28 C 86/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno proti žalovaným:

1. Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B ., IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované A obě zastoupeny advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 2 537 150 Kč s příslušenstvím I. Žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 2 537 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 18. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu nákladů řízení v částce 195 010,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou z 15. 4. 2025 domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci 2 537 150 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem a žalovanými byla uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byl žalobci rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 6. 2023, sp. zn. , Anonymizováno, který ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. , Anonymizováno, , nabyl právní moci dne 7. 12. 2023 a vykonatelnosti dne 12. 12. 2023, pravomocně přiznána částka 2 636 000 Kč s příslušenstvím. Dle čl. IV. odst. 2 smlouvy o zápůjčce byly žalované v případě prodlení povinni uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Z důvodu, že ze strany žalovaných nebyla do konce roku 2024 pravomocně přiznaná jistina uhrazena, uplatnil žalobce v lednu 2025 nárok na smluvní pokutu, a to za období od 12. 12. 2023 (vykonatelnosti citovaného rozsudku) do konce roku 2024. Smluvní pokuta tak za období 12. 12. 2023 až 31. 12. 2024 činí částku 5 074 300 Kč, tj. 0,5 % denně z částky 2 636 000 Kč. Protože smluvní pokuta převýšila jistinu, požaduje žalobce po žalovaných pouze polovinu vyčíslené smluvní pokuty, jejíž splatnost nastala doručením výzvy k úhradě dne 17. 2. 2025.

2. Žalovaní žalobu odmítli v celém rozsahu. Konkrétně uvedli, že požadovaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, přičemž dle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) požádali soud o moderaci smluvní pokuty. Z textu smlouvy o půjčce vyplývá, že ujednaná smluvní pokuta má mít funkci prevenční, tedy nátlakovou. Vzhledem k tomu, že žalobci nevznikla žádná škoda, má ujednaná smluvní pokuta také funkci sankční. Žalovaná 1. uhradila v rámci exekučního řízení veškeré žalobcem dosud uplatněné pohledávky, zájmy žalobce tak nebyly zásadním způsobem dotčeny. Žalovaní proto navrhli zamítnutí žaloby.

3. Soud při jednání dne 24. 9. 2025 poučil žalované dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnili svá tvrzení týkající se moderace smluvní pokuty, přičemž žalovaní setrvali na svém tvrzení, že k moderaci smluvní pokuty by měl soud přistoupit z důvodu, že nedošlo žádným způsobem k narušení zájmu věřitele, neboť žalobci žádná škoda nevznikla.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnou žalovaným (a dalším dvěma osobám jako spoludlužníkům) částku ve výši 3 250 000 Kč, přičemž k poskytnutí částky mělo dojít konkrétně stanoveným postupem, a žalovaní se zavázali celou zápůjčku stanoveným způsobem splatit nejpozději do 19. 3. 2016. Dle čl. IV byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z nesplacené částky za každý den prodlení s tím, že smluvní pokuta je splatná dnem doručení výzvy k úhradě. Z rozsudku Obvodního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2023, č. j. , Anonymizováno, , vyplývá, že žalobce i žalovaní učinili nesporným podepsání uvedené smlouvy o zápůjčce, přičemž žalovaní sporovali poskytnutí části zápůjčky. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že odvolací soud dospěl k závěru, že došlo k poskytnutí zápůjčky v souladu s písemnou smlouvu ze dne 24. 3. 2015 a žalovaní jsou tak povinni solidárně vrátit poskytnutou zápůjčku žalobci. Dále soud uzavřel, že splatnost doplatkové splátky nastala ke dni 19. 1. 2022 a do prodlení se tak žalovaní s vrácením poskytnuté částky 2 636 000 Kč dostali nejpozději dne 20. 1. 2022. Odvolací soud tak změnil rozsudek soudu I. stupně a uložil žalovaným uhradit žalobci částku 2 636 000 Kč s příslušenstvím. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 12. 2023 a vykonatelnosti dne 12. 12. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2025 včetně doručenek soud zjistil, že žalobce vyčíslil smluvní pokutu žalovaným na částku 5 074 300 Kč za období 12. 12. 2023 do 31. 12. 2024 a vyzval žalované k úhradě smluvní pokuty 2 537 150 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy. Žalované 1. byla výzva doručena 17. 2. 2025, žalované 2. dne 11. 2. 2025. Z usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , ze dne 9. 5. 2025 soud zjistil, že dnem právní moci usnesení by mělo dojít k uspokojení pohledávky žalobce v částce 3 878 087,58 Kč z titulu výše citovaných rozsudků.

6. Soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu připojením spisu zdejšího soudu sp. zn. 22 C 214/2021, neboť tento návrh nebyl pro projednávanou věc relevantní, když žalovaná ani netvrdila skutečnosti, které by tímto spisem měly být prokázány. Dále soud zamítl návrh na provedení důkazu zjištěním úročení účtu žalobce, když tento důkaz byl zcela nadbytečným za situace, kdy žalobce netvrdil, že by mu tímto způsobem vznikla škoda.

7. Po takto provedeném dokazování soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše:

8. Žalobce se žalovanými uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovaným sjednanou částku a žalovaní se zavázali poskytnutou částku stanoveným způsobem vrátit. Soud neměl důvod odchýlit se od výše citovaného skutkového zjištění Městského soudu v Praze, že došlo k poskytnutí zápůjčky v souladu s písemnou smlouvu ze dne 24. 3. 2015 a žalovaní jsou tak povinni solidárně vrátit poskytnutou zápůjčku žalobci s tím, že splatnost doplatkové splátky nastala ke dni 19. 1. 2022 a do prodlení se tak žalovaní s vrácením poskytnuté částky 2 636 000 Kč dostali nejpozději dne 20. 1. 2022. Žalobce vůči žalovaným uplatnil smluvní pokutu ve výši 2 537 150 Kč předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025. Ze strany žalovaných pak ani nebylo sporováno, že k úhradě jistiny ze smlouvy o zápůjčce došlo až v průběhu exekučního řízení, tj. v roce 2025.

9. Soud posoudil věc právně následovně:

10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

12. Pro posouzení nároku na zaplacení smluvní pokuty je třeba předně posoudit, zda došlo k porušení zajištěné smluvní povinnosti a zda byla smluvní pokuta řádně uplatněna vůči porušiteli. Soud v projednávané věci považuje uvedené za prokázané, když neměl důvod se žádným způsobem odchýlit od shora citovaného rozsudku Městského soudu v Praze, který posoudil platnost uzavření smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , přičemž jako předběžnou otázku rozhodl, že tato smlouva byla platně uzavřena. Žalovaná v projednávané věci ostatně ani nijak nesporovala, že by nedošlo k uzavření smlouvy a že by nedošlo k porušení smluvní povinnosti, když sama uvedla, že k úhradě dlužné jistiny došlo až v exekučním řízení, a dále žalovaná ani nesporovala, že by nedošlo k řádnému uplatnění smluvní pokuty, když rozporovala pouze samotnou výši této smluvní pokuty.

13. Soud tak dospěl k závěru, že utvrzovaná povinnost ze strany žalovaných byla porušena. Za této situace je třeba se zabývat návrhem žalovaných na moderaci smluvní pokuty. K výkladu § 2051 o. z. se rozsáhle vyjádřil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku z 11.1.2023, který uzavřel: „Postup soudu při moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. Není-li zřejmé, jakým způsobem a za jakých okolností porušení smluvní povinnosti nastalo a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, nelze zodpovědět otázku, zda nárok ze smluvní pokuty je in concreto nepřiměřený. Moderace přitom může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do pohledávky věřitele ospravedlnitelný.“14. Dále pak z cit. rozsudku jednoznačně plyne, že oprávněnému ze smluvní pokuty, tj. zde žalobci, pro úspěch ve věci postačí prokázat sjednání smluvní pokuty a porušení zajištěné povinnosti. Oproti tomu ten, kdo navrhuje moderaci smluvní pokuty, tj. zde žalovaní, musí v řízení tvrdit a prokázat veškeré rozhodné skutečnosti pro snížení smluvní pokuty. Zároveň je třeba vycházet z toho, že moderace smluvní pokuty je institutem velmi mimořádné povahy, kterým má soud do vztahů mezi účastníky zasahovat pouze v ospravedlnitelných případech, kdy o nepřiměřenosti smluvní pokuty nepanují pochybnosti.

