31 C 100/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 86 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 11. 2019 až do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 34 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou z 23. 11. 2019, doplněnou podáním z 13. 4. 2021, domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn.: 21 C 24/2013 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že posuzované řízení není doposavad skončeno. Upozornila, že v řízení došlo ke zrušení rozhodnutí ve věci samé, jak soudu prvého, tak druhého stupně, a to rozhodnutím Nejvyššího soudu z 15. 10. 2018 č. j.: 26 Cdo 2225/2018-445. Má za to, že naříkané řízení je stiženo průtahy, upozornila na dvouleté období nečinnosti obvodního soudu, ve věci podávala i návrh na určení procesní lhůty, na jehož základě bylo později ve věci nařízeno jednání. Průtahy v naříkaném řízení způsobily v důsledku provázanosti též průtahy v souvisejících řízení, a to v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4. Žalobkyně vystupovala v posuzovaném řízení jako žalovaná. V doplnění žaloby uvedla, že nejde o složitou věc, v řízení byly zpracovány dva znalecké posudky, řízení má pro ni velký význam. Neúměrně dlouho dobu žila v nejistotě, zda bude moci nadále užívat byt, ve kterém bydlí. Dále upozornila, že mnoho času věnovala samostudiu práva, aby v řízení mohla obstát. Se zřetelem na shora zmíněné požadovala relutární náhradu s tím, celkem se domáhala přiměřeného zadostiučinění ve výši 120 000 Kč. Konečně při jednání soudu dne 11. 8. 2021 uvedla, že z důvodu přípravy na posuzované řízení, nebyla s to se řádně věnovat studiu na [anonymizována dvě slova] škole a studium musela přerušit.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 3. 9. 2020 uvedla, že u ní žalobkyně dne 23. 5. 2019 uplatnila svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 120 000 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. 21 C 24/2013. Sporovala existenci nesprávného úředního postupu, stejně jakož vznik nemajetkové újmy. Namítala, že řízení se vyznačuje určitým stupněm skutkové a právní složitosti, v řízení nastala potřeba širšího dokazování včetně znaleckého zkoumání a řady listinných důkazů. Ve věci je rozhodováno soudy na třech úrovních soudní soustavy. Závěrem uvedla, že délka řízení je do určité míry též ovlivněna zdravotními komplikacemi žalobkyně.

3. Z listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 23. 5. 2019 (zjištěno z žádosti o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení z 23. 5. 2019; potvrzení žalované z 24. 5. 2019).

