29 C 26/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 200 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 200 000 Kč od 12. 12. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení odškodnění nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč s odůvodněním, že postupem Okresního soudu v Nymburce a Krajským soudem v Praze došlo jejich nesprávnými úředními postupy k vydání nezákonných rozhodnutí v řízením vedeném pod sp. zn. 9 C 236/2015 a navazujícím odvolacím řízení sp. zn. 31 Co 15/2016. Žalobce napadl rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce č. j. 9 C 236/2012-76 a č.j. 9 C 236/2012-86, kdy dle jeho tvrzení soud při rozhodnutí neprovedl navržené důkazy, odůvodněním nevysvětlil, proč nedošlo k provedení důkazních návrhů a z jakých důvodů rozhodl v rozporu s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu. Ve stejném směru pak napadl rozhodnutí odvolacího soudu č. j. 31 Co 15/2016-100, kdy dle žalobce opět nebylo vysvětleno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, proč nebyly provedeny důkazní návrhy navržené žalobcem, proč bylo rozhodnuto v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v obdobných věcech. Dle žalobce tímto jednáním došlo u jeho osoby k nemajetkové újmě, kdy protiprávní jednání orgánů se negativně promítlo do osobnostní sféry žalobce. Nemajetková újma měla spočívat v porušení zásad soudního řízení a základního práva žalobce na spravedlivý proces bez průtahů, základního práva na rovné zacházení, na zákaz diskriminace a základního práva legitimního očekávání výkonu veřejné správy v souladu se zásadou legality. Za každé z těchto řízení požaduje odškodnění ve výši 100 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nespornou, že se žalobce na ni obrátil dne 10. 6. 2016 s nárokem na poskytnutí zadostiučinění. Dle žalované nebyly shledány podmínky odpovědnosti za škodu, a to žádná z nich. V řízení nebylo zjištěno, že by došlo k vydání pravomocného rozhodnutí, které by bylo následně pro nezákonnost změněno nebo zrušeno. V tomto směru navrhla provést k důkazu spis Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 15 C 202/2007 a 9 C 236/2015. Zároveň žalovaná uvedla, že žalobci nemohla nemajetková újma ocenitelná v penězích vůbec vzniknout, když vede množství řízení, což Obvodnímu soudu pro Prahu 2 z jeho úřední činnosti musí být známo, navíc žalobce je osobou znalou práva. Musel si tak být vědom, že nárok na osvobození od soudních poplatků mu nesvědčí.

3. Mezi účastníky nebylo dle procesních stanovisek sporu, že žalobce uplatnil u žalované nárok dne 10. 6. 2016, nároku žalobce žalovanou nebylo vyhověno. S ohledem na skutečnost, že žalobce se na nařízené jednání, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil, žalovaná se z jednání omluvila, soud jednal v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Nymburce soud zjistil, že [právnická osoba] podala na [celé jméno žalobce] (nynějšího žalobce) žalobu o zaplacení částky ve výši 26 297,15 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Nymburce ve věci dne 22. 9. 2015 rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, kdy žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, kdy žalovaný vyslovil svůj souhlas konkludentně dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Dne 22. 9. 2015 nynější žalobce podal návrh na určení neúčinnosti doručení usnesení, kterým se měl žalobce vyjádřit k žalobě a sdělit, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Usnesením Okresního soudu v Nymburce dne 14. 10. 2015 pod č. j. 9 C 236/2015-76 bylo rozhodnuto o návrhu žalovaného na určení neúčinnosti doručení usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 8. 2015, č. j. 9 C 236/2015-11, tak, že návrh byl zamítnut. Proti tomuto usnesení si žalobce podal odvolání dne 9. 11. 2015, v odvolání jednak zpochybnil doručení usnesení OS v Nymburce, č. j. 9 C 2326/2015-76, kdy podal návrh na určení neúčinnosti tohoto doručení, zároveň se proti tomuto usnesení odvolal. Usnesením OS v Nymburce ze dne 2. 12. 2015, č. j. 9 C 236/2015-86, byl návrh žalovaného na určení neúčinnosti doručení OS v Nymburce, č. j. 9 C 236/2015-76 zamítnut a odvolání žalovaného do usnesení OS v Nymburce č. j. 9 C 236/2015-76 odmítnuto. Odvolání žalobce do usnesení OS v Nymburce ze dne 2. 12. 2015, č. j. 9 C 236/2015-86, bylo předloženo k rozhodnutí Krajskému soudu v Praze dne 12. 1. 2016 Krajský soud v Praze rozhodl dne 13. 1. 2016 pod č. j. 31 Co 15/2006-100 o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 2. 12. 2015, č. j. 9 C 236/2015-86 tak, že usnesení soudu prvého stupně, jež zamítlo návrh žalovaného na určení neúčinnosti doručení usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 10. 2015, č. j. 9 C 236/2015-76 a zároveň odmítlo odvolání žalovaného do tohoto usnesení, potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 27. 1. 2016 a téhož dne tak nabylo právní moci i usnesení sp. zn. 9 C 236/2015-86. Usnesení Okresního soudu v Nymburce č. j. 9 C 236/2015-76 nabylo právní moci 6. 11. 2015. Z obsahu spisu nebylo zjištěno, že tato rozhodnutí byla zrušena dovolacím soudem.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázanou skutečnost, že rozhodnutí vydané Okresním soudem v Nymburce pod č. j. 9 C 236/2015-76, ani rozhodnutí vydané pod č. j. 9 C 236/2015-86, rovněž usnesení Krajského soudu v Praze pod č. j. 31 Co 15/2006-100 nabyla právní moci, nebyla zrušena v rámci mimořádných opravných prostředků, tato rozhodnutí jsou pravomocná.

6. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

8. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

9. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8, zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá odškodnění nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč s odůvodněním, že postupem Okresního soudu v Nymburce a Krajským soudem v Praze došlo jejich nesprávnými úředními postupy k vydání rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce č. j. 9 C 236/2012-76 a č.j. 9 C 236/2012-86, rozhodnutí odvolacího soudu č. j. 31 Co 15/2016-100, která nejsou v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen nebyl, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

11. Objektivní odpovědnosti za škodu (resp. nemajetkovou újmu) z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

12. Na základě shora uvedeného s poukazem na příslušná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není po právu, kdy zde nejsou splněny základní předpoklady odpovědnosti žalované za škodu. Soud se v prvé řadě zabýval, zda je zde dán existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí. Na základě provedeného dokazování v řízení bylo zjištěno, že pravomocná rozhodnutí, jejichž nezákonnost žalobce napadá, nebyla žádným způsobem zrušena, a nelze je tudíž považovat za nezákonná rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 Z.č. 82/1998 Sb.. Pokud žalobce namítá„ nesprávný úřední postup“ -neznalost soudu judikatury vyšších soudů, neprovedení důkazů, je nutné uvést, že tyto skutečnosti mají bezprostřední odraz v samotném obsahu rozhodnutí, a nejsou tedy ve své podstatě úředním postupem a mohou být přezkoumány jen v rámci přezkumu samotného rozhodnutí. Podepsanému soudu nepřísluší, aby přezkoumával postup orgánů při vydání rozhodnutí za situace, kdy tento jejich postup se právě odrazí v těchto rozhodnutích a tyto skutečnosti mohou být odvolacím důvodem do rozhodnutí samotného. Za této situace může soud přezkoumávat pouze to, zda bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, které později bylo pro nezákonnost zrušeno, což však v řízení nebylo zjištěno. Zároveň v řízení ani nebyla prokázána jakákoliv újma, která žalobci měla být způsobena. Žalobce netvrdil žádné konkrétní zásahy do osobnostní sféry jeho osoby, kdy pouze odkazoval na základní zásady přirozených práv, avšak konkrétně neuvedl, jakým způsobem bylo poškozeno jeho právo. Z těchto důvodů soud nárok žalobce zamítl, když nebyly splněny podmínky odpovědnosti žalované za škodu (výrok I. rozsudku).

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná s ohledem na úspěšnou obranu ve sporu má právo na náhradu nákladů řízení, když přiznaná částka je představována 1 náhradou po 300 Kč za vyjádření se k žalobě dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití § 1 a 2 vyhlášky č.254/2015 Sb.