37 C 112/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 200 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 200 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 200 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve [obec] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně ve světle požadavků kladených zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení

3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že původní řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum]. Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 4 roky. Žalobkyně zdůrazňovala, že původní řízení považuje za nepřiměřeně dlouhé. K tomu odkázala na své 4 urgence ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], kterými usilovala o urychlení původního řízení. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 200 000 Kč coby náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením, aniž by blíže odůvodnila výši požadované částky.

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠK. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

5. Soud rozhodl ve věci samé postupem dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně i žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily a ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů III. Skutková zjištění 6. Z nesporných tvrzení účastníků a z předložených listinných důkazů (stanovisko žalované ze dne [datum]) vzal soud za prokázané, že žalobkyně u žalované podáním doručeným žalované dne [datum] uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná vypořádala žádost žalobkyně svým stanoviskem ze dne [datum], když tuto žádost zamítla.

7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

8. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Dne [datum] podala k Okresnímu soudu ve [obec] žalobkyně [celé jméno žalobkyně] žalobu proti žalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 000 Kč. -) Dne [datum] soud vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby. -) Dne [datum] žalobkyně žalobu doplnila. -) Dne [datum] soud žalobu odmítl. -) Dne [datum] podala žalobkyně odvolání. -) Dne [datum] [název soudu] napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba neodmítá. -) Dne [datum] soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu. -) Dne [datum] požádala žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatků. -) Dne [datum] soud přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků a vyzval žalované k podání vyjádření k žalobě. -) Dne [datum] podali žalovaní vyjádření k žalobě. -) Dne [datum] si soud vyžádal rozsudky s doložkami právní moci. -) Dne [datum] soud nařídil jednání. -) Dne [datum] se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. -) Dne [datum] podala žalobkyně odvolání. -) Dne [datum] byl spis předložen [název soudu]. -) Dne [datum] podali žalovaní vyjádření k odvolání. -) Dne [datum] nařídil [název soudu] jednání na [datum]. -) Dne [datum] požádala žalobkyně žádost o odročení jednání. -) Dne [datum] bylo jednání odročeno na [datum]. -) Dne [datum] se konalo jednání před [název soudu]. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum]. -) Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. -) Dne [datum] podala žalobkyně dovolání. -) Dne [datum] soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. -) Dne [datum] požádala žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení. -) Dne [datum] soud přiznal žalobkyni pro dovolací řízení osvobození od soudních poplatků. -) Dne [datum] byl spis předložen dovolacímu soudu. -) Dne [datum] [název soudu] dovolání odmítl. Rozhodnutí dovolacího soudu nabylo právní moci dne [datum], čímž řízení skončilo.

9. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní posouzení projednávané věci soudem

10. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

14. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

15. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury [název soudu] (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

16. Podle stanoviska [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení [název soudu] dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

17. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i [název soudu]) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

18. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne [datum], kdy byla OS doručena žaloba zdejší žalobkyně. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy bylo posuzované řízní pravomocně skončeno. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila cca 4 roky.

19. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž ve věci rozhodoval dvakrát OS, dvakrát soud odvolací a jednou soud dovolací. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

20. Po skutkové stránce byla věc dle soudu standardně obtížná (resp. složitá). Soud se přitom neztotožnil s názorem žalované, která poukazovala na skutkovou složitost. Je sice pravda, že v řízení byly prováděny důkazy, avšak podle názoru zdejšího soudu je provádění důkazů standardní součástí civilního řízení sporného. Množství prováděných důkazů přitom nebylo tak vysoké, aby bylo lze jenom na základě této skutečnosti možno dovodit, že po skutkové stránce byla věc složitá (tomu svědčí i počet nařízených jednání v původním řízení). Po procesněprávní stránce byla dle soudu věc mírně obtížnější (resp. složitější). V původním řízení totiž OS vyzýval žalobkyni na odstranění vad žaloby a opakovaně rozhodoval o žádosti žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatků. Po hmotněprávní stránce pak byla věc dle soudu mírně obtížnější (resp. složitější). Předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy podle § 2956 zákona č. 89/2012 Sb. Je přitom notorietou, že rozhodování o náhradách nemajetkové újmy patří mezi vůbec nejsložitější spory projednávané civilními soudy. O tom mimo jiné svědčí i bohatá judikatura civilních soudů, jakož i neustále probíhající sjednocovací činnost [název soudu] (viz např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Zdejší soud nicméně stran hmotněprávní složitosti původního řízení uvážil, že se soudy v původním řízení blíže nezabývaly samotnou otázkou vzniku nemajetkové újmy (a výše přiměřeného zadostiučiněné, které by se mělo žalobkyni za tuto újmu dostat), nýbrž žalobu zamítly na základě neexistence odpovědnostního titulu (protiprávního jednání žalovaných v původním řízení), resp. absenci příčinné souvislosti. Podpůrně k otázce složitosti řízení lze poukázat na skutečnost, že jak soud I. stupně, tak i soud odvolací se s žalobou v původním řízení vypořádaly na prvním jednání. I z toho lze usuzovat na to, že se nejednalo o extrémně komplikovaný případ. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako mírně obtížnější (resp. složitější).

21. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud zaznamenal, že žalobkyně několikrát urgovala urychlení řízení, nikoliv ovšem ve smyslu žádosti o odstranění průtahů podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Platí přitom, že použití zákonem předvídaných prostředků pro urychlení řízení lez žalobkyni toliko k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

22. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako zvýšený. Jednalo se totiž o spor o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, u něhož se vyšší význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Navíc nelze přehlédnout, že z provedeného dokazování (soudním spisem [příjmení]) vyplynulo, že žalobkyně je osobou nemocnou. Právě zdravotní stav účastníka řízení přitom patří mezi další typová hlediska rozhodná pro význam předmětu řízení (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tento zdravotní stav přitom byl soudům v původním řízení dobře znám; bylo tak lze po nich spravedlivě požadovat, aby této okolnosti svůj postup v řízení přizpůsobily. Jinak řečeno, i tato okolnost tak svědčí o zvýšeném významu původního řízení pro žalobkyni.

23. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejího života, nedotvrdila.

24. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení shledal jeden průtah, a to sice v období od [datum] (kdy byl spis předložen [název soudu]) do [datum] (kdy [název soudu] nařídil ve věci jednání). Jedná se však o ojedinělý průtah, který je tudíž dle soudu ještě tolerovatelný. Závěr o tolerovatelnosti výjimečných a ojedinělých průtahů či jiného nekoncentrovaného postupu v posuzovaném řízení soud opírá o judikaturu ESLP, který (jak uvedeno shora – srov. bod 17) zaujímá globální pohled na řízení, a dle něhož mírný průtah v jedné fázi řízení může být tolerován, jestliže celková délka řízení není nepřiměřená (viz např. rozhodnutí [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Takovým způsobem například ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (rozhodnutí o přijatelnosti [příjmení] proti České republice ze dne 18. 3 2003). Uvedený závěr lze dle soudu vztáhnout i na posuzované řízení v této věci. <b>25. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nebyla nepřiměřená, a tudíž nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.</b> 26. K tomu soud zdůrazňuje, že si je vědom zvýšeného významu původního řízení pro žalobkyni, jakož i skutečnosti, že sama žalobkyně (byť neformálně) několikrát usilovala o urychlení původního řízení. Podle názoru soudu nicméně soudy v původním řízení těmto skutečnostem přizpůsobily svůj postup, když jak soud I. stupně, tak i soud odvolací projednaly věc pouze na jednom jednání. Dále pak nelze přehlédnout, že žalobkyně opakovaně žádala o osvobození od soudních poplatků, požadovala odročení nařízeného jednání, jakož i podávala odvolání do procesních usnesení. S ohledem na tyto skutečnosti, jakož i na složitost původního řízení a fakt, že v původním řízení rozhodovaly soudy třech stupňů soudní soustavy, má pak zdejší soud za to, že délka původního řízení 4 roky není v žádném případě nijak nepřiměřená.

27. Z uvedeného důvodu tedy soud uzavřel, že v dané věci ani nedošlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobkyni tak nemohl vzniknout ani nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Požadavek na peněžité plnění tedy není důvodný, přičemž není na místě ani samotné konstatování porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené době, neboť k němu nedošlo. Ze shora uvedených důvodu bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. žaloba byla zamítnuta.

V. K nákladům řízení

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

29. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

30. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

VI. Ke lhůtě k plnění

31. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.