28 C 80/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 40 310 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 40 310 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 1.4.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 43 626, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky představující zápůjčku, kterou žalovaná žalobci nevrátila. Žalobce uvedl, že v období června 2017 do srpna 2018 půjčoval žalované průběžně finanční prostředky v hotovosti, které žalovaná využívala na hrazení běžných i mimořádných potřeb. Žalovaný si zapůjčené částky evidoval s tím, že k datu podání žaloby zapůjčená hotovost činila částku ve výši 110 310 Kč. Žalobce žalovanou dne 15.1.2019 vyzval k uznání výše uvedeného dluhu, na což žalovaná reagovala emailovou komunikací, ve které nerozporovala existenci dluhu, avšak nesouhlasila s jeho výší.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť pokud žalobce uplatňuje nárok na úvěr, tento nebyl uzavřen oboustranně. Nejedná se tedy o oboustranný závazek, který má dlužník plnit věřiteli, tento nebyl uzavřen a nebyla ani ústně stanovena doba splatnosti k jeho plnění nebo stanovený úrok, tedy zákonné předpoklady úvěru. Ze strany žalobce se tak jednalo o dar. Žalobce, se kterým se znala, jí skutečně poskytoval různé částky formou daru, avšak ujišťoval ji, že tyto částky nebude vymáhat s ohledem na dobré vztahy. Vzhledem k tomu, že je matka samoživitelka bez pracovního poměru, žalobce věděl, že žádný úvěr by nebyla schopna splácet, o čemž byl srozuměn od samotného počátku. Z tohoto důvodu odmítla uznat předmětný dluh, neboť žalobce jí ujišťoval, že se jedná o dar s ohledem na její sociální a finanční situaci. V opačném případě by tuto pomoc nepřijala. Jelikož právní zástupce žalobce žalovanou kontaktoval, projevila po zvážení celé věci ochotu nějakou částku formou splátek vrátit, tedy vrátit dar. Po prověření a zvážení, však soupis částek žalobce, rozporuje co do výše a pravosti a na dluh není ochotna ničeho hradit.

3. Nalézací soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 10.2.2020, č.j. 28 C 80/2019-73, kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 110 310 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 37 786 Kč (výrok II.). Městský soud v Praze jako soud odvolací podanému odvolání žalovanou, rozsudkem ze dne 20.1.2021, čj. 72 Co 392/2020-120 rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé co do částky 70 000 Kč s příslušenstvím potvrdil a co do částky 40 310 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavřel, že pokud se jednalo o částku 70 000 Kč, z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná vyjádřila ochotu uznat tuto částku. V rozsahu této částky byla žalovaná rovněž ochotna uzavřít se žalobcem soudní smír. Jestliže tedy soud I. stupně na podkladě provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. odvolací soud se s tímto ztotožnil, avšak platilo to pouze ohledně částky ve výši 70 000 Kč s příslušenstvím, o jejíž zápůjčce žalované neměl odvolací soud pochybnosti. Naopak jiná byla situace ohledně částky 40 310 Kč, kdy v tomto směru nebylo prokázáno, že by žalobce zapůjčil žalované i tuto částku. V tomto směru odvolací soud hodnotil odůvodnění rozsudku soudu I. stupně jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důkazů, neboť skutečnost, že měl žalobce žalované zapůjčit částku, jež„ je svou výší blízká termínu přes 100 000 Kč“ bylo pouhou spekulací, založenou snad jen na výpovědi svědkyně příjmení, která ovšem nic konkrétního neuvedla. Odvolací soud proto soudu I. stupně uložil, aby účastníkům řízení poskytl potřebná procesní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a případně, aby důkazy, které účastníci navrhnou ke svým tvrzením a které soud provede, hodnotil podle zásad uvedených v § 132 o.s.ř. a znovu o věci rozhodl.

4. Nalézací soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu při jednání konaném dne 12.4.2021 vyzval žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby přesně specifikoval konkrétní dny, kdy zápůjčce došlo, včetně konkrétních částek, které byly v uvedené dny zapůjčeny. Současně soud žalobce poučil, že k daným tvrzením je nutné označit důkazy, které mají tato skutková tvrzení prokazovat. Na to reagoval žalobce podáním ze dne 22.4.2021, ve kterém uvedl, že v období června až října 2017 zapůjčil žalobce žalované celkem částku ve výši 22 100 Kč, kdy účel zápůjčky (pokud jej znal), uvedl vždy u každé zápůjčky, v doplnění skutkových tvrzení. V období listopadu 2017 do února 2018 pak žalobce zapůjčil žalované částku ve výši 23 610 Kč, dále pak dne 3.3.2018 částku ve výši 2 000 Kč, dne 17.4.2017 částku ve výši 100 Kč, dne 16.5.2018 částku ve výši 18 000 Kč, dne 27.7.2018 částku ve výši 34 000 Kč, dne 28.8.2018 částku ve výši 500 Kč a dne 29.8.2018 částku ve výši 10 000 Kč. Kdy i v tomto případě účel zápůjčky pokud žalobce znal, uvedl v rámci doplnění skutkových tvrzení. Současně žalobce označil důkazy k prokázání uvedených tvrzení a to výslechem svědkyně jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení.

5. Soud provedl dokazování emailovou komunikací ze dne 18.1.2019, ze dne 4.2.2019 a ze dne 17.1.2019, dopisem ze dne 16.1.2019 a soupisem poskytnutých finančních prostředků psaných rukou žalobce. Z těchto listinných důkazů vzal za prokázané, že žalobce si vlastní rukou zapisoval jednotlivé částky, které měl žalované poskytnout i s uvedením účelu, na co daná částka měla být poskytnuta. Celkem tak výše poskytnutých finančních prostředků podle zápisu žalobce činila 110 310 Kč. Dopisem ze dne 15.1.2019 právní zástupce žalobce vyzval žalobkyni k úhradě dlužné částky. Na to žalovaná reagovala dopisem ze dne 16.1.2019, ve kterém uvedla, že jí žalobce zapůjčil určitý finanční obnos po vzájemné dohodě s tím, že tyto mu měla podle možností splácet. Celkovou částku, k jejíž úhradě žalobce žalovanou vyzval, pak žalovaná považovala za nadhodnocenou s tím, že si nebyla vědoma, že by jí žalobce půjčoval peníze ve všech bodech (k různým příležitostem) a není tak prokazatelné, že k takovým půjčkám došlo. S ohledem na uvedené však byla připravena věc řešit smírnou cestou a částečně dluh uhradit s tím, že navrhla splácení dluhu částkou 2 000 Kč měsíčně a dále podle zlepšení životní situace zaplatit vše, co bude v jejích finančních možnostech. Z emailové komunikace nadále vyplývá, že žalovaná byla ochotna uznat finanční částku ve výši 70 000 Kč, s čímž žalobce nesouhlasil.

6. Soud provedl dokazování výslechem žalobce. Z jeho účastnické výpovědi má za osvědčené, že žalované půjčoval různé částky v rozmezí od června 2017 do srpna 2018 podle žádosti žalované. Tito se pak dohodli na vrácení jednotlivých půjček v červenci nebo srpnu 2018, neboť žalovaná měla prodat byt. Poté, když se tak v dané době nestalo, žalovaná žalobci slíbila, že dluh uhradí v listopadu 2018, s čímž žalobce souhlasil. K úhradě dlužné částky žalovanou však nedošlo. Žalovaná věděla, že se jedná o půjčku, z ničeho nemohla usuzovat, že by se jednalo o dar. Žalobce žalované předával peníze vždy v hotovosti. S žalovanou se vždy sešli, peníze jí předal s tím, že chtěl, aby mu napsala dlužní úpis, což přislíbila, avšak nikdy tak neučinila. Peníze jí předával sám, pouze u předávky částky 34 000 Kč byla paní příjmení. Tato zřejmě u předávky slyšela, když se s žalovanou bavil o předešlém dluhu ve výši 100 000 Kč. K předání této částky došlo dne 27.7.2018 na Výtoni před parkem. V tomto směru výpověď žalobce potvrdila svědkyně jméno příjmení. Z její výpovědi soud zjistil, že v létě (dle svědkyně v roce 2017) jela s žalobcem za žalovanou na Výtoň, kde jí žalobce předal částku 60 000 nebo 80 000 Kč v hotovosti. Tyto peníze byly v obálce s tím, že se mělo jednat o tuto částku, neboť se žalovaná s žalobcem bavila o tom, že jí tuto částku půjčí. Žalovaná pak žalobci slíbila, že mu peníze vrátí za rok. Žalovaná si peníze od žalobce převzala. Žalovaná se s žalobcem bavila ještě o předešlém dluhu, z čehož svědkyně vypozorovala, že žalovaná žalobci ještě dluží nějaké peníze. Hovořili o částce 100 000 Kč. Tuto mu také měla vrátit za rok. Hovořili tedy o tom, že celková částka, kterou žalobce žalované půjčil, měla být přes 100 000 Kč. Svědkyně viděla v obálce štůsek peněz, byly to zelené dvoutisícovky, žalovaná však obsah obálky před nimi nepřepočítávala.

7. Z výslechu svědkyně jméno celé jméno žalované vzal soud za prokázané, že žalovaná na tom v roce 2017 a 2018 nebyla finančně dobře, byla samoživitelka, v té době nepodnikala. Nevěděla nic o tom, že by žalobce měl žalované půjčit či darovat částku ve výši 110 300 Kč, byla přítomna toliko u půjčky ve výši 200 Kč. Z výslechu svědkyně jméno celé jméno žalované má soud za prokázané, že byla přítomna tomu, když se žalobce se žalovanou u žalované doma bavil o penězích s tím, že žalobce chtěl žalované finančně vypomoct tak, že by jí nějakou částku daroval. Tato schůzka proběhla koncem prázdnin 2018. Nebyla přítomna tomu, že by žalobce žalované nějaké peníze předal. To, že žalobce měl žalované nějaké peníze darovat, ví toliko od žalované. O dluhu hovořila s právním zástupcem žalobce s tím, že tomuto navrhovala, že dlužnou částku uhradí, neboť chtěla věc vyřešit mimosoudně. Z výpovědi svědkyně jméno celé jméno žalované a jméno celé jméno žalované nemá soud za prokázané, že by měl žalobce částku, jež je předmětem žaloby žalované darovat.

8. Soud také provedl dokazování čestným prohlášením jméno příjmení ze dne 10.12.2019. Z tohoto vzal za prokázané, že žalobce i žalovanou zná. S těmito se pravidelně scházela v létě 2017, zejména u vody v část obce. V létě 2017 se žalovaná u vody objevovala dost často. Koncem léta 2018 pak sporadicky. Koncem léta 2018 zaznamenala, že žalobce s žalovanou hovořil ohledně dluhu, tedy peněz, který měl žalobce žalované zapůjčit. Bavili se o tom, když ona ležela u vody, na dece a oni stáli vedle ní, takže rozhovor slyšela. V této souvislosti zaslechla, že dluh převýšil již 100 000 Kč. Když se bavili o dluhu, vypadalo to, že žalovaná chce žalobci peníze vrátit dříve, než se domluvili. O konkrétním datu vrácení peněz však nemluvili.

9. Soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu doplnil dokazování ještě výslechem svědkyně jméno příjmení, svědkyně jméno příjmení, svědkyně jméno příjmení a svědka jméno příjmení. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení vzal soud za prokázané, že dochází do větší společnosti lidí, která se stýká v přírodě na koupališti u Vltavy. Do této skupiny lidí dochází i žalobce, toho zná asi pět let. příjmení docházela i žalovaná, tuto však zaznamenala pouze občasně. Svědkyně potvrdila, že žalobce žalované žádné peníze nedaroval, neboť není v situaci, aby si to mohl dovolit. Bere toliko důchod a má problémy s bydlením, bydlí v autě. Naopak potvrdila, že žalobce žalované peníze půjčil. Svědkyně pak byla přítomna výměně názorů mezi žalobcem a žalovanou, což bylo někdy v červenci nebo srpnu 2018, kdy žalobce žalované sděloval, že potřebuje vrátit peníze, které jí půjčil, když ona mu je stále nevrátila a místo toho si půjčila další hotovost. Na to žalovaná reagovala tak, že mu peníze vrátí v říjnu nebo listopadu. Tato částka byla kolem 120 000 Kč, resp. když obdržela předvolání výslechu, kde byla částka uvedena, upamatovala se, že zcela jistě to byla částka kolem 110 000 Kč. Svědkyně potvrdila, že se žalobce s žalovanou bavili o částce kolem 110 000 Kč, přesnou výši si nevybavila. Následně mluvila s žalobcem ještě v zimě 2019, kdy tento jí sdělil, že žalovaná mu částku dosud nevrátila. Danému incidentu byli přítomni ještě další lidé, a to manželé příjmení a paní příjmení.

10. Z výslechu svědkyně jméno příjmení má soud za prokázané, že žalobce zná, neboť dochází do party lidí, kteří se scházejí u Vltavy. Potvrdila, že žalobce měl žalované půjčit celkem částku přes 110 000 Kč, někdy v období od léta 2017 do léta 2018, a to v různých finančních částkách. Svědkyně potvrdila, že se nemohlo jednat o dar, neboť žalobce je bezdomovec a mezi ním a žalovanou nebyl žádný vztah, byli to známí. Svědkyně také potvrdila, že byla přítomna rozhovoru žalobce s žalovanou někdy v září 2018, kdy se domlouvali na tom, že mu žalovaná předmětnou částku vrátí, a to do dvou měsíců. Konkrétně žalobce po žalované chtěl, aby mu předmětnou částku vrátila a tato souhlasila, s tím, že mu peníze vrátí během října či listopadu 2018.

11. Z výslechu svědkyně jméno příjmení a jméno příjmení vzal soud za prokázané, že žalobce znají ze skupiny lidí od Vltavy, z část obce, kde se nepravidelně potkávají. Koncem léta se pak odehrál rozhovor, kterému byli přítomni, kdy žalobce žádal žalovanou o vrácení peněz do určitého termínu, což bylo někdy na podzim. Žalovaná s tímto souhlasila, dokonce sdělovala, že peníze vrátí dříve. Částka, o které se s žalobcem bavili, byla něco přes 100 000 Kč. Mělo se jednat o půjčku, protože žalovaná sdělovala, že mu peníze vrátí. Žalobce je bezdomovcem, není tedy úplně reálné, že by za dané situace někomu peníze daroval. Rok tohoto rozhovoru již svědci nevěděli, mohl to být rok 2017 nebo 2018 (cca 3 až 4 roky zpět od konání výslechu).

12. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: V období od června 2017 do srpna 2018 žalobce půjčil žalované celkem částku 110 300 Kč, kterou měla žalovaná uhradit do konce měsíce listopadu 2018, k čemuž nedošlo. Z provedeného dokazování pak nebylo prokázáno, že by tato částka měla představovat dar žalobce žalované.

13. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: mezi účastníky řízení byly v období od června 2017 do srpna 2018 uzavřeny smlouvy o zápůjčce. Podle těchto smluv půjčoval žalobce žalované různé finanční částky dle potřeb žalované, přičemž tyto jednotlivé zápůjčky si evidoval. Tuto skutečnost má soud za prokázanou jednak ze samotné účastnické výpovědi žalobce, podpořenou ručně psaným zápisem o poskytnutých finančních částkách, včetně účelu zápůjčky, neboť si žalobce zaznamenával částku a účel za jakým žalované každou jednotlivou půjčku poskytl a také z výpovědi svědkyně příjmení a dalších svědků - jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, kterými soud dokazování doplnil. Všichni svědci potvrdili, přičemž výpověď svědkyně jméno příjmení se shodovala s jejím čestným prohlášením, že žalobce měl v rozhodné době zapůjčit žalované částku přes 110 000 Kč. Skutečnost, že k zápůjčce došlo, byť nikdo z těchto svědků nebyl přítomen u předávání jednotlivých částek, má soud za prokázanou zejména z výpovědi svědkyně příjmení, svědkyně příjmení, svědka příjmení a svědkyně příjmení, kteří potvrdili, že byli přítomni rozhovoru žalobce s žalovanou, při kterém se bavili o vrácení zapůjčené částky přes 100 000 Kč resp. 110 000 Kč, který se měl odehrát na konci léta 2018. Také potvrdili, že žalovaná žalobci slíbila, že uvedenou částku žalobci v listopadu 2018 vrátí. Je pravdou, že svědecké výpovědi se v určitých detailech lišily, když například svědkyně příjmení a svědek příjmení hovořili o částce přes 100 000 Kč, svědkyně příjmení a svědkyně příjmení pak o částce přes 110 000 Kč, také se svědci úplně neshodli na tom, kdy měl rozhovor probíhat, zda v srpnu 2018 či v září 2018 (svědkyně ulice si pak nebyla vůbec jistá rokem, kdy měl rozhovor proběhnout), avšak toto je zcela pochopitelné s ohledem na delší dobu, která již od oné události uplynula a také na rozdílné vnímání dané situace svědky. Nicméně všichni svědci se shodli na tom, že se o vrácení půjčky minimálně v částce přes 100 000 Kč žalobce s žalovanou bavili a že tato přislíbila, že mu částku v listopadu 2018 vrátí. Ani jeden ze svědků nezaznamenal, že by žalovaná měla výhrady k výši zmíněné částky, či že by sdělovala, že částku takto uvedenou žalobci nevrátí s odůvodněním, že by se snad mělo jednat o dar. Při stanovení výše částky, která měla být žalobcem žalované zapůjčena, pak soud vycházel zejména z výpovědi žalobce, neboť tento si vedl evidenci zápůjček a rovněž pak z výpovědi svědkyně příjmení a příjmení, které obě potvrdily, že se žalobce s žalovanou bavili o vrácení částky, která svou výší přesahovala částku 110 000 Kč. Ostatně žalovaná v tomto směru soudu nenabídla ani tvrzení, ani žádné důkazy k tomu, v jaké výši a kdy, případně za jakým účelem, si jednotlivé částky od žalobce měla půjčit a že tyto ve svém souhrnu dávaly toliko částku ve výši 70 000 Kč, jak tvrdila (a kterou uznala). Soud proto usuzuje, že žalovaná vůbec neměla přehled o tom, kdy a v jaké výši si od žalobce peníze půjčovala (na rozdíl od žalobce). Jednotlivé zápůjčky, pak měly být žalobci vráceny v listopadu 2018, jak rovněž vyplynulo ze svědeckých výpovědí, tedy datum splatnosti jednotlivých zápůjček soud stanovil k datu 30.11.2018.

15. Pokud se žalovaná bránila tím, že žalovanou částku jí žalobce daroval (tedy v rozsahu, který neuznala), toto své tvrzení neprokázala, když ani z výslechu jí navržených svědků - jméno celé jméno žalované a jméno celé jméno žalované nebylo prokázáno, že by se jednalo o dar. Naopak z výslechu svědků jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení bylo osvědčeno, že se jednalo o zápůjčku. V tomto směru se jako logické nabízí i vysvětlení svědků, že žalobce by stěží žalované předmětnou částku daroval, když je sám bezdomovcem.

16. Soud proto uzavřel, že mezi účastníky řízení vznikl závazkový vztah ve smyslu § 2390 o. z., jehož předmětem bylo ze strany žalobce poskytnout žalované finanční prostředky a žalovaná se pak zavázala tyto finanční prostředky do sjednané doby, tj. do konce listopadu 2018 žalobci vrátit. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost, vyplývající z uvedeného závazkového vztahu – vrácení poskytnuté částky v sjednané době a vzhledem k tomu, že předmětem žaloby zůstala již částka ve výši 40 310 Kč, uznal soud žalovanou k povinnosti zaplatit tuto částku žalobci výrokem I. rozsudku.

17. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal v souladu s ustanovením § 513, ustanovením § 1968 a 1970 o. z., neboť žalobce žalovanou dopisem ze dne 15.1.2019 vyzval k vrácení dlužné částky nejpozději do 31.3.2019. Jelikož tak žalovaná do stanovené doby neučinila, má proto žalobce nárok od 1.4.2019 na příslušenství z dlužné částky. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladu potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 36 010 Kč dle ustanovení §11 odst. 1, 2 ustanovení § 7 a ustanovení § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (6 úkonů právní služby po 5 540 Kč - převzetí věci, sepsání žaloby, 3x účast u jednání a vyjádření k odvolání a 1 úkon právní služby po 2 770 - sepsání jednoduché výzvy k zaplacení), z náhrady hotových výdajů ve výši 2 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 3 ve spojením s ustanovením §11 odst. 1 písm. a) d), g), odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (7 úkonů právní služby po 300 Kč - převzetí věci, sepsání žaloby, sepsání výzvy k zaplacení, 3x účast u jednání a vyjádření k odvolání) a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 516 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.