 Kč za rok trvání řízení (ponížená o 40 % z důvodu složitosti věci a o 20 % z důvodu sdílené újmy). I kdyby soud nepřihlížel k tomuto ponížení a vyšel by z částky 18 000 Kč za rok trvání řízení, tj. 1 500 Kč za měsíc trvání řízení, činilo by přiměřené zadostiučinění za tři měsíce trvání řízení částku 4 500 Kč pro každého z žalobců. Jelikož žalovaná za nárokované období hradila každému z žalobců částku 40 500 Kč, poskytla tak každému z nich vyšší zadostiučinění, než by se jim na základě rozhodnutí v této věci dostalo. Soud proto uzavřel, že žalobci byli za nárokované období odškodněni dostatečně a jejich požadavek výrokem I. až III. rozsudku zamítnul jako neopodstatněný.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve sporu plně úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož řízení vedená pod sp. zn. 28 C 78/2022, sp. zn. 28 C 85/2022 a sp. zn. 28 C 77/2022 byla spojena ke společnému řízení a nadále byla vedena pod sp. zn. 28 C 77/2022, uložil soud každému z žalobců uhradit žalované částku á 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. [číslo] o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, a to za na úkon v podobě sepsání vyjádření, neboť písemné vyjádření žalovaná činila v rámci každého řízení ve vztahu ke každému žalobci. Následně po spojení věcí soud přípravu na jednání a účast na jednání, tedy dva úkony právní služby á 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. b), c) a ust. § 2 odst. 3 cit. vyhl. rozdělil v poměru ke každému z žalobců, což je částka 200 Kč. Každému z žalobců tak uložil povinnost nahradit žalované na nákladech řízení částku 500 Kč (vyjádření ve věci samé – 300 Kč a příprava na jednání a účast na jednání – 200 Kč).