32 C 1/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Magdalénou Kubrychtovou ve věci návrhu navrhovatele: Jméno navrhovatele A , narozen Datum narození navrhovatele A bytem Adresa navrhovatele A s doručovací adresou adresa za účasti: Jméno navrhovatele B , rozené jméno FO , narozena Datum narození navrhovatele B bytem Adresa navrhovatele B a za účasti: jméno FO narozené dne datum bytem Adresa navrhovatele B zastoupenou zákonnou zástupkyní Jméno zákoného zástupce bytem Adresa zákoného zástupce na uznání cizozemského rozhodnutí

I. Rozhodnutí o osvojení ze dne , datum, (, název rozhodnutí, ) vydané Superior Court of California, County of , jméno FO, , ve Spojených státech amerických, sp. zn. , sp.zn., , jímž soud schválil osvojení nezletilé , jméno FO, , narozené dne , datum, navrhovatelem, se uznává na území České republiky.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, Anonymizováno

1. Navrhovatelé (navrhovatel a jeho manželka a matka osvojené) v podání doručeném soudu dne 16. 12. 2025 požádali o uznání cizího rozhodnutí – rozhodnutí o osvojení ze dne , datum, (Adoption Order) vydané Superior Court of California, County of Los Angeles, ve Spojených státech amerických, sp. zn. , sp.zn., , jímž americký soud schválil osvojení nezletilé , jméno FO, , narozené dne , datum, navrhovatelem, na území České republiky (dále také jen „Rozhodnutí o osvojení“), a to zvláštním rozhodnutím dle ust. § 16 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Uvedli, že uznání je třeba pro zajištění právního postavení dítěte v České republice, zejména pro zapsání rodičovství do českých matrik, umožnění vydání českého rodného listu, zajištění plného přístupu k veřejnému zdravotnímu pojištění a dalším právům dítěte a to i pro právní jistotu v otázkách péče, zastupování a všech souvisejících úkonů.

2. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí z listinných důkazů předložených navrhovateli, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Z úřední činnosti soudu (výpis z centrální evidence obyvatel) a z rodného listu navrhovatele vydaného v , adresa, dne , datum, soud zjistil, že navrhovatel je české státní příslušnost, přičemž toto občanství nabyl narozením dne , Datum narození navrhovatele A, . Navrhovatel je ženatý.Z Rozhodnutí o osvojení, předloženého soudu spolu s překladem do českého jazyka, bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že navrhovatel coby nevlastní otec a manžel matky osvojované požádal o osvojení na základě Smlouvy o osvojení ze dne , datum, , též předložené soudu spolu s překladem do českého jazyka, uzavřené mezi adoptující rodičem – navrhovatelem, jako nevlastním otcem a osvojovanou, jejíž jméno před adopcí znělo , jméno FO, , jméno FO, . V době osvojení bylo osvojované méně než 12 let, matka osvojované si ponechala rodičovská práva, dále každý z adoptivních rodičů byl nejméně o 10 let starší než dítě, uvedl že se bude o dítě starat jako o vlastní a bude dítě podporovat a pečovat o něj. Soudce též shledal, že každý adoptující rodiče vytvoří pro dítě vhodný domov a že s adopcí dítěte souhlasí. Soudce uvedl, že se domnívá, že bude v souladu s veřejným pořádkem a nejlepším zájmem dítěte vyhovět žádosti adoptivního rodiče a s účinností od , datum, rozhodl o osvojení.Na základě uvedeného rozhodnutí bylo dne , datum, vydáno osvědčení o životním záznamu státu Kalifornie, Ministerstvem veřejného zdraví č.j. , sp.zn., (rodný list), předloženého soudu spolu s překladem do českého jazyka, ve kterém jsou jako rodiče již uvedeni navrhovatel a matka osvojované.

3. Předložený stejnopis uznávaného rozhodnutí byl ověřen v souladu s Úmluvou o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin sjednanou dne, Anonymizováno, 5. října 1961 v Haagu a uveřejněnou pod číslem 45/1999 Sb.

4. Podle ust. § 4 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZMPS) ustanovení zahraničního právního řádu, jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, nelze použít, jestliže by se účinky tohoto použití zjevně příčily veřejnému pořádku. Ze stejných důvodů nelze uznat cizí rozhodnutí, cizí soudní smír, cizí notářskou a jinou veřejnou listinu, cizí rozhodčí nález, nebo provést procesní úkon k dožádání z ciziny, anebo uznat právní poměr nebo skutečnost, které vznikly v cizině nebo podle zahraničního právního řádu.

5. Podle ust. § 16 odst. 2 ZMPS platí, že cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají na základě zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. Podle odst. 3 cit. ust. platí, že cizí rozhodnutí lze na návrh uznat ve zvláštním řízení podle odstavce 4 i v případě, kdy se toto rozhodnutí uznává bez dalšího řízení. Dle odst. 4 cit. ust. též platí, že ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.

6. Obvodní soud pro Prahu 2 je místně příslušným ve smyslu ust. § 16 odst. 4 ZMPS, neboť v jeho obvodu nastane skutečnost, pro kterou má uznání význam, konkrétně dojde k zapsání rodičovství do české matriky a zároveň se v obvodu soudu nalézá bydliště všech účastníků řízení. Vzhledem k tomu, že navrhovatel a jeho manželka – matka nezl. osvojené k dotazu soudu, zda souhlasí s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, vyslovili s tímto postupem soudu svůj souhlas, rozhodl soud bez nařízeného jednání.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 63 odst. 1 ZMPS, jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva.Zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí o osvojení uznává bez dalšího řízení, tedy pro uznání rozhodnutí o osvojení je obligatorní rozhodnutí soudu vydané v uznávacím řízení dle ustanovení § 16 odstavce 2 ZMPS.Podle § 795 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), je předpokladem osvojení takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.Podle § 797 občanského zákoníku na základě rozhodnutí soudu se osvojitel, popř. osvojitelé zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.Podle § 799 odst. 1 a 2 občanského zákoníku osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře.Podle § 800 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku se osvojiteli mohou stát manželé nebo jeden z manželů.Podle § 801 občanského zákoníku osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující.Podle § 802 občanského zákoníku lze osvojit pouze nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.Podle § 803 občanského zákoníku mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let.Podle § 805 občanského zákoníku o osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele. To platí i v případě, že byl souhlas vzat zpět.Podle § 807 odst. 1 občanského zákoníku nedosáhlo-li dítě věku alespoň dvanácti let, dá jeho jménem souhlas s osvojením jeho opatrovník; opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dříve než dá opatrovník souhlas, zjistí všechny rozhodné skutečnosti, které ho povedou k závěru, že osvojení bude v souladu se zájmy dítěte.Podle § 832 občanského zákoníku má dítě, které bylo společně osvojeno manžely nebo manželem jednoho rodiče, postavení společného dítěte rodičů. Jinak má postavení dítěte osvojitele. Osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost.Podle § 835 občanského zákoníku má osvojenec příjmení osvojitele.Podle § 437 odst. 2 z.ř.s. soud v řízení vyslechne manžela osvojitele.

8. Uznání rozhodnutí spočívá v tom, že se cizímu rozhodnutí přiznávají tytéž právní účinky, jako by šlo o rozhodnutí tuzemské. Důsledkem takového uznání je takový právní stav, jaký by nastal, kdyby o téže věci bylo stejně rozhodnuto tuzemským orgánem. Jinak lze uznání cizího rozhodnutí rovněž definovat jako činnost či proces soudu či jiného orgánu, v rámci kterého se zkoumá, zda cizí rozhodnutí splňuje podmínky pro to, aby mu mohly být přiznány právní účinky v tuzemsku, případně stav, kterého se má uznáváním coby procesem dosáhnout. Lze tedy na uznání cizího rozhodnutí pohlížet nejen jako na činnost, ale i jako na výsledek této činnosti.

9. Ohledně souladu s hmotněprávními i ustanoveními českého práva lze odkázat na stanovisko Ministerstva vnitra ČR č.j. MV-360294/VS-2018 ze dne 9. 4. 2018, ze kterého plyne, že „Podmínku uznání osvojení spočívající v okolnosti, že osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého (podobně jako výhradu veřejného pořádku) je třeba vykládat tak, že se vztahuje nikoliv k datu vydání cizího rozhodnutí, ale k aktuálnímu stavu v době řízení o uznání. Takový výklad považuje Ministerstvo spravedlnosti za nejvhodnější z hlediska rozumného uspořádání věcí, neboť zohledňuje vývoj právního řádu, umožňuje chránit zájmy státu a zároveň je šetrný k právům soukromých osob (včetně práva na rodinný život, respektive ochrany rodičovství a rodiny)“.

10. Navrhovatel je občanem České republiky a byl českým občanem i v době vydání Rozhodnutí o osvojení. Podle ustanovení ZMPS se uznávají cizí rozhodnutí o osvojení na území České republiky, jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznání se nepříčí veřejnému pořádku, nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Jedná se o speciální ustanovení, jež se použije namísto obecné úpravy podmínek pro uznání zakotvených v § 15 ZMPS a které zužuje okruh podmínek, resp. důvodů pro odepření uznání na tři oblasti: a) rozpor s veřejným pořádkem; b) rozpor s výlučnou pravomocí českých soudů a c) rozpor osvojení s hmotněprávními ustanoveními českého práva.

11. Uznání Rozhodnutí o osvojení navrhovatelem se nepříčí veřejnému pořádku v České republice v žádném směru, nijak neodporuje českým právním předpisům. Definice veřejného pořádku není žádnou právní normou explicitně stanovena, nicméně judikatura dovodila, že veřejný pořádek lze definovat jako normativní systém, na němž je založeno fungování společnosti v daném místě a čase a jenž v sobě zahrnuje ty normy právní, politické, mravní, morální a v některých společnostech i náboženské, které jsou pro fungování dané společnosti nezbytné. Soud tak má za to, že uznání rozhodnutí o osvojení se veřejnému pořádku nepříčí, jelikož se jedná o osvojení nezletilé osoby manželem matky, což je řízení upravené i českým právním řádem a jehož základní podmínky jsou dlouhodobě neměnné. Osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva, jmenovitě podle ustanovení citovaných ustanovení občanského zákoníku (viz bod 7 odůvodnění).

12. Rozhodnutí o uznání rozhodnutí o osvojení v České republice nebrání ani výlučná pravomoc českých soudů, jelikož nejde o osvojení nezletilého, který je státním občanem České republiky a má na území České republiky obvyklý pobyt dle ust. § 60 ZMPS.

13. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že došlo k osvojení nevlastní dcery navrhovatelem, který je českým státní příslušníkem a manželem matky osvojené, a to uznávaným americkým Rozhodnutím o osvojení. Na tento skutkový stav soud aplikoval shora citovaná ustanovení ZMPS a potažmo občanského zákoníku a ze všech uvedených důvodů soud návrhu na uznání cizozemského rozhodnutí o osvojení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku shora.

14. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. s tím, že v daném případě jde o specifické řízení, ve kterém zájmy účastníků nejsou v rozporu, tudíž z povahy věci neexistuje osoba, jež by v závislosti na úspěchu nebo neúspěchu v řízení mohla (měla) nahradit vzniklé náklady řízení. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K stejnému výroku by ostatně vedla i přiměřená aplikace ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jelikož v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, resp. si je nesou účastníci sami.