5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 21 C 43/2013 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 9. 4. 2013 došla soudu žaloba – návrh na určení výše obvyklého nájemného, a to žalobkyní – [právnická osoba] proti žalované [jméno] [příjmení]. Referátem soudu z 10. 4. 2013 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení SOP – usnesením z téhož dne. SOP byl uhrazen dne 30. 4. 2013. Dne 6. 5. 2013 doložení substituční moci advokátkou žalobkyně. Usnesením z 29. 5. 2013 bylo uloženo žalované, aby se k žalobě ve lhůtě 30ti dnů vyjádřila. Usnesení bylo doručeno 12. 6. 2013. Dne 18. 6. 2013 došlo vyjádření žalované. Referátem soudu z 24. 6. 2013 byly vyjádření žalované přeposlány žalobkyni k vyjádření. Sdělení žalobkyně došlo 1. 8. 2013. Dne 5. 8. 2013 vyjádření žalobkyně bylo přeposláno žalované. Dne 24. 9. 2014 došlo oznámení o ukončení právního zastupování advokáta žalobkyně. Referátem z 10. 12. 2014 bylo nařízeno jednání na 13. 1. 2015. Dne 12. 12. 2014 došla žádost o odročení soudního jednání žalované, došlo ke změně jména a příjmení na [celé jméno žalobkyně]. Na základě referátu soudu z 16. 12. 2014 bylo žalované sděleno, že soud nesouhlasí s tvrzenými důvody žalované pro odročení jednání. Dne 29. 12. 2014 došlo podání žalované, jejíž součástí bylo potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti a pracovní karanténě. Na základě referátu z 5. 1. 2015 bylo jednání odročeno na 3. 2. 2015 – dne 15. 1. 2015 opětovně došla žádost žalované o odročení soudního jednání. Na základě referátu soudu z 21. 1. 2015 bylo jednání k žádosti žalované odročeno na 5. 2. 2015. Dne 2. 2. 2015 došel návrh žalované na zastavení soudního řízení z důvodu překážky litispendence. Dne 3. 2. 2015 došlo sdělení žalobkyně stran stanovení obvyklé ceny pronájmu. Dne 5. 2. 2015 se konalo jednání. Další podání žalobkyně došlo 6. 2. 2015 dokládajícího aktivní legitimaci k výzvě soudu. Podání žalobkyně došlo 20. 2. 2015. Na základě referátu soudu ze 7. 7. 2015 bylo zadáno zpracování znaleckého posudku, a to usnesením z 30. 7. 2015. Dne 10. 8.2015 došlo sdělení znaleckého ústavu, že nemohou v soudem stanovené lhůtě zajistit zpracování znaleckého posudku. Dne 24. 8. 2015 byl podán návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků ve věci žaloby o určení výše nájemného, o stanovení znalce. Další podání žalované došlo dne 24. 8. 2015, v němž vznesla námitky proti rozhodnutí o ustanovení znalce. Na základě referátu soudu z 28. 8. 2015 byl žalované zaslán vzor k vyplnění o jejích majetkových, rodinných a osobních poměrech. Dne 26. 8. 2015 byla složena záloha na znalecký posudek žalobkyní. Dne 9. 9. 2015 došlo prohlášení o poměrech žalované. Na základě referátu soudu z 11. 9. 2015 byl spis zaslán k vypracování znaleckého posudku. Usnesením z 14. 10. 2015 bylo rozhodnuto, že se žalované osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Z úředního záznamu z 14. 10. 2015 vyplývá, že znalecký ústav je stále zaneprázdněn, avšak znalecký posudek je možno případně zpracovat v delší lhůtě. Dne 14. 10. 2015 bylo také rozhodnuto o námitkách žalované proti usnesení o ustanovení znalce, byl zaslán též přípis znaleckému ústavu. Dne 9. 11. 2015 došlo odvolání žalované do rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Na základě předkládací zprávy z 10. 11. 2015 byla věc předložena Městskému soudu v Praze dne 24. 11. 2015. Usnesením z 11. 12. 2015 bylo usn. soudu prvního stupně změněno a žalované bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny. Spis byl vrácen dne 6. 1. 2016. Dne 7. 1. 2016 bylo žalované upr. rozhodnutí rozesláno. Dne 2. 3. 2016 došlo podání znalecké kanceláře s tím, že prohlídka se uskuteční 15. 3. 2016. Dne 8. 3. 