15. Konkrétně soud dospěl k závěru, že, argumentují-li žalovaní tím, že splnění povinnosti žalovaných nemělo pro žalobce žádný význam, neboť mu nemohla vzniknout žádná škoda, soud jejich názor nesdílí.

16. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jehož účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1237/96, ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 675/99, ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 26 Odo 371/2006, ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007 a ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 498/2009). Dohoda o sankci nadto předpokládá vůli obou smluvních stran; dlužník je tak s případnou sankcí srozuměn a ví, že jí může předejít řádným splněním smluvní povinnosti (zde včasným splněním dluhu).

17. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaní byli k uzavření smlouvy přinuceni. Oblast soukromého závazkového práva je ovládána zásadou pacta sunt servanda. Jakou finanční částku žalobce získá na smluvní pokutě, popřípadě zda vůbec nějakou částku z tohoto právního titulu získá, odvisela výlučně od chování žalovaných, tedy od toho, kdy svou povinnost vrátit půjčku splní. Nelze přehlédnout, že žalovaní jako dlužníci žalobci na dluh nic neplnili, resp. neplnili ani z části.

18. Soud tak dospěl k závěru, že funkce smluvní pokuty byla jednoznačně preventivní, kdy měla žalované nutit ke splnění jejich smluvních povinností. Zároveň též měla nepochybně i mít určitý paušalizační a sankční charakter. Byť v řízení nebylo tvrzeno, a tedy ani prokazováno, že by žalobci vznikla porušením smluvních povinností škoda v konkrétní výši, vzhledem k zájmům žalobce, které měly být zajištěny právě plněním smluvních povinností žalovanými, nelze mít smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za zjevně nepřiměřenou.

19. Tvrzení žalované o skutečnostech svědčících pro moderaci smluvní pokuty pak byly přes poučení soudem velmi nekonkrétní, když jediná namítaná skutečnost byla, že žalobci nevznikla škoda.

20. Nad rámec výše uvedeného soud uzavírá, že skutečnost, že v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka dosáhla smluvní pokuta ve svém součtu určité výše, neznamená sama o sobě důvod pro její moderaci. Dlužník nemůže být zvýhodňován při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty jen v důsledku toho, že byl v prodlení se splněním své smluvní pokutou utvrzené povinnosti po delší dobu. Plní-li smluvní pokuta po celou dobu prodlení dlužníka svou funkci a nelze-li její výši posoudit i s ohledem na okolnosti nastalé v průběhu celého prodlení dlužníka jako neodpovídající zájmům věřitele narušeným prodlením, jež měly být smluvní pokutou chráněny, pak nelze učinit závěr o nepřiměřenosti takové smluvní pokuty. Sám žalobce pak již k moderaci smluvní pokuty přistoupil při jejím uplatnění.

21. Jak plyne ze všech shora uvedených důvodů, nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty je důvodný a důvod pro snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. nebyl dán. Soud tak žalobě v celém rozsahu vyhověl, zároveň přiznal též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 195 010,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 103 486 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 537 150 Kč sestávající z částky 18 460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 75 640 Kč ve výši 15 884,40 Kč.

23. Žalovaní jsou povinni náhradu nákladů řízení zaplatit ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Žalovaní jsou pak k náhradě nákladů řízení povinni společně a nerozdílně, neboť byli účastníky řízení na téže straně a tvořili nerozlučné procesní společenství.

24. O lhůtě k plnění ve vztahu k předmětu řízení i k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř.