31 C 234/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Vojtěchem Trojánkem ve věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení 140 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 140 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 19. 3. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 38 296,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 7 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet zdejšího soudu. 1) Žalobce se žalobou podanou 1. 11. 2018 domáhal po žalované zaplacení výše uvedené částky jako nároku z pojistné smlouvy ze dne 25.6. 2013, [číslo] kterou bylo sjednáno připojištění trvalých následků úrazu s progresí od 0,5 % na pojistnou částku 2 mil. Kč. Tvrdil, že 23.3. 2014 utrpěl úraz pravého kolene s trvalými následky (poranění menisků a vazu), následně požádal žalovanou o vyplacení pojistného plnění, ta věc vedla pod [číslo]. Na základě dopisu ze dne 27.6. 2016 žalovaná žalobci poskytla za podvrtnutí kolene 60 000 Kč (3%) a na základě dopisu ze dne 23.11. 2016 uhradila dalších 100 000 Kč (5 %). Žalobce si poté nechal vypracovat od znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] znalecký posudek, v němž byly posouzeny trvalé následky dle oceňovacích tabulek, a to za omezení hybnosti kolenního kloubu dle položky 917 v rozsahu 5 % a za viklavost kolenního kloubu dle položky 921 v rozsahu 10 %. Žalobci by tedy mělo být doplaceno dalších 140 000 Kč (5% za položku 917 a 2 % za položku 921). 2) Žalovaná v podání ze dne 6. 12. 2018 navrhla žalobu zamítnout s tím, že nárok je promlčen, jelikož úraz se stal 23.3. 2014. Dále se žalovaná bránila tvrzením, že vyplacení trvalých následků v rozsahu 8 % je dostatečné, když žalobci bylo doporučeno léčení operativním způsobem, což žalobce odmítl, a proto nelze o trvalých následcích vůbec hovořit, když bylo možné pomocí běžných lékařských zákroků zlepšit zdravotní stav žalobce. Žalovaná v tomto ohledu poukázala na čl. XIII písm. h) Všeobecných pojistných podmínek. Konečně žalovaná uvedla, že podle těchto podmínek je třeba trvalé následky hodnotit 1 rok od úrazu, nejpozději ke 3 letům od úrazu, MUDr. [příjmení] ale hodnotil zdravotní stav žalobce ke dni 23.3. 2018, tedy k pozdějšímu datu, a ze znaleckého posudku nevyplývá, že by znalec žalobce prohlédl. 3) V podání ze dne 10.1. 2019 žalobce reagoval na obranu žalované tak, že nárok promlčen není, jelikož žaloba byla podána již 22.3. 2018. Navíc pojistnou událostí, od níž se nárok promlčoval v 3 leté objektivní promlčecí době, není úraz samotný, ale teprve trvalé následky. Konečně promlčecí lhůta není tříletá, ale desetiletá dle § 635 občanského zákoníku (obdobně i u zákona č. 37/2004 Sb.) MUDr. [příjmení] žalobce prohlédl, hybnost kolene byla zjištěna v rozsahu [číslo] stejně jako 12.4. 2016, k žádné změně hybnosti tedy nedošlo. 4) U jednání 15.5. 2019 učinili účastnící nesporným žalobní tvrzení uvedená v pod bodem I. žaloby, tedy že dne 25.6. 2013 uzavřeli pojistnou smlouvu [příjmení] životního pojištění maXiefekt [číslo] že touto smlouvou bylo sjednáno mj. připojištění trvalých následků úrazu s progresí plnění od 0,5 % na pojistnou částku 2 000 000 Kč, že se smlouva řídí Všeobecnými pojistnými podmínkami pro životní rizikové pojištění Maxiefekt (VPP/902-4, dále též VPP) a oceňovacími tabulkami platnými v době vzniku pojistné události, dále že žalobce utrpěl 23.3. 2014 úraz pravého kolene a že pojistnou událost nahlásil 25.5. 2016. 5) Ze spisu zdejšího soudu 10C 65/2018 zjistil zdejší soud, že týž žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22.3. 2018 domáhal po [právnická osoba] zaplacení 50 696 Kč jako pojistného plnění z pojistné smlouvy, které mělo představovat odškodnění trvalých následků téhož úrazu žalobce (z 23.3. 2014). Jak je zřejmé ze Záznamu o ověření el. podání z 22.3. 2018, pořadové číslo zprávy [číslo] (č.l. 25 spisu 10C), byla v tomto el. podání obsažena toliko tato žaloba (10C 65/2018) a přílohy, nikoli žaloba ve věci 31C 234/2018. Usnesením ze dne 12.9. 2019, č.j. 10C 65/2018-116, byl schválen smír účastníků, v němž se žalovaná zavázala žalobci uhradit žalovanou částku. 6) Ze smlouvy o Rizikovém životním pojištění maXiefekt [číslo] ze dne 25.6. 2013 zjistil zdejší soud, že žalobce jako pojistník a žalovaná jako pojistitel sjednali touto smlouvou pojištění pro případ smrti ve výši 10 000 Kč a připojištění trvalých následků úrazu s progresí plnění od 0,5 % na pojistnou částku 2 mil. Kč s počátkem pojištění od 1.7. 2013 a koncem pojištění v roce 2047. Žalobce ve smlouvě prohlásil, že byl před jejím uzavřením seznámen se zněním VPP pro životní rizikové pojištění Maxiefekt, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy. 7) Z Všeobecných pojistných podmínek pro životní rizikové pojištění Maxiefekt (VPP/902-04) soud zjistil následující skutečnosti. V čl.

I. Základní pojmy byla Pojistná událost definována jako nahodilá skutečnost, blíže označená v pojistné smlouvě, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. [příjmení] [příjmení] událost byla definována skutečnost, ze které vznikla škoda a která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění. Úrazem se rozumělo poškození zdraví nebo smrt pojištěného, které bylo způsobeno neočekávaným a náhlým působením zevních sil nebo„ vlastní tělesné síle“ nezávisle na vůli pojištěného, ke kterému došlo během trvání soukromého pojištění. V čl. II., písm. E. Připojištění trvalých následků úrazu, bylo uvedeno, že zanechá-li úraz pojištěnému trvalé následky, pojistitel vyplatí z pojistné částky tolik procent, kolika procentům odpovídá podle tabulky pro oceňování rozsah trvalých následků po jejich ustálení, a v případě, že se neustálily do tří let od úrazu, kolika procentům odpovídá jejich stav ke konci této lhůty (E.), že rozsah trvalých následků určuje pojistitel na základě prohlídky pojištěného příslušným odborným lékařem a po případné konzultaci se svým posudkovým lékařem (E.) a že po ustálení trvalých následků (nejpozději za 3 roky po vzniku pojistné události) je pojištěný povinen nahlásit pojistnou událost. Termín ohodnocení rozsahu trvalých následků stanoví pojistitel (E.). V čl. XIII. písm. h) se žalobce zavázal řídit se pokyny lékaře, podrobit se nařízeným či doporučeným léčebným výkonům a dodržovat léčebný režim a v čl. XIII. písm. i) se zavázal pokud možno přispívat ke zmírnění následků pojistné události, tj. chovat se tak, aby následky pojistné události byly minimální. V čl. XIV. odst. 7 bylo uvedeno, že pojistitel není povinen poskytnout pojistné plnění, zjistí-li, že pojištěný nedodržoval řádně léčebný režim stanovený lékařem až do jeho ukončení. 8) Z Tabulky pro oceňování trvalých následků (dále též TN) úrazu zjistil zdejší soud, že za omezení pohyblivosti kolenního kloubu lehkého stupně náleží pojistné plnění do 10 % (položka 917), za viklavost kolenního kloubu v důsledku nedostatečnosti postranního vazu náleží pojistné plnění do 5 % (položka 920) a za viklavost kolenního kloubu v důsledku nedostatečnosti předního zkříženého vazu náleží pojistné plnění do 15 % (položka 921). V tabulce je k poškození kolene uvedeno, že při izolovaném poranění vazů nebo menisků nelze při hodnocení podle položek [číslo] současně hodnotit omezení pohyblivosti kolenního kloubu podle pol. [číslo], ale že při současném poranění vazů a menisků lze hodnocení trvalých následků (dále též TN) podle těchto položek sčítat, přičemž je nutné vycházet z hodnocení posudkového lékaře. 9) Z oznámení pojistné události-trvalé následky úrazu ze dne 22.5. 2016, opatřeného razítkem žalované 25.5. 2016, soud zjistil, že žalobce žalované 25.5. 2016 pojistnou událost oznámil, popsal své obtíže (nestabilita pravého kolene, neschopnost udělat plný dřep, pokleknout, viklavost, vyskakování kolene, píchání v něm…). Součástí tohoto oznámení je lékařská zpráva z 11.4. 2016 od MUDr. [jméno] [příjmení] z [právnická osoba], který uvedl, že u pravého kolene došlo k ruptuře předního zkříženého vazu a vnitřního menisku, konstatoval předozadní nestabilitu pravého kolene středního stupně, jakož i to, že omezení hybnosti je ustáleno. 10) Z dopisu žalované žalobci ze dne 27.6. 2016 soud zjistil, že žalovaná žalobci oznámila, že ukončila šetření pojistné události [číslo] z pojistné smlouvy [číslo] ve vztahu k pojistné události ze dne 23.3. 2014, kdy příčinou bylo odškodnění trvalých následků úrazu-podvrtnutí kolene. Žalovaná uvedla, že bude plnit 3% z pojistné částky 2 mil. Kč, tedy 60 000 Kč, a že žalobci byla doporučena AS operace (artroskopie), která by významně přispěla k vylepšení stavu pohyblivosti/omezení hybnosti kolene, ale k její realizaci nedošlo. Z dopisu žalované žalobci ze dne 23.11. 2016 pak soud zjistil, že žalovaná žalobci sdělila, že za poranění kolene doplatí 5%, tedy 100 000 Kč. 11) Ze zprávy posudkového lékaře MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 20.6. 2016, vypracované k pojistné události [číslo] soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce utrpěl 23.3. 2014 při běhu po mokré trávě úraz pravého kolene, ošetřen byl v [obec], následná péče v [obec], kde indikována magnetická rezonance:rozvlákněn LCA, parc. ruptura zadního rohu med. menisku. Byla doporučena AS (artroskopie) -ošetření leze menisku a ev. plastika LCA (přední zkřížený vaz). Pacient operaci nepodstoupil, nechce operaci. Nyní se stěžuje na opakované blokády, nestabilitu kloubu a jeho vypadávání. Neprovede klek, bolest při zátěži, chůzi do kopce. Diagnoza byla laesio menisku med gen dx, distensio LCA, MUDr. [anonymizováno] uzavřel, že žalobce byl konzervativně léčen, indikace AS je správná, pravděpodobně by vyřešila většinu subjektivních obtíží, což bylo žalobci sděleno. Jeho současné obtíže odpovídají objektivnímu nálezu a stavu po úrazu při nedostatečném léčení /absence AS/. Současný stav odpovídá definici trvalé invalidity: dle položky 917- 3%, 920- 1% a 921- 4%. 12) Z dopisu Mgr. [jméno] [příjmení] žalované ze dne 7.3. 2018 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení 140 000 Kč nad rámec již uhrazeného pojistného plnění ve výši 160 000 Kč. Z reakce žalované v dopisu ze dne 13.4. 2018 soud zjistil, že žalovaná požadavku na poskytnutí dalšího pojistného plnění nevyhověla, uvedla, že odškodnění proběhlo dle posudku revizního lékaře MUDr. [obec] ze dne 20.6. 2016. 13) Ze znaleckého posudku [číslo] od MUDr. [jméno] [příjmení], soudního znalce v oboru zdravotnictví, úrazové chirurgie a stanovení nemateriální újmy na zdraví (č.l. 55), ze dne 23.3. 2018 zjistil zdejší soud následující skutečnosti. K vyšetření u znalce došlo 2.3. 2018, žalobce nebyl v souvislosti s úrazem hospitalizován ani operován, znalec shledal u žalobce rupturu vnitřního menisku pravého kolena s gonalgiemi (bolestmi), rupturu LCA vpravo s nestabilitou středního stupně a rigiditu kolene vpravo lehkého stupně. Dle položky 921 by se měla hodnota odškodnění rovnat 10 % (200 000 Kč) a dle položky 917 6 % (120 000 Kč). Hodnota TN celkem činí 320 000 Kč. Dle znalce by artroskopie pravého kolenního kloubu pravděpodobně minimálně snížila jeho bolestivost; pokud by byla provedena artroskopie diagnostického charakteru a během ní menisektomie poraněného vnitřního menisku, pak by nejspíše došlo ke snížení bolestivosti kolenního kloubu, ale nestabilita by zůstala. Pro její odstranění by byla nezbytná plastika předního zkříženého vazu. 14) Z lékařských zpráv obsažených ve výše uvedeném znaleckém posudku (oddíl C) zjistil soud následující skutečnosti. Poprvé byl žalobce ošetřen na chirurgické ambulanci v [obec] 23.3. 2014 s tím, že si při pasení ovcí podvrtl pravé koleno. [číslo] a 22.4. 2014 navštívil žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], byly mu doporučeny obklady a ortéza. 9.4. 2014 byl vyšetřen v Traumatologické ambulanci [nemocnice], kde byla domluvena magnetická rezonance. Při kontrole na tomto pracovišti u MUDr. [jméno] [příjmení] dne 7.5. 2014 byly k dispozici výsledky magnetické rezonance se závěrem: rozvláknění až parciální ruptura předního zkříženého vazu, trhlina na zadním rohu vnitřního menisku a náznak chondropatie patelly-prosáknutí chrupavky bez defektu. Resumé bylo, že žalobce si přeje konzultaci u MUDr. [příjmení] a že nález je indikován k ASK (artroskopickému) řešení-ošetření leze menisku a event. plastice LCA s tím, že termíny artroskopie jsou na podzim. Při kontrole u MUDr. [příjmení] 11.6. 2014 uvedl žalobce, že o operaci uvažuje, při kontrole u téhož lékaře 4.9. 2014 uvedl, že operaci nechce. Od 25.4. 2016 do 16.5. 2016 docházel žalobce s kolenem na rehabilitace. Ve zprávách z 6.9. 2016 a [číslo] 2017 MUDr. [příjmení] uvedl, že zdravotní stav žalobce hodnotí jako trvalý. 2.3. 2018 byl žalobce vyšetřen znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] z Úrazové ambulance Krajské nemocnice [příjmení] [příjmení]. 15) Z traumatologického posudku od MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 6.12. 2018 soud zjistil následující skutečnosti. Atroskopie i plastika LCA kolene jsou standardní výkony. AS je minimálně zatěžující výkon s narkózou [číslo] min a možností rychlého návratu k běžným aktivitám, plastika LCA je již výkon závažnější. Neprovedení AS ovlivňuje trvalou invaliditu ve smyslu omezení hybnosti kolene (při odstranění leze zadního rohu menisku by se hybnost kolene pravděpodobně zlepšila) a neprovedení plastiky LCA ovlivňuje výši trvalé invalidity ve smyslu nestability (úspěšná plastika LCA by jistě ovlivnila stabilitu kolene). 16) Pro nadbytečnost soud zamítl další důkazní návrhy účastníků, neboť z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. 17) Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, který zdejší soud s v souladu s ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., aplikoval, když k uzavření předmětné smlouvy došlo 25.6. 2013, je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle § 8 zákona právo na plnění z pojištění se promlčí nejpozději za 3 roky, a jedná-li se o životní pojištění (§ 54), za 10 let; promlčecí doba práva na pojistné plnění počíná běžet za 1 rok po vzniku pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vznikl přímý nárok na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný žádá na pojistiteli úhradu částky, kterou poskytl poškozenému jako náhradu škody, za kterou poškozenému odpovídá. Podle § 17 odst. 2 zákona pokud mělo porušení povinností uvedených v tomto zákoně nebo v pojistné smlouvě podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh nebo na zvětšení rozsahu jejích následků anebo na zjištění nebo určení výše pojistného plnění, může pojistitel pojistné plnění snížit úměrně tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit, nestanoví-li tento zákon jinak. 18) Nejprve se soud zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná. Žalobce tvrdil, že žalobu podal včas 22.3. 2018, ale pochybením administrativy zdejšího soudu byla připojena k jiné žalobě (sp.zn. 10C 65/2018). Jak už bylo výše uvedeno, ve věci 10C 65/2018 byla podána toliko žaloba proti [právnická osoba]; žaloba v této věci byla podána 1.11. 2018, jak je zřejmé ze Záznamu o ověření el. podání z téhož dne, pořadové číslo zprávy [číslo] (č.l. 4). Podle § 8 zákona o pojistné smlouvě je promlčecí lhůta tříletá a počne běžet rok od pojistné události. Ta je definována ve VPP jako nahodilá skutečnost, blíže označená v pojistné smlouvě, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění, přičemž v čl. II., písm. E. těchto podmínek bylo vyplacení pojistného plnění vázáno na podmínku, že úraz zanechá u pojištěného trvalé následky. Za této situace nutno přitakat názoru žalobce, že pojistnou událostí není samotný úraz, ale jeho trvalé následky, když v době úrazu ještě není zřejmé, zda trvalé následky nastanou. V této souvislosti poukazuje soud na rozhodnutí NS SSR 6 Cz 54/70 (R 11/1972), byť bylo vydáno k výkladu § 355 odst. 2 starého občanského zákoníku v době před přijetím zákona o pojistné smlouvě, podle kterého promlčecí doba podle § 104 občanského zákoníku začíná plynout nikoli rok od úrazu, ale za rok ode dne, kdy se projevily následky úrazu, dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.7. 1999, sp.zn. 30 Cdo 1229/99, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod [číslo] který na R 11/1972 navazuje a odkazuje, a na rozsudek téhož soudu ze dne 31.3. 2015, sp.zn. 25 Cdo 346/2013. V rozsudku ze dne 22.7. 1999, sp.zn. 30 Cdo 1229/99, Nejvyšší soud konstatoval, že„ z hlediska úrazového pojištění je předpokladem pojistného plnění ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 citované vyhlášky jak působení skutečností uvedených v ustanovení § 22 odst. 1 vyhlášky (§ 26 odst. 1 citované vyhlášky), tak i tělesné poškození pojištěného (včetně případných trvalých následků) a vztah příčinné souvislosti mezi nimi. Tělesné poškození pojištěného, případně trvalé následky na zdraví pojištěného se ovšem mohou projevit až za delší čas od působení skutečností, uvedených v ustanovení § 22 odst. 1 citované vyhlášky. V takovém případě běh promlčecí doby ve smyslu ustanovení § 104 obč. zák. započne uplynutím jednoho roku ode dne, kdy se tělesné poškození postiženého, případně trvalé následky projevily.“ Trvalé následky předmětného úrazu poprvé konstatoval MUDr. [příjmení] ve zprávě pro žalovanou ze dne 11.4. 2016 co do omezení hybnosti kolene žalobce a následně ve zprávě ze dne 6.9. 2016, kdy zdravotní stav žalobce hodnotil jako trvalý. Z toho vyplývá, že nejdříve počala tříletá promlčecí lhůta běžet 11.4. 2017 a žaloba byla podána před jejím uplynutím, tedy včas. Proto se již soud nemusel zabývat tvrzením žalobce, že se nárok promlčoval v 10 leté promlčecí lhůtě. 