2016 došlo sdělení znaleckého ústavu s tím, že z důvodu požadavku žalované se místní prohlídka svolaná na 15. 3. 2016 ruší a nové místní šetření se svolává na 19. 4. 2016. Dne 26. 4. 2016 došlo vyúčtování odměny znalce a znalecký posudek. Na základě referátu soudu z 29. 4. 2016 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům řízení k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne 20. 5. 2016 došlo podání žalobkyně označené jako změna žaloby – návrh na vstup žalobkyně 2) do řízení, doplnění žaloby, a sdělení k výzvě soudu. Dne 26. 5. 2016 došlo vyjádření žalované k znaleckému posudku. Usnesením z 14. 6. 2016 byla žalovaná vyzvána, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby v rozsahu učiněném žalobkyní. Na základě referátu soudu z 28. 6. 2016. Dne 22. 11. 2016 žalovaná posílá doplnění rozhodných skutečností. Dne 7. 4. 2016 se koná jednání před soudem prvého stupně. Další jednání se koná 6. 12. 2016. Dne 9. 12. 2016 došlo vyúčtování odměny znalce. Na základě usnesení soudu z 6. 1. 2017 bylo rozhodnuto o znalečném. Usnesení bylo rozesláno na základě referátu z 6. 1. 2017. Dne 13. 1. 2017 došla žádost žalované o odročení z důvodu pracovní neschopnosti. Dne 16. 1. 2017 byl žalované zaslán přípis, že její žádosti o odročení jednání nebude vyhověno. Dne 23. 1. 2017 žalovaná doplňuje důkazy. Dne 24. 1. 2017 se konalo ve věci jednání. Dne 6. 2. 2017 došlo částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní. Dne 14. 2. 2017 došlo vyjádření žalované. Téhož dne se konalo jednání před soudem prvého stupně, na kterém byl vyhlášen rozsudek, že žalovaná je povinna platit nájemné ve výši 9 200 Kč měsíčně. Dne 21. 2. 2017 došlo vyúčtování nákladů řízení. Dne 15. 3. 2017 místopředseda soudu uděluje soudkyni souhlas s prodloužením lhůty k vyhotovení a vypravení rozhodnutí. Následně dne 18. 4. je udělen další souhlas k prodloužení lhůty. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 15. 5. 2017. Dne 22. 5. 2017 došla žádost žalované o ust. zástupce z řad advokátů. Dne 6. 6. 2017 došlo odvolání žalované. Usnesením z 9. 6. 2017 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Dne 15. 6. 2017 došel návrh žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků. Usnesením z 23. 6. 2017 bylo rozhodnuto, že se řízení o osvobození soudních poplatků zastavuje a žádost žalované o ust. zástupce se zamítá. K zaplacení soudního poplatku žalovanou došlo 3. 7. 2017. Na základě referátu soudu z 12. 7. 2017 bylo odvolání žalované zasláno právnímu zástupci žalobkyně k vyjádření. Usnesením z 27. 7. 2017 bylo rozhodnuto o nákladech státu, téhož dne bylo usn. rozesláno. Dne 8. 8. 2017 došlo odvolání žalobkyně do uvedeného usnesení. Na základě předkládací zprávy z 14. 8. 2017 byl spis předložen dne 17. 8. 2017 Městskému soudu v Praze. Na základě referátu soudu z 18. 9. 2017 bylo nařízeno jednání u odvolacího soudu na 11. 10. 2017. Dne 6. 10. 2017 došlo doplnění odvolání žalované. Dne 16. 10. 2017 došlo podání žalobkyně. Dne 11. 10. 2017 se konalo jednání u odvolacího soudu, na kterém byl vyhlášen rozsudek, ve kterém bylo jak usnesení, tak rozsudek soudu prvého stupně potvrzen. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 20. 11. 2017. Dne 31. 10. 2017 došel návrh žalobkyně na obnovu řízení. Dne 15. 12. 2017 došla žádost žalované o ust. právního zástupce z řad advokátů. Úřední záznam z 30. 1. 2018 se podává, že JUDr. [jméno] [příjmení] převzal právní zastoupení žalované. Dne 29. 1. 2018 žalovaná podává návrh na odklad právní moci napadaného rozhodnutí, dovolání ve věci žaloby na určení výše nájemného, téhož dne je doručena žádost o prodloužení lhůty pro podání dovolání. Dne 1. 2. 2018 došlo dovolání žalované. Z úředního záznamu z 5. 2. 2018 se podává, že spis je dán na lhůtu 15 dní k doplnění poměrů žalované. Dne 6. 2. 2018 je doručeno zpětvzetí žádosti o osvobození od soudního poplatku a doplnění informace ohledně žádosti žalované o ust. zástupce pro účely řízení o dovolání, ve kterém je uvedeno, že již netrvá na ust. zástupce k ochraně jejích zájmů. Dne 7. 2. 2018 byl zaplacen soudní poplatek. Usnesením z 12. 2. 2018 byla žalovaná vyzvána, aby doplnila svou žalobu na obnovu řízení o náležitosti ve smyslu § 232 o. s. ř. Usnesením z 12. 2. 2018 bylo rozhodnuto, že se řízení o žádosti žalované na ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků zastavuje. Žádost žalované o prodloužení lhůty pro podání dovolání se zamítá, uvedená usnesení byla rozeslána na základě referátu soudu z 12. 2. 2018 s tím, že žalované byl zaslán přípis, zda na podané žalobě na obnově řízení trvá. Usnesením z 12. 2. 2018 byla žalovaná taktéž vyzvána k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve výši 14 000 s tím, že 2 000 Kč již byly uhrazeny. Dne 6. 3. 2018 byl doručen návrh na osvobození od soudních poplatků žalované. Dne 12. 3. 2018 došlo doplnění žaloby na obnovu řízení žalovanou, též žádost žalované o ust. právního zástupce z řad advokátů pro řízení o obnově řízení. Dne 13. 3. 2018 došlo sdělení žalované, že na podané žalobě trvá. Usnesením z 6. 4. 2018 bylo rozhodnuto o přiznání osvobození od soudního poplatku v řízení o dovolání žalované. Usnesením z 6. 4. 2018 bylo též rozhodnuto o přerušení řízení na obnovu řízení do doby skončení dovolacího řízení. Na základě referátu soudu z 9. 4. 2018 bylo dovolání žalované přeposláno žalobkyni k vyjádření. Vyjádření žalobkyně došlo 16. 5. 2018. Na základě předkládací zprávy z 10. 5. 2018 byla věc předložena Nejvyššímu soudu dne 5. 6. 2018. Dne 15. 10. 2018 byl vyhlášen Nejvyšším soudem rozsudek, jímž byla jak rozhodnutí soudu prvého stupně tak druhého stupně zrušena a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Spis byl vrácen dne 8. 11. 2018 s tím, že rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 11. 9. 2018. Dne 10. 12. 2018 došlo podání žalované. Dne 20. 12. 2018 došlo zpětvzetí žaloby na obnovu řízení, a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dne 27. 12. 2018 došlo vyjádření žalobkyně včetně rozšíření žaloby. Na základě referátu soudu z 2. 1. 2019 bylo uvedené podání přeposláno žalované. Dne 8. 1. 2019 zástupce žalované sděluje, že na základě dohody s žalovanou ukončuje její právní zastoupení. Dne 15. 1. 2019 došlo vyjádření žalované k návrhu na rozšíření žaloby. Usnesením z 3. 4. 2019 bylo rozhodnuto, že se v řízení o žalobě žalované na obnovu řízení pokračuje, že se řízení zastavuje, k rozeslání usnesení došlo téhož dne. Na základě referátu soudu z 6. 11. 2019 bylo nařízeno jednání na 3. 12. 2019. Dále je ve věci založen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to z 2. 11. 2019. Dne 3. 12. 2019 se konalo další jednání. Dne 2. 12. 2019 došlo sdělení žalobkyně. Dne 3. 12. 2019 bylo provedeno místní řešení v bytě užívaném žalovanou. Dne 13. 12. 2019 došlo doplnění důkazů ze strany žalované. Z úředního záznamu z 23. 3. 2020 se podává, že v období od 7. 2. do 9. 3. byla věcí pověřená soudkyně v pracovní neschopnosti. Z úředního záznamu z 14. 4. 2020, že se podává, že v době od 12. 3. do 30. 4. 2020 byl vyhlášen nouzový stav a z důvodu opatření nebylo ve věci jednáno. Usnesením z 16. 4. 2020 bylo uloženo zpracování doplňku znaleckého posudku. Na základě referátu soudu z 23. 4.2020 byla žalobkyně přípisem vyzvána, aby předložila důkazy, jaké práce na bytě a přestavbě bytu realizovala, kdy tomu tak bylo. Podání žalované došlo 6. 5. 2020, výzva k předložení dokladů. Dne 7. 5. 2020 byl předložen žalobkyní návrh dohody o výši nájemného. Referátem soudu z 13. 5. 2020 byl spis zaslán znaleckému ústavu k zpracování doplňku. Dne 18. 5. 2020 došlo podání žalobkyně označené jako doplnění podkladů požadovaných soudem. Dne 27. 5. 2020 došlo sdělení znaleckého ústavu, že z důvodu úmrtí dvou znalců nesplňují podmínky znaleckého ústavu. Usnesením z 29. 6. 2020 byl znalecký ústav zproštěn povinnosti zpracování doplňku znaleckého posudku a byl ustanoven jiný znalecký ústav. Z úředního záznamu z 29. 6. 2020 se podává, že přesto, že byl původní znalecký ústav stále veden v evidenci Ministerstva spravedlnosti, bylo jim telefonicky sděleno, že si podali žádost na pozastavení činnosti, následně bylo hovořeno s řadou znaleckých ústavů, když všichni požadovali dlouhý časový úsek k jeho zpracování. Dne 7. 7. 2020 došlo podání nového znaleckého ústavu s tím, že většina otázek se týká posuzování technického stavu a vybavení, což je ale převážně znalecká činnost z oboru stavebnictví a nikoliv ekonomiky. Na č.l. 555 je založena žádost o odškodnění podaná žalovanou k Ministerstvu spravedlnosti. Na základě referátu soudu z 13. 7. 2020 bylo Ministerstvu spravedlnosti sděleno, že spis nelze v současné době zapůjčit, neboť byl předložen znaleckému ústavu k zpracování doplňku znaleckého posudku. Dne 20. 7. 2020 došly námitky žalobkyně k usnesení soudu z 29. 6. 2020. Z úředního záznamu z 24. 7. 2020 se podává, že bylo opět hovořeno s větším množstvím znal. ústavům, kdy nakonec spolupráce byla dohodnuta se znaleckým ústavem Trigon. Dne 27. 7. 2020 byla – došla žádost žalované o prominutí zmeškané lhůty k vyjádření k návrhu dohody o výši nájemného ze 7. 5. 2020 a žádost o její prodloužení s tím, že měla technickou závadu, dále byla zde různá omezení z důvodu epidemie – z důvodu pandemie a trpěla bolestí krční páteře. Dne 27. 7. 2020 došlo vyjádření žalované. Z úředního záznamu z 19. 8. 2020 byl opětovně kontaktován znalecký ústav k upřesnění položených otázek. Usnesením z 20. 8. 202 byl zproštěn znalecký ústav Irant jako druhý ustanovený a byl ustanovený znalecký ústav Trigon. Spis byl zaslán znaleckému ústavu dne 14. 9. 2020 Stanovisko žalobkyně došlo 14. 10. 2020. Dne 4. 12. 2020 došlo sdělení znaleckému ústavu s žádostí o zproštění. Dne 25. 11. 2020 na základě referátu soudu bylo vyjádření žalobkyně zasláno žalované k vyjádření. Na základě referátu soudu z 5. 1. 2021 byla obeslána [ulice] část [obec a číslo] s dotazem, za jaké nájemné byly pronajímány v letech 2013 až 2014 byty obdobné bytu žalované. Z úředního záznamu z 5. 1. 2021 se podává, že v období od 18. 12. do 28. 12. 2020 nebyla asistentka přítomna z důvodu karantény – onemocnění Covid. Sdělení Městské části došlo 11. 1. 2021. Z úředního záznamu z 15. 1. 2021 se podává, že v době od 24. 11. 2020 do 14. 12. 2020 soudkyně nebyla přítomna z důvodu onemocnění Covid. Dne 1. 2. 2021 byl předložen znalecký posudek. Znalecký posudek byl rozeslán na základě referátu z 22. 3. 2021 1. 2. 2021 došlo též vyúčtování. Z úředního záznamu z 25. 2. 2021 se podává, že v období od 5. 10. do 14. 2. 2021 byl vyhlášen nouzový stav v ČR a s tím došlo k omezení provozu soudu, zejména ve vztahu k veřejnosti a konání jednání soudu. Dne 24. 3. 2021 došlo vyjádření žalobkyně. Usnesením z 26. 3. 2021 bylo rozhodnuto o odměně znaleckému ústavu, téhož dne bylo usnesení rozesláno účastníkům. Sdělení žalované respektive vyjádření došlo 5. 4. 2021. Dne 27. 4. 2021 se konalo jednání před soudem prvého stupně. Dne 7. 4. došlo ještě podání žalované. Usnesením z 11. 5. 2021 byla znaleckému ústavu přiznána odměna ve výši 2 000 Kč. Usnesení bylo rozesláno téhož dne. Dne 27. 5. 2021 došlo vyjádření žalobkyně k provedeným důkazům. Dne 2. 6. 2021 došlo vyjádření Městské části k žádosti soudu o součinnost. Dne 10. 6. 2021 došlo vyjádření žalované.

