31 C 40/2014

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce, původní účastnice a žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa b) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa c) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce, původní účastnice a žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa d) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně a žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. země - stát. instituce , IČO sídlem adresa původní účastnice a státního zastupitelství 2. země - stát. instituce , IČO sídlem adresa žalované pro 269 480 Kč s přísl.

I. Žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinni žalobcům a), b), c), d) zaplatit celkem částku 261 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 4. 2013 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované 1) a 2) zaplatit žalobcům a), b), c) a d) částku 8 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2001 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 106 077,34 Kč za období od 1. 11. 2001 do 31. 12. 2013, se zamítá.

III. Žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinni zaplatit žalobcům a), b) a c) náhradu nákladů řízení 44 040 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců a), b), c) a žalobkyni d) náhradu nákladů řízení 33 030 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně d).

1. Žalobci a), b), c) a d) se žalobou z 31. 12. 2013 domáhají na žalované zaplacení částky v celkové výši 269 480 Kč s příslušenstvím s tím, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 18 Nc 878/98 - 13 z 28. 9. 1998, byl žalobce c) svěřen do výchovy své babičky [celé jméno původní účastnice], původní žalobkyně. Následně rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j.: 18 P 3/99 - 56 z 21. 6. 2001, byla matka žalobce c) zbavena rodičovské zodpovědnosti a žalobce c) tím pozbyl zákonného zástupce, matka žalobce c) posléze zemřela. V roce 2011 vyšlo najevo, že žalobce c) nemá zákonného zástupce, ačkoliv jej podle zákona mít musí, tzn. že v rozporu se zákonem nezahájil soud z úřední povinnosti řízení o ustanovení poručníka. Z následného šetření provedeného Krajským úřadem Ústeckého kraje na úseku sociálně právní ochrany dětí pak bylo rovněž zjištěno, že po zbavení matky žalobce c) rodičovské zodpovědnosti, nebyl žalobce c), ani jeho babička, právní předchůdkyně žalobců a), b), c) a d), do jejíž péče byl žalobce c) svěřen, příslušným orgánem až do srpna 2011, kdy absence zákonného zástupce vyšla najevo, nikterak kontaktována. Žalobce c) a původní žalobkyně tak byli v rozporu se zákonem po celou dobu zanecháni bez jakékoliv podpory. K ustanovení poručníka došlo až k návrhu původní žalobkyně rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 18 P 3/99 - 79 z 10. 1. 2012. Poručníkem žalobce c) byla ustanovena jeho babička, zdejší původní žalobkyně. Se zřetelem na skutečnost, že po dobu, po kterou pěstoun o dítě osobně pečuje, mu náleží odměna pěstouna, jež však byla původní žalobkyni přiznána až k 3. 4. 2012, se nyní všichni žalobci domáhají, aby soud uložil žalované 1) a 2) společně a nerozdílně jim nahradit škodu v podobě nevyplacených dávek pěstounské péče, konkrétně odměnu pěstouna podle § 36 písm. b) a § 40 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Žalobci požadují dávky přiznat od září 2001 do prosince 2011, a to v celkové výši 269 480 Kč s příslušenstvím. Tyto dávky mají představovat náhradu škody, jež jim byla způsobena tím, že příslušné dávky vyplaceny nebyly, ač na ně měla původní žalobkyně nárok. Původní žalobkyně dne [datum] zemřela a soud usnesením z 16. 6. 2021 rozhodl, že na straně žalobkyně bude dále pokračováno s jejími procesními nástupci, nynějšími žalobci a), b), c) a d).

2. Žalovaná jednající Ministerstvem spravedlnosti, již soud z administrativně technických důvodů označuje v řízení jako žalovanou 1), ač si je vědom, že žalovanou je Česká republika a za ni jen jednají příslušné organizační složky, ve svém vyjádření ze 4. 4. 2014 uvedla, že u ní původní žalobkyně dne 26. 10. 2012 uplatnila svůj nárok na poskytnutí„ přibližně“ 1 000 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen„ okresní soud“) v řízení vedeném pod sp. zn. 18 P 3/99 jako soudem I. stupně (dále jen„ posuzované řízení“). Po projednání žádosti dne 8. 8. 2013 žalovaná konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, avšak požadovaná náhrada škody nebyla poskytnuta. Konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě porušení povinnosti soudu zahájit řízení o určení poručníka. Finanční plnění odepřela, neboť neshledala mezi tímto nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou příčinnou souvislost, když namítala, že i pokud by soud vydal rozhodnutí o určení poručníka nezletilému dříve, nepoučil by původní žalobkyni o možnosti nárokovat si výše popsané dávky státní sociální podpory, neboť předmětná informace není součástí poučovací povinnosti soudu. Se zřetelem na uvedené, neshledala existenci předpokladů pro vznik odpovědnosti státu – Ministerstva spravedlnosti za požadovanou majetkovou újmu.

3. Žalovaná jednající Ministerstvem práce a sociálních věcí, již soud označuje jako žalovaná 2), ve svém vyjádření z 14. 5. 2015 vznesla námitku promlčení, neboť do dne podání žaloby uplynula objektivní desetiletá lhůta počínající dnem události, se kterou je vznik škody spojen. Za tuto událost považuje žalovaná právní moc rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j.: 18 P 3/99-56 z 21. 6. 2001, jímž byla matka žalobce c) zbavena rodičovské způsobilosti. Stejně jako žalovaná 1) spatřovala nesprávný úřední postup ve skutečnosti, že Okresní soud v Ústí nad Labem nezahájil řízení o ustanovení opatrovníka žalobci c) poté, co jeho matku zbavil rodičovské zodpovědnosti. Pokud původní žalobkyně namítala i nesprávný úřední postup na straně orgánu sociálně právní ochrany dětí, neboť jí neposkytoval potřebné poradenství a podporu, uvedla, že porušením této povinnosti bez dalšího nemohlo dojít ke vzniku tvrzené škody, neboť žalobkyně by nemohla dávky pěstounské péče pobírat, pokud nebyla ustanovena poručníkem. Příčinu vzniklé škody tak spatřuje v nerozhodnutí soudu o poručnictví. Závěrem namítala, že původní žalobkyně nárokovala škodu v ušlých dávkách pěstounské péče od září 2001, tedy od měsíce, kdy byla matka dítěte pravomocně zbavena rodičovské zodpovědnosti, avšak v tutéž dobu nárok na odměnu pěstouna nevznikl, neboť nejdříve muselo proběhnout řízení o poručenství, když je třeba zohlednit, že i toto řízení musí určitou dobu trvat. Na základě výše uvedeného navrhla žalobu zamítnout.

4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že původní žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu škody z nesprávného úředního postupu dne 26. 10. 2012.

6. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j.: 18 P 3/99-79 z 10. 1. 2012 vzal soud za prokázané, že poručníkem t. č. nezletilého žalobce c) byla ustanovena původní žalobkyně, paní [celé jméno původní účastnice], dále bylo určeno, že poručník je oprávněn i povinen nezletilého žalobce c) zastupovat, spravovat jeho záležitosti místo rodičů a je povinen o výkonu své funkce předkládat soudu zprávy, a to vždy k 31. 12. každého roku. Tento rozsudek nabyl právní moci 3. 4. 2012 s tím, že soudu byl návrh doručen dne 29. 8. 2011. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že matka nezletilého žalobce c) byla zbavena rodičovské zodpovědnosti a otec není v rodném listu uveden. Původní žalobkyně jakožto babička t. č. nezletilého žalobce c) se svým ustanovením souhlasila, od jeho narození o nezletilého řádně pečovala a je tedy osobou, jež má všechny předpoklady k řádnému výkonu poručnictví.

7. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j.: 18 P 3/99-56 z 21. 6. 2001 soud zjistil, že matka žalobce c) byla zbavena rodičovské zodpovědnosti, neboť o něj dlouhodobě neprojevovala žádný zájem. Z rozsudku vyplývá, že o uvedeném bylo rozhodnuto až poté, co byl t. č. nezletilý žalobce c) na základě předběžného opatření předán do péče původní žalobkyně a následně bylo rozhodnuto o jeho svěření do výchovy původní žalobkyně. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 9. 2001.

8. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j.: 18 Nc 878/98-13 z 28. 9. 1998 má soud za prokázané, že t. č. nezletilý žalobce c) byl svěřen do výchovy původní žalobkyně, jež byla povinna nezletilého vychovávat a zároveň byla oprávněna jej zastupovat v běžných záležitostech a vymáhání výživného. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 3. 12. 1998.

9. Ze sdělení Úřadu práce – krajské pobočky v Ústí nad Labem z 25. 3. 2013 vzal soud za prokázané, že v období od 6. 9. 2001 do [číslo] činila výše měsíční dávky – odměna pěstouna částku ve výši 1 160 Kč, od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006 částku ve výši 1 200 Kč, od 1. 7. 2006 do [číslo] částku ve výši 2 400 Kč, od 1. 1. 2007 do 10/ 2011 částku ve výši 3 126 Kč a od 11/ 2011 do 12/ 2011 částku ve výši 3 126 Kč a od [číslo] částku ve výši 3 410 Kč. Při jednání soudu konaném dne 21. 9. 2021 učinily žalovaná 1) a žalovaná 2) výši citovaných dávek nespornou.

10. Ze sdělení Krajského úřadu Ústeckého kraje z 20. 2. 2012 adresovaného původní žalobkyni se podává, že od vydání rozsudku, kterým byla matka žalobce c) zbavena rodičovské zodpovědnosti, příslušný orgán sociálně-právní původní žalobkyni do srpna 2011 nekontaktoval a touto svou nečinností porušil veškerý výkon sociálně-právní ochrany dětí. Dále krajský úřad došel k závěru, že při své činnosti pochybil i Okresní soud v Ústí nad Labem, když nezahájil z úřední činnosti řízení o ustanovení poručníka, i přesto, že mu bylo známo, že t. č. nezletilý žalobce c) nemá zákonného zástupce 11. Z rozsudku Městského soudu v Praze č. j.: 39 Co 347/2019-231 z 19. 2. 2020 soud zjistil, že žalobci c) přiznána náhrada škody ve výši 534 008 Kč s příslušenstvím představující nevyplacené příspěvky na úhradu potřeb dítěte podle zákona o státní sociální podpoře za dobu od září 2001 do prosince 2011 s tím, že tuto částku uložil k zaplacení žalované jednající Ministerstvem práce a sociálních věcí, neboť byť své povinnosti porušily jak soudy, tak orgány sociálně-právní ochrany dětí, bezprostřední příčinnou souvislost shledal pouze ve vztahu k orgánům sociálně-právní ochrany dětí, protože ty měly zákonné oprávněné místo poručníka t. č. nezletilého žalobce c) podat v jeho zájmu žádost o dávku státní sociální podpory.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 téhož ust. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, platného a účinného v době vydání výše uvedených rozhodnutí, vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením výchovy souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte.

18. Podle § 45 b zákona o rodině, před rozhodnutím o svěření dítěte do pěstounské péče je soud povinen vyžádat si vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí o tom, zda ten, kdo se má stát pěstounem, je osobou vhodnou pro výkon této péče. (2) Je-li dítě z rozhodnutí soudu v ústavu, v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo v pěstounské péči na přechodnou dobu, může být před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče dočasně svěřeno rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem a splňuje stanovené podmínky; obdobně může být do péče budoucích pěstounů svěřeno i dítě, které není v ústavní výchově, se souhlasem rodičů. Nebude-li do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí u soudu zahájeno řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, rozhodnutí o dočasném svěření dítěte pozbude právní účinky.

19. Podle ust. § 78 téhož zákona, jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.

20. Dle § 79 odst. 4 téhož zákona, dokud není dítěti stanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně právní ochrany dětí.

21. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 359/1999 o sociálně-právní ochraně dětí, obecní úřad obce s rozšířenou působností a) pomáhá rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě, b) poskytuje nebo zprostředkovává rodičům poradenství při výchově a vzdělávání dítěte a při péči o dítě zdravotně postižené, c) pořádá v rámci poradenské činnosti přednášky a kurzy zaměřené na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a jeho výchovou, d) poskytuje osobám vhodným stát se osvojiteli nebo pěstouny poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče, zejména v otázkách výchovy dítěte, e) poskytuje pomoc při uplatňování nároku dítěte na výživné a při vymáhání plnění vyživovací povinnosti k dítěti, včetně pomoci při podávání návrhu soudu; přitom spolupracuje zejména s orgány pomoci v hmotné nouzi, povinnými osobami, orgány činnými v trestním řízení a soudy. Dle odst. 2 téhož ust. krajský úřad zajišťuje a) přípravu fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny a poskytuje těmto osobám poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče, včetně speciální přípravy k přijetí dítěte pěstounem na přechodnou dobu; časový rozsah přípravy k zařazení žadatele do evidence pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče činí nejméně 48 hodin a u žadatelů o zařazení do evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu nejméně 72 hodin; časový rozsah přípravy žadatelů, kteří přípravu již jednou dokončili, může krajský úřad snížit, b) přípravu dětí žijících v rodině osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny; příprava dětí se provádí přiměřeně vzhledem k jejich věku, rozumové vyspělosti a v nezbytném rozsahu, c) osvojitelům nebo pěstounům poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče, zejména v otázkách výchovy. (3) Krajský úřad může zajišťovat přípravu a poradenskou pomoc podle odstavce 2 také v případech poručenství, jestliže poručník o dítě osobně pečuje, nebo v případech svěření dítěte do péče jiné osoby. (4) Krajský úřad je povinen alespoň jednou v roce zabezpečit konzultace o výkonu pěstounské péče. Konzultací se kromě odborníků na řešení výchovných a sociálních problémů zúčastňují také pěstouni, kteří mají trvalý pobyt na území kraje; konzultací se mohou zúčastnit též děti svěřené těmto pěstounům do pěstounské péče a další fyzické osoby, které tvoří s pěstounem domácnost. (5) Preventivní a poradenská činnost podle § 10 odst. 1 písm. b), c) a f) a poradenská činnost podle odstavce 1 písm. a) a b) se poskytuje i jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte.

22. Původní žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 26. 10. 2012, což bylo mezi účastníky nesporným, stejně jakož byl nesporným i skutkový stav věci, kdy okresní soud nejprve rozhodl o svěření t. č. nezletilého žalobce c) do výchovy původní žalobkyně a následně v roce 2001 vydal rozhodnutí, kterým zbavil matku nezletilého žalobce c) rodičovské zodpovědnosti. Poté měl ve smyslu ust. § 78 tehdy platného a účinného zákona o rodině ustanovit žalobci c) poručníka, a to i bez návrhu právě s ohledem na skutečnost, že mu z úřední činnosti bylo známo, že matka žalobce c) byla zbavena rodičovské zodpovědnosti, což však neučinil. O ustanovení poručníka rozhodl okresní soud až k návrhu původní žalobkyně doručenému soudu dne 29. 8. 2011 rozsudkem z 10. 1. 2012, jež nabyl dne 3. 4. 2012 právní moci. Bez aktu ustanovení poručníka nezletilému původní žalobkyně nebyla oprávněna k podání návrhu na přiznání dávky státní a sociální podpory – odměny pěstouna. Stejně tak bylo nesporným, orgán sociálně-právní ochrany dětí neposkytoval původní žalobkyni po vydání rozsudku, jímž byla matka žalobce c) zbavena rodičovské zodpovědnosti potřebné poradenství a podporu.

23. Soud se zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávný úřední postup; vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

24. Ačkoliv jde ve věci o dva rozdílné procesní nároky proti žalované, jsou spojeny jediným žalobním požadavkem spočívajícím v náhradě jediné vzniklé škody. Oproti věci projednávané u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 186/2014 soud dopěl k závěru, že v poměrech projednávané věci pochybily orgány spadající pod obě žalovaná ministerstva jednající ve smyslu § 6 OdpŠk jménem státu, neboť oba se dopustily nesprávného úředního postupu. Okresní soud spadající pod žalovanou 1) pochybil, že v rozporu s § 78 tehdy platného zákona o rodině nezahájil řízení o ustanovení poručníka žalobci c). Toto rozhodnutí je zákonem stanoveným předpokladem k podání návrhu na přiznání dávky státní a sociální podpory – odměny pěstouna. Není pochyb, že v posuzovaném řízení pochybil i orgán spadající pod žalovanou 2) – orgán sociálně-právní ochrany dětí, jenž původní žalobkyni neposkytl potřebné poradenství a podporu, ačkoli mimo jiné ve smyslu § 45b citovaného zákona o rodině musel být o nastalé situaci a nezletilém žalobci c), svěřeném do péče třetí osoby, informován. Vzhledem k tomu, že soud nevydal rozhodnutí, kterým by ustanovil původní žalobkyni poručníkem t. č. nezletilého žalobce c), nebyla původní žalobkyně oprávněna k podání návrhu na přiznání odměny pěstouna a tím jí vznikla škoda. Stejně tak orgán sociálně-právní ochrany dětí, vědom si rozhodnutí o zbavení rodičovské zodpovědnosti matky žalobce c) a svěření žalobce c) do výchovy původní žalobkyně, jí neposkytl nezbytné poradenství ve smyslu ust. § 11 shora citovaného zákona o státní sociální podpoře. Škoda v podobě nepřiznaných dávek státní sociální podpory je tak v přímé příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, a to jak okresního soudu spadajícího pod žalovanou 1), tak orgánu sociálně-právní ochrany dětí spadající pod žalovanou 2), neboť pokud by okresní soud zahájil z úřední činnosti řízení o ustanovení opatrovníka, mohla by si požádat o odměnu pěstouna, nebo pokud by orgán sociální právní ochrany dětí uvědomil původní žalobkyni, že matka žalobce c) byla zbavena rodičovské zodpovědnosti a poskytl ji s tím související poradenství a podporu, mohla by se původní žalobkyně vydání rozhodnutí o ustanovení poručníka domáhat dříve, než tomu bylo návrhem doručeným soudu až 29. 8. 2011, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Zavinění žalované 1) a žalované 2) soud shledal ve stejném rozsahu a proto rozhodl o povinnosti žalované 1) a žalované 2) zaplatit žalobcům a), b), c) a d), jež se stali právními nástupci původní žalobkyně, částku v celkové výši 261 360 Kč rovným dílem.

25. Jde-li o výši škody, původní žalobkyně žalobou uplatnila dávky za období od září 2001 do prosince 2011 v celkové výši 269 480 Kč. Nicméně soud přisvědčil námitce žalované 2), že původní žalobkyně se uvedené dávky domáhala od září 2001, tj. od právní moci rozsudku okresního soudu, jímž byla matka nezletilého zbavena rodičovské zodpovědnosti, aniž by zohlednila skutečnost, že i řízení o ustanovení poručníka musí nějakou dobu trvat. Soud vycházel z délky později konaného řízení o ustanovení poručníka, kdy návrh původní žalobkyně došel okresnímu soudu dne 29. 8. 2011 a pravomocně bylo ve věci rozhodnuto k 3. 4. 2012, tj. z délky 7 měsíců. S přihlédnutím k předpokládané délce daného řízení tak soud vyšel z toho, že původní žalobkyně by měla nárok na odměnu pěstouna nejdříve za období 05/ 2002 a proto žalobu v rozsahu do té doby nárokovaných dávek v celkové výši 8 120 Kč jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). S ohledem na okolnost, že výše dávky státní sociální podpory – odměny pěstouna vyplácená za rozhodné období nebyla mezi účastníky sporná, kdy soud vycházel ze sdělení úřadu práce, že v období od 6. 9. 2001 do 12/2005 činila výše měsíční dávky – odměna pěstouna částku ve výši 1 160 Kč, od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006 částku ve výši 1 200 Kč, od 1. 7. 2006 do 12/2006 částku ve výši 2 400 Kč, od 1. 1. 2007 do 10/ 2011 částku ve výši 3 126 Kč a od 11/ 2011 do 12/ 2011 částku ve výši 3 126 Kč a od 1-3/12 částku ve výši 3 410 Kč, přiznal po odečtení zamítavého výroku částku ve výši 261 360 Kč odpovídající součtu všech měsíčních dávek za období od května 2002 do prosince 2011 (výrok I.).

26. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou žalovanou, soud dospěl k závěru, že při pečlivém zohlednění všech okolností daného případu by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, původní žalobkyně se o tehdy nezletilého žalobce c) starala od narození, neboť jeho matka byla dlouholetou [anonymizována dvě slova] a o nezletilého žalobce c) nejevila žádný zájem. Pokud by původní žalobkyně nejevila o žalobce c) zájem a nesouhlasila by se svým ustanovením poručníkem, bylo by na žalované, aby nastalou situaci řešila ústavní výchovou nebo svěřením do péče jiné osoby. Za situace, kdy pochybily jak orgány spadající pod žalovanou 1), tak pod žalovanou 2) a dopustily se vůči původní žalobkyni nesprávného úředního postupu, soud shledává uplatnění námitky promlčení nemravným, přestože je již na první pohled patrné, že v části nároku uplynula objektivní desetiletá promlčecí lhůta.

27. Jde-li o příslušenství pohledávky vyčíslené původní žalobkyní na částku 106 077,34 Kč za období od 1. 11. 2001 do 31. 12. 2013, soud s poukazem na § 517 odst. 2 zákona č. 40/1969 Sb., občanského zákoníku, účinného v době, kdy k prodlení mělo dojít, nárok zamítl, neboť v daném případě ani jedna organizační složka státu neměla v rozhodné době žádný závazek uhradit původní žalobkyni žalovanou částku, když dávka státní a sociální podpory – odměna pěstouna je návrhovým příspěvkem, jenž není vyplácen automaticky. Nadto ani k výzvě soudu žalobci při jednání soudu dne 1. 10. 2021 nebyli s to učinit na jisto, jak k výpočtu dospěli a odkázali na žalobu původní žalobkyně, ve které je uvedeno, že se domáhá zákonného úroku z prodlení z každé samostatně splatné dávky, jež je kapitalizován k 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 jej požaduje v zákonné výši jen s procentuelním vyjádřením. Jak uvedeno výše, soud neshledal opodstatněným nárok na příslušenství v kapitalizované podobě, když žalovaná v prodlení do 26. 4. 2013 nebyla, nicméně po tomto datu, resp. po marném uplynutí 6-ti měsíční lhůty určené k projednání nároku, soud shledal nárok na zaplacení zákonného úroku důvodným.

28. Žalovaná žalobcům ničeho neplnila. Původní žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 26. 10. 2012. Soud přiznal žalobcům úrok z prodlení od 27. 4. 2013 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 26. 10. 2012, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 26. 4. 2013, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 27. 4. 2013 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) s tím, že konec lhůty podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost (§ 605 odst. 2 o. z.).

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobci byli úspěšní co do částky 261 360 Kč z celkové částky 269 480 Kč, proto soud rozhodl, že žalovaná 1) a žalovaná 2) jsou povinny zaplatit rovným dílem žalobcům náklady řízení ve výši 94 % (odečtení neúspěchu žalobců od neúspěchu žalované). Zástupce žalobců a), b) a c) učinil čtyři úkony právní služby – převzetí věci, sepis žaloby, účast na jednání dne 21. 9. a 1. 10. 2021. Za uvedené úkony právní služby náleží dle a. t. odměna 9 380 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč za jeden úkon dle ust. § 13 odst. 4 a. t. Rovněž byla přiznána náhrada 21 % DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Náklady žalobců a), b) a c) tak po zohlednění neúspěchu ve věci činí 44 040 Kč. Zástupce žalobkyně d) učinil tři úkony právní služby – převzetí věci, účast na jednání dne 21. 9. a 1. 10. 2021. Za uvedené úkony právní služby náleží dle a. t. odměna 9 380 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč za jeden úkon dle ust. § 13 odst. 4 a. t. Rovněž byla přiznána náhrada 21 % DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem. Náklady žalobkyně d) po zohlednění neúspěchu ve věci činí 33 030 Kč.