31 C 74/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: ČR - Ministerstvo spravedlnosti ČR, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 za nějž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 pro zaplacení 28 373,72 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 28 373,72 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 10. 2019 a doplněnou podáním z 18. 11. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto náhrady škody, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém žalobce vystupoval na straně žalované. Městský soud v Praze rozhodl dne 23. 11. 2015 rozsudkem pro zmeškání č. j.: [číslo jednací], jímž řízení v rozsahu nároku na zaplacení částky 8 269 Kč zastavil (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit částku ve výši 6 481 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 17 534 Kč (výrok II.). Na podkladě uvedeného rozhodnutí si oprávněný podal dne 29. 2. 2016 přihlášku do exekučního řízení, vedeného soudním exekutorem Mgr. [příjmení], exekutorský úřad [obec] (sp. zn. [spisová značka]), jehož odměnu ve výši 4 358,72 Kč včetně DPH musel žalobce uhradit. Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši, jež odpovídá součtu těchto částek tj. částky v celkové výši 28 373,72 Kč (6 481 Kč 17 534 Kč 4 358,72 Kč). Nesprávný úřední postup žalobce spatřoval v chybném doručování předvolání k jednání soudu a následně i v chybném doručování rozsudku pro zmeškání, když mu obě tato podání byla doručována na adresu: [adresa]. Soud v naříkaném řízení nepřihlédl k emailovému podání žalobce z 26. 3. 2015, v němž nově uvedl jako svou adresu pro doručování adresu: [adresa]. Emailové podání bylo doplněno podáním žalobce doručeným soudu dne 1. 4. 2015. Žalobce nicméně namítal, že poslední list, na němž měla být zachycena změna adresy, se ve spise nenachází a má za to, že vzhledem k patrnému natržení stran tohoto podání byla poslední strana jeho přípisu záměrně vytržena a odcizena. Upozornil, že přestože soud změnu adresu zjistil následně lustrací žalobce v systému CEO (Centrální evidence obyvatel), nijak toto nereflektoval. Konečně uvedl, že bylo-li by mu správně doručováno, mohl ve věci podat opravný prostředek, avšak toto právo mu bylo soudem v naříkaném řízení odňato.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že ve věci schází odpovědnostní titul, neboť v postupu soudu v napadeném řízení nesprávný úřední postup neshledala. Uvedla, že v podáních z 24. 4. 2012, 28. 10. 2013, 22. 4. 2014, 31. 3. 2014, 1. 4. 2015 a 17. 4. 2015 žalobce uváděl adresu [adresa]. Výpisem z technologického centra MV ČR bylo soudem zjištěno, že poslední adresa s pobytem platným od 26. 3. 2012 je [ulice a číslo], [obec], nýbrž soud dospěl k závěru, že aktuálnější je výše citovaná adresa uváděna žalobcem na jeho podáních. Závěrem konstatovala, že předmětný rozsudek nebyl nikterak jako nezákonný zrušen a má za to, že ve věci bylo postupováno zcela v souladu s ustanoveními právního řádu o doručování písemností.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody za nesprávný úřední postup spočívající v nesprávném doručování předvolání a rozsudku ve věci samé v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem z 3. 12. 2018; doplněné podáním žalobce z 27. 2. 2020; stanovisko žalované z 19. 3. 2020).

5. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] (dále také jako„ městský soud“) zjistil soud následující. Naříkané řízení bylo zahájeno dne 15. 11. 2011 doručením návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 13 562 Kč podaného Společenství vlastníků jednotek domu [adresa žalobce] proti žalobci v postavení žalovaného. Dne 24. 11. 20211 byl vydán elektronický platební rozkaz č. j.: [číslo jednací], jenž byl pro nemožnost doručení dne 15. 2. 2012 usnesením č. j.: [číslo jednací] zrušen. Referátem soudu z 12. 3. 2012 bylo jednání nařízeno na 26. 4. 2012. Žalobce svým podáním z 24. 4. 2012 navrhl uzavření smíru s tím, že jako adresu pro doručování uvedl: [adresa]. Dle výpisu z CEO měl žalobce v tu dobu trvalý pobyt hlášen na adrese: [adresa]. Z důvodu zjišťování místní příslušnosti soudu bylo jednání odročeno na neurčito. Usnesením Vrchního soudu v Praze č.j.: Ncp [číslo] bylo rozhodnuto, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (pro úplnost soud uvádí, že žaloba byla podána u Okresního soudu v Českých Budějovicích). Dne 26. 3. 2015 žalobce z emailové schránky [email] zaslal podání bez ověřeného elektronického podpisu s tím, že v příloze č. 1 tohoto podání z osobních důvodů žádá o dočasné zasílání korespondence na adresu [adresa]. Emailové podání žalobce obsahovalo dvě přílohy. Totožné podání žalobce bylo soudu doručeno dne 1. 4. 2015, avšak již se sedmi přílohami, nicméně neobsahující přílohu v emailovém podání z 26. 3. 2015 označenou jako č. 1, kde by byla uvedena žádost o změny doručovací adresy. Referátem soudu z 24. 8. 2015 bylo nařízeno jednání na 23. 11. 2015, na něž byl žalovaný předvolán na adresu, jejímž prostřednictvím komunikoval se soudem doposud, a to: [adresa]. Předvolání bylo vhozeno do schránky dne 8. 9. 2015. Dne 23. 11. 2015 proběhlo ústní jednání, při němž žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání byl žalobci doručován na tutéž adresu, jako nedoručený se vrátil zpět. Dne 10. 2. 2016 soud provedl lustraci žalobce v registru obyvatel s tím, že jako trvalá adresa byla k tomuto dni evidována adresa: [adresa]. S ohledem na skutečnost, že žalobce v podání doručeném soudu dne 25. 4. 2012 uvedl jako adresu pro doručování [adresa] adresy korespondenci soudu zasílal, soud k doručování rozsudku na jinou adresu nepřistoupil. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 1. 2016. Městskému soudu byla dne 7. 2. 2017 doručena stížnost žalobce pro porušení zákona, jež byla podáním z 15. 2. 2017 shledána nedůvodnou.

6. Další (neprovedené) důkazní návrhy účastníků byly zamítnuty, neboť tyto soud považoval s ohledem na závěry níže uvedené za nadbytečné.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 8 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle odst. 2 téhož ustanovení byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle odst. 3 téhož ustanovení nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

12. Podle § 13 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle § 46a o. s. ř. se adresátu doručuje na adresu pro doručování, lze mu rovněž doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen. Podle odst. 2 téhož ustanovení jestliže o to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo elektronickou adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa je pro dané řízení adresou pro doručování. Podle odst. 3 stejného ustanovení je adresát je v řízení povinen bez zbytečného odkladu soudu sdělit změny veškerých skutečností významných pro doručování podle odstavce 2, tyto změny jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly adresátem oznámeny.

14. Podle § 58 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.

15. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5, § 7, § 8, § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá náhrady škody v celkové výši 28 373,72 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v tvrzeném chybném doručování v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 ECm 21/2013, jenž měl za následek nesprávné rozhodnutí (srov. např. NS 2 Cdon 129/97 (SJ 5/2000), na jehož základě byla následně nařízena proti žalobci i exekuce, v jejímž rámci musel žalobce uhradit odměnu exekutora. Odpovědnostní titul žalobce tudíž představuje nezákonné rozhodnutí a nikoli nesprávný úřední postup. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

16. Objektivní odpovědnosti za škodu se stát nemůže zprostit (§ 2 zákona č. 82/1998 Sb.), jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

17. Již absence jediného předpokladu odpovědnosti vylučuje vyvození odpovědnosti. Z procesně ekonomických důvodů se podává, že v případě nenaplnění i jen jediného předpokladu se není třeba zaobírat ne/naplněním i dalších předpokladů, neboť i v případě jejich naplnění nemůže být závěr soudu o (ne) důvodnosti žaloby jiný (princip prevalence procesní ekonomie).

18. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu ČR zásadně vychází z principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle něhož soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 28 Cdo 4249/2010). Žalobce totiž fakticky žádá právě to, aby zdejší soud přezkoumal zákonnost rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j.: [číslo jednací] z 23. 11. 2015, když se domáhá po žalované náhrady škody, jež tvoří částka, k jejíž úhradě byl právě tímto rozhodnutím zavázán a dále ji tvoří odměna exekutora, k jejíž úhradě byl povinován v rámci následného exekučního řízení, když nesplnil povinnost danou citovaným rozsudkem dobrovolně. Tamní soud ale nemůže toto rozhodnutí přezkoumávat a je jím vázán. Jak uvedeno shora, předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 16. 1. 2016. Byla-li žalobci tímto rozsudkem pravomocně uložena povinnost k úhradě částky 6 481 Kč na jistině a na nákladech řízení částky 17 534 Kč, je stejně jako pro žalobce i pro soud toto rozhodnutí závazné a tímto rozhodnutím je vázán i soudní exekutor. S ohledem na skutečnost, že takové rozhodnutí nebylo jako nezákonné změněno či zrušeno, není ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. rozhodnutím nezákonným, a proto z něj nelze nárokovat odpovědnost státu za škodu.

19. Namítá-li žalobce nesprávný úřední postup spočívající v doručování předvolání k jednání a následně i rozsudku pro zmeškání, lze žalobci přisvědčit, že soud, nejedná-li se o podání ve věci samé, má povinnost přihlížet i k podáním stran, jež nesplňují požadavky na podání ve věci samé, tj. např. k emailovým podáním. V poměrech projednávané věci, měl tedy soud přihlédnout k emailovému podání žalobce z 26. 3. 2015, v jehož příloze [číslo] je uvedena žádost o změny doručovací adresy. Neučinil-li tak, měl žalobce v době, kdy se o existenci rozsudku Městského soudu v Praze č. j.: [číslo jednací] z 24. 11. 2015 dozvěděl, k dispozici žádost o prominutí zmeškání lhůty ve smyslu § 58 o. s. ř. a spolu s ní mohl podat proti rozsudku odvolání. Žalobce, přestože měl tento návrh k dispozici, nevyužil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce namítal vytrhnutí listiny ze spisu městského soudu, na níž měla být k podání žalobce doručenému soudu dne 1. 4. 2015 poštovní přepravou, uvedena změna adresy pro doručování. Ze spisu se podává, že jednotlivé listiny ve spise jsou vzestupně číslovány dle chronologie. Jde-li o natrhnutí listin z žalobcova podání doručenému soudu 1. 4. 2015, je ze spisu patrné, že se tak stalo v důsledku zacházení se spisem, případně sešívačkou, jíž byly jednotlivé listiny sešity jako ucelené podání žalobce k sobě. Obiter dictum soud uvádí, že změna adresy pro doručování k emailovému podání žalobce z 26. 3. 2015 je přiložena až v příloze č. 1 tohoto emailového podání. Soud má tak za to, že žalobce pravděpodobně zapomněl přílohu č. 1 ke svému podání doručenému soudu dne 1. 4. 2015 spíše přiložit.

20. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že podal-li žalobce dne 7. 2. 2017 (den doručení soudu) ve věci stížnost pro porušení zákona, namítal v ní toliko hmotněprávní posouzení sporu, tj. jestli nedoplatky na vyúčtování, jež byly předmětem žaloby v naříkaném řízení, byly oprávněné či nikoliv. Ve svém podání sice namítal, že nebyl řádně předvolán s tím, že se na adrese [adresa], avšak jako novou adresu pro doručování uvedl adresu: [adresa žalobce], aniž by jakkoliv poukazoval na chybu v doručování spočívající v tom, že mu soud nedoručoval na adresu uvedenou v emailovém podání z 26. 3. 2015 ([adresa]). Nadto jak uvedl městský soud v odůvodnění svého vyjádření ke stížnosti žalobce proti porušování zákona, žalobce jako doklad, že se od 25. 7. 2014 na adrese [adresa], přiložil Úřední záznam Policie ČR právě z [datum], č. j.: [anonymizováno] [číslo] [číslo] (čl. 251 připojeného spisu), z něhož se naopak podává, že se žalobce v tento den ještě po 18 hod na uvedené adrese zdržoval.

22. Lze tedy uzavřít, že nejsou naplněny podmínky odpovědnosti státu a již jen z tohoto důvodu je namístě žalobu v plném rozsahu zamítnout, neboť důvodem, z něhož žalobce odvíjí svůj nárok, je pravomocné rozhodnutí soudu, jež nebylo ani změněno ani zrušeno, tj. v projednávané věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobce měl jiný účinný prostředek nápravy, který nevyužil, a proto soud žalobu podle § 5 písm. a) OdpŠk ve spojení s § 8 odst. 1,3 OdpŠk zamítl (výrok I.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, a proto má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na náhradu hotových výdajů ve výši 1 200 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření ve věci, přípravu účasti na jednání, účast na jednání dne 25. 1. 2021 a účast při vyhlášení rozsudku dne 3. 2. 2021. Žalované náleží na náhradě nákladů řízení částka 300 Kč (výrok II.). Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.