6. Z potvrzení k sylabům, soud zjistil, že dne 11. 11. 2019 [instituce] [anonymizováno] stvrdila, že žalobkyně u ní studovala v kombinovaném studiu ve školním roce 2017.

7. Z výkazu o studiu [instituce] [anonymizována tři slova] vydaného dne 5. 9. 2016, výkazu o studiu [anonymizováno] – [ulice] odborná škola [anonymizována dvě slova] vydaného dne 5. 9. 2019 a z výkazu o studiu [anonymizována tři slova] odborná škola [anonymizována tři slova] [anonymizováno] vzal soud za prokázané, že žalobkyně se po dobu trvání naříkaného řízení vysokoškolsky vzdělávala.

8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 23. 5. 2019, což bylo mezi účastníky nesporným.

18. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

19. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

20. Předmětné řízení trvá ve vztahu k žalobkyni od 12. 6. 2013, kdy jí byla doručena žaloba, neboť řízení nemohlo žalobkyni způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděla-li o něm. Proto jí za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděla, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Řízení ke dni vyhlášení rozsudku doposavad trvá 8 let a 2 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení je složitější, žalobkyně se na délce řízení nepodílela, v postupu orgánů moci byly shledány opakované průtahy a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobkyni. Soud shledal v řízení průtah v období od 5. 8. 2013 do 10. 12. 2014, v období od 14. 6. 2016 do 6. 12. 2016 a v období od 3. 4. 2019 do 3. 12. 2019. S ohledem na zmiňovaná období nečinnosti a s přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, která činí přes 8 let, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jedná o řízení složitější a obvodní soud se musel opakovaně potýkat s problémy se zadáváním znaleckého posudku. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobkyni a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobkyni, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

21. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

22. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání ke dni vyhlášení rozhodnutí 8 let a 2 měsíce soud přiznal žalobkyni základní částku ve výši 107 500 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá, když pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011) a základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018).

23. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově (- minus 10 %) i hmotně právně (- minus 5 %) složitější. Jedná se o žalobu o určení zvýšení nájemného (resp. stanovení výše obvyklého nájemného), když obvodní soud se musí především potýkat s těžkostmi stran zadávání znaleckého posudku, když problematickým se opakovaně jeví zejména skutečnost, že zdejší žalobkyně obývá nájemní byt, jehož součástí není sociální řízení a vypořádání této okolnosti ve vztahu k obvyklé výši současného nájemného. Dále v řízení bylo prováděno rozsáhlejší dokazování, zejména jde-li o listinné důkazy a ve věci byly dosud zpracovány dva znalecké posudky. Dále má soud za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní – minus 5 %. Účastníci podávali opakovaně podání s průběžnými návrhy na dokazování, z obou stran doručovaná těsně před jednáním, což nepochybně ztěžovalo soudu i účastníkům přípravu na jednání, soud musel rozhodovat o žádostech žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, o ustanovení a odměně znalce, o námitkách proti osobě znalce, o částečném zpětvzetí žaloby, o žalobě na obnovu řízení.

24. Řízení dosud probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval jedenkrát, odvolací soud rozhodoval jedenkrát, Nejvyšší soud také jednou. Se zřetelem k dosavadní délce řízení a uvedené četnosti rozhodování, jež dle soudu nelze hodnotit jako věci nepřiměřenou, soud snížil za počet instancí toliko 10 %.

25. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílela, avšak nelze přehlédnout, že i žalobkyně z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu opakovaně žádala o odročení jednání (12. 12. 2014, 15. 1. 2015, 13. 1. 2017) a v důsledku žádosti žalobkyně byla též zrušena místní prohlídka nařízená na 15. 3. 2016 a uskutečnila se dne 19. 4. 2016. Nicméně soud dospěl k závěru, že uvedené jednání žalobkyně zapříčinilo průtah toliko v délce 3 měsíců (jednání ve věci se po žádostech žalobkyně o odročení nakonec konalo dne 5. 2. 2015 a v roce 2017 jednání odročováno nebylo), navíc žádosti o odročení byly doloženy potvrzeny dokladem o pracovní neschopnosti žalobkyni, soud tudíž nepřistoupil k snížení k snížení základní částky zadostiučinění, když v kontextu celé délky namítaného řízení je uvedené bez významu. S 26. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah v období od 5. 8. 2013, kdy bylo vyjádření žalobce zasláno zdejší žalobkyni k vyjádření, do 10. 12. 2014, kdy bylo ve věci nařízeno jednání, v období od 14. 6. 2016, kdy byla žalobkyně soudem vyzvána ke sdělení, zda souhlasí se zpětvzetím, do 6. 12. 2016, kdy se ve věci konalo další jednání a v období od 3. 4. 2019, kdy bylo vydáno usnesení o pokračování řízení na obnovu řízení, do 3. 12. 2019, kdy se konalo ve věci konalo další jednání. Tato období nečinnosti spolu se zřetelem na skutečnost, že k průtahu došlo i v roce 2019, přičemž v té době se již jednalo o spis, k němuž by měl soud přistupovat se zvýšenou pečlivostí (řízení v tu dobu trvalo cca 6 let) a s ohledem na do jisté míry nekoncentrovaný postup soudu ve věci, kdy obvodní soud je k důkazním návrhům účastníků poměrně velkorysý a vyčkává, až účastníci své důkazní prostředky vyčerpají, což za hospodárné rozhodně označit nelze, přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %.

27. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, [číslo], § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice z 26. 10. 2004, [číslo], § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, [číslo], § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku z 12. 11. 2002, [číslo], § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci [jméno] [příjmení] proti Portugalsku z 23. 3. 1994, [číslo] [číslo] § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Posuzované řízení je žaloba o určení výše obvyklého nájemného/resp. zvýšení nájemného. Vzhledem k předmětu řízení lze mít za to, že řízení má pro žalobkyni sice nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam, neboť stále se jedná o spor k peněžitému plnění a je notorietou, že v průběhu doby se výše nájemného mění a žalobkyně tak nemohla v dobré víře očekávat, že po desítky let bude bydlet v nájemním bytě za stejných podmínek jako na počátku doby nájmu. Konečně žalobkyně tvrdila, že spoustu času musela strávit samostudiem práva a dokonce pro posuzované řízení musela přerušit studium na [anonymizována dvě slova] škole. Avšak jak vyplývá z předložených výkazů a potvrzení o studiu, žalobkyně zahájila studium na [anonymizována dvě slova] škole až v době, kdy již měla povědomost o probíhajícím naříkaném řízení a žalobě proti ní podané. Nadto z potvrzení o studiu soud zjistil, že žalobkyně obor práva právě na vyšší odborné škole studovala a zejména v řízení bylo pravomocně rozhodnuto, že žádost žalobkyně o ustanovení zástupce se zamítá, neboť pro to nebyly splněny podmínky. Se zřetelem na tyto okolnosti se uvedené kritérium ve výši zadostiučinění nepromítlo, když soud neshledal podmínky ani pro zvýšení ani pro snížení zadostiučinění.

28. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 20 %. Celková částka, která náleží žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění proto činí 86 000 Kč. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

29. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 23. 5. 2019. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 24. 11. 2019 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 23. 5. 2019, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 23. 11. 2019, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 24. 11. 2019 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

30. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (34 000 Kč) jako nedůvodnou (výrok II. rozsudku).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání žaloby, účast na jednání soudu dne 11. 8. 2021 a účast při vyhlášení rozsudku dne 18. 8. 2021). Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

32. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.