31 C 16/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 22 434 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 800 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 650 Kč od 23. 1. 2020 do 20. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 984 Kč od 23. 1. 2020 do 7. 6. 2020, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 23. 1. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 10 960 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou z 27. 1. 2020 po žalované domáhal zaplacení částky 22 434 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % z žalované částky od 23. 1. 2020 do zaplacení představující jednak náhradu škody ve výši 12 434 Kč a jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jenž mu měly vzniknout v souvislosti s trestní řízením vedeným proti jeho osobě pod sp. zn. [sp.zn.] [sp.zn] [rok]. Uvedl, že trestní stíhání bylo zahájeno usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] dne [datum] pod sp. zn. [sp.zn.] [sp.zn.] [rok], a to pro přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, s tím, že na podkladě žalobcem podané stížnosti bylo dne [datum] rozhodnuto o zrušení předmětného usnesení a o odložení věci. Akcentoval, že se jednalo již o třetí trestní stíhání v řadě během posledních tří let. Nemajetkovou újmu spatřoval v následném zásadním narušení komunikace se svojí bývalou manželkou, když předmětem obvinění mělo být nelegální pořízení jejího videozáznamu při sprchování. Toto v pořadí třetí trestní stíhání vedlo k dalšímu stresu a frustraci žalobce.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 20. 5. 2020 uvedla, že žalobce u ní dne 22. 7. 2019 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody v celkové výši 12 434 Kč a nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 Kč s tím, že k projednání nároku žalobce došlo dne 18. 5. 2020. Učinila nesporným průběh a výsledek trestní řízení, jež bylo proti žalobci zahájeno usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] z [datum]. Na náhradě obhajoby přiznala žalobci nejprve částku 4 650 Kč a stran nemajetkové újmy konstatovala porušení práva žalobce a žalobci poskytla omluvu, nicméně k přiznání zadostiučinění v penězích nepřistoupila. Po doplnění podkladů žalobcem o kopii technického průkazu žalovaná dne 4. 6. 2020 nárok žalobce dodatečně projednala a na náhradě škody přiznala žalobci ještě částku 5 984 Kč. Pokud jde o nemajetkovou újmu žalobce, uvedla, že šlo o druh trestné činnosti, jež nemá ve společnosti výrazně dehonestující charakter, délku trestní řízení ve výši cca 2 měsíců považuje za zcela přiměřenou a jde-li o zásah do osobní sféry žalobce, toto kritérium zůstalo v rovině tvrzení. Závěrem upozornila, že v konečném rozhodnutí bylo uvedeno, že při zahájení trestní stíhání bylo nutné považovat úvahu a hodnocení skutkových zjištění vyšetřujícího státního zástupce za správné stran naplnění znaků skutkové podstaty trestné činu jednáním žalobce. Konstatovala, že k odložení trestní stíhání muselo dojít z důvodu jeho promlčení.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 12 434 Kč představující odměnu advokáta vyfakturovanou žalobci fakturou č. 2019 [číslo] a nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 Kč, jež spojoval se zásadním zásahem do osobního a pracovního života. Akcentoval, že v důsledku předmětného trestní stíhání se vyhrotily jeho osobní vztahy s bývalou manželkou (zjištěno z žádosti žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb. o náhradu škody způsobenou nezákonným trestní stíháním z [datum]; potvrzení žalované z 23. 7. 2019 a výzvy žalované k doplnění žádosti z [datum]).

6. Ze spisu Krajského státního zastupitelství v [obec] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok] vedeném pod spisem [označení úřadu] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], sp. zn. [anonymizováno]: [číslo] soud zjistil následující skutečnosti: Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] č.j.: [anonymizována dvě slova] [rok] ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku. Dne [datum] byla žalobcem podána do předmětného usnesení stížnost, doplněná podáním z [datum]. Usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v [obec] č.j.: [anonymizována dvě slova] [rok] z [datum] bylo shora citované usnesení u zahájení trestní stíhání žalobce zrušeno s tím, že v důsledku uplynutí promlčecí doby bylo trestní stíhání žalobce promlčeno.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestní.

10. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nároky uplatnil.

17. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestní stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestní stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

18. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestní stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestní řízení spatřovaly výše označený trestný čin. Žalovaná žádnou z výluk uvedených v § 12 zákona netvrdila.

19. Pokud jde o nárok na náhradu škody (obhajného) spočívající v nákladech, které žalobce vynaložil na svou obhajobu (viz tabulka úkonů právní služby na č.l. 5 inkorporovaná ve faktuře č. 2019 [číslo]), je mezi účastníky nesporným, že žalovaná žalobci zaplatila dne 20. 5. 2020 částku ve výši 4 650 Kč a po doplnění podkladů dne 7. 6. 2020 částku ve výši 5 984 Kč. Sporným mezi účastníky zůstalo toliko přiznání náhrady za úkon právní služby ze dne [datum] představovaný poradou s klientem, když žalovaná v souladu s § 11 odst. 1) písm. c) advokátního tarifu přiznala náhradu za jeden úkon právní služby. S uvedeným žalobce nesouhlasil, když tvrdil, že sporný úkon - porada s klientem - dne [datum] přesáhla dvě hodiny. Z faktury č. 2019 [číslo] (čl. 5) vystavené na žalobce se podává, že mu byly za úkon právní služby – porada s klientem účtovány dvě měrné jednotky, tj. dva úkony. Z potvrzení o poradě mezi advokátem a klientem z [datum] (čl. 6) vyplývá, že porada s klientem, jež se konala dne [datum], přesáhla dvě hodiny. Se zřetelem na uvedené, soud dospěl k závěru, že žalobci náleží i náhrada za tento úkon právní služby, když právě na základě podaného opravného prostředku, jemuž tato porada bezprostředně předcházela, bylo nakonec rozhodnutí o zahájení trestní stíhání zrušeno. Soud ji i z tohoto důvodu shledal jako úkon účelný a náhradu za tento úkon v celkové výši 1 800 Kč (1 500 Kč odměna advokáta za jeden úkon právní služby + 300 Kč náhrada paušálních výdajů) spolu s požadovaným úrokem z prodlení žalobci přiznal. Jelikož byl u žalované nárok předběžně uplatněn dne 22. 7. 2019, dostala se žalovaná do prodlení po uplynutí zákonných 6 měsíců, stanovených k předběžnému projednání nároku, dne 23. 1. 2020. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud tudíž žalobci výrokem I. rozsudku také přiznal z částky 4 650 Kč úroky z prodlení ve výši 9% p.a. za dobu od 23. 1. 2020 do 20. 5. 2020, z částky 5 984 Kč úroky z prodlení ve výši 9% p.a. za dobu od 23. 1. 2020 do 7. 6. 2020 s tím, že zákonná sazba úroku, jež by mohl žalobce požadovat činila 10%, takže pokud žalobce na úroku požadoval jen 9%, soud mu je v souladu s citovanými ust. přiznal. Nad rámec výše uvedeného, soud doplňuje, že co do částky přiznané žalovanou žalobci již v průběhu řízení, řízení usnesením z 10. 6. 2020 č. j.: 31 C 16/2020-54 k částečnému zpětvzetí žalobce zastavil.

20. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán (odst. 17)), žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestní stíhání, nezákonně trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestní řízení spatřovaly výše označený trestný čin. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn.: 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod [číslo] dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestní stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestní stíhání a především z dopadů trestní stíhání do osobností sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. [příjmení] vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 21. Zdejší soud se zaměřil, pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestní stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestní stíháním, tedy na a) délku trestní stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestní stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

22. Mezi účastníky bylo nesporným, že trestní řízení žalobce trvalo od [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestní stíhání z [datum] až do jeho zrušení, tj. do [datum]. Se zřetelem na skutečnost, že předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci zhruba dva měsíce, soud dospěl k závěru, že délka řízení byla zcela přiměřená. Pokud jde o povahu trestní věci, nutno konstatovat, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody až 2 roky nebo zákaz činnosti. Tento trestný čin nepochybně není spojen s takovým společenským morálním odsouzením a dehonestací obviněného jako závažné trestné činy (zločiny), např. loupež, znásilnění či vražda. Jde-li o dopady trestní stíhání do osobnostní sféry žalobce, žalobce poukazoval na narušení komunikace s bývalou manželkou, když předmětem trestní stíhání mělo být nelegální pořízení jejího videozáznamu při sprchování. Závěrem žalobce uvedl, že toto v pořadí již třetí nezákonné trestní stíhání vedlo ke stresu a frustraci na jeho straně. I přes výzvu žalované učiněnou dne 11. 11. 2019 (čl. 42), žalobce žádné důkazy, jež by prokazovaly vznik nemajetkové újmy, nepředložil. Soud má za to, že lze obecně vztahy partnerů po rozvodu považovat minimálně do značné míry za komplikované, a jak vyplývá přímo z vysvětlení podaného bývalou manželkou žalobce (na čl. 23 připojeného spisu):„ …naše současné rozpory a zhoršení vztahů po rozvodu jsou dle mého názoru způsobeny díky financím….“, ani žalobce nebyl v tomto směru výjimkou a soud neshledal, že by zhoršení vztahu s bývalou manželkou žalobce bylo v příčinné souvislosti s následným žalobcovým dvouměsíčním trestní stíháním, když toto bývalá manželka při své výpovědi ani netvrdila a jako důvod zhoršených vztahů zmínila finance. Upozorňuje-li žalobce na skutečnost, že se v jeho případě jedná již v pořadí třetí nezákonné trestní stíhání, soud uvádí, že stran odškodnění za předchozí dvě trestní stíhání, jsou již vedena u zdejšího soudu řízení pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Ostatně sám žalobce na tuto skutečnost poukázal již přímo v žalobě. V rámci uplatnění nároku u žalované a následně v podání soudu z 1. 6. 2020 žalobce tvrdí též zásah do pracovního života. Avšak v případě tohoto trestní stíhání, jež probíhalo v roce 2019, soud ani v tomto případě neshledal příčinnou souvislost mezi naříkaným trestní stíháním a tvrzeným zásahem do žalobcova pracovního života. Žalobce sice uvedl, že stíhání vedla ke skončení jeho pracovního poměru a životu bez prostředků, nicméně z připojeného spisu jednoznačně vyplývá, že žalobce byl propuštěn ze služebního poměru na vlastní žádost již v roce 2017 (čl. 192), tedy o dva roky dříve než bylo zahájeno předmětné trestní stíhání. Jiné okolnosti vzniku nemajetkové újmy žalobce netvrdil.

23. Lze proto uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestní stíhání (nutno zdůraznit v odškodňovacím„ smyslu“) a omluva, jichž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestní stíhání jeví jako zcela dostačující satisfakce. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). Je nepochybné, že nic než zmírnění frustrace trestní stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím finančního zadostiučinění. Soud však dospěl k závěru, že žalobci vznikla toliko určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace a stresu, ale nikoli již újma objektivizované povahy a proto jako postačující satisfakci v projednávané věci shledal ve shodě s žalovanou konstatování porušení práva žalobce a omluvu.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 10 200 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a částečné zpětvzetí. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

25. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.