28 C 77/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno pro zaplacení 2 x 210 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 23 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky ode dne 19. 5. 2025, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 23 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky ode dne 19. 5. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení částky 187 200 Kč pro každého ze žalobců se zamítá.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované každý na náhradě nákladů řízení částku 234 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se domáhali na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 210 600 Kč pro každého ze žalobců, způsobené jim v řízení nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 128 EC 133/2010. Řízení bylo zahájeno dne 2. 11. 2010 žalobou, kterou se žalobci domáhali slevy z kupní ceny ve výši 153 606 Kč z kupní smlouvy na rodinný dům. Soudní řízení trvalo od podání žaloby do právní moci rozsudku dne 29. 10. 2024, tedy 14 let, přičemž tato doba je zcela nepřiměřená. Žalobci byli nuceni žít po celou dobu ve stavu nejistoty. Žalovaná přiznala a vplatila žalobcům zadostiučinění ve výši 140 400 Kč, žalobci však s touto výší nesouhlasí s ohledem na inflaci a dále nesouhlasí s posouzením kritérií dle stanoviska Nejvyššího soudu ze strany žalované., kdy došlo ke snížení celkem o 60 % ze strany žalované. Soudní řízení bylo od počátku negativně ovlivněno přístupem a procesním postupem soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž teprve jejím odvoláním z funkce mohlo dojít k pravomocnému ukončení sporu. Žalobci tak požadují rozdíl mezi žalovanou vyplaceným zadostiučiněním ve výši 140 400 Kč a požadovanou částkou 351 000 Kč, tj. 210 600 Kč pro každého ze žalobců.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobci neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobci dne 10. 2. 2025 podali žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 351 000 Kč pro každého ze žalobců, která jim měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 19. 3. 2025. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla každému ze žalobců zadostiučinění ve výši 140 400 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že v rámci posuzovaného řízení byla shledána nekoncentrovanost v postupu soudu a došlo k opakovaným prodlevám v postupu soudu a také k průtahům při vypracování znaleckých posudků. První rozsudek soudu I. Stupně byl vypracován po zákonné lhůtě. Ve věci bylo rozhodováno před dvěma stupni soudů, řízení bylo po právní i skutkové stránce složité, význam pro žalobce byl shledán jako běžný. Celkovou délku tak lze hodnotit jako nepřiměřenou, přičemž dle stanoviska Nejvyššího soudu Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, žalovaná vycházela ze základní částky 18 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 500 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Z důvodu trvání řízení dosahující 14 let žalovaná přistoupila k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 35 % z důvodu složitosti řízení, dále ke snížení o 10 % z důvodu víceinstančnosti řízení, dále ke zvýšení o 20 % s ohledem na postup soudu a ke snížení o 15 % s ohledem na sdílenou újmu žalobců. Na svém stanovisku žalovaná setrvává, je přesvědčena, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Mezi účastníky bylo nesporným, že žádostí ze dne 10. 2. 2025 o zadostiučinění nepřiměřené délky řízení, vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. 128 EC 122/2010, uplatnili žalobci svůj nárok u žalované ve výši 351 000 Kč pro každého z nich a že stanoviskem žalované z 19. 3. 2025 byl nárok žalobců vypořádán a každému ze žalobců byla přiznána částka 140 400 Kč, přičemž žalovaná vycházela z částky 18 000 Kč za rok daného řízení. V době rozhodování žalované řízení trvalo 14 let.

4. Ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. 128 EC 122/2010 soud zjistil, že dne 2. 11. 2010 byl Obvodnímu soudu pro , adresa, doručen návrh žalobců na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení částky 153 606 Kč z titulu uplatnění slevy z kupní ceny z důvodu vad koupené nemovitosti. Dne 4. 11. 2011 byli žalobci vyzváni k vyčíslení nákladů řízení s upřesněním, zda je do nákladů započítán znalecký posudek, který žalobci předložili, což žalobci učinili podáním došlým soudu dne 17. 1. 2011. Dne 7. 2. 2011 soud vydal elektronický platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne 11. 2. 2011. Dne 18. 2. 2011 žalovaný podal proti elektronický platební rozkaz blanketní odpor. Dne 17. 3. 2011 žalovaný odpor odůvodnil. Dne 18. 5. 2011 soud nařídil ústní jednání na den 23. 6. 2011. Dne 10. 6. 2011 požádala právní zástupkyně žalobců o odročení jednání z důvodu dovolené. Dne 14. 6. 2011 soud odročil jednání na den 13. 9. 2011, které se toho dne uskutečnilo a bylo odročeno s tím, že zástupci účastníků požádali o odročení na neurčito. Dne 15. 9. 2011 právní zástupce žalované navrhl nařízení ústního jednání na den 29. 11. 2011, což soud předvoláním ze dne 10. 10. 2011 učinil. Dne 6. 10. 2011 žalobci doručili soudu doplnění tvrzení a návrhů. Podáním ze dne 12. 10. 2011 doručil soudu své doplnění žalovaný. Dne 29. 11. 2011 se konalo další ústní jednání, na kterém byli kromě jiného vyslechnuti dva znalci a jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu zadání nového znaleckého posudku, přičemž účastníkům bylo uloženo zaslat otázky na znalce do 31. 12. 2011. Žalobci tak učinili dne 19. 12. 2011, žalovaný dne 6. 1. 2012. Usnesením ze dne 2. 11. 2012 soud ustanovil znalce z oboru ekonomika, stavebnictví. Dne 1. 3. 2013 znalec soudu vrátil spis a doručil vypracovaný znalecký posudek. Usnesením ze 4. 4. 2013 soud přiznal znalci odměnu a dále 2. 5. 2013 nařídil ústní jednání na den 18. 6. 2013. Dne 16. 5. 2013 podal žalovaný odvolání proti usnesení o odměně znalce, které odůvodnil dne 27. 5. 2013. Dne 18. 6. 2013 se konalo další ústní jednání. Usnesením z 29. 8. 2013 soud uložil účastníkům zaplatit zálohu na znalecký posudek, záloha byla uhrazena dne 18. 9. 2013. Usnesením ze 17. 3. 2014 soud ustanovil znalecký ústav k podání znaleckého posudku. Dne 20. 3. 2014 soud předložil spis odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti usnesení o odměně znalce ze dne 4. 4. 2013. Odvolací soud usnesení potvrdil rozhodnutím ze dne 30. 5. 2014 a spis byl soudu I. stupně vrácen 26. 6. 2014. Dne 26. 8. 2014 znalecký ústav zaslal soudu oznámení o odepření podání znaleckého posudku z důvodu nesprávné specializace. Spis byl soudu doručen zpět dne 5. 9. 2014. Dne 16. 9. 2014 soud nařídil ústní jednání na den 21. 11. 2014, o kterém není ve spise zmínka. Dne 12. 3. 2015 soud nařídil ústní jednání na den 15. 6. 2015, které se uskutečnilo a bylo následně odročeno za účelem zadání nového znaleckého posudku. Usnesením ze dne 4. 1. 2016 soud ustanovil znalce k podání znaleckého posudku. Dne 8. 1. 2016 znalec sdělil, že znalecký posudek nemůže s ohledem na zdravotní stav vypracovat. Usnesením ze dne 18. 1. 2016 soud ustanovení znalce zrušil a ustanovil k podání znaleckého posudku znalecký ústav. Dne 7. 12. 2016 byl soudu vrácen spis společně se znaleckým posudkem. Dne 23. 1. 2017 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům s výzvou, nechť se vyjádří, zda budou žádat výslech znalce. Podáním ze dne 31. 1. 2017 a 3. 2. 2017 účastníci sdělili, že výslech nepožadují. Dne 16. 3. 2017 soud nařídil ústní jednání na den 12. 7. 2017. Dne 11. 7. 2017 požádala právní zástupkyně žalovaného o odročení jednání z důvodu zdravotní indispozice. Dne 4. 8. 2017 soud nařídil ústní jednání na den 22. 11. 2017, které bylo dne 21. 11. 2017 zrušeno z důvodu nemoci soudkyně. Dne 4. 1. 2018 soud nařídil jednání na den 5. 3. 2018. Dne 27. 2. 2018 požádala právní zástupkyně žalovaného o odročení jednání z důvodu účasti na pohřbu. Téhož dne soud odročil ústní jednání na den 1. 6. 2018, které se uskutečnilo a bylo při jednání odročeno za účelem přednesení závěrečných návrhů a vyhlášení rozhodnutí na 4. 7. 2018. Toho dne soud při ústní jednání vyhlásil rozsudek, kterým vyhověl žalobcům co do částky 5 167 Kč s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Rozsudek byl vypraven dne 2. 10. 2018. Dne 19. 10. 2018 žalovaná podala odvolání. Dne 19. 10. 2018 podali odvolání žalobci, které dne 31. 10. 2018 odůvodnili. Usnesením ze dne 7. 11. 2018 soud přiznal znalci , tituly před jménem, , jméno FO, odměnu. Unesením ze dne 8. 2. 2019 soud přiznal odměnu znaleckému ústavu. Dne 26. 3. 2019 soud vydal opravné unesení k rozsudku ohledně nákladů řízení vůči státu. Proti tomuto unesení podali žalobci odvolání dne 23. 4. 2019. Dne 21. 5. 2019 soud vyzval žalobce a žalovanou k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 25. 6. 2019 soud vyzval účastníky k vyjádření k odvolání. Dne 3. 9. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 5. 12. 2019 se konalo ústní jednání odvolacího soudu, při kterém byl vyhlášen rozsudek, který rozsudek soudu I. stupně částečně potvrdil a částečně zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Spis byl soudu I. stupně vrácen 7. 1. 2020. Dne 20. 1. 2020 soud nařídil ústní jednání na den 21. 5. 2020. Dne 20. 5. 2020 právní zástupkyně žalovaného požádala o odročení ústního jednání z důvodu setkání s osobou pozitivní na covid. Dne 30. 6. 2025 bylo nařízeno ústní jednání na den 24. 8. 2025, které se uskutečnilo. Usnesením z 24. 8. 2020, které bylo vypraveno 20. 10. 2020, soud řízení částečně zastavil pro zpětvzetí ze strany žalobců. Dne 19. 10. 2020 soud nařídil ústní jednání na den 3. 12. 2020, které se uskutečnilo a bylo odročeno na den 15. 4. 2021 za účelem dalšího dokazování. Usnesením ze dne 4. 2. 2021 soud prostřednictvím asistentky soudce vyzval žalobce k uhrazení zálohy na znalecký posudek, kterou žalobci složili dne 12. 2. 2021. Dne 16. 2. 2021 žalobci podali námitky proti uvedenému usnesení s tím, že neví, na jaký znalecký posudek má záloha sloužit, když vypracování nového znaleckého posudku nenavrhli. Usnesením ze dne 26. 2. 2021 soud napadené usnesení potvrdil. Dne 12. 4. 2021 soud zrušil nařízené ústní jednání z důvodu nutnosti zadání znaleckého posudku. Usnesením ze dne 4. 5. 2021 soud ustanovil nového znalce k vypracování znaleckého posudku. Usnesením z 8. 7. 2021 soud ustanovil dalšího znalce k vyhotovení znaleckého posudku. Části spisu byly znalcům doručeny 17. 9. 2021 a 21. 9. 2021. Dne 29. 3. 2021 soud znalce vyzval ke sdělení, kdy lze očekávat doručení znaleckých posudků. Znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, byl soudu doručen 25. 5. 2022. Usnesením ze dne 21. 6. 2022 soud rozhodl o odměně tohoto znalce. Dne 25. 7. 2022 byl soudu doručen znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, . Usnesením z 1. 8. 2022 soud přiznal tomuto znalci odměnu. Dne 18. 8. 2022 podal žalovaný odvolání do usnesení o odměně znalci , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 22. 8. 2022 soud nařídil jednání na den 7. 9. 2022. Dne 29. 8. 2022 podala právní zástupkyně žalovaného žádost o odročení z důvodu kolize s jiným jednáním, soud jednání odročil na den 3. 10. 2022. Dne 30. 9. 2022 podala právní zástupkyně žalovaného žádost o odročení z důvodu infekčního onemocnění, soud jednání odročil na 7. 11. 2022, které se uskutečnilo a při kterém soud odročil jednání na neurčito z důvodu nařízení místního šetření. Dne 14. 2. 2023 soud nařídil místní šetření na den 3. 3. 2023. Místní šetření se nekonalo z důvodu účasti soudkyně při dopravní nehodě – dle úředního záznamu ve spisu, a bylo odročeno na den 31. 3. 2023, kdy se již uskutečnilo. Usnesením z 18. 4. 2023 byla znalcům za účast při místním šetření přiznána odměna, proti jednomu z těchto usnesení podali žalobci dne 3. 5. 2023 odvolání. Dne 23. 5. 2025 byl spis předložen odvolacímu soudu. Usneseními ze dne 24. 8. 2023 odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení o odměně znalců ze dne 1. 8. 2022 a 18. 4. 2023. Spis byl soudu I. stupně vrácen 31. 8. 2023. Dne 1. 9. 2023 soud nařídil ústní jednání na den 13. 10. 2023. Dne 4. 9. 2023 požádala právní zástupkyně žalovaného o odročení ústní jednání z důvodu plánované dovolené, soud jednání odročil na den 27. 10. 2023, které se uskutečnilo a při tomto jednání bylo účastníkům oznámeno, že došlo ke změně v osobě soudce. Ústní jednání bylo odročeno na den 18. 12. 2023. Usnesením z 10. 11. 2023 soud přiznal znalci , tituly před jménem, , jméno FO, odměnu. Dne 14. 12. 2023 požádala právní zástupkyně žalovaného o odročení jednání ze zdravotních důvodů, jednání bylo odročeno na den 3. 1. 2024. Usneseními ze dne 14. 12. 2023 soud přiznal odměnu znaleckému ústavu a znalci , tituly před jménem, , jméno FO, . Proti usnesení dne 21. 12. 2023 podal odvolání znalecký ústav. Dne 3. 1. 2024 se uskutečnilo ústní jednání, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 15. 1. 2024. Dne 4. 1. 2024 podal žalovaný odvolání proti usnesení o odměně znalce , tituly před jménem, , právnická osoba, tentýž den podali žalobci odvolání proti usnesení o přiznání odměny znaleckému ústavu. Dne 15. 1. 2024 soud vyhlásil rozsudek, kterým vyhověl žalobě co do částky 61 700 Kč s příslušenstvím, a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Rozsudek byl vypraven dne 14. 2. 2024 společně s opravným usnesením k rozsudku ze dne 13. 2. 2024. Dne 26. 2. 2024 žalobci podali proti rozsudku odvolání. Dne 28. 2. 2024 podala proti rozsudku blanketní odvolání žalovaná. Dne 11. 3. 2024 žalovaná své odvolání odůvodnila. Dne 28. 3. 2024 soud vyzval účastníky, nechť se k odvoláním vyjádří. Vyjádření zaslali účastníci soudu dne 5. 4. 2024 a 7. 4. 2024. Usnesením ze dne 30. 4. 2024 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za odvolání a spis byl odvolacímu soudu předložen 28. 5. 2024. Dne 26. 9. 2024 se konalo ústní jednání odvolacího soudu, při kterém odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Spis byl soudu I. stupně vrácen dne 17. 10. 2024 a dne 29. 10. 2024 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno účastníkům, řízení tak bylo pravomocně skončeno ke dni 29. 10. 2024.

5. Soud dále k důkazu provedl žádost o přezkoumání průběhu soudního sporu ze dne 12. 3. 2018, odpověď na stížnost ze dne 25. 4. 2018, stížnost ze dne 23. 8. 2022 a vyjádření ke stížnosti ze dne 27. 7. 2023, ze kterých zjistil, že žalobci se opakovaně obraceli na vedení Obvodního soudu pro , adresa, se žádostmi o prošetření postupu soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž ze strany vedení soudu byly shledány průtahy v probíhajícím řízení.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Dle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Dle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Dle § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Dle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

15. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od podání žaloby dne 2. 11. 2010 do 29. 10. 2024, kdy nabyl právní moci rozsudek soudu I. stupně ze dne 15. 1. 2024 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024. Řízení tedy trvalo bez tří dnů 14 let, což je s ohledem na předmět sporu nepřiměřeně dlouhá délka. Předmětem řízení bylo zaplacení slevy z kupní ceny za prodej rodinného domu. Soud shledal, že v řízení došlo k průtahům ze strany soudu v období 18. 9. 2013, kdy byla uhrazena záloha na znalecký posudek, do 17. 3. 2014, kdy soud ustanovil k podání znaleckého posudku znalecký ústav, dále v období 26. 6. 2014, kdy byl soudu vrácen spis od nadřízeného soudu, do 15. 6. 2015, kdy se konalo první jednání ve věci po vrácení spisu, dále v období od 15. 6. 2015, kdy se konalo ústní jednání, do 4. 1. 2016, kdy soud ustanovil dalšího znalce k podání znaleckého posudku, dále v období od 23. 1. 2017, kdy byl účastníkům rozeslán znalecký posudek, do 12. 7. 2011, na kdy soud nařídil další jednání ve věci. První vydaný rozsudek ze dne 4. 7. 2018 pak soud vypravil až dne 2. 10. 2018, aniž by došlo k prodloužení lhůty pro vypravení rozsudku. Soud dále nepostupoval v řízení zcela koncentrovaně a v průběhu řízení chaoticky zadával nové znalecké posudky. Řízení sice vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní, nicméně lze konstatovat, že nepřiměřenost řízení zavinil právě soud svým chaotickým postupem.

17. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou stupních soudní soustavy, nalézací soud rozhodoval meritorně dvakrát, rovněž soud odvolací rozhodoval meritorně dvakrát a v mezidobí rozhodoval o odvolání proti odměnám znalců. Byť využití zákonných procesních práv nelze klást k tíži účastníkům řízení, nelze přehlédnout, že tyto úkony přispívají k celkové době řízení, neboť o nich orgány státu musí rozhodnout, což samozřejmě navyšuje celkový časový fond sporu. Současně však tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované. Co se týče chování žalobců, tito se na délce řízení nepodíleli.

18. Co se týče objektivního významu předmětu řízení, jedná se o spor, který je typově spojen s běžným významem než spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Žalobci ani nebyly omezeni na možnosti užívat rodinný dům, přičemž hodnota sporu dosahovala částky 153 606 Kč.

19. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk, když délka namítaného řízení, kdy se navíc v průběhu vyskytly průtahy v podobě nečinnosti soudu, byla ve vztahu k jeho průběhu, dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobcům nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním jeví se tak peněžité zadostiučinění. Soud s ohledem na délku řízení 14 let shledal za případné stanovit základní částku trvání řízení v délce 14 let v rozsahu 18 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení pak z částky v poloviční výši) a dospěl k základní částce ve výši 234 000‬ Kč.

20. K námitce žalobců, že by částka přiměřeného zadostiučinění s ohledem na ekonomickou realitu měla být vyšší, soud nepovažuje za důvodnou. Požadavky na „valorizaci“ přiznávaných částek s ohledem na inflaci byly předmětem posouzení opakovaně, aniž by došlo k odklonu od dlouhodobě zastávaných závěrů, totiž, že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního odškodnění ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice, resp., že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021, dostupný na www.nsoud.cz a tam odkazovanou judikaturu).

21. Při posouzení jednotlivých kritérií se pak soud ztotožnil se žalovanou v tom směru, že od základní částky odečetl 35 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, dalších 10 % soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly. Dále se ztotožnil i se snížením o 15 % z důvodu sdílené újmy žalobců.

22. S ohledem na postup soudu, a to zcela chaotický postup a dále výše uvedené průtahy, soud za případné považoval navýšení základní částky o 30 %.

23. Celkem tak došlo ke snížení základní částky o 30 %, což představuje částku 163 800 Kč. Jelikož žalovaná mimosoudně žalobcům hradila částku ve výši 140 400 Kč, uložil soud povinnost žalobcům doplatit rozdíl mezi výše uvedenými částkami ve výši 23 400 Kč (výrok I a II), ve zbylé části pak nárok žalobců zamítl jako nedůvodný (výrok III).

24. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. S ohledem na vydání stanoviska žalovanou dne 19. 3. 2025, ve kterém jednoznačně odmítla uznat nárok žalobců nad rámec přiznané částky má soud za to, že tímto došlo k ukončení projednání nároku, a tedy i k ukončení případné šesti měsíční lhůty a od následujícího dne tak žalobcům náleží zákonný úrok z prodlení z přesahující částky přiznané soudem. Soud tedy neměl důvod nepřiznat žalobcům zákonný úrok z prodlení ode dne podání žaloby.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalovaná byla ve věci úspěšná z 89 % a z 11 % byli úspěšní žalobci, jsou žalobci povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 234 Kč (78 % z částky 300 Kč) podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ve věci samé podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

26. O lhůtě k plnění ve vztahu k žalované bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

27. Lhůtu k plnění pro žalobce soud stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.