19) Žalovaná se nároku žalobce bránila tím, že žalobce porušil ust. čl. XIII. písm. h) VPP, a poukazovala na § 17 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě, žalobce u jednání 29.1. 2020 tvrdil, že výše uvedené ustanovení VPP je neplatné, protože není možné, aby se někdo zavázal podstoupit operaci s tím, že v případě, pokud tak neučiní, bude sankcionován, protože operace je vždy podmíněna souhlasem pacienta. S tímto názorem žalobce nelze souhlasit. Skutečnost, že k operaci pacienta se v zásadě vyžaduje jeho souhlas, neznamená neplatnost výše uvedeného ustanovení VPP, které žalobce nijak neznevýhodňuje; žalobce ostatně netvrdí žádný konkrétní důvod neplatnosti dle § [číslo], resp. § 55 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Zdejší soud shledává toto ustanovení platným, navazujícím právě na (zákonné) ust. § 17 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě, a souladným i s ust. § 415 občanského zákoníku, podle kterého je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí, a ust. § 417 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož je ten, komu hrozí škoda, povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení. Žalobci byl v [nemocnice] na základě vyšetření na magnetické rezonanci 7.5. 2014 indikován, tj. stanoven léčebný postup spočívající v provedení artroskopie k ošetření leze menisku a event. plastice předního zkříženého vazu kolene. Tento postup aproboval MUDr. [anonymizováno] ve zprávě ze dne 20.6. 2016, v níž žalobce upozornil, že by artroskopie pravděpodobně vyřešila většinu jeho subjektivních obtíží. Že by artroskopie žalobci pomohla, uvedl ve znaleckém posudku i MUDr. [příjmení]. Nestabilitu kolene by pak vyřešila plastika předního zkříženého vazu, což vyplývá i ze zprávy MUDr. [obec] ze dne 6.12. 2018 a ze znaleckého posudku. Žalobce nepochybně porušil ust. čl. XIII. písm. h), ale i písm. i) VPP, v nichž se zavázal řídit pokyny lékaře, podrobit se nařízeným či doporučeným léčebným výkonům a dodržovat léčebný režim a pokud možno přispívat ke zmírnění následků pojistné události, tj. chovat se tak, aby následky pojistné události byly minimální, když nepodstoupil v prvé řadě artroskopickou operaci (a na ni navazující plastiku předního zkříženého vazu). Žalobce netvrdil, natož prokazoval, že by mu zdravotní stav bránil tyto operace postoupit, u jednání 29.1. 2020 toliko uvedl, že má z operací strach. S ohledem na výše uvedené soud hodnotí nárok žalobou uplatněný jako nedůvodný, protože žalovaná správně dle § 17 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě krátila pojistné plnění, jelikož porušení smlouvy žalobcem mělo podstatný vliv na zvětšení rozsahu trvalých následků na jeho straně. Proto soud žalobu zamítl. 20) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., jelikož žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náhradu nákladů řízení představuje odměna zástupkyně žalované dle § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 6 700 Kč za úkon, konkrétně za převzetí věci a přípravu zastoupení, podání vyjádření k žalobě, účast u jednání 29.5. 2019 a 29.1. 2020, dále odměna ve výši 3 350 Kč za účast u vyhlášení rozsudku dne 31.1. 2020 dle § 11 odst. 2 písm. f) uvedené vyhlášky, dále paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky ve výši 1 500 Kč a náhrada DPH ve výši 6 646,50 Kč (č.l. 57). Celkem jde o 38 296,50 Kč. 21) Výrokem III. rozsudku uložil soud žalobci, aby zaplatil soudní poplatek za žalobu, který dosud neuhradil a který činí 7 000 Kč dle položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků.