31 C 279/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Alešem Rozehnalem, PhD. sídlem Týnská 633/12, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: MgA. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátkou Mgr. Janou Čechovou Náplavovou sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2 pro zaplacení 398 000 Kč a 48 352 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni 398 000 Kč s příslušenstvím a 48 325 EUR s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 165 528 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 12. 2017 domáhala na žalovaném vydání bezdůvodného obohacení ve výši 398 000 Kč a 48 325 Eur s tím, že žalovanému svěřila správu svých investičních nástrojů vedených u Investiční kapitálové společnosti KB, a. s., konkrétně AMUNDI CASH Euro fondu (fond LU0568620560, dále jen „fond AMUNDI“ nebo „eurový účet“) a IKS Dluhopisový PLUS ( fond CZ0008471976, dále jen „fond IKS“ nebo „fond v korunách“) vedeného v korunách. Žalobkyně v případě obou fondů požádala dne 1. 8. 2016 o odkup. Na základě těchto žádostí byla dne 15. 8. 2016 uskutečněna výplata z fondu IKS ve výši 405 100 Kč a výplata z fondu AMUNDI ve výši 48 325 Eur. Všechny finanční prostředky si žalovaný ponechal u sebe s tím, že je žalobkyni za nějakou dobu vrátí. Doba vrácení nebyla sjednána, neboť žalobkyně žalovanému plně důvěřovala a předpokládala, že jakmile tyto finanční prostředky bude potřebovat, žalovaný jí je vrátí, přičemž nelze pominout i věk žalobkyně a s tím spojenou vysokou míru důvěřivosti. Po nějaké době se začala žalobkyně po financích shánět, kdy žalovaný jí opakovaně přislíbil, že finanční prostředky vrátí, později namítal, že mu nebyly sděleny čísla bankovních účtů, kam finanční prostředky vrátit. Z tohoto důvodu si žalobkyně zřídila nový účet v euro měně. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit do konce července 2017, avšak žalovaný finanční prostředky nevrátil ani ke dni podání žaloby, a to i přes zaslanou předžalobní výzvu, kterou převzal dne 8. 12. 2017.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 14. 6. 2018 uvedl, že nárok žalobkyně zcela neuznává, když žalobkyně mu nikdy správu finančních nástrojů nesvěřila a ani jí nikdy nepřislíbil, že finanční prostředky vrátí, neboť k tomu neměl žádný důvod, neboť takovou finanční hotovost nepotřeboval a o její poskytnutí ani žalobkyni nikdy nežádal. Ze všech těchto důvodů navrhl žalobu zamítnout.

3. Při jednání dne 17. 10. 2018 žalobkyně uvedla, že u výběru v korunách byla přítomna avšak u výběru v eurech nebyla přítomna, pročež navrhla zpracování znaleckého posudku z písmoznalectví, neboť tvrdila, že podpis na výběrním lístku týkajícího se eurového účtu není její. Výběr z korunového účtu proběhl ve 14:18 hodin a výběr eurového účtu ve 14:39 hodin, je tedy možné, že žalovaný se po výběru korunového účtu vrátil sám do banky a vybral i eurový účet. Žalobkyně nechtěla totiž přijít o zabezpečení na stáří a a chtěla zrušit jen korunový, nikoli eurový účet. K dotazu soudu, kdy a jak svěřila správu finančních prostředků žalovanému, uvedla, že to bylo někdy v roce 2014. U předmětného jednání žalovaný uvedl, že finanční prostředky jak z korunového, tak eurového účtu byly převedeny na jeho účet.

4. V doplnění tvrzení ze dne 2. 11. 2018 žalobkyně upřesnila, že se žalovaným se zná zhruba od roku 2003-2004, kdy žalovaného připravovala k vysokoškolskému studiu na fakultě HAMU a následně se stala jeho učitelkou, jejich vztah postup času přerostl až v přátelství. V praxi se opakovaně stávalo, že žalovaný za žalobkyni vyřizoval nejrůznější záležitosti, včetně těch finančních, kdy jménem žalobkyně navštěvoval Komerční banku na Barrandově, jejímž ředitelem byl v rozhodné době pan , jméno FO, . Připustila, že dne 15. 8. 2016 požádala o ukončení investování, a to jak v českých korunách, tak v měně Euro, avšak nikdy nepodepsala žádný dokument o převedení finančních prostředků na žalovaného. Vybrané finanční prostředky měly být následně k dispozici žalobkyni na běžném účtu. To, že předmětné finanční prostředky nejsou na jejích účtech žalobkyně zjistila zhruba koncem prvé poloviny roku 2017. Iniciací v tomto směru byla rozmluva s Ing. , Anonymizováno, , která jí při jedné z návštěv navrhla, aby si objednala uklízečku a zahradníka, že na to má jistě dost peněz. Na což žalobkyně odpověděla, že vlastně ani moc dobře neví, kolik má peněz, neboť se o její finance stará žalovaný. V bance následně žalobkyně zjistila, že na její jméno už vlastně nic moc není a že vše je převedeno na jméno žalovaného. To žalobkyni šokovalo a od té doby opakovaně kontaktovala žalovaného s tím, aby finanční prostředky vrátil. Následně byl uskutečněn hovor žalobkyně s žalovaným, a to za přítomnosti svědků – Ing. , Anonymizováno, a Ing. , Anonymizováno, . V tomto hovoru si žalovaný vyžádal čísla účtů, kam má finanční prostředky poukázat. Písemný dokument sdělující čísla účtů pak žalovaný převzal dne 14. 7. 2017. Konečně namítala, že pokud by skutečně dne 1. 8. 2016 došlo k převodu prostředků na účet žalovaného, nebylo vůbec nutné, aby žalobkyně byla přítomna výběrům dne 15: 8. 2016.

5. Žalovaný v doplnění vyjádření ze dne 15. 11. 2018 doplnil, že žalobkyně o něm hovořila jako o adoptivním synovi, i poté, co k ní přestal docházet na výuku, se o žalobkyni staral, pomáhal jí s nákupy, péčí o zahradu a dům, s péčí o psy, se zajištěním lékařské péče. Uvedl, že se jednání v Komerční bance ve dnech 1. 8. 2016 a 15. 8. 2016 účastnil na výslovnou žádost žalobkyně, když žalobkyně se o své vůli rozhodla žalovanému prostředky z uložených investic darovat. První částí byl pokyn k odkoupení cenných papírů a až po jeho realizaci mohlo dojít k dokončení transakce v podobě převedení daru do dispozice žalovaného. Žalovaný má za to, že k faktickému výběru finančních prostředků z investic nikdy nedošlo, byl to pouze „administrativní“ výběr a byly bezhotovostně převedeny do dispozice žalovaného. Nadto žalobkyně měla v rozhodnou dobu i finanční prostředky na svém spořicím čtu (cca 350 000 Kč a na běžném účtu v roce 2017 cca 136 000 Kč) a pokud měly být finanční prostředky převedeny na účet žalobkyně, žalobkyně by k tomu dne 15. 8. 2016 dala pokyn. Žalobkyně s ohledem na uvedené, opakovaně žalovaného ujišťovala, že má finančních prostředků dost a že prostředky z investic chce věnovat jemu. Důrazně se ohradil proti tvrzením žalobkyně, že by jí měl o jakékoliv finanční prostředky záměrně připravit. Přístup žalobkyně se vůči žalovanému změnil poté, co uzavřel registrované partnerství. V podání ze dne 27. 2. 2024 žalovaný doplnil, že žalobkyně učinila v průběhu života několik opatření pro případ smrti, kdy jen v jeho prospěch lze hovořit o závěti z roku 2012 sepsané žalobkyní před její operací kolene, dále závěť z 6. 10. 2014 (NZ 430/2014) a závěť ze dne 24. 8. 2016 (NZ 208/2016). Dále má žalovaný za to, že dále žalobkyně v průběhu let sepsala závěť ve prospěch Ing. , Anonymizováno, a ve prospěch paní , Anonymizováno, .

6. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

7. Dne 1. 8. 2016 žalobkyně požádala o odkup/žádost o zpětný prodej/pokyn k odkupu všech cenných papírů z investičního fondu IKS, a to v hotovosti (zjištěno z žádosti ref. číslo 5196380 na čl. 11).

8. Dne 1. 8. 2016 žalobkyně shodně požádala o odkup všech cenných papírů ve vztahu k investičnímu fondu AMUNDI s tím, že jako způsobe obdržení platby byla uvedena hotovost (zjištěno z žádosti ref. číslo 5196379 na čl. 13).

9. Z potvrzení o výběru v hotovosti ze dne 15. 8. 2016 ve 14:18 hodin se podává, že žalobkyně vybrala 405 100 Kč. Totožnost žalobkyně byla při výběru ověřena předložením občanského průkazu č. , tel. číslo, (čl. 14).

10. Z potvrzení o výběru v hotovosti na čl. 15 vyplývá, že žalobkyně dne 15. 8. 2016 ve 14:39 hodin vybrala hotovost ve výši 48 325 Eur, když totožnost žalobkyně byla při výběru ověřena předložením občanského průkazu č. , tel. číslo, .

11. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. , č. účtu, vyplývá, že jeho zůstatek ke dni 7. 12. 2017 činil 136 036,76 Kč a za období od 8. 11. 2017 do 7. 12. 2017 zde nebyla provedena žádná transakce.

12. Z žádosti o spolupráci ze dne 12. 12. 2017 spolu s podacím lístkem na čl. 18-19 soud zjistil, že se žalobkyně obrátila na partnera žalobce s tvrzením, že žalobce vybral finanční prostředky z investic žalobkyně, a ačkoliv se zavázel tyto prostředky vrátit, ke dni sepisu této výzvy tak neučinil. Dne 7. 12. 2017 byla zaslána též předžalobní výzva žalovanému (čl. 80), na kterou bylo reagováno odmítavě žalovaným podáním ze dne 18. 12. 2017.

13. Z listiny na čl. 20 vzal soud za zjištěné, že žalovaný dne 14. 7. 2017 převzal písemně čísla účtů, na něž žalobkyně žádala vrátit finanční obnos z investic.

14. Z podání žalovaného na čl. 124 adresovanému Komerční bance dne 18. 7. 2017 se podává, že dne 10. 7. 2017 měla proběhnout v Komerční bance schůzka žalobkyně s bankovním poradcem, panem , jméno FO, , přičemž žalobkyně na této schůzce měla být závažně dezinformována, že ve věci smluv , tel. číslo, a , tel. číslo, , tj. ve věci investičního fondu IKS a AMUNDI mělo být na základě plné moci udělené žalobkyní žalovanému nakládáno svévolně a bez jejího vědomí. Žalovaný uvedl, že žádnou transakci ve vztahu k předmětným smlouvám nikdy neprovedl a žádal, aby o tom byla žalobkyně ze strany Komerční banky neprodleně informována.

15. Z výslechu žalobkyně ze dne 23. 5. 2019 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně považovala žalovaného za svého adoptivního syna, dříve byl posluchačem zpěvu na Akademii. Postupně se jí staral i o úřední záležitosti. K dotazu soudu, zda jí spravoval nějaké investiční nástroje, žalobkyně uvedla, že o to se nikdy nestarala. Jednou když šla do banky, zjistila, že nemá ani korunu. Pravděpodobně se na tom podepsal jeho manžel , Anonymizováno, , který pracuje v bance a ví, jak to chodí. Popřela pravost svého podpisu na výběrovém lístku v eurech. Za života žalovanému nic darovat nechtěla, měl po ní vše zdědit. Na telefonát žalovanému, kterým by ho vyzvala k vrácení financí si nepamatuje. Připustila, že na jedné z návštěv jí žalovaný ubezpečoval, že si žádné prostředky nepřisvojil. Chtěla to po něm prokázat písemně. K dotazu právního zástupce, zda si vzpomíná na jednání v bance 2016, uvádí, že s bankou nikdy nejednala a k dotazu, proč uvažovala o výběru investic, uvedla, že o výběru nikdy neuvažovala. Uvedla, že nikdy nevlastnila platební kartu. Dále vypověděla, že sepsala toliko jednu závěť a že jejím jediným dědicem byl žalovaný, jinou závěť nikdy nepořizovala.

16. Ze sdělení Komerční banky ze dne 23. 8. 2019 na čl. 149 vyplývá, že již nikdo není schopen sdělit, jak probíhala schůzka v bance ze dne 1. 8. 2016 s tím, že peněžní prostředky z investic byly vybrány v hotovosti žalobkyní.

17. Ze sdělení Komerční banky ze dne 25. 7. 2017 adresovaného žalobkyni se podává, že dne 1. 8. 2016 žalobkyně navštívila s žalovaným Komerční banku, když v průběhu návštěvy se rozhodla přepsat investované finanční prostředky na žalovaného. Na základě této skutečnosti byla sepsána Smlouva o obstarání obchodu s cennými papíry investičních fondů a ve prospěch žalovaného byl proveden odkup finančních prostředků z fondu IKS a AMUNDI. Souhlas s transakcí byla potvrzena žalobkyní téhož dne na pobočce.

18. Ze sdělení Komerční banky ze dne 11. 10. 2019 vzal soud za zjištěné, že žalobkyně poskytla plnou moc žalovanému dne 10. 11. 2014, přičemž po provedení výběru peněz v hotovosti dne 15. 8. 2016 byla hotovost téhož dne vložena žalovaným na účty IKS a AMUNDI, s tím, že se jedná o vnitřní účty Komerční banky.

19. Dne 11. 2. 2020 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení po žalobkyni, profesorce , jméno FO, , jež v průběhu řízení zemřela, když toto bylo dále přerušeno do řízení o určení dědického práva vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 424/2020, v němž byl nynější žalobce, Mgr. , Jméno zainteresované osoby 0/0, , v postavení žalovaného. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 11. 2024 bylo rozhodnuto, že na straně žalobkyně bude pokračováno s nynějším žalobcem. Citované usnesení nabylo právní moci dne 30. 12. 2013.

20. Z výslechu žalovaného vzal soud za zjištěné, že byl dlouholetým studentem žalobkyně, vnímala ho jako svého adoptivního syna, jejich vztah přerostl v přátelský. Postupem času se o ni více v důsledku jejího nepříznivého zdravotního stavu staral – zajišťoval nákupy, léky včetně lékařské péče, staral se jí o zahradu. V průběhu let ho žalobkyně minimálně 3x učinila univerzálním dědicem, když vždy pokud se jí nelíbilo něco v chování žalovaného toto změnila (např. když jí žalovaný sdělil, že už má nového učitele hudby a nebude se učit u ní, nebo že dne 15. 5. 2017 vstoupil do registrovaného partnerství). Všechny tyto akty žalovaného vnímala původní žalobkyně úkorně, avšak po nějaké době se vždy jejich vztah vrátil do přátelské dimenze, v důsledku čehož byla znovu závěť přepsána na něj. O finanční prostředky nikdy žalobkyni nežádal, chtěla mu je dát sama s tím, že ví, že dědické řízení pak nějakou dobu trvá, tak aby něco měl už hned. Ví, že v průběhu let byla závěť psaná i na jiné soby (Ing. , Anonymizováno, , paní , Anonymizováno, , paní , jméno FO, ). Vrácení finančních prostředků ji nikdy nepřislíbil, v předmětném telefonickém hovoru se akorát zavázal, že původní žalobkyni navštíví a věc s ní bude řešit. Toto se stalo, ale původní žalobkyně byla nedůtklivá, ovlivněna okolím, převzal listinu, kde byla sdělena čísla účtů. , jméno FO, byla také původně její žačka a pod příslibem dědictví se jí starala o domácnost, pozděj se k ní původní žalobkyně nechovala hezky.

21. Z výpovědi svědka , Anonymizováno, , jakožto partnera žalobce, vzal soud za zjištěné, že žalovaný měl s původní žalobkyní přátelský vztah, často ji navštěvoval, pomáhali jí se zahradou, s nákupy. Chlubila se před ním, že žalovanému finanční prostředky věnovala, ostatně vždy ráda hovořila na veřejnosti o tom, že žalovaný byl opakovaně uveden jako její univerzální dědic. Byla známá tím, že získáním jejího dědictví motivovala své osoby v okolí k intenzivnějšímu vztahu s ní. Byl přítomen hovoru, kdy žalobkyně s dalšími dvěma osobami volala žalovanému a chtěla finanční prostředky vrátit, avšak žalovaný řekl, že celou záležitost bude řešit jen s ní osobně, vrácení žádných finančních prostředků nepřislíbil.

22. Z výpovědi svědkyně , Anonymizováno, , blízké přítelkyně původní žalobkyně a matky nynější žalobce, vzal soud za zjištěné, že byla s původní žalobkyní dlouholeté přítelkyně. I jí bylo nabídnuto dědictví, avšak svědkyně jej nechtěla, neboť si chtěla ještě trochu užít života a nechtěla být k původní žalobkyni bezprostředně svázána, věděla, že pokud na někoho bylo dědictví napsáno, původní žalobkyně vyžadovala až tzv. bezvýhradní péči. Nakonec se dědicem stal její syn. Připustila, že žalovaný pomáhal žalobkyni se zařizováním nejrůznějších záležitostí, vnímala ho jako adoptivního syna. Avšak jednou, když jí řekla, že vlastně neví, kolik má peněz, navštívila s ní pobočku Komerční banky a tam původní žalobkyně zjistila, že nemá skoro nic a byla rozčarovaná. Snažili se jí pomoci a mj. s Ing. , Anonymizováno, volali žalovanému, aby finanční prostředky původní žalobkyni vrátil. Ví, že pak žalovaný písemně převzal čísla účtů, kam prostředky vrátit.

23. Z výslechu Ing. , Anonymizováno, , jakožto přítele původní žalobkyně, vzal soud za zjištěné, že když jsi mu původní žalobkyně stěžovala, že ji žalovaný připravil o prostředky, snažil se jí pomoci a spolu s paní Staňkovou mu volali, aby finanční prostředky vrátil. Ví, že pak žalovaný písemně převzal čísla účtů, kam prostředky vrátit. Dle jeho mínění původní žalobkyně změnila závěť třikrát, ví, že v průběhu let byla psaná na žalovaného a na paní , jméno FO, . Získáním dědictví motivovala dynamiku vztahu k ní, když paní , jméno FO, byla také původně její žačka a pod příslibem dědictví se jí starala o domácnost.

24. Z výslechu svědka , jméno FO, vzal soud za zjištěné, že byl v rozhodné době ředitel pobočky Komerční banky na Barrandově. Na původní žalobkyni si pamatoval, neboť sám studoval hudbu, takže se několikrát o hudbě bavili. Pamatuje si, že při jedné z návštěv přepsala původní žalobkyně na žalovaného dispoziční právo ke svému účtu, bez jakéhokoliv omezení. Byla mezi nimi velká důvěra, hovořila o žalovaném jako o „, Anonymizováno, “. Následně si vzpomíná na jednu návštěvu, kde původní žalobkyně v doprovodu jiné osoby v bance zjistila, že na účtech nemá finanční prostředky, které myslela, že tam má, říkala, že za to může žalovaný. Pokud mu byly ukázány žádosti o odkup z investic, uvedl, že na nich je za banku jeho podpis. Konstatoval, že v případě investičních nástrojů nemůže oprávněná osoba nikomu udělit dispoziční právo a všechny transakce musí být odsouhlaseny výhradně uvedenou osobou. Dle předložených listin původní žalobkyně zažádala o odkup, peníze následně vybrala (z důvodu vyššího obnosu tomu muselo být o několik dní později) a tyto následně byly vloženy na investiční účty označené žalovaným.

25. Další provedené důkazy soud blíže nehodnotil, když skutková zjištění z nich vyplývající, shledal pro věc nadbytečným. Výslech svědků soud hodnotí jako věrohodný, byť s ohledem na delší časový odstup jako obecnější. Oproti tomu výslech původní žalobkyně soud hodnotí jako nevěrohodný, když uvedla, že si na záměr vybrat finanční prostředky nepamatuje, shodně jako jakoukoliv návštěvu pobočky Komerční banky.

26. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

27. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

28. Podle 2068 odst. 1 o. z. padne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba.

29. Podle § 2072 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Podle odst. 2 téhož ustanovení odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

30. Soud ve světle výše uvedených ustanovení došel k závěru, že v případě žalovaných finančních prostředků, jež byly původně uloženy na investičních fondech IKS a AMUNDI na jméno právní předchůdkyně žalobce, šlo ve vztahu k žalovanému o dar ve smyslu ust. § 2055 o. z. s tím, že ve věci nebyl naplněn žádný zákonný předpoklad pro odvolání daru, pročež soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Při své úvaze soud zejména vycházel ze sdělení Komerční banky, která uvedla, že dne 1. 8. 2016 právní předchůdkyně žalobce navštívila s žalovaným Komerční banku, když v průběhu návštěvy se rozhodla přepsat investované finanční prostředky na žalovaného. Na základě této skutečnosti byla sepsána Smlouva o obstarání obchodu s cennými papíry investičních fondů a ve prospěch žalovaného byl proveden odkup finančních prostředků z fondu IKS a AMUNDI. Souhlas s transakcí byla potvrzena žalobkyní téhož dne na pobočce. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobce skutečně dne 1. 8. 2016 zažádala o odkup všech cenných papírů uložených jak na korunovém, tak na eurovém účtu (když nelze odhlédnout, že při svém výslechu žalobkyně uvedla, že o výběru nikdy neuvažovala). Po provedení výběru peněz v hotovosti dne 15. 8. 2016 byla hotovost téhož dne vložena žalovaným na účty IKS a AMUNDI, s tím, že se jedná o vnitřní účty Komerční banky (žalovaný finance vložil opětovně za účelem investování na fondy IKS a AMUNDI). Z pokladních lístků ze dne 15. 8. 2016 pak jednoznačně vyplývá, že jak korunový účet, tak eurový účet vybrala přímo právní předchůdkyně žalobce na pobočce, když při výběru byla ověřena její totožnost dle občanského průkazu, v obou případech. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně zprvu namítala, že výběr peněz v eurech nepodepsala a že to musel bez jejího vědomí učinit žalovaný, jeví se to soudu jako velmi nepravděpodobné, resp. nemožné (že by při výběru finančních prostředků pokladní zaměnila osobu 84 leté žalobkyně za o polovinu mladšího muže). Konečně těmto závěrům odpovídá i samotný postup žalobce, když na počátku řízení právní předchůdkyně žalobce navrhla zadání znaleckého posudku za účelem popření pravosti svého podpisu na výběrním eurovém lístku, avšak žalobce později na jeho zadání netrval. Žalovaný připustil, že byl zplnomocněn v dispozici s běžným účtem žalobkyně, což potvrdila, jak Komerční banka (plná moc z 10. 11. 2014), tak svědek , jméno FO, . Avšak tento svědek zároveň uvedl, že v případě investičních nástrojů nemůže oprávněná osoba nikomu udělit dispoziční právo a všechny transakce musí být odsouhlaseny výhradně uvedenou osobou. To je tedy i důvod, proč se žalobkyně musela dne 1. 8. 2016 a 15. 8. 2016 dostavit osobně na pobočku a souhlas s odkupem a následný výběr, resp. převod na investiční nástroje žalovaného odsouhlasit. S ohledem na poměrně velký finanční obnos (405 100 Kč a 48 325 Eur) nebylo běžné, že by banka tyto prostředky měla volně k dispozici a proto po sepsání žádostí o odkup, bylo nutné navštívit pobočku znovu (viz výslech svědka , jméno FO, ). Při druhé návštěvě došlo tedy k „administrativnímu“ výběru finančních prostředků v souvislosti s žádostí o odkup ze dne 1. 8. 2016 a tyto prostředky, aniž by formálně byly předány žalobkyni byly vloženy na investiční nástroje určené žalovaným. Potud objektivní fakta a listinné důkazy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně netrpěla ani nouzí, když na běžném účtu měla v prosinci 2017 více jak 136 000 Kč a v předcházejícím měsíci nebyl zaznamenám žádný pohyb na účtě (tedy žalobkyně musela mít ještě jiný účet nebo finanční prostředky, z něhož hradila své životní potřeby – pravděpodobně tvrzený spořicí účet). A pokud jde o vztahy žalobkyně s žalovaným a svědky, je nesporné, že žalobkyně nemajíc žádné blízké rodinné příslušníky a vědouc, že dědictví po její osobě je již značného rozsahu, motivovala jednání těchto osob pod příslibem případného dědictví. Všichni svědci se opakovaně vyjadřovali, že v průběhu let měnila své závěti podle aktuálního vztahu a chování případných dědiců. Všichni svědci zároveň vypověděli, že odměnou za uvedené jednání vyžadovala právní předchůdkyně žalobce až tzv. „opičí“ lásku a péči, potřebovala být středem jejich péče a byla žárlivá, pokud jednotliví adepti na dědictví začali inklinovat k jiným osobám a ona se cítila „ošizena“. Se zřetelem na uvedené soud kromě listinných důkazů, jež prokazují úkony právní předchůdkyně žalobce po formální stránce, uvěřil tvrzení žalovaného, že šlo o dar, což potvrdil i svědek , Anonymizováno, . Ostatně všichni svědci shodně vypověděli, že se žalovaný o právní předchůdkyni žalobce staral, chodil za ní na návštěvy, obstarával jí léky a nákupy a všichni svědci věděli, že v určitých fázích života ho ustanovila svým univerzálním dědicem. Ostatně o vrtkavosti právní předchůdkyně žalobce v tomto směru svědčí i řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5, které bylo vůči nynějšímu žalobci vedeno právě o určení dědického práva. Soud tak v závěru uvádí, že uvěřil tvrzení žalovaného, že stejně jako tomu bylo v předcházející době, žalovaný věřil, že se vztahy s žalobkyní vrátí zpět a jejich přátelský vztah bude obnoven. V závěru nutno podotknout, že k opakovaným dotazům soudu svědci uvedl, že původní žalobkyně byla zcela svéprávná (pokud by tomu tak nebylo, nezbývá než dodat, že ani nynější žalobce by se nemohl stát dědicem dle její poslední závěti).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 165 528 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 642 369 Kč (398 000 Kč plus 48 325 Eur činilo ke dni podání žaloby 1 244 368,75 Kč) sestávající z částky 14 900 Kč za každý z devíti úkonů (vyjádření k žalobě, podání ze dne 15. 11. 2018, účast u jednání dne 17. 10. 2018, 12. 12. 2018, 23. 5. 2019, 27. 2. 2024, 2. 5. 2024 á 3 úkony) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 136 800 Kč ve výši 28 728 Kč. Soud nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne 27. 2. 2024, ke kterému nebyl žalovaný vyzván, rovněž jako za nahlížení do spisu dne , datum, , kdy řízení bylo několik přerušeno a ve věci bylo vydáno jen usnesení o procesním nástupnictví.