29 C 107/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 14 412,29 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, na účet Obvodního soudu pro , adresa, v rozsahu 75 % ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

IV. Žalovaná je povinna nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, na účet Obvodního soudu pro , adresa, v rozsahu 25 % ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobce se svojí žalobou původně domáhal zaplacení částky , částka, z titulu pojistného plnění, když žalobci vznikla škoda na jeho vozidle , Anonymizováno, , , SPZ, dále též „vozidlo žalobce“), při dopravní nehodě dne , datum, , kterou zavinil , jméno FO, .

2. Viník dopravní nehody měl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla u žalované. Odbornou kalkulací předpokládaná cena opravy byla stanovena částkou ve výši , částka, s tím, že náklady na tuto odbornou kalkulaci činily , částka, . Žalobci byla škoda částečně uhrazena z jeho havarijního pojištění, které měl žalobce sjednané u , Anonymizováno, . Žalobci tak ze strany , Anonymizováno, po odečtení spoluúčasti ve výši , částka, zaplacena částka , částka, . Ač žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky , částka, představující rozdíl mezi vypočítanými náklady na cenu opravy vozidla a vyplaceným pojistným plněním z havarijního pojištění, dlužná částka uhrazena nebyla.

3. Žalovaná nárok neuznala. Žalobce při stanovení výše škody vycházel z kalkulačního systému , Anonymizováno, , která počítá s originálními díly, jež nebyly ze strany poškozeného prokázány, kdy se jedná pouze o tzv. fiktivní výpočet nikoliv vzniklou majetkovou újmu. V této souvislosti nebyla ze strany poškozeného žalobce ani prokázána oprava vozidla. Samotný výpočet je pak nadhodnocen a žalovaná ho tak nepovažuje za skutečnou škodu. Dle žalované se škoda nahrazuje uvedením věci do předešlého stavu a hradí se skutečná škoda, tedy to co poškozenému ušlo. Předložená kalkulace je značně nadhodnocená. Cena za lakovací práci i lakovací materiál dle metodiky , Anonymizováno, nevychází při své kalkulaci z reálně naměřených dat časové náročnosti u jednotlivých materiálů a nezohledňuje různou míru krytí a rychlost vysoušení materiálů jednotlivých dodavatelů. Žalovaná proto navrhla znalecký posudek z příslušného oboru za účelem zjištění obvyklé ceny opravy poškozeného vozidla. Sám žalobce se podílel na vzniku škody.

4. Soud ve věci rozhodl svým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 29 C 107/2017-317. Toto rozhodnutí bylo později potvrzeno odvolacím soudem Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 20 Co 4/2022-358. Zdejší soud přitom věc posoudil tak, že obvyklé náklady na opravu škody na vozidle žalobce vyčíslil částkou , částka, . S ohledem na skutečnost, že se žalobce podílel na vzniku škody v rozsahu 40 %, jakož i skutečnost, že žalobci byla zaplacena na havarijní pojištění částka , částka, , byla žaloba zamítnuta.

5. Shora zmiňovaná rozhodnutí zdejšího soudu a odvolacího soudu byla rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 25 Cdo 3154/2022-382 (dále též „rozsudek NS ze dne , datum, “) zrušena co do výroku o nákladech řízení a výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na zaplacení částky 14 412, , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud zdůraznil, že podle konstantní judikatury dovolacího soudu přicházejí v úvahu zásadně dva způsoby určení výše peněžité náhrady za škodu způsobenou na věci. Poškozený se může buď domáhat náhrady odpovídající rozdílu v obvyklé ceně, který je způsoben škodní událostí, nebo nákladů, které je potřeba vynaložit na uvedení věci do předešlého stavu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 2782/2017). Jestliže byly poškozenému nahrazeny náklady na opravu vozidla po nehodě, avšak po provedené opravě se hodnota vozidla nedostala na úroveň původní obvyklé ceny, je zde podle Nejvyššího soudu stále majetková újma poškozeného, způsobená na vozidle, a to v rozsahu rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla po opravě, k jejíž náhradě je škůdce povinen. I z tohoto pohledu je tedy třeba hodnotit účelnost nákladů na provedenou (předpokládanou) opravu, neboť jejím smyslem je dosažení předešlého stavu a jsou-li zde posuzovány dvě varianty provedení opravy, musí být zjištěno, jaký bude jejich dopad na hodnotu vozu po opravě. Tato okolnost však nebyla podle Nejvyššího soudu v projednávané věci dostatečně vyjasněna. Z těchto důvodu tak zůstává k řešení pouze částka , částka, , která by žalobci náležela podle posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, za předpokládanou opravu při použití originálních náhradních dílů (, částka, s daní z přidané hodnoty po zohlednění 40% míry spoluzpůsobení nehody a po odečtení poskytnutého pojistného plnění).

6. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

7. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že dne , datum, došlo k dopravní nehodě, kdy došlo ke škodě na vozidle , SPZ, vlastnictví žalobce. , právnická osoba, zavinil , jméno FO, , který měl sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu u žalované. Žalobce byl částečně uspokojen z havarijního pojištění, které měl uzavřené, a to v částce , částka, a to v době, kdy ještě nebyl znám viník dopravní nehody.

8. Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok v průběhu roku , Anonymizováno, (prokázáno dopisem žalované ze dne , datum, ).

9. Žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, . Žalovaná sdělila žalobci , datum, , že částka požadovaná zaplacená nebude (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, a odpovědí žalované ze dne , datum, s dokladem razítka právního zástupce žalobce o doručení dne , datum, spolu s plnou mocí jeho právního zástupce ze dne , datum, ).

10. Soud k otázce nehodového děje, rozsahu škody na vozidle žalobce a obvyklým nákladům na opravu vozidla žalobce ustanovil znalce, který soudu dne , datum, předložil znalecký posudek z oboru doprava, strojírenství a ekonomika. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve svých závěrech stanovil, že náklady na opravu vozidla žalobce při použití převážně nových originálních dílů a průměrných hodinových sazeb prací pro neznačkové servisy v , Anonymizováno, kraji v roce , Anonymizováno, činí , částka, bez DPH (s DPH ve výši , částka, ), náklady na opravu vozidla při použití i tzv. dílů kvalitativně rovnocenných (aftermarketových) a průměrných hodinových sazeb prací pro neznačkové servisy v , Anonymizováno, kraji v roce , Anonymizováno, činí , částka, bez DPH (ve výši , částka, včetně DPH). Znalec své závěry v písemném posudku plně potvrdil při svém výslechu. Znalec ve vztahu opravy vozidla s ohledem na jeho stáří a počet najetých kilometrů uvedl, že vozidlo v tomto stáří se obvykle neupravuje v autorizovaném servisu a pokud existují aftermarketové díly, obvykle se tyto používají, hospodárnější oprava by byla podle druhé kalkulace. Ve vztahu hodnocení prací v autoservisech vycházel z cen, kterými odškodňují pojišťovny, a vycházel z materiálů, které toto zohledňují, materiál je pro různé kraje v ČR a nakonec jsou globálně stanoveny průměrné ceny prací zjištěné právě tímto způsobem. Tyto materiály vychází ze zjištění pojišťoven, zjišťovat nabídky, ceny servisů 5 let nazpátek, je ztížené, kdy mnoho majitelů servisů není schopno odpovědět na ceny prací pro rok , Anonymizováno, , natož pro rok , Anonymizováno, . Fakticky to lze zjistit telefonicky. Zkoušel to takto zjišťovat ve vztahu k roku , Anonymizováno, , kdy ne všichni majitelé servisů byli schopni si vůbec vzpomenout, kolik v roce , Anonymizováno, byly hodinové sazby prací. Aftermarketové díly mohou být díly, které jsou vyrobeny továrnou, které dodávají do prvovýroby, takže může jít o naprosto shodnou kvalitu. Již v roce , Anonymizováno, , kdy se dotazoval soud, kam byla podána žaloba, pak žalobce sdělil, že automobil již nemá, že ho nevlastní a ani neví, kde se nachází, proto v roce , Anonymizováno, nebylo možné, aby se znalec sháněl, aby zjišťoval, jakými díly bylo vozidlo opraveno.

11. Dále znalec předložil soudu dne , datum, dodatek ke znaleckému posudku č. , hodnota, . V tomto dodatku konstatoval, že tržní (obvyklá) cena vozidla žalobce před nehodou dne , datum, byla , částka, . Pokud by se k opravě použily náhradní díly, vozidlo žalobce by i po nehodě mělo totožnou cenu tržní (obvyklou) jako před nehodou. Pokud by se použily neznačkové (aftermarketové) díly tržní (obvyklá) cena vozidla žalobce by činila , částka, . Znalec ve svém posudku vypočetl podklady, ze kterých vycházel. Dále zdůraznil, že vycházel z pravidle v době nehody doporučené metodiky (znalecký standard č. I/2005). Znalec zhodnotil historii a technický stav vozidla žalobce, zohlednil amortizaci. Dále stanovil výchozí (, částka, ) a časovou cenu (, částka, ), jakož i koeficient prodejnosti (1,03), a to na základě 10 uskutečněných prodejů. Výsledná cena tržní (obvyklá) pak byla stanovena vynásobením ceny časové koeficientem prodejnosti. Znalec zdůraznil, že v případě použití originálních náhradních dílů, by cena tržní (obvyklá) byla stejná jak před nehodou dne , datum, , tak i po nehodě. V případě použití hlavně neoriginálních (aftermarketových dílů) znalec stanovil koeficient prodejnosti na 0,95. V rámci svého výslechu pak k tomu znalec v podrobnostech uvedl, že ne všechny neznačkové (aftermarketové) díly mají očekávanou kvalitu. Proto také znalec přistoupil ke snížení koeficientu prodejnosti, a to sice o 0,8. Znalec k tomu uvedl, že se jedná o jeho odborný odhad vycházející z obstaraných podkladů. Zdůraznilo k tomu nicméně, že pro dokonalejší stanovení by musel mít k dispozici informace o podobně opravovaných vozidlech, jejich historii provozu, za jakou cenu se prodaly, jaká byla jejich technická hodnota bezprostředně před případným poškozením, nicméně takové údaje není možno opatřit. Dále k tomu doplnil, že realizovaná oprava na vozidle žalobce byla poměrně drahá, avšak nebyla tak náročná. Proto také volil ponížení koeficientu prodejnosti právě o 0,8.

12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Dne , datum, v , Anonymizováno, :, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, k dopravní nehodě v , Anonymizováno, , adresa, mezi vozidlem , Anonymizováno, , SPZ, , které řídil , jméno FO, a vozidlem , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , SPZ, , které řídil žalobce a jehož byl v té době vlastníkem. Soudem ustanovený znalec stanovil, že náklady na opravu vozidla žalobce při použití převážně nových originálních dílů a průměrných hodinových sazeb prací pro neznačkové servisy v , Anonymizováno, kraji v roce , Anonymizováno, činí částku ve výši , částka, bez DPH (s DPH ve výši , částka, ), náklady na opravu vozidla při použití i tzv. dílů kvalitativně rovnocenných (aftermarketových) a průměrných hodinových sazeb prací pro neznačkové servisy v , Anonymizováno, kraji v roce , Anonymizováno, činí , částka, bez DPH (ve výši , částka, včetně DPH). V dodatku ke znaleckému posudku pak znalec konstatoval, že tržní (obvyklá) cena vozidla žalobce před nehodou dne , datum, byla , částka, . Pokud by se k opravě použily náhradní díly, vozidlo žalobce by i po nehodě mělo totožnou cenu tržní (obvyklou) jako před nehodou. Pokud by se použily neznačkové (aftermarketové) díly tržní (obvyklá) cena vozidla žalobce by činila , částka, . Žalobci jeho pojišťovnou z havarijního pojištění na opravu vozidla vyplacena částka , částka, . Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované v průběhu roku , Anonymizováno, . Dále pak žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, .

13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

14. Podle § 2969 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

15. Pro projednávanou věc je podstatné, že soudy již pravomocně posoudily otázku spoluúčasti žalobce na vzniku škody v rozsahu 40 %, jakož i otázku zohlednění poskytnutí pojistného plnění z havarijního pojištění žalobce (resp. aplikaci § 2820 OZ) (viz shora citovaná rozhodnutí zdejšího soudu a odvolacího soudu a rozsudek NS ze dne , datum, ). Soudy se přitom v předcházející části řízení rovněž vypořádaly se skutkovými závěry stran rozsahu škod na vozidle žalobce způsobených nehodou dne , datum, . V poměrech projednávané věci tak zbývá posoudit pouze to, zdali po provedené opravě neoriginálními (aftermarketovými) díly by se hodnota vozidla žalobce dostala na úroveň původní obvyklé ceny, či nikoliv. Na základě doplněného dokazování přitom soud dospěl k jednoznačnému závěru, že po provedené opravě neoriginálními (aftermarketovými) díly by se hodnota vozidla žalobce na původní hodnotu obvyklé ceny nedostala.

16. K tomu soud zdůrazňuje, že z citovaného § 2969 odst. 1 OZ, který je aplikovatelný na projednávanou věc, plyne, že je třeba pečlivě srovnat majetkový stav poškozeného před vznikem škody a po provedení opravy věci, přičemž rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši veškerých jím vynaložených prostředků nutných k obnovení provozuschopnosti věci, tedy původního majetkového stavu. S ohledem na možný vznik bezdůvodného obhacení v důsledku opravy je však nutné zvažovat i účelnost a nezbytnost nákladů vynaložených na uvedení poškozené věci do původního stavu (viz nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 2221/07). Důvodová zpráva k dotčenému ustanovení pak zdůrazňuje, že je třeba zároveň zohlednit to, že poškozený měl až do škodní události funkční věc a že k obnovení její funkčnosti musí vynaložit náklady, které by jinak vynaložit nemusel. Náhrada tak může převýšit samu obvyklou cenu poškozené věci, přičemž může jít o převýšení až třetinové (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 2651/2021). Nejvyšší soud pak dále v této souvislosti judikoval, že pokud oprava byla provedena účelně a směřovala pouze k odstranění následků škodní události a nezměnil se jí majetkový stav poškozeného, a to ani v důsledku nahrazení opotřebovaných součástí součástmi novými, nemohlo na jeho straně dojít k získání bezdůvodného obohacení, a za takového stavu pak není důvod zvažovat ani tzv. korekci nákladů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 36/2013, nebo ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 5173/2015).

17. V poměrech projednávané věci pak soud na základě provedeného dokazování dospěl k jednoznačnému závěru, že obvyklá hodnota vozidla žalobce by byla totožná jak před nehodou, tak i po nehodě za použití tzv. originálních dílů. V případě použití neoriginálních (aftermarketových) dílů by pak došlo k poklesu obvyklé hodnoty vozidla žalobce. Podle názoru zdejšího soudu tak nelze uvažovat o tom, že by použitím originálních dílů došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalobce ve smyslu shora citované judikatury. Soud si je sice vědom toho, že znalec původně uváděl, že nevidí rozdíl mezi opravou originálními a neoriginálními díly z hlediska obvyklé ceny žalobcova vozidla, avšak tento svůj závěr přesvědčivě a koherentně korigoval v rámci dodatku ke svému znaleckému posudku. Z doplněného dokazování tak jednoznačně vyplynulo, že jako účelnou je třeba hodnotit opravu za použití originálních dílů, neboť jenom ta vede k plné nápravě majetkových škod, které žalobce v souvislosti s nehodou dne , datum, utrpěl. K otázce možnosti odpočtu DPH pak soud odkazuje na bod 9 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 20 Co 4/2022-358.

18. Lze proto uzavřít, že v projednávané věci má žalobce při zohlednění jeho zavinění na nehodně dne , datum, a plnění v rámci havarijního pojištění právo na zaplacení částky , částka, (tj. 82 052,15 x 0,6 – 34 819). Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.

19. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný se nezaplacením dluhu do dne splatnosti dostal do prodlení, a je tak povinen platit vedle jistiny též úroky z prodlení. Dle § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je plnění pojistitele splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Šetření škodné události pak měla žalovaná provést dle § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy u něho bylo žalobci uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti. K samotné aplikaci zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 3134/2021. V poměrech projednávané věci pak platí, že žalobce požadoval úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od , datum, . Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalobce uplatnil právo na plnění z pojištění odpovědnosti ve smyslu § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v průběhu roku 2015 (viz dopis žalované ze dne , datum, ). S ohledem na princip procesní ekonomie soud účastníkům nedával výzvu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnili svá tvrzení a důkazní návrhy stran okamžiku uplatnění ve smyslu § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Platí totiž, že soud žalobci nemůže přisoudit více, než sám požaduje. Pokud přitom došlo k uplatnění v roce 2015, žalovaná nutně musela být k , datum, v prodlení ve smyslu shora citované právní úpravy. Pátrat po konkrétním datu okamžiku prodlení pak postrádá smyslu i ve vztahu k výši úroků z prodlení, a to s ohledem na zákonnou úpravu § 1970 OZ, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a výši reposazby ČNB v období od , datum, do , datum20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř., za použití § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. K tomu soud dodává, že žalobce byl v průběhu řízení úspěšný pouze co do částky , částka, (tj. v rozsahu cca 25 %, když původně byla předmětem řízení částka , částka, ). Žalovaná tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %. Náklady žalované (coby nezastoupeného účastníka) spočívají v 20 úkonech po , částka, a to za námitku místní nepříslušnosti ze dne , datum, , vyjádření k žalobě ze dne , datum, , vyjádření k výzvě soudu ze dne , datum, , příprava účasti na jednání soudem, účast na jednání dne , datum, , , datum, , vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , , datum, , , datum, a dne , datum, , vyjádření ze dne , datum, , vyjádření k odvolání, účast na jednání dovolacího soudu dne , datum, , vyjádření k dovolání, účast na jednání dne , datum, , , datum, , podání ze dne , datum, , , datum, , , datum, . Soud proto přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II.).

21. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že přiznal jako náklad řízení pouze jednu přípravu k jednání. K tomu soud odkazuje na smysl vyhlášky č. 254/2015 Sb., která byla přijata v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 39/13, a který spočívá ve zrovnoprávnění nezastoupených účastníků s účastníky zastoupenými (nikoli jejich zvýhodňování). Novelizované ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s předmětnou vyhláškou mělo za cíl umožnit nezastoupeným účastníkům žádat paušální náhradu nákladů tak, jako je to možné u nákladů advokáta podle § 13 odst. 4 (dříve odst. 3) advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb.). Úkon „příprava účasti na jednání“ není mezi úkony vyjmenovanými v § 11 advokátního tarifu uveden. Výčet je sice demonstrativní, avšak standardně není v rámci náhrady nákladů řízení na zastoupení advokátem za tento úkon jako takový přiznávána náhrada nákladů, příprava na jednání není bez dalšího v rozhodovací praxi považována za úkon (jinak např. porada s klientem přesahující jednu hodinu). Není tak důvodu privilegovat nezastoupeného účastníka a automaticky považovat za úkon, který je spojen s paušální náhradou nákladů řízení, přípravu na každé jednání, tj. de facto za každé jednání přiznávat náhradu nákladů za dva úkony. Při respektování rovného postavení účastníků a se zohledněním geneze předmětné právní úpravy je namístě úkon „příprava účasti na jednání“ dle vyhl. č. 254/2015 Sb. vykládat ve světle úkonů podle § 11 advokátního tarifu. „Příprava účasti na jednání“ je takto svého druhu ekvivalent přípravy zastoupení (tedy přípravy na věc jako celek), jak je součástí úkonu podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. K tomu se dodává, že je logické, že ve vyhl. č. 254/2015 Sb. není vyjmenován úkon „převzetí zastoupení“. Nezastoupený účastník zastoupení pojmově nepřebírá. Ale stejně tak jako advokát se připravuje na zastoupení, připravuje se nezastoupený účastník na věc. Ve výčtu úkonů v § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (základní) úkon označený jako „příprava na věc“ však uveden není. To jen podporuje výklad, že pod úkonem označeným jako „příprava účasti na jednání“ je třeba rozumět úkon „příprava na věc“ (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 1773/24).

22. Soud rozhodl rovněž výroky III. a IV. tohoto rozsudku o nákladech řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., a to podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci. Žalobci tak uložil povinnosti nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, ve výši 75 % a žalované ve výši 25 %. Rozhodnutí o konkrétní výši náhrady nákladů řízení státu si soud vyhradil do samostatného rozhodnutí, a to s ohledem na skutečnost, že při vyhlašování rozsudku ještě nebylo pravomocně o znalečném rozhodnuto, pročež nebyla jistá jeho celková výše.

23. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.